Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I wanna cry - Prolog a 1. kapitola

Sraz Ostrava!!! 25


I wanna cry - Prolog a 1. kapitolaJe to moje první povídka, jenom pokus a chci abyste jí zkusili. Děkuju, kritika by taky bodla xD Je to jenom prolog a první kapitola...ale zajímá mě názor, hlavně kritický!

PROLOG-

Život je cesta, etapa, kterou si musí každý z nás projít. Ale jednou skončí. Přijde smrt. Otevřela bych jí náruč a skočila do ní. Jenže já takové štěstí nemám.

Objala jsem si nohy a kolébala se v té tmě. Temnota, pohlcovala mě. Teď nemám nic, jen věčnost…

Každý doufá v malou jiskru, která se objeví a vy jí musíte zachytit. Já jí promeškala a teď se utápím v prázdnotě

 

1. KAPITOLA-TO JE ZASE DEN!

 

Bella

Byla jsem uprostřed moře a topila se. Lapala po dechu a s každým nádechem jsem měla v plicích více soli. Docházeli mi síly a já se přestala snažit. Bylo mi to jedno…Pak jsem si vzpomněla na tátu, mámu a hlavně na Daniela. Vždycky mě ochraňoval, i když někdy až moc. Několikrát jsem mu i vynadala, ale byl to můj bratr a já ho měla ráda. Zaplavily mě vzpomínky na můj život, který teď končil a myslela na to jak moc mé rodině ublíží moje ztráta. Začala jsem cítit brnění v konečcích prstů, které pomalu postupovalo až k pánvi. Pak jsem nohy a paže necítila vůbec. Ale vzpamatovala jsem se a zase začala kopat nohama…

Pak jsem slyšela výsměšný hlas, který mi říkal: „Říkala jsem ti, že si se mnou nemáš zahrávat. Vždycky to dopadne špatně.“ A pak se ten dokonalý obličej, lemovaný blonďatými vlasy střiženými těsně po bradu začal smát. Nebyl to ten smích co přijde, když si někdo plácne do obličeje dort, nebo spíš to nebyl smích ze srdce. Bylo to výsměšné a velice ponižující. Pak jsem před sebou viděla zase její obličej. Smála se čím dál víc a hlasitěji. Její oči zčernali hněvem ke mně. Tvář se zatvrdila a já upadala do temnoty.

Vyděšeně jsem otevřela oči a zprudka se posadila. Před očima jsem měla Lizzie jak se výsměšně směje. Její oči planuli vztekem…“dost, Bello,blázníš “ Hlásek v hlavě na mě křičel. Byl to jenom sen. Vstala jsem z postele a stoupla ne měkký koberec. Došourala jsem se ke dveřím v mém pokoji a vešla do koupelny. Rozsvítila jsem světlo a hned jsem si zakryla oči. „sakra!“ zaklela jsem protože mě pálili oči z náhlého přívalu světla. Zamrkala jsem a zvykla si. Přišla jsem k velkému zrcadlu, táhnoucímu se po celé jedné, delší straně koupelny. Koupelna byla zbarvena do modro-bílé kombinace. Dvě umyvadla byla asi 40 centimetrů od sebe a pod nimi byly bílé skříňky. Na druhé straně obdélníkové koupelny byly poličky s různými oleji a se solemi do koupele. Vše bylo urovnané. V rohu koupelny byla sprcha, na kterou navazovala velká vana. Když jsem pohlédla do zrcadla naskytl se mi pohled na nějakou dívku, která vypadala strašně. Hůř než obvykle já. Povzdychla jsem si. Byla jsem zpocená z mé noční můry. Vlasy jsem měla nalepené na krku a tvářích. Temně modré kruhy se mi táhly po obvodu očích. Rozhodla jsem se, že si dám sprchu. Horká voda mě dokonale probrala a pomohla mi zbavit se posledních příznaků po tom snu.Po dvaceti minutách jsem se zabalila do měkké, froté osušky. Pak jsem staré saténové pyžamo hodila do koše na prádlo, bylo upocené a já potřebovala nové. V pokoji jsem si vzala kraťásky na spaní a tílko na tlustých ramínkách. Pak jsem si vydrbala vlasy ručníkem a nechala na volno uschnout. Zhasla jsem v koupelně a šla si lehnout. Vzala jsem si sluchátka a pustila si mp4. Hrála mi tam zrovna moje oblíbená písnička. Innocence od Avril Lavigne.

Tahle písnička mě uklidnila a já si přetáhla peřinu přes hlavu.

Ráno jsem se probudila před budíkem. Za minutu, ale zazvonil. Položila jsem ruku na knoflík a budík přestal vřískat. Ospale jsem svěsila nohy z postele. Šla jsem do koupelny a tam jsem se osprchovala. Vlasy jsem si umyla znova. Pak jsem si ze šatny vzala tmavě modré džíny a upnuté tyrkysové triko. Osušku jsem hodila do koše na prádlo a pak si vyfénovala tmavě hnědé vlasy. Nechala jsem je volně spadnout na ramena a udělala jsem si kouřové stíny. Pudr nebo Make-up jsem nepoužívala. Moje pokožka byla bez akné a barva pokožky byla sladěná. Byla bledá a tak moje tmavě hnědé oči ještě víc vynikali. Pak jsem sešla dolů do kuchyně. „Ahoj tati ,mami.“Pokývala jim na pozdrav a sedla si ke stolu. Snědla jsem misku cornfleků.

„Bello?“ začal táta a zvedl oči od novin. „Ano?“ odpověděla jsem a vzhlédla od misky.

„Opravdu jste si jisti tím, že s námi nepojedete? Nelíbí se mi nechat vás tu samotné,“ řekl otec s obavou v hlase. Snažil se nám to s Danielem vymluvit už od chvíle kdy se s mamkou rozhodli pro dovolenou na Bahamách. „Tati, už jsem ti to říkala tisíckrát, ano. A navíc tu nebudeme sami. Každý den sem chodí paní Conerová. A jsem skoro dospělá a Dan už dospělí je. A…“

Nestihla jsem dopovědět jelikož mi táta skočil do řeči. „Já vím, jenom se mi to nelíbí. Ale slib mi jestli se něco stane, tak okamžitě zavoláte…Dane?“Daniel za chvíli vpadl do kuchyně. „Ano?“ Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. Svého bratra jsem milovala. Měl tmavě hnědé vlasy rozházené po hlavě. Byl vysoký a svalnatý, přesto velice hubený. Prohrábl si vlasy rukou a ty se mu ještě víc rozčepýřily. „Jen jsem si říkal že …“ Táta se s námi domlouval na pravidlech a různých věcech. Každý den sem bude, jako obvykle, chodit paní Conerová aby uklidila dům, vyprala a zkontrolovala nás. Když dohovořil pustil nás do školy. S radostí jsem si vzala tašku a spolu s Danem jsme vyšli z baráku ke garáži.

„Pff“ vydechla jsem uleveně.

„Souhlasím s tebou Bello. Táta je až moc starostlivý. Ale zítra nám začínají dva měsíce pohody bez peskování rodičů. Super ne?“ To nadšení jsem také sdílela. Ale Dan byl nadšenější. Na ty dva měsíce jsem se strašně těšila.

A teď mě tak napadlo…ani nevíte kdo jsem co? Jmenuji se Isabella Marie Swanová a bydlím zde v LA.J sem dcerou hodně přebohatších lidí. Můj otec Charlie Swan je podnikatel a vlastní asi 50 hotelů po celých státech. Jeho hotely jsou velice oblíbené. Má matka Renee Swanová je advokátka a hodně vydělává. Máme veliký dům s nejluxusnějším vybavením. Mí rodiče nejsou žádní snobové a nechlubí se svým bohatstvím jako NĚKDO…Tím NĚKDO myslím Lizzie Lorentovou. Její rodiče jsou skoro stejně bohatí jako mí, ale dávají to přehnaně najevo. Jsou namyšlení a povrchní, ale jejich dceruška je přímo pomocník ďábla! Je tak protivná! Fuj! A ke všemu odmítá chodit do školy, má domácího učitele! Jak může být někdo tak sobecký, povrchní a naprosto arogantní ke všem ostatním? Takový člověk, horší než ona neexistuje.

A můj bratr Dan? Je ten nejlepší, kterého si může 17 letá dívka přát. Je mu 19 a chodí na zdejší vysokou. Je hodně předražené, ale to mým rodičům nedělá starosti. To je to nejzákladnější…

„Jo je to skvělé. moc se těším!“ Odpověděla jsem. Usmál se na mě a pak řekl „Nezapomeň dneska jdeme do MOONU.“ Na tohle jsem nemohla zapomenout. Párkrát za měsíc, tedy spíš jednou týdně mě donutí jít s ním do klubu se bavit. Tohle jsem nesnášela. Neměla jsem ráda kluby a ani žádné párty. Jeho přítelkyně Loreine (i přes moje chabé pokusy se bránit) mě vždycky namalovala a oblekla až jsem byla středem pozornosti. Nevím čím to bylo, ale kluci se o mě skoro prali. Nebyla jsem něják hezká ani ničím zajímavá. Opravdu nevím.A já pozornost nesnášela. Ocitala jsem se v ní, ale často. Bohužel.

Viděl jak mi poklesl obličej. „Ale no tak sestřičko!“ Objal mě a pak dodal „není to tak strašné a ty to víš!“ Protestovala jsem, ale nemělo to cenu. „Tak večer!“ rozloučila jsem se a nasedla do svého stříbrného Ferrari. Ještě mi zamával a já se pokusila o úsměv. S jemným zavrčením motoru jsem nastartovala a vyjela z garáže. Ferrari jelo rychle, ale plynule. Po cestě jsem si pustila rádio. Naladila jsem si svojí oblíbenou stanici a poslouchala. Dohrála sotva druhá písnička a já už přijížděla na velké parkoviště ke střední škole. Všude bylo plno. Objížděla jsem parkoviště a několik pohledů se stočilo mým směrem. Tak na tohle jsem byla zvyklá,ale nikdy se mi to nebude líbit.

Konečně jsem uviděla odlehlí kousek, který nebyl zaplněný. Hladce jsem vjela na místo a zamkla Ferrari.

Upadli mi klíčky. S povzdechem jsem je sebrala. Vždycky sem byla nemotorná a nešikovná.

Hned u mě byla Tess. „Ahoj Bell!“ „Ahoj Tess“ odpověděla jsem jí pozdravem. Tess byla celkem fajn kámoška, ale nejlepší kamarádku jsem si představovala jinak. Nevím co mi k ní nesedělo, ale nebylo to TO kamarádství. Ale jinak jsem jí měla v celku ráda. Vzala jsem si tašku ze sedadla spolujezdce. Hned u nás byla Megan, Courtney, Lisa, Alex, Carol. „Ahoj“ pozdravily téměř unisono. “Ahoj“ pozdravila jsem zbytek mích dobrých kamarádek. Měla jsem je ráda i když ani jedna mi nedala nejlepší kamarádku. Vydaly jsme se přes parkovitě ke škole. Ještě jsme si sedli na lavičky. Za chvíli se k nám přidal Ben, Frad, Mike, John a Mark.

Pozdravili jsme se a pak jsme šli do školy. Byly jsme parta. Podle mě skvělá, i když mi chyběla spřízněná duše, nejlepší přítel! Všichni si vzrušeně povídali. Ben ke mně přišel a začal si se mnou povídat. Bylo to příjemné. Bavili jsme se o dnešním setkání v MOONU. Nakonec jsem se tam trochu těšila.

Celý den utekl hrozně pomalu. Nejhorší byla Španělština. Tu sem měla s Fradem a Lisou. Když konečně skončila šli jsme s Lisou a Fradem na oběd. Připojili jsme se k ostatním. Koupila jsem si salát a sodovku. Vzali jsme si jídlo ven. Zbytek dne utekl stejně. Byl to hrozný den. Učitelé mě vyvolávali a já nic nevěděla.

Když škola skončila rozloučili jsme se. „Tak v MOON Bello“ zavolal na mě Ben, „Jasně!“ pokusila jsem se o úsměv, ale asi mi to moc nevyšlo. Nastoupila jsem si do Ferrari a vyjela z areálu školy.

 


 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I wanna cry - Prolog a 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!