Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 34. kapitola

20.09.2015 (21:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2488×

34. kapitola

Pohled Vladana:

„Adriano, ty… žiješ?“ zeptal jsem se jí celý omámený, ale šťastný, a stále nemohl věřit svým očím. Stála přede mnou v celé své kráse, nyní ještě větší, protože se stala upírem. Bylo mi do pláče.

„Ano, žiju… a ty taky. Vlade, tolik jsi mi chyběl,“ řekla a pomalu se rozešla směrem ke mně. Já však už nemohl čekat, až ke mně dojde, a zjevil se přímo u ní. Zastavila se a ruce pomalu zvedla, až je položila na mou tvář.

Když jsem cítil ten chlad její kůže, už jsem věděl, že je to skutečné. Podíval jsem se jí zpříma do očí a sklonil k ní hlavu. Byla pořád strašně malá jako tehdy. Vždycky jsem byl o hlavu vyšší než ona a o to byla roztomilejší.

Když jsem byl u ní tak blízko, překonal jsem tu vzdálenost a políbil ji na ty tvrdé, studené, ale hebké rty, které mi celou tu dobu tak moc chyběly. Když se naše rty setkaly v jednom jemném polibku, projel mi celým tělem proud.

Až teď mi došlo, jak moc mi chyběla. Když jsem ji po těch letech zase držel v náruči, cítil jsem se jako puberťák. Chytil jsem ji za zadeček a vyhoupl si ji na boky, přičemž jsem ji nepřestával líbat.

Nohy mi obmotala kolem pasu a natiskla se na mě celým tělem. Na nic jsem nečekal, vyběhl schody k sobě do pokoje a už ji pokládal do peřin své obrovské postele. Tak moc mi chyběla, tak moc jsem ji chtěl, že jsem se ani nezdržoval se svlékáním.

Všechno, co jsme oba měli na sobě, jsem roztrhal a dál se už o to nestaral. Znovu jsem ji políbil a vnikl do ní. Ach, to je slast. Vždycky jsem si myslel, že pití krve se nic nevyrovná, ale mýlil jsem se. Zapomněl jsem, jaký je to pocit při milování.

Cítil jsem se jako zvíře. Vnikal jsem do ní tak dravě a chtivě, až mě to samotného překvapovalo. Konečně mám zpátky svou milovanou ženu, kterou jsem pokládal za mrtvou, a takhle tvrdě si ji beru.

Zaměřil jsem se na její obličej. Nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Sklonil jsem hlavu a políbil ji. Polibek mi vrátila a přetočila mě pod sebe. Surově se mnou praštila do postele, ale mě to vzrušovalo. Celá mě vzrušovala.

„Bella mi řekla, že je možné pít z upíra opačného pohlaví, když je každý jiný typ,“ zašeptala mi sladce do ucha a při tom na mě jezdila. Vrrr, to je ale ďáblice. Takovou jsem si ji nepamatoval. Změnila se, ale já ji i tak miluju.

„Klidně se napij. Dávám ti všechnu svou krev, má nejdražší,“ zašeptal jsem a zaklonil hlavu, aby měla dobrý přístup k mému krku. Zanedlouho jsem cítil na své kůži její jazyk, jak oblízla místo, kde je tepna.

„Jen pokud se i ty napiješ ze mě,“ řekla a pak jsem už jen cítil, jak její zuby prošly mou kůží. Ulalá! To je slast! Dobrá. Nenechal jsem se dvakrát pobízet a taky se jí zakousl do krku. Jakmile se mého jazyka dotkl její jed, byl jsem v extázi.

To je tak dobré! Už vím, o čem Bella mluvila, když mi vyprávěla o tom, jak pila Edwardův jed. Skoro to ani nedokázala popsat. Jsem na tom stejně. Kdyby se mě někdo zeptal, jaké to bylo, nedokázal bych to vysvětlit. Je to božské, nepopsatelné!

Když jsem dopil, olízl jsem její krk, aby se rána zacelila. Když dopila i Adriana, zhroutila se na mé tělo jako strom při vichřici a zrychleně dýchala. Byl jsem na tom stejně. Sotva jsem popadal dech.

„Už jsem skoro zapomněla, jaký je to pocit,“ zašeptala a slezla ze mě, ale přilepila se mi na bok a objala mě jednou rukou a jednou nohou. Začala si hrát s mými chloupky na hrudi a usmívala se. Byl jsem šťastný. Taky jsem ji objal a přitiskl víc k sobě.

„Já skoro taky. Už je to víc jak dvě tisíciletí, kdy jsem se naposledy miloval se ženou,“ zašeptal jsem a stále vydýchával ten zážitek. Už jsem chápal, proč to Bella tak zbožňuje, je to naprosto úžasné.

„Já se milovala naposledy s tebou ještě v lidském životě. Bella mi říkala, že jsi mi byl celou tu dobu věrný, jen že jsi jednou zhřešil,“ nadhodila a já myslel, že se hanbou propadnu. Proč to Bella říkala?

„Oh… no…“ začal jsem, ale nevěděl jsem jak pokračovat. Byl jsem v rozpacích, poprvé od doby, co jsem upír, v přítomnosti ženy. Začal jsem se volnou rukou drbat nervózně na hlavě a cítil jsem, jak rudnu. Adriana mě políbila na nos a začala se smát.

„Jen tě škádlím. Já vím, že jsi to udělal jen proto, abys mohl na slunce a nemusel spát v rakvi. Bella mi všechno pověděla, celý váš život mi dopodrobna vylíčila. Vyrostla z ní krásná a silná žena. Dobře jsi ji vychoval. Jsem na tebe pyšná, na vás oba,“ řekla a uvelebila se mi na hrudi.

„Adriano, lásko, co se tehdy stalo? Kam jsi zmizela? Pověs mi to, prosím,“ začal jsem opatrně, protože jsem nevěděl, co to s ní udělá. Celá ztuhla, ale po chvíli zase roztekla a lehla si tak, aby mi viděla do tváře.

Pohled Adriany:

„Když se Bella narodila, měla jsem veliké bolesti a omdlela. Všechny služebné, které se mnou byly a pomáhaly Belle na svět, mě nechaly v klidu spát a mezitím se staraly o Bellu. Jenže nikdo netušil, že se k hradu blíží upír, který se rozhodl nás rozdělit. Vyšplhal až ke mně do okna, které bylo trochu pootevřené, a vklouzl dovnitř. Vzal mě a odnesl do Volterry, do jeho domova, kde mě kousl, a já se přeměnila na upíra. Když byla přeměna dokončena, chtěla jsem se vrátit, ale řekl mi, že náš hrad byl zničen a všichni obyvatelé s ním, že nikdo nepřežil. Jako naprosto blbá husa jsem mu uvěřila a zůstala na hradě. Ale nedokázala jsem se srovnat se smrtí své rodiny. Byla jsem jako duch, bloumala jsem po chodbách hradu jako bez života. Chtěl, abychom byli něco víc, ale já nemohla, ne když mi v srdci žil dál můj padlý manžel. Léta šla skrz mě, každý den byl stejný jako ten předchozí. Ale před několika dny jsem slyšela mluvit dvě gardistky a do očí mě praštil předmět, který jedna z nich držela v rukou. Byl to náhrdelník s přívěskem, který byl úplně stejný jako ten, co jsem zavěsila své dceři na krk v den jejího narození. A byl to ten samý přívěsek. Rozhodla jsem se to prověřit. Šla jsem do vězení a zeptala se vězenkyně, kde ho vzala. Když mi odpověděla, věděla jsem, že je to moje dcera. Nemohla jsem ji tam nechat. Šla jsem za Arem, abych se ho zeptala, co se stalo v den mé přeměny. Až pak jsem zjistila pravdu. Upír, kterého jsem pokládala za svého přítele, mě unesl z vlastního domu a lhal mi, protože mám dar, který chtěl, a že… znásilňoval naši dceru po dobu, co byla uvězněna,“ řekla jsem se vším sebezapřením proti své vůli. Neušlo mi, že se Vlad napjal a ztuhl, když to uslyšel.

„Cože? Belle ublížil? A dokonce ji znásilnil? Já ho zabiju!“ zavrčel a chystal se vstát, ale to jsem mu nemohla dovolit. Celou svou upíří silou jsem ho přidržela na posteli a nasedla na něj obkročmo, abych mu zabránila v pohybu.

„Klid, lásko, o něj jsem se už postarala. Dokázala bych mu odpustit, že mi lhal a dělal ze mě blbce, ale neodpustím mu, že opakovaně znásilňoval mou dceru. A ještě jsem nedomluvila. Říkala jsem, že mám dar. Umím manipulovat s myšlenkami a vzpomínkami. Smazala jsem mu všechny vzpomínky na mě i na jeho život upířího krále a nahradila je vinou, výčitkami a strachem. Totéž jsem udělala i s celým hradem a i s Bellou opustila to prokleté místo. Dříve či později se Aro zblázní a propadne se až na úplné dno, kam poslal mě, když mě přeměnil a oddělil od mé rodiny, od tebe,“ vysvětlila jsem mu a sklonila se, abych ho mohla políbit. Reagoval okamžitě.

„Asi bych si měl zvyknout, že odteď budou v mém životě dvě nejúžasnější ženy na světě. Už velmi brzy nás bude víc, než jen tři,“ řekl a odpověděl mi na polibek. Usmála jsem se a taky ho políbila.

„Slyšela jsem. Bella se bude vdávat. Což mi připomíná, že bychom asi měli vyrazit. Měla bych poznat svého budoucího zetě, nemyslíš? Mám teď o Bellu strach. Volterra ji hodně poznamenala, bojím se o ni. Raději bychom měli pohnout, ať se nestane ještě něco hrozného,“ řekla jsem a už se vymotávala z postele.

Vlad byl hned za mnou. Ale protože jsem tady neměla žádné oblečení, šla jsem k Belle do šatny, sama mi řekla, ať si když tak od ní půjčím oblečení, máme skoro stejnou velikost. Už mě holt dorostla.

Když jsme už byli oblečení, vyběhli jsme společně ruku v ruce za Bellou do vily mého nastávajícího zetě Edwarda Cullena.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 34. kapitola: