Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella - Maria - (Swan) - Masen (ova) 14. kapitola

natáčení

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Isabella - Maria - (Swan) - Masen (ova) 14. kapitolaAhoj, docela brzo přidávám další kapitolku, prostě už se sama těším, jaké to bude, až se všichni setkají. Tady Bella bude zabíjet, ale ne sama. Je to taková rychlejší a kratší kapitolka, už se chci posunout v ději dál. Tak přeji příjemné počtení... Elii

17.11.2010 (11:45) • Elii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2373×

 

„Jo, tobě se to řekne, ty si svoji spřízněnou duši našla, tak se ti to mluví, ale já, víš, jaký to je, teď tady sedět obklopený třemi páry?“

Mlčela jsem, měl pravdu, muselo to být hrozný. Ale právě proto jedeme do Denali, ne?

„Ne, Alice, v Denali to bude ještě horší.“

„Tak pojedeme někam jinam. Přestěhujeme se do Vancouveru, tam máme taky dům,“ utnula to Esmé.

 

***

 

 

Už nesmíš vycouvat, už nesmíš vycouvat... Tohle jsem si opakovala stále dokolečka v hlavě.

Dost! Musíš, teď nebo nikdy. Rozhodla jsem se a to už Aro klečel na zemi zmítaný v „zatím“ slabých bolestech. Užívala jsem si ten pocit, normálně nemám ráda násilí, ale teď? Byl to takový opojný pocit. Prostě dneska ho zabiju, zabiju ho Janiným darem, a pak ho roztrhám a spálím.

 

Trpěla jsem tady celých pět let. Musela jsem ho poslouchat, dělat to, co chtěl, musela jsem opustit Emmetta, s nikým jsem se nemohla bavit, protože si nemohli hlídat myšlenky, bylo to hrozné...

 

Jak jsem o tom tak přemýšlela, vkládala jsem do toho mnohem víc zloby, smutku, ale také strachu. Strachu z toho, co bude potom.

 

„Ááá,“ vykřikl najednou Aro. Jenže proč? Stále jsem používala slabé mučení. Hodila jsem okem po Jane a ta se na mě usmála a já zjistila, že mám spojence. Také jsem se na ni usmála, ale byl to spíše takový úšklebek a přistoupila jsem na další level.

 

Vedle mě se objevila postava, no spíše vedle mé bubliny a já si ji ve vteřince prohlédla. Byl to Alec a povzbudivě se na mě usmál a já mu ho opětovala a propustila jsem ho k sobě, Isobell a k Patrickovi.

Takže na mé straně byla Jane a Alec.

Aro se najednou přestal hýbat a mně bylo jasné, že ho Alec připravil o smysly a najednou už jeho hlavu odtrhl od těla Felix a oheň rozdělával Demetri.

 

Rychle jsem jim přispěchala na pomoc a to už Jane mučila Markuse a Alec připravil o smysly Caiuse. Ara jsem nechala za sebou a vyskočila jsem na záda Caiusovi a odtrhla mu hlavu od těla, po hlavě následovaly ruce a nakonec i nohy a to všechno pohltil oheň. Když jsem skončila, byla s Markusem hotová i Jane, které pomohla Isobell s Patrickem. Potom jsme pokračovali s každým, který odmítal poslušnost, nebo jít normálně do světa. Nakonec jsme tam zbyli: Já, Jane, Alec, Felix, Demetri, Isobell, Patrick, Renata, Heidy, Gianna, která chtěla, abychom ji přeměnili a ještě další upíři, kteří nechtěli odejít.

 

„Bello, ty jsi skvělá,“ vykřikla Jane a už mě objímala.

„Bez vás bych to nedokázala.“

„Ale, Bells, víš co jsi teď?“ zeptala se mě Heidy, kterou jsem měla také ráda.

„Volná,“ začala jsem se radovat, ale nikdo nesdílel radost se mnou.

„Co?“ ptala jsem se jako blbec.

„Ne, Bello, nejsi volná. Zabila jsi vládce, takže ses stala novou upíří vládkyní.“

„Ale, ale,“ koktala jsem. „To já nechci. Nechci tady vládnout, já chci najít Emmetta a Cullenovi, Edwarda. Prostě ne...“

„Věřím ti, Bells, ale v zákoně je také to, kdo svrhne vládce, stává se jejich nástupci.“

„A nemůže prostě každej vládnout sobě? Že nebudou žádní vládci, nic?“ ptala jsem se s nadějí v hlase.

„Promiň, ale to nejde.“


Ne, ne, ne!! Konečně jsem volná, ale vlastně nejsem. To je hrozné. Myslela jsem, že to bude lehké po tomhle, ale opak je pravdou.

 

Ale... co by... kdyby? Začala jsem usilovně přemýšlet a muselo to být na mně i vidět.

 

 

***

 

Alice

 

Přestěhovali jsme se do Vancouveru, stihli zařídit náš nový dům, jen ještě musím pozměnit naše šatníky.

 

Vyšla jsem si na lov spolu s Jasperem, bylo to uklidňující, protože jsem se mohla osvobodit od Edwarda, který za mnou stále lezl. Hlídal si mě, jestli náhodou nedostanu nějakou vizi o té dívce, ale neměl štěstí. Dostala jsem ji na dnešním lovu s Jazzem.

 

*Byla v ní ta dívka – Bella, poznala jsem, že je v hlavním sále Volterry, na trůnech nesedí ti tři přiteplenci, ale zato se v sále kouří, jako když spálíte upíra. Byla tam Jane a Alec, Felix, Demetri, Heidy, Gianna, která se zmítala v bolestech na zemi, takže ji asi přeměnili a také Renata a samozřejmě další cizí upíři, které jsem neznala. Jane a Bella byly zabrané do rozhovoru a Bells byla nejdříve smutná, pak se její výraz změnil na naštvaný a nakonec na nadšený, něco řekla, Jane a ostatní zbystřili a odsouhlasili to a Bella se začala nahlas radovat,  s každým se rozloučila, někam odběhla a když se vrátila, svírala v ruce nějaký batoh a už si to štrádovala ven z hradu.* Tím vize skončila.

 

 

***


 

„Jane, mám nápad,“ vyhrkla jsem

„Sem s ním, Bello,“ pobídla mě.

„Co kdybyste se o Volterru starali vy?“

„To nejde, Bello...“

„Proč?“

„Bello, to ty máš vládnout, ne my.“

„Tak vy budete vládnout za mě tady a já budu vládnout na dálku, budu sem jezdit, ale jestli chcete odejít, nikdo vám v tom nebrání.“

„Ne, Bello, tohle je náš domov, žijeme zde dlouho, nechce se nám nikam, a jestli teda souhlasíš, tak to bereme, ale budeš sem aspoň jednou do měsíce jezdit, ano?“ ptala se Jane.

„Jane, děkuju a máš je tady na starost,“ mrkla jsem na ni.

„Provedu,“ zasalutovala mi a obě jsme se začali smát.

„Jdu si sbalit a jedu je hledat.“ Odběhla jsem do svého pokoje, kde jsem měla pár kousků oblečení a na sebe jsem hodila džíny a nějaké tričko, přes to ještě košili a na oči si nasadila sluneční brýle, do batohu jsem hodila Edwardovu plyšovou pumu, fotoalbum, zkontrolovala jsem, zda mám na krku jednu část talismanu a na ruce náramek s erbem nějaké rodiny, typuji Cullenových, protože mi stejný chtěli dát. A byla jsem připravená na cestu.

 

Doběhla jsem do hlavního sálu, kde jsem se s každým rozloučila a slíbila jim, že zase co nejdříve přijedu a Jane mi ještě poradila, ať hledám místa, kde nesvítí vůbec sluníčko, nebo tam vysvitne jenom párkrát do roka. Poděkovala jsem jí a už se rozbíhala směr nový život.

 

 

 

 

Tak co na to říkáte? Doufám, že se to líbilo... Elii

 

⇨

⇦

Autor: Elii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella - Maria - (Swan) - Masen (ova) 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře