Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » IceWolf 6. kapitola

20.12.2009 (19:30) • Wolfie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1401×

Pohled Lizzie:

„Bílého cože?“ vyjekla jsem.

„Bílý vlk. Napadlo mě, že by to mohla být Patricia, ale ono je to ještě světlejší.“ Vysvětlovat mi můj starý přítel Alex.

„A to si to jenom tak lítá nad městem?“ docházela mi slova. Taková nezodpovědnost.

„Ano, Lizzie, musíme to nějak dostat dolů.“

„O.K. u starého skladiště za pět minut.“

„Budu tam.“ A položil mi telefon. Rychle jsem na sebe hodila bundu a běžela k autu. Rozjela jsem se jak nejrychleji to šlo ke starému skladišti. Ani ne za tři minuty jsem byla na místě a viděla jsem tak stát Alexe.

„Les je odtud kousek.“ Řekla jsem a Alex pochopil. Za chvíli proti mně stál jenom velký tmavě rudý vlk s křídly. Taky jsem se rychle proměnila. Letěli jsme bok po boku k bílé tečce na obloze.

Za setinu sekundy jsem tvrdě narazila do bílého vlka a chytla ho za kůží u krku. Pevně jsem ho držela drápy i zuby a letěla s ním k zemi. Vlk se překvapením nebránil. Tvrdě jsme dopadli na zem. Alex mi pomohl už zmítajícího se vlka přidržet.

Mami, pusť mě! Zaznělo mi v hlavě. Překvapeně jsem od vlka odskočila. Tomu stvoření se podařilo dostat ze spárů Alexe a postavit se proti mně.

Jo jsem to já. Řekla

Sabrino?

Jo, to jsem já. Prostě jsem se proměnila, bláznivé co? Pak se otočila na Alexe. Ahoj, Lexi.

Nazdar, Sab. Odpověděl.

Sabrino, musíme tě dostat domů. HNED. Zabít tě za tohle producírování tě můžu až pak. Chytla jsem Sabrinu zase za kůží u krku a táhla ji směrem z lesa. Musíme ji co nejdřív dostat domů a proměnit zase zpátky.

Ok, ok mami. Klid. Snažila se mě uklidnit Sabrina.

Žádný klid, hejbni zadkem.

Dalo nám celkem hodně práce nepozorovaně se dostat až do mého domu.  Ale nakonec jsme to zmákli. Vmáčkla jsem malými dveřmi do ještě menšího obýváčku a zabírala jeho dvě třetiny. Sabrina prošla dveřmi celkem v pohodě, jenom skrčila křídla. Celkem mě její vzhled udivil. Byla na vlka hodně štíhlá a nohy měla také velmi štíhle. Na čele jí trůnila rozpustilá čupřina. Alex měl ještě větší potíže dostat se přes dveře než my dvě dohromady, nakonec jsem se ale zmáčkli. Já s Alexem jsme se proměnily a hodila jsem mu nějaké šaty. Taky jsem se rychle převlékla… pak nastal horší problém. Jak proměnit Sabrinu.

„Dobře Sab…“ moje šedé mozkové závity pracovaly na plné obrátky. „zkus se teď proměnit zpátky.“

Frustrovaně se na mě podívala a zakňučela.

„Nech to na mě.“ Řekl Alex „Sabrino, představ si, že jsi teď duch a nejsi ve svém těle. Představ si, tvoje tělo je někde jinde a ty se do něj musíš dostat.“

Sabrina pokývala hlavou, až se jí čupřinka nadzvedla. Začala se soustředit a já jsem – navzdory své horečce – cítila studené vlny. Obývák začal zamrzat.

„Dobře, Sabrino. Už vidíš správnou cestu, vydej se po ní.“ Tuhle větu jsem už někde slyšela, ale z úst Alexe mi vyzněla divně. Sabrina se přede mnou začala měnit.

Zatajila jsem dech. Místo mé milované dcery teď na zemi ležela úplně jiná dívka. Měla kůži  bílou jako sníh, snad ještě bělejší než upír. Její vlasy byly taky o poznání světlejší a delší. Ale celkově vypadala… dospěleji. Sabrina nikdy nebyla moc vysoká, teď však vyrostla o dobrých deset centimetrů, v obličeji byla také dospělejší, ale to se nedalo až tolik usoudit, protože ho měla stáhnutý do bolestné grimasy.

„Přines teploměr!“ přikázala jsem Alexovi. Ten vyskočil a za chvíli bys zpět i s teploměrem. Ale když jsem se dotkla Sabrininy kůže teploměr jsem hned zavrhla. Byla ledová, ještě studenější než led. Ještě studenější než kdejaký upír. Slyšela jsem Sabrinino srdce. Vynechávalo. Tlouklo pomalu a zmateně. Chvíli jsem dokonce neslyšela nic.

„Je podchlazená.“ Řekl mi Alex a vyběhl zase do kuchyně. Já jsem svou dceru objala a snažila se ji zahřát. Moc to však nepomáhalo. Za chvíli se objevil i Alex. Nesl beku namočenou v horké vodě.

„Dobrý nápad, ale to brzo vychladne.“ Řekla jsem mu.

„Přinesu další.“ A obalil Sabrinu do deky.  Ani ta však moc nepomáhala. Její srdce vynechávalo stále častěji a tlouklo pomaleji a pomaleji.

Pohled Emmetta:

Další den ve škole. To bude mučení. Znuděně jsem nasedl do jeepu. Po cestě mě provázely nenávistné pohledy. Pěkně jsem to schytal od mých sourozenců, když jsem Sabrině všechno řekl.

„Co si teď myslíš?!“ křičela na mě tenkrát Rosalie. „Teď určitě poběží za Volturiovýma a všechno jím vykecá. To se ti moc povedlo, uvědomuješ si, že ona je taky Volturiová?!“

Naštvaně jsem zaparkoval před školou, dneska se mnou nikdo jet nechtěl. Šel jsem na první hodinu ekonomie. Nuda. Druhá hodina, matika. Nuda. Třetí hodina….

Seděli jsme zrovna u oběda, když cosi Edward naštvaně utrousil. Nevěnovat jsem mu příliš pozornosti, dokud jsem v jeho monologu nezaslechl jméno Sabrina. Otočil jsem se k němu a čekal, co řekne.

Edward ale v mých myšlenkách zpozoroval, že ho poslouchám. „Vidíš, beztak už běžela k Volturiovým. Dneska není ve škole.“

„Kdo? Sabrina?“ zeptal jsem se nahluchle.

„Ano, není tady.“

Rozhlédl jsem se po jídelně a po mojí malé kamarádce ani vidu ani slechu. „A jak víš, že za to můžu já? Nebo jak víš, že šla k Volturiovým?“

„A co jiného by asi tak dělala?“

„Třeba je nemocná…“ ačkoli voněla jako poloupír, rozhodně se tak nechovala, proto jsem neviděl důvod, proč by nemohla onemocnět.

„Pfu, jasně.“ Odfrkl si Edward.

„Co když je ji něco stalo?“ zeptala se Alice a bylo vidět, že si dělá starosti. „Zavolám jí, taky jí musím říct, že zítra je schůzka rodičů.“

„Ale ta přece není povinná, ne?“

„Ne… ale náš třídní na tom trvá.“ Alice vzala mobil, rychle vyťukala nějaké číslo a přiložila si ho k uchu.

„Ehm, dobrý den, mohla bych mluvit se Sabrinou, tady její spolužačka…ach, dobrá, já jenom-“ Alice nestačila domluvit a ten na druhé straně drátu jí to típnul. „Co si o sobě myslí?“ mračila se.

„Hele, odkud na ní máš číslo?“ musel jsem si rýpnout.

„Emmette, v 21. století dokonce existují telefonní seznamy, věřil bys tomu?“  opáčila skepticky Alice.

„Co ses dozvěděla?“ ozvala se Nessie.

„Že jí není dobře.“

„Hmm, proč se o to starat?“ pokrčil Edward rameny a šel vyhodit svůj „oběd“.

SHRNUTÍ

Autor: Wolfie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek IceWolf 6. kapitola: