Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Drákulová 20. kapitola

24.08.2015 (21:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2396×

20. kapitola

Dnes večer je ve škole Halloweenský ples. Na ten jsem se těšila. Kostým jsem už měla připravený, ale nikomu jsem neřekla, za co jdu, ale asi si to většina tipovala. A asi se i trefili, protože jdu za upírku.

Nevím, za co jdou ostatní, ale bude to něco, až je uvidím. Neměla jsem žádný tip, za co by mohli jít. Pár věcí mě napadlo, ale chtěla jsem se nechat překvapit. Sraz máme až tam, takže do školy rovnou poletím a jak mám ve zvyku, přijdu s mírným zpožděním.

Ono sice kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, ale když přijdeš pozdě, strhneš na sebe větší pozornost, což já mám ráda. Dneska bych to přirovnala k Popelce, přišla pozdě na ples, získala si srdce prince a utekla před půlnocí, já nikam utíkat nemusím, což je plus.

Ples začíná v osm, tak mám ještě trochu času. Vyrazím přesně v osm, abych tam byla něco málo po osmé. Poletím tam jako netopýr, je taky Halloween. Ještě jsem se překontrolovala v zrcadle a upravila si vlasy. Dokonalé.

Postavila jsem se k oknu a podívala se na hodiny. Tři, dva, jedna a je přesně osm hodin. Vyskočila jsem z okna a za letu jsem se proměnila v netopýra a letěla ke škole. Byla jsem tam během pěti minut.

Hudbu jsem slyšela už dobrých deset kilometrů od školy. Řvalo to na plné pecky a hráli všechno možné. DJ si to asi užíval. Přistála jsem na střeše školy a po stěně se dostala ke vchodu. Nikdy mě nepřestane bavit chodit po zdech.

Dveře se přede mnou otevřely a já vstoupila do budovy školy. Všude byly nejrůznější strašidelné dekorace. Jako na příklad vnitřnosti nebo falešná krev a mnoho dalšího. Usmála jsem se. Teď jsem ve svém živlu.

Šla jsem pomalu do tělocvičny, kde už vládla zábava na plné pecky. Všichni tancovali mezi hroby, pili šťávu z mozku a jedli střeva a játra. Mňaminka, nic víc bych si nemohla přát. Já bych se nejraději do někoho zakousla a vypila ho do dna.

Když jsem stála přede dveřmi, silou jsem se do nich opřela a ony se s bouchnutím otevřely. V tu chvíli všechno ztichlo a všechna pozornost se strhla na mě. Potěšeně jsem se usmála a pomalu šla po schodech dolů do davu.

Na posledním schodě se zase všechno probudilo k životu, hudba začala hrát a většina si zase všímala svého. Protože to byl Halloween, mohla jsem si dovolit se pohybovat svou rychlostí.

Zhluboka jsem se nadechla a hledala mezi nimi tu jedinou vůni, která mě vždy rozehřeje po celém těle. V okamžiku jsem ji našla. Byl v rohu společně se svou rodinou. Svou přirozenou rychlostí jsem se proplétala davem až k nim, zatím o mně nevěděli.

Přilepila jsem se na stěnu a po ní k nim doběhla. Protože si Cullenových nikdo nevšímal, neměla jsem strach, že bych se prozradila, stejně mi nikdo nevěnoval pozornost. Když jsem byla u nich, přiblížila jsem se k Edwardovi zezadu a překryla mu oči.

Sundal je a otočil se na mě. Na tváři se mu rozlil úsměv a políbil mě. Polibek jsem mu vrátila a až pak se podívala, za co on nakonec jde. Myslela jsem, že se rozesměju jako blázen a vytřu tady podlahu. On jde za upíra, to je mi ale náhoda.

Rozhlédla jsem se po ostatních a nevěřila svým dokonalým, upířím očím. Rose šla za panenku Barbie a Emmett za Kena, dokonale k sobě ladili a celkem to na ně i sedělo. Vypadali skvostně, zvláště Rose, dokonale jí to vystihlo.

Jasper šel za vojáka… Texaského vojáka, major. Páni, že mě to nenapadlo, on byl přece voják za lidského života, vyprávěl mi to. A Alice byla za kovbojku. Slušelo jim to spolu, vypadali spolu dokonale.

„Všem vám to moc sluší,“ řekla jsem jim a nalepila se na Edwarda, jak mám ve zvyku a objala ho jednou rukou kolem pasu pod pláštěm, stejně tak on mě. Usmála jsem se a z pusy mi vylezli tesáky, které jsem dneska nehodlala schovávat.

„Tobě taky, musím říct, že je to opravdu překvapení, že jsi přišla za upírku,“ řekl Emmett a zasmál se. Já na něj zavrčela a otevřela pusu dokořán, jak dělám vždycky, když se chystám nakrmit. Edward to poznal, tak mě ještě pevněji stiskl. To byste nevěřili, jak je žárlivý, když se chci napít z někoho jiného.

„Já vím a bacha na mé zuby, jsou pravý,“ řekla jsem a ještě jednou na něj otevřela celou pusu a vrčela, ale jen na chvíli, aby se ještě něco nestalo. Edward by byl schopný skočit na každého, na koho se jen mlsně podívám. Je tak žárlivý, ale já ho stejně miluju.

Ještě chvíli jsme rozebírali naše kostýmy, ale pak jsem Edwarda vytáhla na parket a tančili jsme pěkně hříšně. Lepili jsme se jeden na druhého, že by se mezi námi neprotáhl ani list papíru, a navzájem se sváděli. Musím říct, že nescházelo mnoho a pomilovali bychom se přímo na parketu.

Když jsem byla v úzkých, na pokraji svého sebeovládání, chytila jsem Edwarda za ruku a táhla ho pryč. Jakmile se za námi zavřely dveře, rozeběhla jsem se svou rychlostí a hledala nějakou prázdnou třídu.

Netrvalo to dlouho díky mým smyslům, které dokázaly určit, kde někdo je a kde ne. V první volné třídě, jakmile bouchly dveře, jsem se na Edwarda vrhla a přirazila ho ke zdi. Edward si mě vysadil na boky a vyhrnul mi ty krátké šaty.

Já mu rozepnula jak vestu, tak košili, abych měla přístup k jeho dokonalé hrudi, a nezapomněla jsem ani na kalhoty, které bránily naší rozkoši. Byla bych ho z toho oblečení dostala za několik vteřin, ale nechtěla jsem, aby tady byl nahý, tak ho můžu vidět jenom já.

Neuplynula ani minuta a Edward vstoupil do mého těla. Nehty jsem zaryla do zdi vedle Edwardovy hlavy, až trochu popraskala, a natiskla se na Edwarda ještě více. Rukama jsem se zapřela do zdi, po které jsem najednou i s Edwardem začala šplhat, až jsem dorazila na strop.

Převalila jsem Edwarda na sebe, aby si nevšiml, že se milujeme na stropě, a políbila ho. Protože jsem ho pevně držela stehny kolem pasu a rukama kolem krku, nehrozilo, že by spadl na zem.

Pořád jsme se převalovali po stropě jako nějaké kuželky, milovali se a líbali se. Když se blížil vrchol, zakousla jsem se Edwardovi do krku ve stejnou chvíli, kdy se on zakousl do mého. A aniž bychom plánovali, přišel druhý orgasmus.

Oba jsme se napili jen několika loky, abychom tomu druhému neublížili. Když se rány zacelili a my se vydýchali z toho úžasného a pořádně vášnivého zážitku, snesla jsem nás oba na zem, přesněji na lavici. Edward se nechápavě rozhlédl a zaraženě si začal zapínat košili.

„My jsme se milovali na stropě?“ zeptal se mě zvláštním tónem, jako by se mě ptal, jestli jsem zrovna taky viděla to UFO. Zasmála jsem se a zajela mu rukou za kalhoty. Ještě jsem ho chtěla cítit.

„Ano, zdá se, že ano. Myslím, že svoje antigravitační schopnosti můžu předat i tobě, když jsou naše těla spojená,“ řekla jsem svůdným hlasem a sedla si na Edwarda obkročmo a silou svého těla ho povalila na lavici. Jé, to je naše lavice na biologii, to je ale náhoda.

„Miluju tě, Bello, ale přece nechceme zdemolovat celou třídu. Počkej až domů, to tě nepustím na krok a nenechám tě vydechnout,“ řekl a na důkaz svých slov mě vášnivě políbil. Byl stejně nadržený jako já, uvěřila jsem mu.

„Jen abys to dodržel,“ řekla jsem mu výhružně a seskočila z něj. Edward si dopnul všechny ostatní knoflíky na své košili a na vestě a zapnul si kalhoty. Postavila jsem se k němu zády, koukla na něj přes rameno a usmála se.

Ve vteřině jsem byla pryč. Běžela jsem školou a hrála si s ním na schovávanou, snad to pochopí a půjde za mnou. Běžela jsem, až jsem se objevila na střeše školy, kde jsem přistála, když jsem sem letěla.

Vyskočila jsem na střechu toho tunelu, kterým sem vede cesta skrz ty dveře, sedla si a koukala na hvězdy. Zdalipak je tam i moje matka a kouká na mě? Byla by na mě pyšná, nebo zklamaná za zabití tolika lidí?

Moje přemýšlení narušilo vrznutí dveří a následné vykouknutí bronzových vlasů pode mnou. Edward šel pomalu až k okraji střechy a koukl se dolů. Usmála jsem se. Jak šel tak pomalu a foukal vítr, vypadalo to fakt děsivě.

„Blahopřeji, našel jsi mě,“ řekla jsem potěšeně a sledovala, jak se otočil. Když mě spatřil, usmál se a o vteřinu později se objevil vedle mě a rukou mě objal kolem pasu. Hlavu jsem mu položila na rameno a dál koukala na hvězdy.

„Bello, něco pro tebe mám,“ řekl najednou Edward trochu nervózně. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Sáhl do kapsy a vytáhl malou černou krabičku. Pomalu jsem ji otevřela a zatajila dech. Skrývaly se v ní nádherné náušnice ze zlata s rubíny.

„Patřily mé pravé matce. Milovala zlato a rubíny stejně jako ty. Dala mi je, když mi bylo čerstvých sedmnáct a řekla, že je mám dát té, která si získá moje srdce a bude jich hodna. Pro mou matku hodně znamenaly, protože to byl první dar od mého otce,“ řekl a já nebyla schopna slova.

„Edwarde… Já nemám slov. Jsou nádherné. Děkuji, vážím si toho, budu je střežit jako oko v hlavě,“ řekla jsem a nasadila si je. Dírky jsem měla už několik let, ale náušnice jsem moc nenosila. Za to tyhle budu nosit pořád a nikdy je nesundám.

„Cítím se trapně, protože já pro tebe nic nemám a ty jsi mi dal takovýhle poklad,“ řekla jsem trochu posmutněle a zahanbeně jsem sklonila hlavu. Edward mi položil prst pod bradu a mou hlavu zvedl tak, abych mu viděla do očí.

„Bello, jen to, že jsi, je pro mě ten nejhezčí dar, a to, že jsi se mnou, je to jediné a to nejkrásnější, co bys mi mohla dát,“ řekl a něžně mě políbil. Já ho miluju, i když se nezdá, je to veliký romantik.

„Ale něco bych ti chtěla ukázat,“ řekla jsem mu a stoupla si na nohy. Napodobil mě a nechápavě vyčkával. Usmála jsem se.

„Chytni mě pevně kolem pasu, ale opravdu pevně,“ nařídila jsem mu a čekala, než tak učiní. Pořád nic nechápal, ale poslechl mě. Myslela jsem, že mě rozdrtí, jak mě pevně svíral, ale byla jsem za to ráda.

Tak, nádech, a letíme! Zamávala jsem svými křídly, která se mi objevila na zádech, jak jsem si přála, a společně jsme se vznesli k obloze. Edward se podíval za sebe, ale když asi nespatřil to, co chtěl vidět, podíval se mi do očí.

Pevně jsem ho držela, aby nespadl, ono by se mu nic nestalo, ale chtěla jsem, aby si užil létání se mnou. Podívala jsem se stranou, abych se podívala, kam to vlastně letím a samotnou mě to překvapilo, letěla jsem k nim do vily. Vždyť jsem to říkala už dřív, když budu někam letět, vždycky doletím k jejich vile.

„Právě jsi poznal věc, kterou jsem na upírství měla vždycky nejradši,“ řekla jsem Edwardovi a políbila ho.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Drákulová 20. kapitola: