Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I left my angel - 17. kapitola

I left my angel - 17. kapitolaPoslední závěrečná kapitola. Tak, teď už je to konečně dokončené.
Jak to celé dopadne?

17. kapitola

pohled Jane:

Zrovna jsem odhazovala bledou dětskou mrtvolku, když do sálu vtrhl rozzuřený Aro. Moc dobře jsem věděla, proč je tak naštvaný. Byla to přeci má chyba, že mu pláchla snoubenka. Nezabránila jsem se úsměvu, který se mi linul po tváři. Měla jsem radost, že ta proradná Cullenovic mrcha odtáhla pryč z Volterry. Teď jsem konečně měla volnou ruku a přístup k Arovi. Pozorovala jsem jeho mrštnou postavu. Rozbíjel vše, co mu padlo do ruky. Málokdy se takhle rozzuřil. Vzal mrtvé tělo muže ležícího na podlaze a mrsknul s ním o zeď. Jeho bratři ho znuděně pozorovali z královských trůnů. Jim bylo upřímně ukradené, že Isabella utekla, ale Arovi ne. Co na ní viděl? Napřímila jsem se a nahodila vážný výraz.

„Děje se něco, můj pane?" Aro na mě rozzuřeně pohlédl, ale jakmile jsem se k němu přikradla blíže, jeho pohled zněžněl.

„Ach Jane… kdybys tak věděla. Utekla! Ta malá coura utekla s Edwardem! Měl jsem vše dokonale naplánované. Nechápu, jak se mu to povedlo! Aby věděli, já to tak nenechám! Když Isabella nebude se mnou… nebude s nikým! Zničím je! Klidně celou rodinu pokud to bude třeba."

Zahleděl se za mě a já následovala jeho pohled. Zamračila jsem se. Na zdi slávy visel její portrét. V mžiku jsem stála u něj a obraz roztrhala na malé cáry.

„Můj pane, Aro, jste si jist, že za to stojí? Přeci… nikdy vás nemilovala. Nikdy vám neřekla ano. Měla hlavu plnou Cullena!"

„Jane, miláčku… to nemůžeš pochopit. Nikdy jsi k nikomu nic necítila." Cože?! Cítila jsem, jak mým tělem prostupuje požár. Tohle neměl říkat! Je mi jedno, jestli je to Aro ne-Aro! Jedním gestem jsem ho poslala k zemi. Caius s Marcusem už tak klidní, jako na začátku, nebyli. Oba dva se postavili z jejich líných pozic a šokovaně pozorovali naše představení.

„Nemůžeš vědět, zda něco cítím nebo ne! A víš proč?!" Aro těžce zasténal. Líbezně jsem se usmála.

„Povím ti to. Neustále to byla Isabella sem, Isabella tam, ona mě odmítá, ona nerozbalila můj dárek. Pořád ses zabýval jen jí a nebral si ohledy na nás! Na mě! Odhodil si mě jako kus hadru. Stará hračka tě přestala bavit, tak jsi ji vyměnil za novou! Bylo ti jedno, jak jsem se cítila!" Teď už jsem křičela. Na povrch šlo všechno, co jsem v sobě tak dlouho dusila. Nenáviděla jsem ho. Nenáviděla jí za to, jak mi ublížili.

„Jane, prosím..." Pomalu jsem ho obcházela a nepřestávala používat svůj dar.

„Já mám city! Kdybych je neměla, už dávno tady nejsem. Dávno bych si založila svoji armádu a věř, že bych shodila celou nadvládu Volturiových!"

„Jane, dost!" křikl na mě Marcus. Nikdy jsem ho neměla ráda, ale poslechla jsem. Konečně se Aro zhluboka nadechl, i když to nepotřeboval. Prohlížel si mě jako největšího zrádce, ale bylo mi to jedno. Najednou jsem cítila, že jsem učinila za dostiučinění. Aro se jedním pohybem postavil na nohy. Rozhodně jsem nečekala tuhle reakci. Nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Omlouvám se."

„Cože?" On se mi opravdu omlouvá? Sám velký Aro?

„Jak jsem řekl. Omlouvám se. Netušil jsem, jaké city ke mně chováš. Máš pravdu. Upnul jsem se na ni tak, že jsem zapomněl na všechny kolem sebe. Na ty, kteří mi pomohli vybudovat všechno to, co je kolem nás." Zvedl ruce a otočil se dokola. Zamračeně jsem si ho měřila.

„Jane." Otočil se nyní ke mně a chytl mě za ruce. Byla jsem na rozpacích. Asi jsem použila svoji schopnost trochu moc.

„Znamenáš pro mě hodně. Stála jsi vždy po mém boku a za to jsem ti vděčný, ale oni... oni musí zmizet z planety Země. Ona je silná a má výjimečný dar. Jako rodina jsou pro nás nyní nebezpeční." Chvilku jsem přemýšlela.

„Zařídím to. Postarám se o celou rodinu Cullenových pod podmínkou, že se stanu tvou ženou." Usmála jsem se, za to Aro na mě vyjeveně koukl. Tohle asi nečekal. Nakonec zaskočeně přikývl. Marcus s Caiem nám nadšeně zatleskali a znova se uvelebili do svých trůnů.

„Co jiného mi zbývá. Stejně… ty jsi byla ta, která mi ze všech upírek byla věrná." Konečně mu to došlo.

„Všiml sis toho?" Pozvedla jsem obočí. „Bylo na čase," dodala jsem a stoupla si na špičky, abych si ukradla polibek. Aro se nahnul a vtiskl mi jemný polibek na rty. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli.

„Brzy se zase uvidíme." Něžně kývl a já odkráčela vykonat svůj úkol. Stále jsem však přemýšlela, kam se poděl ten Aro posedlý Isabellou. Měl opravdu jen potrhané srdce a stačila mu náplast, jako jsem byla já? Ani na mě nezaútočil po tom, co jsem mu provedla. Možná... možná ke mně opravdu také něco cítí...

 

Bellin pohled:

Čekala jsem, až z Edwarda konečně vypadnou nějaká slova. Když už otvíral ústa, že něco poví, zazvonil mu mobil. Vyjelo ze mě ostré zavrčení. Byla jsem nervózní a tohle otálení k tomu moc nepomáhalo.

„Co se děje Alice?" Edwardovi se na čele vytvořila malá vráska mezi očima. Snažila jsem se poslouchat rozhovor, ale Alice jak na potvoru mluvila potichu. Zavrtěla jsem poraženecky hlavou a opřela se o linku a zavrtala se do víru myšlenek. „Teď už jsou nejspíš na cestě sem. Maji v úmyslu zabít jen mě, nebo všechny ostatní i se mnou? Možná kdybych… kdybych se jim vydala vstříc, ušetřila bych tak svou rodinu a oni by zůstali na živu. Prosím, bože, i když jsem se tě kdysi dávno zřekla, teď tě prosím, nedovol, aby se jim něco stalo. Nenech Ara zničit dobrou podstatu tohohle světa. Už si mi vzal hodně, tak nedovol, aby se stalo něco dalšího. Přísahám že-" Můj tok myšlenek byl přerušen Edwardovo mluvením.

„Lásko, vnímáš mě?" Zamrkala jsem a obrátila se ke svému andělovi. Snažila jsem se být trpělivá. Zdálo se, že mě chce stále ještě šetřit, než mi sdělí, kdy se to stane, ale odpověď stále nepřicházela.

„Nenatahuj to, prosím. Je to stokrát horší." Smutně jsem se podívala na zem.

„Bello... " Vycítila jsem úsměv? Zvedla jsem hlavu a spatřila jsem jeho úsměv. Nechápavě jsem ho sledovala.

„Bello, on se rozhodl." Edward se harmonicky zasmál a sevřel mě v pevném objetí.

„C-co jak se rozhodl?"

„Nejdřív nás chtěl zabít, ale ujala se toho Jane, a ta chce vyjednat kompromis."

Nevěřila jsem tomu. Proč by to Jane dělala? Přeci z toho nic nemá tak proč? Sice jsem nechápala, ale rozhodně jsem začala chápat to, že nikdo neumře, že rodina Cullenů bude existovat stále. Musela jsem zavřískat štěstím. Pevně jsem mu stisk oplatila a vášnivě ho políbila. Nevím, kdo z nás měl větší radost.

_____________

Rozhodně, ten den jsme se sešli jako celá rodina i s Charliem. Vysvětlila jsem mu, proč jsem tak najednou, před deseti lety, zmizela, i když to znamenalo lhát mu. Stále to bylo lepší než mu říct, co jsme doopravdy zač. O pár dní později se dostavila Jane se svou malou gardou. S Carlislem se dohodla na podmínce, která nám zaručovala „žít". Nesměli jsme se přiblížit k Volteře na několik set kilometrů. Museli jsme se vzdát všech kontaktů, co jsme tam měli. Zdálo se to vyhovující a i když jsem Jane nenáviděla, za tohle jsem jí byla neskutečně vděčná. Nakonec to byla ona, která měla naše osudy v rukávě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I left my angel - 17. kapitola:

 1
3. zuzka
21.08.2013 [21:05]

kedy bude dalsia kapitola?????? strasne sa tesim Emoticon

18.11.2011 [20:43]

AmazonkaWow!!!!Super povídka. Ale ta gramatika... Dostávala mě do kolen. Jane je drahoušek. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A úžasně do příběhu pasuje. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ale chtělo by to epilog. Emoticon Emoticon Emoticon Jinak to bylo fakt super,ale že jsem ďáblík,tak jsem ti musela napsat i tu kritiku. Emoticon Emoticon Emoticon Byla to,ale dobrá povídka to tě omlouvá.
Emoticon Emoticon Emoticon Tak teda Emoticon

07.11.2011 [6:48]

AddyCullensuper je to paráda!!! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!