Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 3. kapitola

20.04.2013 (20:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3443×

3. kapitola

Doma jsem okamžitě vlétla do sprchy. Musela jsem ze sebe smít tělový pach toho blbečka Mika Newtona. Dneska si ho už nemíním všímat. Málokdy jsem z někoho pila víckrát. Je tu jen pár výjimek.

Ale smůla je, že když se z kohokoli napiju, běhá za mnou jako pejsek. Nikdy jsem to nechápala, proč tomu tak je. Takže se musím připravit na to, že se na mě bude Mike lepit. Hnus. Musím si najít někoho jiného. Ale těm upírům se budu vyhýbat obloukem.

Oblékla jsem se do šatů, obula si lodičky a vzala kabelku s věcmi do školy. Snídat jsem nehodlala, protože jsem měla ještě spoustu krve v těle. Když se napiju dost, nemusím pak celý nadcházející den jíst. A protože krev piju každý den, nemusím jíst vůbec, ale občas si něco dám.

V garáži jsem sedla do svého autíčka a vyrazila do školy. Byla jsem tam překvapivě rychle. Na parkovišti už byli ti upíři, kteří si mě stále prohlíželi, a ještě několik lidí, většinou kluků. Schválně jsem se svůdně kroutila, abych měla i na dnešek jistou večeři.

Celý den bylo všechno v pohodě. Kluci sice při pohledu na mě slintali, ale nikdo se neodvážil mě oslovit. Pak nadešel čas oběda. Vzala jsem si jen těstovinový salát a sedla si na stejné místo jako včera.

Po chvíli si ke mně přisedl Newton, což jsem z části čekala. Dál jsem nerušeně jedla a nevšímala si ho. On byl už pro mě nepodstatný. Když jsem dojídala salát, zjevila se před stolem jakási holka. Pamatovala jsem si ji ze včerejška, Jessica Stanley.

„Miku, proč?“ zeptala se toho vedle mě, kterého jsem ani zdaleka nevnímala. Teď mě však zajímalo, co se tady děje. Podle jejího výrazu jsem pochopila, že spolu buď chodili nebo možná ještě chodí a on je, zdá se, záletník.

„Jednoduše. Narazil jsem na lepší holku, než jsi ty. A nech mě a moji holku už na pokoji,“ řekl a objal mě jednou rukou kolem ramen. To se mi ovšem nelíbilo a nebyla to jediná věc. Kde vzal, že jsem jeho holka? Shodila jsem jeho ruku a otočila se na něj čelem.

„A kde jsi vzal, že jsem tvá holka? My spolu nechodíme a nikdy ani nebudeme. Možná jsme včera spolu měli sex, ale pro mě v tom nebylo nic víc než si užít. A stejně jsi nebyl nic moc, měla jsem už i lepší. A už za mnou nelez, nechci mít s tebou nic společného,“ řekla jsem až moc tvrdým hlasem, ale mě to nevadilo, zvedla jsem se a se zvednutou hlavou odpochodovala z jídelny.

Za sebou jsem slyšela celkem slušný šepoty. Tak se mi to líbí. Jen mě pomlouvejte, špiňte mě, je mi to stejně jedno. Jsem na světě už dost dlouho na to, aby bylo konečně nějaký vzrůšo. Dodnes se nikdo neodvážil se na mě byť jen špatně podívat. To by měl potom co dělat s mým otcem.

Šla jsem dál a pak jsem zahnula do jedné chodby a tam se opřela o stěnu. Najednou jsem zaslechla za sebou kroky. Zůstala jsem nehybně stát a čekala, až ten někdo vyjde tak, abych ho viděla. Během chvíle šel kolem mě celkem slušný černovlasý kluk a rozhlížel se. Něco hledal.

„Hledáš tu něco?“ zeptala jsem se ho. Když se na mě otočil a spatřil mě, usmál se. Aha, tak hledal mě. Musím říct, že mi tím udělal radost, už jsem dostávala hlad. Jsem sice zvyklá jíst až večer, ale ani takhle přes den to ničemu neublíží. Jenom musím dát pozor, aby to necítili ti upíři.

„Hledal jsem tebe. Když jsi říkala, že si jen užíváš bez závazků, rád bych byl tím dalším,“ řekl a cítila jsem jeho pocit trapnosti. Ale, ale, klučík se nezdá. Usmála jsem se, otočila se a mávla na něj rukou. Šel za mnou jako pejsek.

Otevřela jsem první dveře, na které jsem narazila a oddychla si. Byl to kumbál. Na nakrmení dobrý. Vešla jsem dovnitř a otočila se. Vešel za mnou a zavřel. Ihned jsem se na něj nalepila a políbila ho. Chutnal teda lépe než ten Mike.

Okamžitě se připojil a vyhoupl si mě na boky. Sundala jsem mu tričko, abych měla lepší přístup k jeho krku a olízla ho. Hmm, chuť palačinek, to je úžasný. V tomto městě mají snad nejlepší krev na světě.

Na nic jsem nečekala a zakousla se. Snažila jsem se, aby z mých úst neutekla ani jediná kapka krve, jinak by to ti upíři ucítili a já bych byla v háji. Začala jsem sát plnými doušky. Hmmm, to je slast, fakticky. Polkla jsem jenom pět doušků a jemu už bylo mdlo. Musela jsem přestat a zacelit mu ránu. Pro něj to stejně bylo lepší než sex.

Odstrčila jsem ho od sebe a vyšla ven. Za chvíli bude další hodina. Jestli se do té doby nevzpamatuje, bude to jeho problém. Přičichla jsem ke svým šatům. Voním jako on, takže upíři nepojmou sebemenší podezření.

Další hodina byl tělocvik. Jeden z mých nejoblíbenějších školních předmětů. Šla jsem do šaten, kde bylo plno holek, ale nevšímala jsem si jich, což se nedalo říci o nich. Skenovaly pohledem každý můj sebemenší pohyb.

Převlékla jsem se do rudého tílka a černých kraťásků a šla do tělocvičny. Už tam byl učitel a několik kluků, ale ti měli tělocvik zvlášť. Byli jsme rozděleni na holky a kluky, ale já bych radši brala ty kluky. Když jsem vešla, všichni kluci se na mě otočili a hvízdli si.

Začala jsem se protahovat. Neodpustila jsem si provaz, rozštěp a stojku. Mohla jsem se klidně předvádět ještě víc a udělat několik přemetů a klidně i trojité salto, ale chtěla jsem být diskrétní.

Když jsme už byly všechny, hrály jsme vybíjenou. Já si to vychutnávala. Pálila jsem do ostatních rány jednu za druhou, ale zase jsem nedávala tak silné, abych jim neublížila. Všechny koukaly na mou hbitost a mrštnost, protože se nikomu nepovedlo mě vybít.

Když tělocvik skončil, nebyla jsem ani zadýchaná, což se nedalo říct o všech ostatních. Převlékla jsem se zase zpátky a šla na parkoviště, protože už byl konec vyučování. Na parkovišti jsem si všimla těch zlatookých.

Pozorovali mě jako pod drobnohledem, ale bylo mi to jedno. Střetla jsem se s Edwardovým pohledem a na chvíli se úplně zastavila. Ten pohled… Ne, to je absurdní. Uchechtla jsem se, zakroutila hlavou, sedla do auta a odjela pryč.

***

Tak, co budu dělat dneska? Je sobota a já se nudím? Víte, co to znamená, když se upír nudí? Buďte rádi, že nevíte. Až bude noc, tak půjdu na nějakou párty, abych si našla další zákusek. Včera jsem pila z nějakého Tylera, taky nebyl špatný.

Táta je dneska v práci, ale mně to nijak nevadí. Baví ho to a když ho to baví, tak mi nic nevadí. Mohla bych třeba uklidit celý dům a skočit do obchoďáku pro nějaký nový hadry. Už mi dochází. Už mám jen sto věcí, co jsem ještě neměla na sobě. Hrůza!

Možná vám to přijde vtipné, ale věřte mi, že na tom nic vtipného není. Holka má dbát na svůj vzhled. Já o něj dbám od doby, co jsem upír, což je pěkně dlouho, a ta dnešní móda se mi strašně líbí. Je taková odvážná a svůdná.

Ještě před sto lety v Anglii to byla hrůza. Ani kotníky nesměly být vidět, natož prsa. To mě tak štvalo. Nemohla jsem ukázat své přednosti, takže se muži sháněli hůře, ale šli za mojí krásou, což taky nebyl problém.

Oblékla jsem si šaty na doma a pustila se do úklidu. Nejdříve jsem si do kýblu napustila vodu a všude vytřela, protože máme parkety, ne koberec. S mojí plnou rychlostí to bylo za chvíli.

Dál jsem si vzala štětku a všude utřela prach. Na to, že tenhle dům máme teprve chvíli, jsem si ho až moc rychle oblíbila. Byl veliký, což já mám ráda, ale ne tak, jako můj rodný dům v Rumunsku.

Možná jste slyšeli o hradě, kde údajně přebýval Vlad III. Drákula. Opravdu existuje. V horách, v dnešním Rumunsku, v Transylvánii. Ale nikdo se k němu ještě nikdy nedostal, kromě mě a mého otce.

Ty hory jsou totiž začarované. To je práce té čarodějky, díky které můžeme na slunce. Začarovala ty hory, aby se tam nikdo nedostal. Kdo se tam odváží, ten se buď ztratí nebo ho sežerou vlci, kteří tam jsou a budou věčně, taky její dílo.

Jen my známe cestu napříč horou k našemu hradu, na kterém jsem se narodila, tak si vezměte, jak je ten hrad starý, pokud jsem se narodila ještě před Kristem. Ale ten hrad nikdy nezestárne, stejně jako nikdy nezestárneme my.

Vracíme se tam většinou na prázdniny a po každých čtyřech letech. Abychom si odpočinuli od lidské společnosti a od všeho, co zažíváme mezi lidmi.

Ale na lov chodíme stejně, ale to je ten lov mnohem zajímavější a zábavnější, protože ve městech pod horou mají legendy o krvežíznivých démonech, kteří se objevují jen v noci, kdežto my chodíme buď za rozbřesku nebo za soumraku.

Nejlepší je nejdříve své oběti nahnat takový strach, že by dostala infarkt, kdyby na ni sedlo peříčko, a pak dělat neviňátko, které se bojí. Pak kousnout. Krvi plné strachu se nic nevyrovná, to vám můžu zaručit.

Když byl i prach utřený, mohla bych jet na ty nákupy. Převlékla jsem se a šla do garáže. Sedla jsem do svého broučka a vyjela směr Seattle. Byla jsem tam během několika minut. Když porušíte všechny předpisy, tak je to v pohodě.

V Seattlu jsem si proběhla všechny obchody a v každém si něco koupila. Nejvíce jsem se zdržela v obchodě se spodním prádlem. Odtud jsem si odnesla asi nejvíc tašek, možná tak deset.

Ještě jsem se stavila na obědě v té nejluxusnější restauraci a dala si krvavý steak a zapíjela to vínem. Za příplatek mi ho udělali. Byl velice dobrý. Ještě pěknou dobu po něm jsem se oblizovala, ale víno jsem pila i lepší.

Po vyrovnání účtu jsem si sbalila svých pět švestek a jela domů. Dobrou hodinu mi trvalo všechno to narovnat do šatny. Když jsem měla všechno uklizené, rozhodla jsem se pro to, co dělám každou noc.

A to létat po lese. Na lednici jsem pro otce nechala vzkaz, vyšla ven, proměnila se v netopýra a letěla.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 3. kapitola: