Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Marie Swan Culen - 10. kapitola

18.03.2011 (21:45) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4257×

Edward seděl u stolu a na něm seděla nějaká blonďatá slepice. To si dělá prdel? Němě jsem na ně koukala a nebyla schopna slova. Pche, když může on, tak já taky. Jen co jsme se zasnoubili, tak se hned pohádáme. Nejhorší je, že vypadá, že mu to nevadí.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě nějaký kluk a Edward si mě konečně všiml.

„Ahoj Paule,“ odpověděla jsem.

„Víš, napadlo mě, jestli bys dneska nechtěla sedět se mnou?“ zeptal se opatrně a já se usmála.

„Ráda,“ odpověděla jsem a on překvapeně vykulil oči. Svůj výraz ale okamžitě spravil a mile se usmál. Zavedl mě k prázdnému stolu a odsunul mi židli jako správný džentlmen. Spokojeně jsem si sedla a čekala, než obejde stůl a sedne si naproti mně. Nabídl mi kolu, ale já ji s díky odmítla.

„Strašně ti to dnes sluší,“ pochválil mile. „Nechtěla bys zajít do kina? Něco bychom vybrali,“ navrhl a já se zamyslela. Vlastně, proč ne? No možná proto, že jsem zasnoubená, ale on si taky užívá.

„Dej mi svoje číslo a já ti dám moje. Rozmyslím si to a ozvu se. Co ty na to?“ odpověděla jsem.

„Dobře,“ odsouhlasil a z kapsy vyndal mobil. Podal mi ho, abych naťukala číslo. Napsala jsem svoje číslo a podala mu mobil zpět. Prozvonil mě a já si ho uložila. Vstala jsem od stolu a s úsměvem vyšla z jídelny. Když jsem odcházela, slyšela jsem vrčení, které se ozývalo z Edwardova místa. Jen si žárli, chlapečku. Šla jsem na další hodinu. Došla jsem do třídy a hodila tašku na zem. Na lavici si nachystala učebnici a poznámkový blok. Unuděně jsem seděla v lavici a čekala, než zazvoní. Netrvalo dlouho a do třídy vběhli ostatní žáci. Mezi nimi byl i Edward, který se příšerně mračil. Ignorovala jsem ho a dál si prohlížela ostatní studenty. Edward si přisedl ke mně a dál se na mě mračil.

„Co je?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Co je? Nic, jen si normálně flirtuješ s ostatními kluky,“ prskal naštvaně.

„Tak to prrr, chlapče. Mně na klíně neseděla prsatá blondýna,“ krotila jsem ho a on pochopil.

„To byla pomsta,“ divil se naštvaně.

„Ooo, ty jsi ale bystrý,“ řekla jsem sarkasticky a on se zašklebil.

„Fajn, tak si s ním běž, kam chceš,“ řekl naštvaně a otočil se k učiteli.

„Taky, že půjdu,“ odsouhlasila jsem a začala si dělat poznámky. Učitel vysvětloval novou látku a já dělala, že to je ta nejdůležitější věc na světě. Mezi mnou a Edwardem panovala nepříjemná atmosféra, která se nedala snášet. Když zazvonilo, úlevně jsem si oddychla a vyběhla ze třídy. Opravdu to byla ta nejhorší hodina na světě. Zjistila jsem, že nám odpadlo odpolední vyučování, a tak jsem spokojeně mohla jít domů. No, bohužel opravdu musela jít, protože ráno jsme přijeli spolu, ale teď bych s ním v jednom autě nevydržela. To je teda den. Jen co se zasnoubím, hned se něco pokazí. Naštvaně jsem utíkala lesem a nechala studený vítr, ať čechrá mé vlasy. Netrvalo dlouho a přede mnou se začal rozprostírat náš dům. Doběhla jsem na verandu a začmuchala. V domě nikdo nebyl. Otevřela jsem dveře od domu a vešla dovnitř. Sundala si boty a vběhla do pokoje. Převlékla jsem si věci a lehla na postel. Zavřela jsem oči a začala přemýšlet. To je hrozné. Je mi líto, že se hádáme s Edwardem, ale on mě tak naštval. Asi jsem to přehnala. Slyšela jsem bouchnutí dveří a posadila se na postel. Do dveří vběhla Alice a tvářila se jako rozzuřený býk.

„Tak to teda ne, Bello. Já už mám vybrané šaty a vy pořád měníte budoucnost,“ nadávala naštvaně. Já procházím krizí a ona řeší nějaké blbé šaty? To k ní přímo sedí.

„Alice, dej mi pokoj,“ zaskučela jsem.

„Bello, já to myslím vážně,“ vyhrožovala mi.

„Já taky,“ zavrčela jsem nazpět. Alice s povzdechem odešla z místnosti. Ona snad myslí jen na svatbu. Však já se jednou naštvu a na nějakou svatbu se jí můžu vy… kašlat.

„To bys zkusila,“ křikla na mě z obýváku.

„No zkusila,“ zabrblala jsem potichu. Byla jsem dost naštvaná, a tak jsem vytáhla mobil a naťukala SMS pro Paula.

Ahoj, co bys řekl na dnešek v baru? Bella

SMS jsem odeslala a čekala, kdy odpoví. Doufám, že se na mě nevykašle, protože jsem nechtěla zůstávat doma. Bylo těžké být v jednom domě s Edwardem. Věděla jsem, že to, co se mezi námi děje, je krize, která přejde, ale já nevěděla, jak tu krizi zvládnout. Jak vyjádřit své pocity a říct pravdu Edwardovi. Měl pravdu. Paul je jen pomsta, která mi bohužel zatím nevyšla. Zapípal mobil a já radostí poskočila. Přece jen se na mě nevykašlal. SMS byla stručná:

Ahoj, jo, klidně. V kolik a kde? Nebo tě mám vyzvednout?

Vyzvedni mě za hodinu u nás. Adresu znáš. Budu se těšit.

Tak program na dnešek už je hotový. Spokojeně jsem vstala z postele a šla si dát sprchu. Pustila jsem na sebe kapky teplé vody a šampónem si umyla vlasy. Dnes mi to musí slušet. Když jsem se vysprchovala a s mokrými vlasy vylezla ze sprchy, zabalila jsem se do osušky a zapnula fén. Vyfénovala jsem si svoji hřívu. Vyběhla jsem z koupelny a utíkala do šatny, kde jsem si vybrala modré upnuté šaty a k tomu boty na podpatku. Vlasy jsem si pročísla rukou, ale nechala je rozpuštěné. Zkontrovala jsem svůj vzhled v zrcadle a musela uznat, že mi to sluší. Jemně jsem přejela leskem přes rty, aby byly plnější. Do kabelky jsem naházela peněženku, mobil a pudr. No pochybuji, že bych ho potřebovala. Od přeměny je moje pleť dokonalá. Podívala jsem se na hodiny. Měla jsem ještě pět minut, a tak jsem se rozhodla najíst. Seběhla jsem schody do kuchyně a vytáhla si jablko. Opatrně jsem do něj kousla a žvýkala. Koukala jsem se z okna, když se přede mnou zjevila Alice a maximálně se mračila.

„Co je to tentokrát?“ zeptala jsem se naštvaně a ona se ještě víc zamračila.

„Víš, že jsi zasnoubená?“ optala se nakvašeně.

„Víš, že ti je do toho kulový?“ opáčila jsem.

„Jo, vím, ale tohle byste si s Edwardem dělat neměli,“ upozornila mě.

„Alice, dej mi svátek,“ požádala jsem ji naštvaně. Nafoukla se jako balón a odešla, díky bohu. Před domem zatroubilo auto a já seskočila z barové židle. Jablko jsem hodila do koše a šla za Paulem. Po cestě jsem potkala Edwarda, který se taky mračil. Čekala jsem, že se třeba zeptá, kam jdu, ale jeho to ani nenapadlo. Jak chceš, chlapče. Vyběhla jsem z domu a svůdným krokem došla k autu. Paul mi jako džentlmen vyšel vstříc.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a políbila ho na rty. Lehce, nebyl to žádný francouzák.

„Ahoj,“ odpověděl trochu omámeně. Otevřel mi dveře a já nasedla. Všimla jsem si, jak se v okně mihla záclona. Edward určitě všechno sledoval. Musela jsem se nad tím uchichtnout.

„Tak, do jakého baru to bude?“ optal se Paul, když také nastoupil.

„V Port Angeles je jeden dobrej bar. Znáš ho?“

„Jo, vím, jaký myslíš. Takže tam?“ ujistil se a já přikývla. Paul opatrně vyjel. Jel pomaleji, než jsem byl zvyklá, ale mlčela jsem. Dojeli jsme do Port Angeles a on zabočil do ulice, kde byl bar. Pomohl mi vystoupit a my společně šli. Když jsme procházeli kolem ochranky, jen na mě mrknul. Protočila jsem panenky a dál si ho nevšímala. Vešli jsme do baru, kde to praskalo ve švech. Všude bylo plno lidí. U baru bylo plno, ale já si všimla jednoho volného stolu. Ukázala jsem Paulovi stůl a on přikývl. Dovedl mě ke stolu a já se posadila.

„Co si dáš?“ zeptal se a já se zamyslela.

„Džus,“ odpověděla jsem a on se jen zasmál. Asi si představoval, že si dám nějaký alkohol, ale já nechtěla. Paul zamířil k baru a já si začala hrát s ubrouskem, co byl na stole.

„Ahoj kočko, jen mě napadlo, jestli by sis nechtěla zatancovat,“ zeptal se mě nějaký otrava. Zvedla jsem hlavu a podívala se na kluka s černými vlasy.

„Tos uhodl. Nechtěla,“ odpověděla jsem a dál si hrála s ubrouskem.

„Asi jsem se přeslechl,“ řekl podezřívavě.

„Ne, nepřeslechl,“ odpověděla jsem.

„Mě ale nikdo neodmítá,“ zavrčel na mě. No pokud se tomu zvuku dalo říkat vrčení.

„Všechno je jednou poprvé,“ utěšovala jsem ho. Nahnul se ke mně a hrubě mě chytl za ruku.

„Tak to teda ne, nějaká děvka mě nebude odmítat,“ vztekal se. Naštvaně jsem cukala s rukou, ale on ji nepouštěl. Násilím mě vytáhl na parket a pevně mě chytl, abych nemohla utéct. Do háje, proč jsem jen poloupír? Naštvaně jsem se na něj podívala a kopla ho do rozkroku. Bolestí se svalil na zem a já odkráčela zpět ke stolu. Idiot. Sedla jsem si a čekala na Paula. Kurňa, kde je tak dlouho? To ten džus vyrábí, nebo co? Podívala jsem se k baru, ale Paul nikde. Jasně, super. To se povedlo. Ten idiot zmizel, to je teda den. Naštvaně jsem vstala a mířila k východu. Procpala jsem se davem a vyšla z baru. No super, takže domů se projdu. Naštvaně jsem procházela ulicí, když mě někdo přimáčkl na zeď. Sakra, kde jsem nechala upíří sluch?

„Tobě to nestačilo?“ zavrčela jsem na toho otravu z baru.

„Ne,“ odpověděl a začal mě hrubě líbat. Snažila jsem se ho kopnout, ale bezpečně moje nohy uvěznil a já s nimi nemohla hýbat. Snažil se mi dobýt pod sukni a to už jsem se vážně naštvala. Použila jsem všechnu upíří sílu a vyprostila jsem se z jeho sevření. Vyděšeně mě sledoval a já vycenila zuby.

„Budeš pikat,“ zavrčela jsem a skočila po něm. Svalila jsem ho na zem a nechala se ovládat instinkty lovce. Ohnula jsem se k jeho krku a rty přejela po jeho krční tepně. Cítila jsem krev, která mu pulzovala v žilách.

„Neboj, bude to rychlé,“ zašeptala jsem a zakousla se do jeho krční tepny. Moje zuby lehce prokously kůži a já mohla začít sát tu horkou tekutinu. Krev mi putovala hrdlem a já slastně vzdychla. Když jsem vysála jeho krev, konečně jsem si uvědomila, co jsem udělala. Proboha, já zabila člověka. Jsem zrůda. Klekla jsem si na zem a začala brečet. Co budu dělat? Sebrala jsem tělo toho kluka a odnesla ho do popelnice, kterou jsem pak zapálila. Rychle jsem utíkala domů. Musela jsem být v domě, než ublížím někomu jinému. Utíkala jsem po cestě a později lesem, až jsem konečně uviděla dům. Vběhla jsem dovnitř a zhroutila se na zem. Všichni z rodiny byli během vteřiny u mě a zmateně se na mě dívali. Zvedla jsem uslzené oči a podívala jsem se na Carlislea. Otce, vůdce rodiny, kterého jsem určitě zklamala.

„Já… Já zabila člověka,“ šeptla jsem zlomeně.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Marie Swan Culen - 10. kapitola: