Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a moje sestra - 8. kapitola

12.08.2010 (08:45) • Aliceee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1046×

Esmé:

Děti odjely do školy, Carlisle je zase v práci… Já mám sice navrhnout ještě jeden dům, ale nemám vůbec žádný nápad… Zničehonic před domem zastavilo auto! Myslím, že to je Emmett, protože s ním přijel člověk a Bellu bych poznala. Někomu to přijde legrační, ale poznala bych jí po čichu.

„Rosie, pojď, dovedu tě do mého pokoje, aby ses mohla poupravit… Nebo se můžeš osprchovat! Myslím, že je doma Esmé a ta by ti mohla půjčit čisté oblečení!“ Měla jsem pravdu, je to Emmett! Jsem tak ráda, že si našel Rose…

„Emmette? Jsi to ty?“ Vím, že je to on, ale Rose neví nic o upírech… Nechci ji vystrašit…

„Jo, jsem to já… Prosím, mohla bys půjčit Rose nějaké čisté oblečení? Já ti to potom vysvětlím!“

„Dobře, Rose, pojď, ukážu ti Emmettův pokoj a on ti zatím připraví jídlo…“ Chudák vypadala, jako kdyby brečela… Zeptám se Emmetta, co se jí stalo.

„Takže, tady je Emettův pokoj, počkej chvilku… Donesu ti věci, které můžeš použít v koupelně a taky oblečení… Víš, Emm má vybavenou koupelnu jenom pro sebe…“ řekla jsem jí, když jsme došly k pokoji. Jestli si pamatuji, tak měl Emm jen takové ty známosti na jednu noc… Nikdy nenašel někoho, s kým by mohl strávit věčnost, nebo mu říct svoje tajemství.

„Děkuju…“ odpověděla mi a byla velmi smutná… Doufám, že se nestalo nic vážného.

„Není zač, Rose!“ řekla jsem jí. Pak už jsem jí donesla nějaké věci jako kosmetiku, šampón, atd. Ještě oblečení a nechala ji o samotě…

Rosalie:
„Rosie, pojď, dovedu tě do mého pokoje, aby ses mohla poupravit… Nebo se můžeš osprchovat! Myslím, že je doma Esmé a ta by ti mohla půjčit čisté oblečení!“ Je na mě tak hodný, a to mě ani pořádně nezná… Ani nevím, co to se mnou bylo, ale uvědomila jsem si, že to, co říkala Alice, byla pravda… Já taková opravdu byla. Nic z toho, co pro mě udělal Emm, si nezasloužím!

„Emmette? Jsi to ty?“ To bude Emmova mamka… Slyšela jsem o ní, že je strašně hodná… A to na každého.

„Jo, jsem to já… Prosím, mohla bys půjčit Rose nějaké čisté oblečení? Já ti to potom vysvětlím!“ řekl Emm.

„Dobře, Rose pojď, ukážu ti Emmettův pokoj a on ti zatím připraví jídlo…“ Emmett připraví jídlo? No jo, andělé umí všechno…

„Takže tady je Emettův pokoj, počkej chvilku… Donesu ti nějaké věci, které můžeš použít v koupelně a taky oblečení… Víš, Emm má vybavenou koupelnu jenom pro sebe…“ řekla mi Esmé…

„Děkuju…“ odpověděla jsem jí a Esmé šla do pokoje na konci chodby…

„Není zač, Rose!“ odpověděla mi, ještě než zmizela v pokoji. Pak už mi jen donesla nějaké věci jako kosmetiku, šampón, atd. Ještě oblečení a nechala mě o samotě… Vlezla jsem si do sprchy a nechala na sebe padat kapky vody… Ve sprše jsem byla asi půl hodiny, domem se mezitím rozlinula vůně palačinek… Voněly skvěle! Vzala jsem si oblečení, co mi Esmé půjčila. Byly to rifle, tričko na ramínka a mikina… Make-up jsem neřešila… Umyla jsem si pořádně obličej a vlasy si taky nechala mokré… To, co mi půjčila Esmé, jsem nechala u Emma v koupelně na hromádce…

„Jsem ráda, že ti ty věci jsou… Jdi do kuchyně, Emmett to už asi bude mít hotové!“ řekla mi Esmé, když jsem sešla dolů ze schodů…

„Děkuji, věci jsem nechala u Emma… Mám Vám je někam donést? Jinak ty věci Vám vyperu a donesu…“ odpověděla jsem jí, aby si i ona nemyslela, že jsem nevychovaná…

„Ne, zlatíčko, nech si je… Ty věci si nech u Emmetta a prosím, tykej mi. Když mi někdo vyká, tak si připadám stará a to doufám nejsem!“ řekla mi Esmé a usmála se. Tohle je sen, takovouhle rodinu bych chtěla mít…

„Dobře, děkuju.“

„Není zač!“ řekla a pokračovala v nějakém navrhování domů… Já pokračovala do kuchyně.

„Emme? Omlouvám se ti… Ale mám otázku… Co si myslel tím, že pro tebe znamenám víc?“

„No, víš… Teď jez! Já ti to potom vysvětlím…“ Zaskočila jsem ho svou otázkou… Ha! Jsem zvědavá, co vymyslí. Že to neřekl? Přiznejme si to, kdyby to řekl, tak by mě to velmi mrzelo…

„Wow! Kde ses naučil takový výtečný palačinky?“ Musela jsem ho prostě pochválit… Ty palačinky byly výtečné!

„Opravdu? A dostanu odměnu?“ Odměnu chce… No, u každého kluka, co jsem potkala, bych mu dala pusu, ale mám ho dát Emmettovi?

„No, nevím… A chtěl bys velkou nebo malou?“ Já jsem prostě nepoučitelná!

„Samozřejmě, že velkou!“ A sakra! No, tak Emm čeká na odměnu…

„Nehýbej se!“ řekla jsem, stoupla jsem si a přiblížila jsem se k Emmettovi… Když jsem byla dostatečně blízko, přiblížila jsem se k němu a zavřela oči… Pomalu jsem se přibližovala, ale když nás dělilo od sebe pár centimetrů, jsem se zastavila… Ale Emmett zdolal poslední vzdálenost mezi námi a políbil mě! Změnila jsem názor, Emm není anděl, Emm je můj osobní bůh! Líbali jsme se docela dlouho, ale mě už docházel vzduch, tak jsem se prostě musela nadechnout…

„Wow! To jsem opravdu nečekal… A jak jsem to teda mysle? Asi jsem se zamiloval... Teda určitě!“

„No, chtěl si velkou odměnu… A víš co? Já se taky zamilovala“ řekla jsem a Emm se na mě kouzelně usmál a pohladil mě po tváři...

„Nechtěla bys ještě jedny palačinky?“

„Proč?“

„No, ta odměna mi za to stojí…“

„Možná odpoledne… K obědu. Nechceš jít něco dělat? Třeba jít radit někomu, jak má správně hrát?“

„Ne, ale nechceš si zahrát Člověče, nezlob se? Prosím, prosím, prosím…“

„Emme? Kolik ti je? Tu hru jsem hrála naposledy asi v 7!“

„Ale Rosie… Prosím!“ Udělal na mě úžasný psí očka…  Těm se nedá odolat! On je prostě dokonalý.

„No, tak jo…“

„Jupí! Hned jsem tady… Počkej v obýváku!“ Letěl nahoru pro jeho úžasnou hru…

„Copak, Emmett ti vnutil nějakou společnou hru?“

„Jo…“ odpověděla jsem otráveně Esmé… S Emmettem jsme hráli Člověče několikrát, dokud nevyhrál Emm. Měla jsem prostě štěstí… Potom Emm vytáhl Esmé, aby nám točila tou šipkou, že my budeme hrát Twister… Když jsme byli s Emmettem absolutně propletení, divila jsem se, že jsme ještě vůbec hráli oba dva… Přišel Edward, Jasper a Alice. S Alice jsem se opravdu vidět nechtěla…

„Co tady dělá ona?“ řekla Alice, když mě uviděla…

„Hraje se mnou Twistra!“ řekl Emm trochu víc hlasitě a my jsme si mezitím stoupli… Ta Alice má asi pěkně nosánek nahoru! Ostatně zrovna já jí nemusím nic vyčítat!

„Nemá tu co dělat!“

„A ty ji nemáš co urážet! Udělala ti něco? Víš co? Já po tobě nekřičel v autobuse před lidmi, když si přivedla Jazze! Neurážel jsem ho! Ještě jednou ji urazíš a já za sebe neručím! Je ti to jasný?“ řval na Alici Emmett, byla jsem vykolejená, ale Emm rychle zabalil Twister a vedl mě do jeho pokoje…

„Promiň… Víš, zasloužil by sis odměnu za výhru… Já už bych brzo spadla, kdyby nepřišli ostatní…“ řekla jsem mu, když jsme vešli do jeho pokoje.

„Fakt? Ale já si myslím, že to byla remíza… A neomlouvej se… Až Alici poznáš, uvidíš, že není takováhle pořád…“ Přišel ke mně a začal mě líbat… Když jsem byla s ním, zapomněla jsem úplně na všechno… Tedy i na to, jak se vymluvím mámě z toho, že jsem nebyla ve škole...

Autor: Aliceee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a moje sestra - 8. kapitola: