Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a zlobivá holka? Nikdy! 1

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Já a zlobivá holka? Nikdy! 1Moje nová povídka. Nevím co dodat, užijte si jí a napište, co vám na tom vadí. Nejspíš se vám bude první dílek zdát nudnej, ale zkuste to se mnou. Děkuju.

20.11.2009 (19:15) • Kacikacka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7802×

Já a zlobivá holka? Nikdy!

1. Kapitola

Three Days Grace - Never too late

 

Dívala jsem se na účet, na který mi přišlo dalších 5 000 dollarů. Nechápu proč mi je otec posílá, když mě on i má matka opustili. Ano, přesně tak, moji rodiče, mimochodem velcí snobové, mě opustili. Je to už týden a musím uznat, ze jsem spokojená. Nesnášela jsem totiž jejich život plný přepychu a peněz, do kterého mě chtěli zapojit. Matka mi kupovala samé drahé šaty a boty na podpatku. Já ale nejradši nosila volné tepláky, volná trička, staré mikiny, kšiltovky a kecky. Nepatřila jsem mezi krásky školy. Za to jsem měla neodkazatelnou nálepku největší pařmenky města. Taky hlavně kvůli tomu mě rodiče opustili, dělala jsem jim ostudu. Oni chodili na podnikové, prestižní večírky a mezi celebrity, já chodila na různé pařby a vždy to tam nejvíc rozjela.

 

Přesně před pěti dny jsem se brzy ráno vrátila z kalby a šla pozdravit své rodiče, byl to takový zvyk, vždy jsem jim dala vědět kdy někam jdu a pak když jsem se vracela, to byla veškerá naše konverzace. Ale místo toho, abych je našla vedle sebe ležet na posteli, našla jsem na ustlané peřině jen kus papíru. Otevřela ho a začala číst.

Drahá Isabello,
Je nám velice líto, co teď děláme. Odcházíme, bude to jistě pro tebe i nás lepší. Ty nemáš ráda náš svět a my nesouhlasíme s tím tvým. Zkusíme to aspoň na pár týdnů a potom se uvidí.
S láskou
Tví rodiče.

Jakmile jsem to dočetla, složila jsem se na postel a brečela. Neměla jsem sice své rodiče v oblibě, ale byli to mi rodiče, sakra. Zaplnil mě pocit prázdnoty. Jak je mohlo napadnout, že bez nich mi bude líp? Proboha, není mi ani sedmnáct. Co budu dělat?

Co budu dělat? Tak tuhle otázku jsem si pokládala ještě dva dny. Poté můj smutek vystřídaly jiné emoce. Zuřivost, nenávist a neovladatelný vztek. Ten mě přešel až po třech dnech a teď mým tělem neprostupuje žádná emoce. Mé srdce přestalo bít. Už nemám důvod vracet se domů. Odejdu.

Vypla jsem notebook, který jsem si koupila za své peníze, víte, tady v New Yorku není problém najít práci - dala ho do batohu. Přihodila tam ještě pár kusů oblečení a hygienické potřeby. Nabíječku na mobil a peněženku. Všechny své kšiltovky a do igelitové tašky boty. Scházela jsem schody, když v tom někdo zazvonil. Došla jsem otevřít. Stála tam paní v tmavě modrém kostýmku a v lodičkách stejné barvy. Vlasy měla stažené do drdolu a působila na mě až moc formálně. Mile se usmála.

„Slečna Swanová?“ Zeptala se. Před naším barákem stálo takové modré auto, jako mají vždy ve filmech, když pro někoho jede sociálka. Teď mi to došlo. Přijeli pro mě. A sakra!!

„A - ano.“ Vykoktala jsem.

„Jsem ze sociálky, mám tu žádost od vašich rodičů, chtějí, abychom si vás vzali do dětského domova.“ Cože? Mí rodiče? Tak to už je moc. Musím utéct.

„Co prosím? Takže do děcáku? Vydržíte chvilinku, dojdu si na záchod.“ Kývla a vyšla směrem k autu. Já si to hned namířila ke dveřím, které vedly z baráku do garáže. Sešla jsem schody a zalezla do sklepa. Bylo tam okno, kterým jsem vždycky utíkala, když mi rodiče zakazovali chodit na párty. Otevřela jsem ho a vystrčila jím tašky, vylezla jsem a opatrně ho zavřela. Tohle okno vedlo naštěstí za barák, takže mé ta ženská nemohla vidět. Popadla jsem batoh a igelitku, běžela jsem, dostala se na pozemek sousedů, i ten jsem přeběhla jak nejrychleji to šlo, bohužel pak už jsem musela na chodník. Ani jsem se neotočila a utíkala pryč.

„Chyťte ji!“ Uslyšela jsem křik a bylo mi jasné, že je to mířeno na mě. Nezastavila jsem se a hnala to dál. Zahnula jsem za roh a utíkala. Přede mnou se najednou objevil dav lidí, musela jsem zatavit. V tom do mě ze zadu někdo narazila a já spadla dopředu. Pád jsem zabrzdila dlaněmi. Najednou mi někdo strhl mé ruce a já dopadla na tělo, prudce je ruce dali za záda a připevnili je poutama. Sykla jsem bolestí. Poté mi něčí silné paže pomohly na nohy. To už vedle nás stálo to modré. Ohlédla jsem se na tu osobu co mě chytila. Byl to muž. Posadil mě na sedadlo, hodil mi k nohám mou bagáž a sedl vedle mě. Zavřel dveře a dodal.

„Teď už nám neutečeš.“ Ignorovala jsem jeho poznámku a poraženě pozorovala krajinu okolo. Přijeli jsme na letiště. Nastoupili do letadla a to po 15 minutách vzlétlo. Naštěstí bylo soukromé, takže jsme zde byli jen čtyři.

„Potřebuju na záchod.“ Řekla jsem tomu muži co mě neustále hlídal. „Mohl by jste mi sundat ty pouta, nebo si myslíte, že jsem tak blbá, že bych skočila z letadla?“ Kysele se na mě podíval a rozepnul mi je. Vlezla jsem na záchod a zamkla se. Mnula jsem si svá otlačená zápěstí a odřené dlaně od toho pádu. Sedla jsem si na záchod a vykonala potřebu.

Vyšla jsem a posadila se zpátky na své místo. Opřela jsem si hlavu o opěradlo a usnula. Probudily mě až dva hlasy, které si potichu povídaly.

„Je to vážně hezká holka, nechápu, proč ji Swanovi dávají do děcáku.“ Řekl ten chlapík.

„Mluvila jsem s Janet Swanovou…“ Jen tak pro informaci, to je má… teda byla má matka, už není. „… říkala, že se vůbec nedala zvládnout, prý s ní byly neustálé problémy.“ Řekla ta žena. Ošila jsem se, abych jim dala najevo, že přicházím k vědomí. Pomalu jsem otevřela oči. „Konečně slečno Swanová, za chvilku přistáváme, připoutejte se. Z jejího hlasu vyzařovala autorita. Připoutala jsem se.

„Kde to jsme?“

„V Seattlu ve státě Washington. Jistě se vám tu bude líbit.“ Příjemně se na mě usmála. Já se na ní jen zakořenila a pak se podívala okénkem ven. Pršelo, bože, to bude teda zábava.


Autor: Kacikacka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Já a zlobivá holka? Nikdy! 1:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře