Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I to se může stát 7

herci


I to se může stát 7Po nekonečně dlouhé době pokračování. Je to trochu nudný dílek, ale snad se bude líbit. Bella dostane nádherné dárky k narozeninám. Příjemné počtení Anizek

„Všechno nejlepší!“ křičeli všichni. Všichni měli narozeninové čepičky. Všem to slušelo. Emmett vypadal jak klaun. Musela jsem se řehtat. Všichni mě přáli, objímali, pusinkovali a dávali dárky. Měla jsem jich plnou postel. S radostí jsem je začala rozbalovat.

„To máš ode mě, prcku,“ řekl Emmett. Rozbalila jsem dárek a tam lékárnička. Ten je ale vtipnej.

„Děkuji,“ řekla jsem. Pořád jsem se smála. Vzala jsem další.

„Ten je od nás,“ řekla Alice a Jasper. Bylo tam pyžamo s medvědy. To by se spíš líbilo Emmettovi.

„Děkuji. Je super.“ Opravdu bylo. Jen s krátkým rukávem.

„Tak, a teď od nás všech. Ale největší zásluhu na tom má Esmé,“ vykřikla Alice a celá šťastná mě tahala z postele. Šla se mnou ven z Edwardova pokoje a šla chodbou. Hned vedle Edwardova pokoje byly další dveře. Byla na nich mašle. Odtrhla jsem mašli a Alice vešla dovnitř.

Byl to krásný zelenomodrý pokoj. Měl velkou postel, krásnou zrcadlovou skříň a stolek s lampičkou. Byla to nádhera. Postel byla obklopena plyšáky. To se to bude hajat.

„To je nádhera. Děkuji, Esmé. Strašně moc se mi to líbí,“ pověděla jsem šťastně a Alice mě položila do postele.

„Nemáš zač. Hlavně, že už máš svůj pokojíček. Bude jen tvůj,“ řekla Esmé. Bylo vidět, že je šťastná! Alice mě položila do postele. Byla veliká, takže se mnou mohl Edward chodit spát.

„Tak lidi, a necháme Elišku spát,“ řekla Esmé. Všichni mi dali pusu a Edward u mě zůstal. Začal mi broukat ukolébavku a já usnula.

Pohled Edwarda

Eliška vypadala šťastně. Sice musela ležet, protože prodělala angínu s chřipkou. Hráli jsme si, povídali. Slíbila mi, že mi pak ukáže, jak tančí. Upřímně se moc těším, až ji uvidím tančit. Její pružné tělíčko.

Právě mi usnula v náručí, tak jsem ji zachumlal do deky, přemýšlel jsem, jak to bude, až začne dospívat. Začne se více stydět, nebude mě chtít u sebe. Toho se bojím nejvíc. Ale třeba bude tohle děvče jiné. Už jsem měl po krk, jak všechny holky na škole myslí jen na to, jak mě dostat do postele. Opravdu nechutné.

Ale Eliška je jiná. Chová se jako desetileté dospívající dítě, ale duší je to pořád dítě. Ráda si hraje, ale také se ráda učí a ví, co je správné a co ne. Nejvíce jsem se bál, že když zjistí, že jsme upíři, že se mě bude bát. Ale ona ne. Neustále mě chce u sebe. Hraje si se mnou, poslouchá mě. Doufám, že až vyroste, budeme spolu. Moc ji miluji.

Její modré oči, růžové tvářičky, když se stydí, nebo když jí někdo zalichotí. Její úsměv, když přijdu z lovu. Její úchvatné, drobounké tělíčko. A hlavně je moc krásná. Až přijde ten správný čas, tak jí řeknu, co k ní cítím. Ale bojím se její reakce.

Když jsem tak přemýšlel, tak zašeptala moje jméno. Myslel jsem se vzbudila, ale ona oddychovala pravidelně. Ono se jí o mně zdá? Byl jsem šťastný. Ale asi si půjdu přečíst nějakou knížku. Od té doby, co máme na krku další dva hladové krky, tak jsem neměl čas číst. Podíval jsem se do knihovny a vytáhl Na Větrné hůrce. Zajímavý román. Zvláštní příběh lásky. Začetl jsem se a začalo se rozednívat.

Najednou se Eliška začala probouzet a spadla na zem.

„Au,“ řekla tiše. Hned jsem byl u ní.

„No, možná jsme ti měli koupit větší postel, když tady z té padáš,“ škádlil jsem ji.

Ona se zašklebila a šla do kuchyně. Esmé jí připravila snídani, než odešla. Měla chleba s máslem a džemem. Lidské jídlo, fuj. Ale Elišky je to nejoblíbenější snídaně. Asi jí chtěla po dlouhé době udělat radost. Sedla si ke stolu a začala jíst. Já si vzal knížku a četl si.

Když dojedla, tak dala talíř do dřezu, a šla ke mně. Měla všude máslo a marmeládu. Byla tak rozkošná. Tak dětská. Odložil jsem knížku a ona si sedla ke mně na klín. Dala mi ručičky na tváře a zmazala mi obličej marmeládou. Otřela si nos o ten můj, čímž mně předala další kousek marmelády. Fuj. 

Vzal jsem ji do náruče a šel sem do koupelny. Ještě stihla otřít obličej o moje triko.

„Ty si ale potvůrka.“ Donesl jsem ji do koupelny a omyl jí obličej. Byla celá mokrá. Já taky. Převlékl Elišku, aby nenachladla. Později jsem se také převlékl.

Dal jsem jí bílé tepláky a černé triko. Tyhle dvě barvy jí strašně sluší. Nechal jsem ji v pokoji a šel do svého pokoje uložit knížku.

Eliška nakoukla do mého pokoje, a když mě tam viděla, rozeběhla se mi do náruče.

„Tak co budeme dělat?“ ptala se a já se na ni usmál. Dostal jsem nápad. Vždycky mi chtěla ukázat, jak tančí. Myslím si, že přišla ta pravá chvíle.

„Co takhle kdybys mi zatančila. Říkala si, že si chodila tancovat. Že mi to jednou ukážeš.“ Ona se začervenala a běžela k sobě do pokoje.

Začala se přehrabovat ve svém obalu na CD. Našla jedno a dala ho do počítače. Nepřevratné umění v tom ovládat počítač. Dala tam stopu 14 a poprosila mě, jestli jí to nepustím.

Připravila se do rohu pokoje a čekala.

„Můžeš!“ A já pustil skladbu. Byla to variace Giselle. Roztančila se. Měla pružné nohy a možná bych řekl, že už na ten balet chodí od narození. Tak dokonalé pohyby. To nemůže umět sedmileté dítě. Nebo snad ano? No, tady vidím důkaz. Skladba skončila a Eliška se uklonila. Tleskal jsem jí a ona se začervenala a sedla si mně na klín.

„Tak, co tomu říkáš?“ ptala se a měla zrůžovělé tvářičky.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I to se může stát 7:

 1
2. bara
14.03.2014 [20:55]

super jen skoda ze uz nepises Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.06.2011 [16:09]

TwilightkacertAhojky,
článek jsem ti opravila, ale stále míváš chyby.
+ Ji/jí a ni/ní - krátce pouze ve 4. pádě.
+ Občas ti chybí čárky.
Dávej si na to pozor, díky.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!