Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I'm nothing without you... III

Carlisle Cullen baseball

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I'm nothing without you... IIIPo dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla, že budu psát dál tuhle povídku. Předem upozorňuji, že sem nedám pokračování, dokud nebude dostatek komentářů! Bella si později uvědomuje svoji chybu. Na popravu ale včas nepřijde. Co se nakonec stane? A co Edward? Dozvíte se, když si půjdete přečíst tento díl.

05.09.2010 (10:30) • NessieMimmiCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1094×

Stále nemohla uvěřit...

 

Pohled Belly:

Stále jsem seděla u kmenu stromu a vzpomínala. Stále jsem si nalhávala spoustu věcí, abych se dokázala uklidnit. Nefungovalo to, ba právě naopak. Byla jsem smutná ještě víc. Ale... najednou smutek a bolest vystřídala zlost a pohrdání mnou. Jak jsem jen mohla?! Vždy jsme si slibovali, že budeme vždy spolu. Za každé situaci. A co udělám já? Zbaběle uteču. Já, která jsem mu slibovala, že i kdyby byl mimozemšťan, tak bych s ním byla. Řekne mi, že je vrah a já...

Proč? Proč jsem to udělala? Proč jsem před ním utekla, když je částečně tím, čím jsem i já? Já jsem taky vrah. Zabila jsem spoustu lidí a zvířat. Zabila jsem jeho rodiče, rodiče ostatních... Ne! Musím to napravit! Musím ho zachránit! Slíbila jsem mu to, ale právě teď jsem si uvědomila, že svítá.

„Ne, to nemůže být možné," šeptala jsem stále dokola. Chtěla jsem se zase schoulit do klubíčka, opřít se o kmen stromu. Už je všechno ztracené. Už není šance, že bych ho zachránila. Zemře a to jen mojí vinou.

V mojí hlavě se hádaly dva hlasy. Jeden říkal: Už je pozdě. Utíkej do Volterry, nech se zabít. Později se možná setkáte. Ale ten druhý říkal opak: Musíš utíkat ze všech sil do věznice. Ještě je šance, že bys ho zachránila. Sice pozná, kdo jsi, ale aspoň bude na svobodě. Musíš jít, jinak si to budeš na do smrti vyčítat. Tak už tu neseď a jdi! Přímo jsem slyšela, jak druhý hlas ve mně křičí. Zakřičel i ten druhý hlas a tím pádem bylo rozhodnuto. Vstala jsem a utíkala zpátky za mým milým. A hlásek ve mně měl pravdu. Ještě tu nějaká ta šance je.

 

Pohled nikoho:

Isabella běžela jako o závod. Bylo jí jedno, že ji někdo uvidí a tím se prozradí. Bylo jí jedno, že ji bude Edward nenávidět. V té době chtěla jen jediné, a to je dostat ho z vězení pryč. Blížila se k věznici a slyšela různé hlasy.

 

Pohled Belly:

„Nyní spustíme elektrický proud, který vás zabije," řekl někdo. Pane Bože, ne! Ne! Utíkala jsem ze všech sil. U místnosti jsem rozrazila dveře a všichni se na mě otočili. V tom někdo zatáhl za páku a po pokoji se rozezněl strašlivě srdceryvný výkřik. Nadpřirozenou rychlostí jsem se rozeběhla do malé místnosti a nepozorovaně zvedla páku. Měla jsem vztek. A to strašlivý! Zčervenaly mi oči a chystala jsem se k útoku. Zabila jsem všechny lidi v místnosti. Z některých jsem vysála krev, zlomila vaz nebo oddělila hlavu od těla. Po pokoji se zase rozezvučel strašlivý výkřik bolesti. Pane Bože, Edward!

Sundala jsem z Edwardovy hlavy tu ohavnost a odpoutala ruce i nohy. Podívala jsem se do jeho tváře plné bolesti, po které mu stékaly slzy. Měl pevně zavřené oči a jeho tep byl rychlejší než můj běh. Uchopila jsem jeho ruku a byla celá horká. Dala jsem mu obě ruce opatrně na hlavu. Zlost se pomaličku vytrácela a vystřídala jej bolest, smutek a láska. Moje oči nabíraly hnědou barvu a já čekala, až otevře oči. Po třech minutách se mu víčka zachvěla a pomalu otevírala.

„Edwarde, prosím, já tě prosím. Podívej se na mě. Podívej se a řekni něco! Sakra, Edwarde!" křičela jsem na něj, ale on nereagoval. Plně jsem si uvědomila, že bych bez něho už nemohla žít. Nikdy!

Edvardova víčka se zase zachvěla a tentokrát se otevřela celá. Podíval se na mě utrápenýma očima. Stále mu stékaly slzy, ale bylo jich čím dál víc. Já jsem se rozplakala taky. Stékaly mi slzy po tváři a zanechávaly mi po nich červenou stopu. Ano, brečela jsem krev. Edward udiveně sledoval moje slzy a já jsem zavřela ztrápeně oči. Už jsem nemohla. Chtělo se mi umřít, i když jsem nevěděla proč. Plakala jsem čím dál víc a hrdlem se mi prorval hlasitý vzlyk.

„Bello, lásko..." zašeptal Edward a neměl slov. Pak jsem své oči opět otevřela, ale tentokrát se nedíval na mě ani na mé slzy. Díval se po lidech, kteří mrtví leželi na zemi. Udiveně a krapet vystrašeně vydechl.

„To ty?" zeptal se mě udiveně a podíval se mi do očí. Já jsem před jeho pohledem uhnula a němě přikývla. Tohle se vážně nemělo stát. Neměl vědět, co jsem. Nikdy!

„Ty jsi... upír?" zeptal se, v hlase strach. Opět jsem přikývla. Slzy se mi draly z očí. Položila jsem své ruce na celý obličej. Čekala jsem na jeho reakci. V duchu jsem si stále opakovala jedinou větu - To se nemělo stát! Stále jsem tu větu opakovala, až mi po chvíli došlo, že to říkám nahlas. Roztáhla jsem maličko prsty na rukou a podívala se na Edwarda. Díval se stranou, rukou si držel hlavu a každou chvíli sykl bolestí. Po každém syknutí mě zabolelo u mého mrtvého srdce.

Už jsem to nemohla vydržet, jak se trápí. Během vteřiny jsem se zvedla, šla k němu a dala mu jednu ruku na hlavu, druhou na jeho ruku. Při mém dotyku lehce cukl, ale jinak nic. V místnosti bylo ticho. Dívala jsem se stále na Edwarda a mé oči udiveně a naštvaně hleděly na elektrickou židli. Rukou, kterou jsem měla na té Edwardově, jsem ho zvedla do své náruče a odnesla ho na jednu z laviček. To křeslo se mi hnusilo čím dál víc. Křeslo, na němž mučili Edwarda, moji lásku života. A taky si to pěkně odpykali. Edward mi položil dlaň na moji ruku a propletli jsme si prsty. Dlouho jsem hleděla na naše propletené dlaně. Když jsem se odvážila víc, podívala jsem se na něho. Upřímně a s láskou se mi díval do očí a já jsem se topila v jeho nádherných zelených studánkách. Byl to nepopsatelný pocit...

___________________________________________________________________________________

Tak, je to jen na vás, mám pokračovat nebo ne? To záleží jen na komentářích. A napište prosím, jak by se vám zamlouval tento díl z pohledu Edwarda?

Prosím každého, kdo si tuto povídku přečte, napište komentář. Nikomu přece neubude, když klikne na smajlíka a klikne na políčko poslat. Ani nevíte, jak autora povídky potěší pár řádků od lidí, kteří si jeho dílo přečetli...


Autor: NessieMimmiCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I'm nothing without you... III:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře