Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já a moje sestra - 3. kapitola

01.08.2010 (14:45) • Aliceee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1346×

Isabella asi před půl hodinou odjela. Mamka je v práci. Já se nemám komu svěřit… Znovu jsem se skamarádila s Taylor, Jessikou a ještě nějakými holkami. Ale jsou to takový ty královny školy. Je to nesnesitelné, ale pomáhá mi to, bavit se s takovými lidmi. Určitě si Isabella myslí, že jsem ji pomlouvala, ale není to tak, já jen těm holkám odpovídala na otázky ohledně mé sestry a ony si to, co jsem neřekla, hravě domyslely a začaly o ní říkat, že je divná a podobný věci. Já mám mojí sestru ráda a ráda bych s ní byla nejlepší kámoška a ty věci, že bychom všechno o sobě věděli a atd. Jsme přeci dvojčata… Tedy nejsme. Ona neví to, co já! Můj táta není slavný hudební manažer Charlie Swan a moje mamka není Renée Swanová… O mých rodičích nic nevím, jen to, že se o mě hned po porodu moje matka přestala zajímat. Mohla jsem být vůbec ráda za to, že teď nevyrůstám v dětském domově!

A proč se vlastně chovám takhle? Nejsem namyšlená pipina, jen si na ni hraju... Ve skrytu duše nejsem, to já jsem se jim vždycky smála, aby jim do těch jejich nosánků nenapršelo. Ale pomáhá mi to zapomenout na to, že jsem byla nechtěná, že mě matka nechala na pospas osudu! Je mi smutno… Proč mě nechtěla?  Kdyby mi osud nehrál do karet a moje matka by byla úplně bezcitná a nechala mě pohozené někde u popelnice v parku… Co bych dělala? Jak jsem se to dozvěděla? V patnácti mi to rodiče potvrdily, protože jsem začínala něco tušit a pak omylem mamka řekla, že jsme jednovaječná dvojčata a mě to začalo šrotovat v hlavě, že si s Bells nejsme ani trochu podobné… Vlastně, nejsem si podobná s nikým v mé rodině a pak jsem se to dozvěděla…

Renée a Charlie už nemůžou mít žádné děti, a tak si asi rok po Bellině narození chtěli adoptovat další holčičku. Mě bylo stejně jako Belle a dokonce já jsem se narodila o půlnoci a Bella se narodila další den pár hodin po mně… Renée si mě prý zamilovala, byla jsem roztomilá, malá holčička s dvěma culíky, když mě prý uviděla poprvé… Do jejich rodiny jsem se dostala hned po pár týdnech. Dostala jsem jméno Rosalie Swan. Moji rodiče, tedy Renée a Charlie se se mnou a Bells odstěhovali a začali nás vydávat za dvojčata. Byly jsme nerozlučné… Rodiče se snažili, abychom nikdy neměly pochybnosti, že nejsme opravdu dvojčata, ale jak jsem řekla v 15 se vše změnilo… Se sestrou jsme se pomalu vzdalovaly, až jsme se dostaly na střední. Ona vždy nenápadná a tichá a já patřila vždy do party nafoukaných holek… A pak se mnou začaly problémy. Zjistila jsem, že mi alkohol pomáhá zapomenout a taky mě bavilo chodit s kluky… Každý týden, maximálně každé dva týdny nový kluk… S některýma jsem chodila třeba jenom dva dny, podle toho, jak vypadal a jakou měl pověst. Se šprtama jsem vážně nechodila… Víte, jak mě to unavuje hrát si na pipku? Ale Bells mě nevyslechne a já jí to nemůžu říct… Potřebujeme se nejdříve trochu sblížit, ale jak? Určitě je ještě pryč, ale není už Renée náhodou doma? Musím si s někým promluvit a pak až zase nasadit mou masku ala nafoukaná princezna… Taky musím zavolat Tracy, ale musím si jít promluvit s mamkou…

„Mami? Jsi doma?“ zkusila jsem zavolat, když jsem sešla dolů ze schodů, třeba tady někde je…

„Ano, jsem v kuchyni Rosie!“ Ouu, takhle mi říkala ještě před tím, než mi to s tátou řekli. Proč jen to nemohli zatajit? Nebudu brečet! Nesmím!

„Mami, mohla bych si s tebou promluvit? Je to vážné!“

„Rosie, zlatíčko, co se děje? Povídej…“ Renée mi celý život perfektně nahrazuje mamku… Tu matku, která mě opustila, nechci nikdy, nikde potkat… Nesnáším ji a nechci ji nikdy potkat!

„Mami, víš jak s Bells od té doby, co jste mi to řekli, nevycházíme zrovna dobře? Mohla bych jí to někdy říct, potřebovala bych si s ní promluvit… Víš, jak se teď chovám? Chovám se tak jenom kvůli tomu, že mi ta popularita pomáhá zapomenout… A jak jsem se jednou napila, tak jsem zjistila, že čím víc toho vypiju, tím víc mi to pomáhá zapomenout na to, že mě moje matka nechtěla… Mami, co jsem udělala špatně? Co? Proč mě nechtěla?“ Teď už jsem bohužel slzy nezadržela… Celý rok a něco si hraju na to, jak moc jsem silná a přetvařuju se… Ale když doma není Bella, tak si nemusím na nic hrát. Tady jsem prostě Rosie, obyčejná holka, co se baví s každým a ne Rosalie, která vymetá různé párty a chová se jako princezna…

„Rosie… Neplač! Ty za to nemůžeš! A s Bells si promluv, já vím, že to pochopí… Jsi hezká holka, a pokud budeš chtít, tak ti táta nemusí dělat protekci a prorazíš jako nádherná modelka sama… Jen si musíš věřit! Tvoje maminka si tě určitě chtěla nechat, ale třeba byla moc mladá na to, aby vychovávala dítě…  A my tě vždycky brali jako naši dceru a vždycky budeš moje malá Rosie a pro Charlie vždycky budeš jeho malinká Hrozinka. I pro Bellu budeš vždycky její dvojče! Vyrůstaly jste spolu…“

„Mami, ale ona se mnou nebude chtít mluvit….“

„Neboj se, Rosie. Teď se jdi umýt a jdi se učit, ano? Potom bychom mohly jít třeba na ke kadeřníkovy a pak si udělat manikúru. To ti zvedne náladu…“

„Mami, to nemusíš… Já se z toho nějak dostanu sama…“

„Rosie, chceš jít nebo ne?“

„Chci, ale nemusíš to dělat kvůli mně…“

„No, tak já zavolám Mel, jestli má čas, tak šup, ať máš ty úkoly rychle hotové!“

Moc úkolů jsme neměli, a tak jsem si umyla obličej, ale nenamalovala jsem se… Už mě to někdy štve! Ale patří to k mé masce…

„Mami? Tak co?“

„Jo, máme přijet! Oh, Rosie ty jsi jako vyměněná! Moc ti to sluší!“

„Mami, nejsem jenom namalovaná a mám akorát džíny a tenisky… Víš, v tom, co nosím, se někdy necítím dobře…“

„Tohle ti také víc sluší… Tak co jdeme?“

„Jasně, jdeme…“  Mamka ví, jak mi spravit náladu… U kadeřnice jsem si nechala trochu zkrátit vlasy a pak jsem si je nechala sestříhat a narovnat… Už mě přestávaly ty vlny bavit. Mamka si nechala vlasy jenom zkrátit.

Teď přišla na řadu manikúra… Já jsem si dala obyčejnou francouzskou manikúru… Mám jí ráda a strašně se mi líbí. Mamka si nechala jenom nehty nějak ošetřit. A teď nejlepší část dne. Jak dlouho jsem nebyla v cukrárně? No, od té doby, co nosím svoji namyšlenou masku… Dnes jsem to byla zase já! Veselá a jak dřív říkali kámoši - milá holka. S mamkou jsme se hodně nasmály, hlavně když jsem se chtěla dát ostříhat na krátko… Naštěstí musím pořád mít tu svoji nepřístupnou masku a holkám by se to nelíbilo… V cukrárně jsem si dala čokoládový dort. Ouu, ten sem tak dlouho neměla.

Domů jsme dorazily okolo 9 večer, ale hodná holčička Bella už byla doma… Ona není andílek, pěkně mě seřvala za to, že jsem ji pomlouvala, ale já ji nepomlouvala. Co se jí stalo? Vždyť byla vždycky milá a teď? To neviděla, že se snažím zlepšit? Achjo, já už jsem asi na věky ztracená duše…

Po tomhle jsem nechtěla Tracy nějak děsit a tak jsem jí jenom napsala SMS.

Ahoj Tracy! Mám se tu zatím dobře… To víš, kluci jsou tu hezcí a jsou tu i bary. Sice v Port Angeles, ale jsou… Musíš přijet! Máš čas o víkendu? Tak zatím pa a dobrou… Rosalie

Doufám, že mi odpoví… Nevím, jestli mě už nezačala pomlouvat. Až teď si začínám uvědomovat, s kým jsem se bavila. A Zaca, mého posledního kluka jsem fakt měla ráda, ale nemilovala jsem ho… Chtěla jsem poznat někoho, do koho bych se zamilovala.

Ahojky Rose! No, já nevím. Ráda bych přijela, ale Jessí pořádá párty na které nesmím chybět, protože to by byla společenská sebevražda… No, ráda bych napsala, že můžeš přijet ty sem, ale Jessí by nebyla ráda, že bys šla se mnou… Promiň, ale musíme to tedy odložit. Pa a dobrou. Trac

Jessí? Když jsme jí říkali Jess? No takže Tracy už je taky radši s Jess než se mnou… Tak já už jdu spát, abych ráno vůbec vstala…