Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a moje sestra - 4. kapitola

03.08.2010 (12:00) • Aliceee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1498×

Ach jo! Nesnáším vstávání!  Takže, co si dneska vezmu?  Jak ráda bych si vzala džíny, ale nemůžu. Holkám by se to určitě nelíbilo. No, tyhle šaty by docela ušly…

Oblečení mám vybrané, teď se musím namalovat. Takže, dneska si vezmu řasenku, modré stíny a bezbarvý lesk na rty. Jo, to se mi bude k šatům hodit. Teď ještě nasadit mé každodenní myšlení a můžu vyrazit… Jsem zvědavá, co řeknou holky na nový účes! Je 7:15 mám čtvrt hodiny, že bych si dala po roce snídani? Myslím, že by mi to neuškodilo…

„Rosalie! Můžeš pohnout zadkem? Nejsi zas tak úžasná, aby na tebe každý čekal! Chceš jít do školy pěšky?“ Bello, vždycky ses snažila nás nějak sblížit, a když se chci já sblížit, tak ona zase nechce? Můžu si vlastně za to sama… S bývalými kámoši z Miamy mě přemlouvaly, že můžu být u nich v partě a ne v partě husiček, ale já nechtěla. Teda spíš nemohla. Kdybych tak věděla, že z téhle masky budu mít akorát potíže… Nechám je všechny být, aspoň tedy dokud se někdo nedozví pravdu! Teď musí vyjít na povrch mé já, tedy mé současný já. Nafoukaná Rosalie, ne milá Rosie…

„A ty jsi snad bezchybně úžasná? Promiň, že jsem si nevšimla!“

„Ha ha ha! Dělej!“ Proč je taková? Lepší byla stará Bella! Do školy jsme dorazily docela brzo. Taky když vaše sestra poruší skoro všechny silniční pravidla… Tak se pak divte! Ve škole zaparkovala vedle šedého Volva. Podobného, jako bylo to naše. Koutkem oka jsem viděla, že se ke mně řítí můj společek slepiček. Mě to tak ničí… Proč, proč jen já?

„Ahoj! Ani nevíš, jak jsem se na tebe těšila,“ řekla Bells. Co? Bella chodí s Cullenem? No, ani se už nedivím, proč se tak chová… Má nejhezčího kluka na škole… Ale mě odmítl a tak nějak jsem se rozhodla nechat ho… Je takový divný. Nevím, jak to říct. Ne divný, ale je prostě zvláštní.

Ale stalo se něco, co bych nikdy nečekala! Vystoupila jsem z auta a najednou uviděla kluka… Myslím, že to byl Edwardův bratr. Měla jsem co dělat, abych neotevřela pusu a nezírala na něj, ale nebylo to jako předtím… Chtít si s ním užít a po týdnu odkopnout! Ou! Takové to je! Zamilovat se… Jo, určitě jsem se zamilovala!

„Hej ty! Ty si ta nová v tom vašem spolku, viď? No, jen jsem vám všem chtěl už dlouho vyřídit, aby vám nenapršelo do vašich vznešených nosánků!“ Proč mě to tolik ranilo? Vždyť ho ani neznám… Nikdy jsem neznala ten pocit a nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled, ale bylo to jasné, já jsem se zamilovala. Ale co na tohle odpovědět? Ještě když se začali všichni Cullenovi smát…

„Hmm! Nemusíš mít o mě vůbec starost! Já si myslim, že to bude v pořádku a do nosu mi nenaprší..." No, co… Já si mám hrát na úžasnou bloncku, tak jsem nemohla vymýšlet nějaký rozumný argument! Mezitím přišel můj pipky spolek a mohla jsem odejít. Takže každou uvítat imaginární pusou na obě tváře…

„Ahojky holky!“

„Oh, co to máš s vlasy? Neříkala jsi nám, že jdeš k holiči, ale mocinky ti to sluší!“ A mně se chce mocinky zvracet! Samozřejmě ostatní unisimo odkývaly to, co řekla Taylor. Tedy Tay nebo T. Nikdy bych si nenechala říka ‘TÝ‘, je to ujetý… No, ale co nadělám je to volba Tay.

„No, mamka si se mnou chtěla promluvit a tak mě vzala k její kámošce, která je kadeřnice. A prostě jsem potřebovala změnu.“ No, spíš jsem se potřebovala odreagovat, ale to jim říkat nebudu. Nechci, aby to věděla celá škola… Teď musím na první hodinu.

„Holky, já už půjdu na hodiny, takže se určitě uvidíme na obědě a na tělocviku! Papa!“ Všechny hodiny sedím s Angelou. Připadá mi moc milá, ale já se s ní bavit nesmím. Bohužel.

Proč mě tahle reakce  překvapuje? Jak primitivní, všichni ztichnou, když vejdu do třídy… Kluci zírají a holky závistivě koukají, až na některé… Třeba Angela, ta se jenom koukla, co se děje a znovu se snažila nějak zabavit, než zazvoní… Teď se s ní nikdo nebaví, když se Jess přidala k nám. Chudák.

„Ahoj!“ řekla jsem, když jsem dosedla. No, mělo to vyznít přátelsky… Doufám, že se to povedlo a nebylo znát z mého hlasu strach. Angela se otočila a asi se koukala, na koho to bylo. Ale když si uvědomila, že to bylo asi na ni, hodně jí to překvapilo. No jo, sakra, má pověst… Ledová královna, pro kterou není nikdo dost dobrý.

„A-ahoj, to bylo na mě?“ zeptala se a nevěřícně na mě koukala. To je zajímavá reakce…

„Jo… Nevím, co je na tom zvláštního. Prosím tě, nevíš, jestli jsme neměli nějaký úkol?“ No a? Já se chci bavit taky s někým normálním…

„No, neměli… Mohu se zeptat, co tak najednou?“

„Myslíš, že se najednou s tebou bavím? No víš, mě někdy unavují, ty drby, co slyším od Tay a ostatních… A chci se bavit také s někým jiným…“

„Aha…“ odpověděla mi, ale bylo jasné, že ještě pořád nemohla uvěřit, že se s ní bavím. Hlavně po tom, jak jsem ji hned první den úspěšně ignorovala. Najednou jsem dostala geniální nápad.

„Hele, já vím, že je to asi moc narychlo, ale nemáš třeba večer čas? Že bychom mohli zajít do kina? Jako kámošky?“

„Ty chceš jít se mnou do kina a kamarádit se se mnou? No, já nevím, ale šla bych, dlouho jsem v kině nebyla…“ Angela je tak hodná! Myslím, že bychom byly skvělé kámošky…

„Tak dobře, ale já nemám auto. Takže kdy jezdí nějaký autobus do Port Angeles? Víš, Angelo, já to tu moc neznám!“

„No, nevím, ale myslím si, že bych se pro tebe mohla stavit já. Doufám, že to moje auto vydrží.“ Usmála se na mě a já věděla, že mám vyhráno.  Mám novou kamarádku. Jupí! Radostí bych skákala. Ale najednou zazvonilo a do třídy vešel učitel.

„Dobře, tak se domluvíme po hodině v kolik, jo?“ šepla jsem ještě směrem k Angele. Ona jenom kývla a pak už jsem sledovala výklad.

Děkuju předem za všechny komentáře a děkuju i těm, co okomentovali předchozí kapitolku. Moc dík...

Autor: Aliceee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já a moje sestra - 4. kapitola: