Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I will never forget 1

11.09.2009 (16:30) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3743×

I will never forget

Vyběhla jsem rychle ven a práskla jsem za sebou dveřmi.

„Tohle já nerozdýchám!“ zařvala jsem s plných plic a dala jsem se do běhu. Ten jediný mi nyní přinášel úlevu. Vítr mi čechral moje kaštanové vlasy a já se cítila výborně, i když mi srdce krvácelo.

„Jak mi to mohl udělat?“ zašeptala jsem a bezvládně jsem se zřítila na zem.

„Proč já?“ vzlykala jsem a bezmocně jsem kolem sebe trhala trávu. Co bych teď dala za slzy, který by mi pomohli ten smutek odplavit pryč. Ale ty mi už byli, navždy odepřeny.

„A to mi sliboval věčnost!“ zařvala jsem bezmocně na celý les, až se ptáci v širokém okolí rozlétli. Moje láska právě zneuctila naší lásku. Nachytala jsem ho se svojí kamarádkou. S mojí nejlepší kamarádkou, které jsem pomohla. A jak se mi odvděčí? Svede mi mého partnera rovnou před nosem. Znovu jsem se s čerstvými a hlasitějšími vzlyky složila na zem.

Najednou jsem uslyšela tiché kroky v trávě. Schoulila jsem se do klubíčka a doufala jsem, že mě nenajde. Moje přání se mi však nesplnilo a mně objali dvě velké silné paže, které si mě tisknuli blíže k tělu. Do nosu mě uhodila ta nejlahodnější vůně a já jsem se neudržela a vyskočila jsem od něj, jako by mě kousnul.

„Jdi pryč, Williame!“ zařvala jsem na hnědovlasého upíra, který byl ještě před chvílí můj snoubenec. On na mě jen upřel své téměř černé oči, které odrážely potlačovanou touhu.  Jeho pohled byl však kajícný. Znechuceně jsem se odvrátila od jeho očí. Moc jsem je milovala.

„Cathleen, já vím, že jsem udělal chybu, ale prosím!“ Věnoval mi, ještě kajícnější pohled. Hluboko v jeho očích se ukrývala vina.

Rychle jsem zatřepala hlavou, abych si utřídila své myšlenky. I když pořád naráželi na mou bolest, přes to jsem je vítala zpět.

„O co prosíš?“ zasyčela jsem na něj nenávistně.

„O tvé pochopení, shovívavost a hlavně odpuštění! Já jsem to neudělal vědomě.“ Přimhouřila jsem oči a nakrčila jsem se do bojové pozice.

„Aha, tak jestli tomu dobře rozumím, tak ty sis s Nikki užil nedobrovolně!“ křikla jsem na něho. Jeho obličej se stáhl do bolestné grimasy a já si pořád dokola musela připomínat, co mi udělal, abych k němu nepřiskočila a nechtěla ho utěšit. Ještě víc jsem se přikrčila a začala jsem na něho hrozivě vrčet, do toho jsem cvakala zubama.

„A tak ty se chceš prát Leen. To nemyslíš vážně?! Mohli bychom si to odpustit! Víš přece, že vždycky vyhraju!“ řekl Will už v lepší náladě a jeho oči divoce zasvětélkovali.

„Dnes to bude naopak! Pohání mě k tomu zloba a ne vášeň.“ Prskla jsem na něj.  Will se jen zašklebil a taky se nakrčil.

„Tak na co čekáš? Jsem jen tvůj!“ vykřikl a já jsem v tu chvíli neváhala a udělala jsem proti němu prudký výpad. On ho ovšem čekal, a tak stačil uhnout, ale já jsem se nevzdala, divoce jsem zavrčela a vrhnula jsem se mu po krku. Nechala jsem se zcela ovládnout svými instinkty. V jednu chvíli to vypadalo, že vyhraju, ale on se jen tak nedal. Povedlo se mi jen roztrhnout jeho tričko, které se nyní v cárech válelo na zemi.

Byla jsem tak moc šílená touhou se mu pomstít, že jsem zapomínala racionálně myslet.  Čehož Will využil. Dřív, než jsem se nadála, jsem ležela přitisknutá jeho tělem na zemi. On mě tak totálně přišpendlil a já jsem se nemohla ani hnout.

„Musím uznat, že se lepšíš, ještě trochu stoleté praxe a možná mě i přemůžeš!“ řekl a mrknul na mě. Oplatila jsem mu to úšklebkem.

„Tak, kdo vyhrál?“ zeptal se s pýchou v hlase. Zamračila jsem se na něj a odvrátila jsem hlavu na stranu. On mi jí však násilím vrátil zpět a donutil mě, abych se mu podívala do očí. Když jsem do nich pohlédla, uviděla jsem, jasné plameny touhy, které jako by mě chtěli spálit na prach tak moc žhnuli. Až nyní jsem si uvědomila, že je na mě přitlačen svou nahou hrudí. Ztěžka jsem polkla. On se na mě usmál vítězným úsměvem. Bylo mu naprosto jasné, jaký vnitřní boj se ve mně teď odehrává. Bojovala jsem sama ze sebou. Jeho a moje tělo křičelo: „ANO!“, ale moje mysl křičela: „NE!“.

Vztekle jsem se na něj podívala a snažila jsem se proti němu vzepřít. „Pusť!“ sykla jsem zoufale.

„Ještě jsem nedostal výhru!“ S toho se mi zatmělo před očima. On si snad myslí, že po tom všem se s ním pomiluju?! I přesto, co mi provedl?

„To nemyslíš vážně! Běž si svou výhru vybrat u své nové partnerky!“ zasyčela jsem na něho nenávistně. On se na mě usmál.

„Žádná nová partnerka není. Ty jsi moje dívka.“ Řekl uklidňujícím hlasem.

„Tak to se teda šeredně mýlíš! Skončili jsme spolu! Zkazil sis to sám!“ vykřikla jsem a bolestně jsem od něj opět chtěla odvrátit tvář. On mi to však nedovolil. Tak jsem alespoň zavřela oči, nedokázala jsem vidět ty jeho, které mě tak zklamaly.

„Leen poslouchej mě. Nikdy jsem s Nikki nic neměl. Miluji jen tebe a ty to víš!“

„A co ty polibky? To objetí, mazlení? Tomuhle říkáš nic?“ vykřikla jsem rozhořčeně.

„Lásko, podívej se mi do očí. Tam najdeš pravdu. Nikki mě zmanipulovala. Má dar, vždyť to víš.“

„A jakou mám jistotu? Ne, já ti už nemůžu věřit!“

„Dobře tak tohle tě snad přesvědčí!“ vyslovil odhodlaně a přitiskl svá ústa na mé. Snažil se mi jimi sdělit tu bolest, kterou cítí, tu bezmoc a já jemu předávala tu svou. Začal mě jemně hladit po ramenech. Opatrně se o de mě kousek nadzvednul a já jsem hned vyprostila svoje ruce a obmotala jsem je mu kolem krku. Už dávno mě opustilo vědomí. Jediné, co mi v hlavě zůstávalo, bylo: „Miluji tě!“. I on měl stejnou myšlenku. Pomalu jsme se společně propadali do sladkého bezvědomí.  Oba dva jsme vnímali pocity druhého. Splynuli jsme.

Když jsem se po nějaké době začala oblékat, tak jsem cítila, že to pouto mezi námi trhám. Věděla jsem však, že je nezbytně nutné to udělat. Sklonila jsem se k němu pro poslední políbení. Do toho posledního polibku jsem vložila všechno. A hlavně to sbohem, které jsem mu jím dávala.

Will to vycítil a pokusil se mě chytit, ale já už se nedala. Uskočila jsem od něho dostatečně daleko. A zašeptala jsem ty dvě slova, které mě boleli.

„Sbohem Wille.“

„To nemyslíš vážně Leen?!“

„Ale ano Wille. Řekla jsem ti, že je mezi námi konec a to pořád platí. Svůj dluh jsem splatila, dostal si svou výhru, a tak můžu jít.“ Řekla jsem mu vyrovnaným hlasem. Ani jsem nečekala na jeho reakci a rozběhla jsem se pryč. Musela jsem využít Willova překvapení.

Do ticha jsem ještě zakřičela slova: „Miluju tě, Wille a nikdy na naše poslední milování nezapomenu, bylo nádherné!“

„Já nikdy nezapomenu!“ zašeptala jsem do ticha. A rozběhla jsem se směrem na jih. S myšlenkou a žalem, že Williama už nikdy neuvidím. To jsem, ale ještě netušila, že se naše společná cesta propletla navždy.

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I will never forget 1: