Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a moje sestra - 6. kapitola

08.08.2010 (18:15) • Aliceee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1274×

„Bene?“ zakřičela jsem, když jsem byla skoro u jeho skupinky. Prostě jsem se musela kouknout na Ang… Ta měla pusu až u kolen a myslím, že až k ní přijdu, tak mě zabije…

„Rosalie… Jak zní tvé přání?“ Doufám, že se mě zase nebude někdo z nich pokoušet sbalit, ale proč bych nepozvala taky Mikea… Samozřejmě jen jako kamarádi…

„No, jenom mě tak napadlo, jestli bys náhodou nedoprovodil Angelu dneska do kina. A když už jsme u toho, jestli by s námi nešel i Mike… Co na to říkáte?“ Usmála jsem se jako vždy, když jsem potřebovala někoho přesvědčit. Samozřejmě jen kluky.

„Do kina? No, já určitě jdu a co ty, Miku?“ Jenom jedno slovo… Vítězství! Mám je oba!

„No, když jsi mě pozvala, tak beru! Máme se pro vás stavit?“

„Jasně! V pět u nás… Bude tam i Ang! Tak zatím!“

„Zatím čau… V pět u vás!“ Mike je docela milý… Ale já s ním fakt nechci být víc než kámoška, protože mám Emmetta Cullena. Oh, Emm, můj princ na bílém koni… Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled a teď? Změnila jsem se, ale vím, že Emm by mě mohl změnit zpátky na starou dobrou Rosie… Ale on mě určitě nechce!

„Rose! Ty jsi pozvala Mike a Bena? Rose, já tě snad zabiju…“

„Ang, ale nepovídej! Jak jedeš dneska domů?“

„No, jako vždy… Jdu pěšky. Bydlím blízko u školy…“

„Po hodině zavoláš domů a pojedeš se mnou a Bellou k nám… Musím tě přeci připravit!“

„Dobře, tobě stejně nemá cenu odporovat…“ Chtěla jsem jí odpovědět, ale najednou přišla do tělocvičny učitelka…

„Omlouvám se, že jsem přišla pozdě, ale musela jsem vás znovu rozdělit do skupin… Budeme příště hrát vybíjenou! Budou to týmy po čtyřech… Rozdělila jsem Vás náhodně pomocí losování, abyste si nemohli stěžovat na to s kým. Dnes jsme měli hrát venku basketball, ale začalo pršet, tak jsem vymyslela jiný plán…“ Cože? Vybíjenou? Ach jo…

„Takže Edward Cullen, Newton, Cullenová a kapitán bude Swanová Isabella…“ S kým zase budu já? Doufám, že nebudu s někým z Cullenů…

„Cullen Emmett a Jasper, Webrová, kapitán Swanová Rosalie…“ Nevím, co se stalo, ale já najednou přestala vnímat svět… Udělalo se mi špatně a najednou jsem ztratila zem pod nohama… Nedopadla jsem na zem, protože mě chytly něčí ruce. Asi byla Ang pohotová…

„Konečně! Vítej zpátky na zemi!“ Otevřela jsem pomalu oči a nade mnou byl anděl a usmíval se na mě!

„Co? Co se stalo?“ Počkat já nejsem na zemi! To není pravda! Emmett mě nese!

„No ztratila jsi vědomí, když jsme šli k Vám domluvit se na názvu týmu!“

„A kde to teď jsme a jak jsem se sem dostala?“

„No, jsme na cestě do ošetřovny a já tě sem donesl… A mimochodem pořád tě nesu…“

„Promiň! Pusť mě na zem, prosím!“

„Za co se omlouváš? Že jsi omdlela? Nechci nic říkat, ale ty za to nemůžeš!“

„No, za to ne… Omlouvám se za to, že jsi mě musel nést…“

„Mně to nevadilo… Četla sis ten vzkaz ode mě?“

„Jo…“

„Tak co? Odpustíš mi?“

„No nevím… Ale myslím, že jo! Kamarádi?“ Podala jsem k němu ruku… Ale já nechci být jeho kamarádka! Já chci, aby Emmett byl jen můj! Já vím… Jsem sobecká! Ale co?

„Zatím?“

„Co? Jak zatím?“

„Uvidíš…“

„Opravdu?“

„Až přijde čas, uvidíš!“

„Jdeme na hodinu?“ Musela jsem se zeptat, protože by to mohlo vypadat divně, kdybych se nezeptala…

„Nemusíme… Název vymyslí ti dva. Jdeme k autu?“

„Tak jo, ale proč se se mnou najednou bavíš?“

„No, zjistil jsem, že nejsi jako Taylor…“

„Aha… A jak?“

„To se dozvíš později…“ Zbytek cesty jsme šli mlčky. Emmett měl pravdu pár minut po tom, co jsme dorazili, k nám přišla Ang a za ní Cullenovi s mojí úžasnou sestrou…

„Hej, Rose! Zatím čau!“ řekl Emm, než jsem nastoupila do auta…

„Čau!“

„Ang? Zavolala si domů?“

„Zavolám až u vás… Dneska je mamka stejně v práci…“

„Dobře…“ Dál už jsme mlčely… Asi kvůli tomu, že byla s námi Bella… Jinak bychom se dokázaly bavit o všem, co nás napadlo… Doma jsme byly do 10 minut, a tak jsem Ang pozvala dovnitř, protože Bella zase jela ke Cullenům… Určitě ji berou za tu milou a hodnou… A mě za mrchu…

„Mami?“

„Rosie? Kde je Bells?“

„Mám ti vyřídit, že jede ke Cullenům a já za chvilku jedu s Mikem, Benem a Ang do kina… Teď se jdeme s Ang připravit…“

„Dobře…“ odpověděla mi a s Ang jsme se vydali do mého pokoje

„Takže, Ang, toto je můj pokoj… Sedni si na židli a já dojdu pro nějaké oblečení…“ řekla jsem, když jsme dorazily ke mně do pokoje. Po 10 minutách jsem našla vhodné oblečení do kina. Ang jsem vybrala tmavé džíny, bílý top a boty na podpatku… Venku bylo docela hezky, a tak jsem jí nehledala žádnou mikinu… Já jsem si vzala minisukni, růžový top a k tomu moje oblíbené kozačky s podpatkem… Dál přišlo na řadu líčení. Ang jsem dala jen řasenku a já si dala růžové stíny, řasenku, lesk na rty a zvlnila jsem si vlasy…

„Rosie, už jsou tady… Nemyslíš, že jsem si neměla vzít jiné boty?“

„Ang! Ty to zvládneš a budeš se Benovi líbit… Neboj!“

„Ahoj, kluci!“ Otevřela jsem dveře a pozdravila je… Benovi i Mikovi to moc slušelo…

„Ahoj Rose! Sekne ti to! Kde je Angela?“

„Dík, tobě taky… Angela hned přijde. Ahoj Miku!“

„Ahoj! Moc ti to sluší…“ řekl Mike.

„Dík! Tobě taky.“ Už jde Ang. Prosím, prosím, prosím ať jim to vyjde…

„Ahoj Angelo!“

„Ahoj Bene!“

„Sluší ti to…“

„Dík!“ Já je ještě dám dohromady… Ben a Angela, to bude pár! A Jessice se líbí Mike… Třeba bych je mohla zkusit dát dohromady…

„Tak co, jedem?“ řekla jsem a vydala se k autu…

„Jo,“ odpověděl mi Mike a všichni nasedli do auta… Cesta do Port Angeles nám trvala docela dlouho, a tak si Angela s Benem a někdy i s Mikem povídali. Já jsem jim jenom přikyvovala. Myslela jsem na Emmetta… Slíbil mi, že mi řekne, jak se dozvěděl jaká sem… A ještě mi řekne, co myslel tím, že jsme ‘zatím kamarádi‘… Nevím, ale celá jejich rodina je zvláštní…

Edward:

Nevím, jestli se mi to zdá, ale Bella začíná být jiná… Občas není vůbec milá a kamarádská… Někdy se chová jako Rose… Rose se chová také podivně… Nevím, ale myslím, že se změnila a její myšlenky jsou také zvláštní. Nevím, ale myslím si, že s ní něco je… Proto se tak chová.

„Hej Rose! Zatím čau!“ řekl Emm a pak nastoupil do auta…

Škoda, že jsme jen kámoši… Je úplně jiná, než jsem si myslel… Emmett se dočista zbláznil! Co to s ním je? Jsem z něj úplně zmatený…

„Emmette! Nemysli na Rosalie! Víš, jak se mi to hnusí, když ji pořád musím sledovat v tvé mysli?“ řekl jsem naštvaně…

„Hej! Tak mi nelez do hlavy! To je tvůj problém!“ Ach jo! Proč čtu myšlenky já? Proč je nečte třeba Jazz?

„Emmette! Ty s tou pipinou chodit nebudeš!“ řekl zvonivý hlásek mé milované sestřičky…

„Už mě to tady štve! Alice, urážím snad Jazze? Sice on je dobrej, ale co Bella? Zjistil jsem, že Rosie není taková, jak si myslíte a jak nám to říkala Bella! Takže zastavte a já to dojdu domů pěšky! Dělej, Edwarde!“ A sakra, Emmett je na nás naštvanej… Je silnější než kdokoliv z nás a když někdo urazí Rosalii, tak se Emm neudrží!

„Dobře, brácha! Klídek…“

„Edwarde! Opovaž se mi ještě někdy říct brácha! S podrazákama se nebavím! Jazzi, zatím čau!“ Jo, tak s Jasperem se baví!

„Čau!“

Emmett:

Všichni jsou podrazáci! Nikdo mě nechápe… Rosalie je pro mě víc než kamarádka… Mám ji rád! Miluju ji! Ano, přiznávám to… Zamiloval jsem se… Nesnáším je! Jsou příšerný… Nechápou mě! Jenom Jazz… A samozřejmě Esmé a Carlisle… Ani jsem si to neuvědomil a byl jsem u domu… Venku na mě asi čekala Esmé…

„Emmette?“

„Ano, Esmé?“ zeptal jsem se, ale stejně vím, že se bála, abych se vrátil domů…

„Emme! Já jsem se bála, že nepřijdeš! Edward ani Alice to tak nemysleli! Pojď ke mně!“ Esmé byla moje mamka nejen pro všechny okolo, ale brala nás všechny jako své děti… Mám ji rád!

„Esmé, já bych se k vám vrátil tak i tak, ale s Edwardem a Alice nebudu mluvit nejmíň jedno století!“

„Emme, pojď dovnitř Alice a Edward s tebou chtějí mluvit…“ Hmm, to mají blbý, já s nimi totiž nemluvím… Došel jsem domů a sedl si na pohovku a sledoval televizi, po chvilce se přiřítila Alice…

„Emme! Prosím, odpusť mi! Víš, jaký to bude peklo? 100 let bez tvých vtípků? Emmette!“ Tak sestřička se koukala do budoucnosti…

„Ne!“ Nemluvím s ní! Ani slovíčko na víc… Vůbec neví, jak mi je! Když nevím, že je moje Rosie v pořádku, tak se o ni bojím…

Rosalie:

Kino bylo dobré. Kluci vybrali nějakou romantickou komedii… Ben pořád flirtoval s Angelou, ale my s Mikem jsme se bavili jako kamarádi… Domů jsem dorazila okolo osmé… Kluci nás vysadili každou doma a pak jeli domů.

„Ahoj! Je tu někdo?“ řekla jsem a myslela si, že je doma Bella, ale spletla jsem se…

„Ahoj, zlatíčko!“

„Kde je Bella?“

„U Cullenů, bude tam spát… Byl tu nějaký Emmett a ptal se na tebe. Myslím, že mu bylo líto, že jsi šla s Mikem a Benem do kina…“

„Emmett? On se po mně ptal? Opravdu?“ Já jsem v sedmém nebi… Emm se po mně ptal…

„Jo, myslím, že se tak jmenoval… Copak, líbí se ti?“ Co říct Reneé? Jo, líbí se mi…

„No, on se mi víc než líbí…“

„Opravdu? Tak až zítra přijedeš, tak mi povíš, jak to s tím Emmettem je, jo?“

„Jo, jo…“ odpověděla jsem a šla nahoru se připravit… Lehla jsem si a zavřela oči. Viděla jsem Emma. Nemohla jsem myslet na nic jiného… Existoval pro mě jenom Emmett…

Díky za všechny komentáře :)...

Autor: Aliceee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a moje sestra - 6. kapitola: