Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a moje sestra - 5. kapitola

06.08.2010 (12:45) • Aliceee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1406×

Brácha se nám zamiloval a už s Bellou chodí. Wow, to není možné! Edward má holku… No jo, už mu přijíždí, ale přijíždí i její sestra. Ta nám tu tak chyběla, další namyšlená husička… Ještě jsem jí neviděl, ale myslím, že bude taková, jak říkala Bells! Bells je hodná, ta by nám nelhala! Doufám… Proč Edward zavrčel? Jo, aha! Nelez mi do hlavy, ty tupče!

Nechci nic říkat, ale máš zajímavý myšlenkový pochody! Neposílej mi nic do hlavy a nelez mi do hlavy! Nebo uvidíš!

„Ahojky! Ani nevíš, jak jsem se na tebe těšila…“ Ha! Já myslel, že se dali dohromady teprve včera v klubu! Teď jí bude mít pořád za sebou jako ocásek. Ten to zase vyhrál….

Počkat! Už vystoupila ta Rosalie! Ou, ta je… Ta je nádherná! Počkat! Ne, to není možné… Pletu se! Neviděl jsem v jejích očích lásku… Myslím, že už nikdy nebudu fušovat Jazzovi do řemesla. Na pocity je tu on a on s Edwardem ví, že kdyby se mnou chtěla něco mít, tak by mě stejně dříve nebo později odkopla! Nic nebude!

„Hej ty! Ty si ta nová v tom vašem spolku, viď? No, jen jsem vám všem chtěl už dlouho vyřídit, aby vám nenapršelo do vašich vznešených nosánků!“ Musím jí dát najevo, že o ní nemám vůbec zájem a taky, že jsem nejvtipnější v rodině! Všichni se začali smát!

Hej, to bylo dobrý brácha! Jen tak dál! To není moje myšlenka! Edwarde Anthony Masene Cullene nelez mi do hlavy nebo špatně skončíš! Ale i když to tak vezmu, tak díky. To víš já sem ve všem dobrej!

„Hmm! Nemusíš mít o mě vůbec starost! Já si myslim, že to bude v pořádku a do nosu mi nenaprší…“ Něco mě zarazilo. Připadalo mi to, že ji to ranilo. To, co jsem řekl… Nevím, jak je to možné! Jak už jsem řekl, mám na lepší, takže s ní nic nebude! Jasný? Líbí se mi, ale na sobě má určitě tuny make-upu, aby vypadal tak, jak vypadá… No nic musím na hodinu…

Hodiny ubíhaly docela rychle, ale to, co jsem viděl na chodbě po třetí hodině, mě úplně odrovnalo… Málem jsem dostal infarkt! A to by taťku moc mrzelo, kdyby u toho nebyl, protože bych byl první upír, co dostal infarkt… Rosalie Swanová se baví s Angelou Weberovou a směje se! Vypadá jako normální průměrná holka, co je jenom trochu hezká. Ale jak je to možný? Počkat! Na co mám výborný sluch? Vím, že by se to dělat nemělo, ale nikdo se to nedozví! Odpoutal jsem se od rodiny a poslouchal jsem…

„No víš Ang, já taková nebývala, ale pak jsem se dozvěděla, že Reneé a Charlie nejsou mí praví rodiče! Moje matka mě hned po narození dala k adopci a pak mě adoptovala Reneé s Charliem. Přestěhovali se a vydávali mě a Bells za dvojčata. Prosím neříkej to nikomu! Bella to neví… Nikdo to o mně neví, jen ty…“

„Jasně! Spolehni se na mě! Nikomu to neřeknu! Ale víš… Je to nespravedlivé… Ty jsi fakt fajn holka, když nejsi ta pipina, za kterou se vydáváš. Takhle by tě měli všichni radši…“

„Díky Angí…“

Já snad ten infarkt dneska dostanu… Panebože! Já jsem vůl! A já si myslel, že se tak chová normálně… Myslel jsem si, že se tak chová, protože si léčí svůj nedostatek sebevědomí na ostatních… Já se snad dobrovolně podpálím! Já byl na ní tak hnusnej! Ale já za to nemůžu, že se tak před ostatníma chová… Mám se jí omluvit nebo nemám? Zeptám se Jazze, ten to nikomu neřekne a poradí mi! Mám nápad, ale nevím, jestli mi vyjde… Doufám, že bude Rosalie na tělocviku, protože až jí uvidím, tak jí dám vzkaz. Doufám, že mi uvěří…

Na obědě proběhlo všechno, jak jsem čekal. Rosie seděla u Angely a já jí chtěl nenápadně podstrčit ten lísteček se vzkazem už na obědě. Ale teď, aby Edward nic nevyčetl a snažil se mě ignorovat, tak si začnu přehrávat v mysli písničku I’m a barbie girl… To ho naštve a bude se zaobírat svými myšlenkami.

„Hej Emme! Pojď ven, musíme si promluvit a to ihned!“ A sakra Jazz je pěkně naštvaný!

„Dobře, už jdu. Klid brácha!“ Neodpustil jsem si ho poplácat po rameni… No, i když doufám, že ho to nenaštvalo ještě víc…

„Já vím, že jí začínáš mít vážně rád! Ještě po tom, co si slyšel ten její rozhovor s Ang.“

„Jak to…“ Nestihl jsem to doříct. Hej!

„Všimli jsme si s Alice, že si se zastavil a Alice měla vizi!“

„No jo, Alice!“

„No, teď k věci! Rosaliiny pocity mě ničí! Jak tě poprvé spatřila, tak cítila lásku. Jak si jí řekl tu tvoji blbost, tak jsem cítil strašnou bolest, zklamanost a lásku! Z tebe taky šla cítit láska a pak na té chodbě! To vycházelo z tebe tolik strašných citů! Ale hlavní byla láska k ní! Takže já jsem ti své řekl a ty si s tím poraď po svém. Teď pojď, máme jen chvilku, abychom se dostali ke škole! Ale ty vaše pocity mě ničí! Uvědom si to prosím…“

Musel jsem o tom přemýšlet! Rosalie není taková, jak jsem si myslel! Je to hodná holka, ta nafoukanost je jenom maska… Je mi jí líto! Chudák Jazz, mé pocity musí být příšerné…

Bella:

Wow! Rosalie bude mít ze života peklo! Ona se nebaví s Taylor… Konečně se jí to povedlo! Taylor je mrcha a vím, že takovéhle holky jí udělají ze života peklo! Ale, co to Taylor nevadí, že je Rosalie na druhý straně šatny a, že se baví s Angelou?

„Hej, T! Prosím tě poradila bys mi? Co si mám vzít zítra na sebe? Víš, nerada bych, aby se to třeba na tu exkurzi nějak nehodilo?“

„No, myslím si, že bychom si mohli vzít nějaké kozačky nebo něco takového… A k tomu výjimečně džíny! Myslím, že bude zítra docela zima…“

„Dík T! Já vůbec nevěděla, co bych si měla vzít… Jdeme Ang?“

„Počkáš chvilku, Rosie? Já jen, že se musím ještě vzít kalhoty na tělák!“

„Jo, počkám Ang!“

„Díky, můžeme….“

Co to mělo znamenat? Rosalie se baví s Angelou? Taylor jí nedělá ze života peklo? Já snad špatně vidím… Co? Emmett jí dává vzkat? Já se snad opravdu zbláznila…

„Ede, co to dával Emm Rosalii?“ Nemohla jsem se nezeptat. Byla jsem tak strašně zvědavá, jestli se mezi nimi něco nezměnilo…

„Popravdě nevím, Bells… Emm mi nic neřekl! Určitě nechce, abych věděl to, co tam napsal!“

„Emme, co si to dával Rosalii?“ řekl Edward.

„Co je ti do toho? Zajímá tě to? Ode mě se to teda rozhodně nedozvíš!“

„Emme! Prosím! Co to má být za vtípek?“

„Vtípek?“ Vyvalil na Edwarda oči a dělal, že netuší, o čem mluví…

„Emme, no tak!“

„Myslíš si, že si chci z Rosalie vystřelit? Brácha, nemyslel jsem si, že máš o mě takové mínění… Já vím, že se někdy zdá, že když jde o vtípky, udělám cokoliv… Ale takovej ignorant ještě nejsem!“ Tak to mě překvapilo… Emm si nechce z Rosalie vystřelit? Dneska je fakt divnej den!

Rosalie:

Čekala jsem na Angí a pak jsme vyšli ze šaten. Ale to, co se stalo, bych nikdy v životě neočekávala…

„Hej! Rose! Na.“ Mluvil docela potichu, a když jsem se otočila, dal mi do ruky vzkaz! On mi ráno skoro nadává a teď mi dává vzkaz? To je na hlavu nebo co?

„Rosie? Co to je? Co ti dal?“

„Nevím, přečteš to? Já vůbec netuším, co by tam mohl napsat!“

„Dobře, přečtu… Dej mi to... Wow! Rosalie tomu neuvěříš! Přečti si to sama…“

„Je to hodně špatný?“ Nevěděla jsem, co čekat… Líbil se mi hodně, a kdyby tam byla nějaká urážka, nebo ty jeho vtípky, tak bych to už nevydržela…

„Rosie, neboj a čti!“

„Tak dobře…“ Začala jsem číst…

Rosalie, promiň! Choval jsem se jako blbec! Ale já si myslel, že si stejná pipina jako je Taylor a ostatní… Spletl jsem v tobě… Odpustíš mi to?

Prosím věř mi, je mi to strašně líto… Emmett

„Rose, za chvilku ti vypadnou oči z důlků!“

„Ang… Četla sis to? Ty víš, jak to se mnou je! Za jeden den o mě víš víc než Tay a dokonce si i velmi dobře rozumíme! A určitě víš, že mi není Emm lhostejný…“

„Já to věděla! Jsem ráda, že jsi šťastná… Víš, jak bych byla ráda, kdyby mi to vyšlo s Benem?“

„Ale mě to s Emmettem nevyšlo... Ale byla by jsi šťastná, tak jako jsem teď šťastná já, a proto tady stůj a nehýbej se!“

„Ale co jdeš dělat?“

„Učitelka tady ještě není, tak počkej prostě tady…“ Kdyby věděla, co jdu udělat…

Jako vždycky děkuju za všechny komentáře :). Díky nim mám chuť psát dál :D.

Autor: Aliceee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a moje sestra - 5. kapitola: