Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I kill you! 3. kapitola

24.04.2010 (10:45) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1575×

3. kapitola

Pája

„Máš to?“

„Mám!“

„Víš, že se za tohle můžeme dostat do vězení?“

„Jsem si toho plně vědoma.“

„Úkol jedna. Únos prezidenta.“

***

Obrovský hrad se stráží se objevil před námy. Stály jsme na Prvním náměstí vedle sochy T. G. Masaryka a vzhlížely na budovu, kde se měla konat největší akce našeho života.

„Promiň, ale tohle si neodpustím,“ usmála se Inka a postavila se před jednoho ze stráží, kteří by měli kontolovat a hlídat hrad.

Začala se šklebit, dělat ksichtíky a provokovala. Ten muž v modré uniformě se na ni nekoukal, ale věděl o ní.

„Co by se nám stalo, kdybychom unesly prezidenta?“ zeptala se toho strážce. Ten vyvalil oči, konečně na ni shlédl, ale když uviděl, že je před ním jen mladá dívka, tak se opět zadíval k nebesům. Z úst mu všas ušel povzdech a nechybělo ani uvolnění.

„Inko,“ zasyčela jsem a táhla ji pryč... Nebo spíše dovnitř.

Kam teď? ptala jsem se v duchu sebe, když jsme se objevily uvnitř. Před námy se tyčil Chrám nějakého Víti, ale my hledaly Vašíka.

„Za chvilku bude dvanáct. Musíme si seřídit hodinky a přesně ve dvanáct nula nula začít s naší akcí. Jen doufám, že zrovna nepůjde na oběd,“ obeznámila mě se svým plánem.

„Nepůjde. On se prý občas kouká z okna na výměnu stráže, když je hezký počasí a dneska je nádherně. To by přece nepromarnil.“ Počasí bylo opravdu teplé. Obě jsme na sobě měly jen tílka a šortky. Samozřejmě i baťoh s výbavou a v kapse kuklu, aby nás kamery nepoznaly.

„Kde se schováme?“ napadlo mě.

„Co takhle v obrazárně? Jeden obraz by tam potřeboval doladit,“ usmála se zákeřně a zamávala mi před očima lihovkou. S ďábelským úsměvem a jiskřičkami v očích jsem přikývla a vytáhla kuklu.

Zastavily jsme před dveřmi, natáhly kuklu, popadly každá lihovku – já modrou – a šly jsme na věc. Do začátku naší akce nám zbývalo třičtvrtě hodiny, takže jsem se mohly vyřádit. Vzala jsem si takový obraz s člověkem, který měl křivou tvář... Celkově byl ošklivý, ale po mém zásahu... To byla jiná. Přidala jsem mu vousy, brýle, beďary a Inka na tom byla dosti podobně.

Asi za patnáct minut jsme to měly hotové a spokojené se svým výsledkem jsme zmizeli do Císařské konírny.

„A kde jsou poníci?“ fňukla jsem.

„A koníci?“ přidala se.

„Proč se to jmenuje konírna, když tu koníci nejsou?“ pokračovala jsem.

„Nic, jen dlouhá, divná chodba,“ přitakala.

„Zklamali nás... Alespoň trampolína, kdyby byla...“

„Tak jdeme o místnost dál,“ povzdychla si.

Vyšli jsme zase ven a šly jsme přímo naproti. Byla to nějaká věž... Ale extrémně malinká – Kaple sv. kříže.

„Ta podlaha je drsná,“ pochválila jsem jim tu nádheru.

„To jo, ale dozvědět se o tom ci... jedna část populace, tak zastavárny nazavřou,“ řekla s pusou dokořán.

Prozkoumávaly jsme ji a koukaly se po nějakém druhu zábavy... kukly jsme teď neměly, venku by to vypadalo podezřele. A tady nikdo nebyl, ani kamery jsme nezahlídly, tak jsme jen tak lítaly kolem dokola.

„Svěcená voda!“ vyhrkla jsem a nabrala ji do dlaní. Výdycky mě zajímalo jak chutná... Bylo to sice strašně nehygienické, ale lízla jsem si. „Fůj! To je hnus!“

„Ukaž!“ Přiřítila se rychle ke mně a taky si nabrala. „Jo, je to hnus!“

„Jdem jinam,“ dostala jsem ze sebe, když jsem si čistila jazyk o kuklu.

Vyšli jsme ven a jen z nudy se Inka koukla na hodinky.

„Jsme v háji!“ řekla.

„Proč?“

„Máme 20 minut... Ta kaple nám dala zabrat.“

„Tak ho jdem najít,“ vyhrkla jsem a rychle jsme se rozeběhly – na člověka. Lidem bylo asi divné, proč běžíme do hradu a ne ven se kouknout na výměnu stráží, ale my měly mnohem zajímavější úkol.

„Jak vůbec víš, že se bude koukat na stráž?“ řekla udýchaně Inka, když jsme zpomalily na chodbě.

„Říkal to v jednom rozhovoru.“ Lapala jsem po dechu, ale tohle jsem ze sebe nějak dostala.

Šly jsme po chodbě. Nikdo tu nebyl, ale přímo před námy se objevil náš dnešní terč. Na znamení jsme si nandaly kukly a vyrazily jsme. Oproti Vašíkovi jsme byly neuvěřitelně malé, ale já jsem mu vyskočila na záda a bylo to vyřešeno. Zacpala jsem mu pusu a povalila ho na zem. Inka mu mezitím svázala nohy a pak mi šla pomoci s roubíkem. Zavázely jsme mu i oči a ruce, ale pak jsme si nad ním jen stouply. Tady náš plán selhal.

„Jak ho dostaneme pryč?“ zeptala jsem se a podrbala se na hlavě. Nebyly jsmme silné jako ostatní upíři

„Hádám, že kolečko tu mít nebudou...“ zamýšlela se.

„Tak já ho vezmu za ruce a ty za nohy. Hodíme ho jenom do kumbálu.“

Opravdu jsme ho každá čapla a nesly jsme ho na konec chodby, kde byly schované dveře s toaletou. Zavřely jsme ho do jedné z kabinek a vyšly ven. Nejdřív jsme zalezly do jeho pracovny. Prostě jsme musely vyzkoušet, jak má pohodlné křeslo.

„Takový chci taky domů.“ Poskočila na něm Inka.

„Já jeho konto,“ usmála jsem se a jen tak zběžně prohlédla jeho office. Knihovna, starý stůl, pohodlný křeslo. Toť vše.

Jen, co jsme mu spustošily kancelář jsme se vydaly tam, kam jsme měly na začátku toho všeho namířeno. Do zakázaných místností.

Rothmayerův sál, Španělský sál, Hudební salon, Trůnní sál, Brožíkův salon, Habsburský salon, Skleněný salon, Zrcadlový salon.

Nejdřívě jsme se někam schovaly, protože jsme musely počkat, až se všichni stráže dostaví k prezidentovi. Netrvalo to dlouho a my mohly vylézt.

Prošmějdily jsme všechny místnosti na našem plánu a většinou to skončilo rozbitou židlí, případně zrcadlem.

„A teď zdrháme!“ zavelela jsem a hezky po anglicku jsme se vypařily. Samozřejmě, že jsme si udělaly i fotky z našeho řádění.

Utíkaly jsme rychle pryč. Zdrhaly jsme až do hotelu, kde se měli ukrývat před sluníčkem rodiče. Samozřejmě v hotelu Hilton a v prezidentském apartmá. Vlítly jsme rychle do výtahu a zmáčkly nejvyšší patro.

„Jestli se to dozví táta, tak nás zabije.“ Vydýchávala jsem se.

„Co táta, ale jestli policajti, tak nás zavřou!“

„Z toho bych strach neměla... Počkáme na zprávy, co v nich bude, a pak se uvidí.“

„Ještě, že je táta upír, jinak by nás zabil.“

„Nebo pomohl,“ usmála jsem se.

Torpédko/DarkPassion

Raketka/Pajam

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I kill you! 3. kapitola: