Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 9

04.07.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4879×

Rozběhl jsem se do temného lesa. Sluneční paprsky si snažily přes baldachýn zelených porostů najít cestičku skrz, aby se dotkly vlhkého mechu na zemi. Bella si položila bradu na moje rameno a fascinovaně koukala dopředu.

,,Nedělá se ti špatně?‘‘

,,Ani ne, ale je to..opojný, koukat takhle dopředu.‘‘

,,Už tam zachvíli budeme.‘‘ Jen přikývla a zabořila mi hlavu mezi lopatky. Pevně mě svírala kolem krku, myslím, že asi normálního člověka by tím uškrtila, ale mě ne, pevněji jsem ji chytl za stehna a běžel na své kouzelné místo, které jsem před nedávnem našel. Doběhl jsem tam ani ne za pět minut.

,,Už jsme tu.‘‘ Zašeptal jsem a skrčil se, aby se ji lehčeji lezlo dolů.

,,Ehm…myslím, že se mi zasekly prsty a nervy…protestuje to.‘‘ Pokrčila rameny, ale její prsty mě stále křečovitě držely kolem krku.

,,Tak co s tím uděláme?‘‘ Povzdechl jsem si a podíval se na moji živou kravatu- nebo šálu?

,,Už vím.‘‘ Vydechl jsem. Něžně jsem ji vzal za zápěstí a políbil na obě ruce. Začal jsem pomalu páčit prsty a ony povolovaly. Když se mi podařilo je rozpojit obrátil jsem se k Belle.

,,Vidíš, moje metody fungují.‘‘ Skousla si spodní ret a váhavě usmála.

,,Pojď, je to hned za tím stromem.‘‘ Usmál jsem se, chytl ji za ruku a společně po boku šli k té nádheře. Vystoupili jsme na tu dokonalou louku. Byla symetrická, poseta tisíce malými kvítky různých barev a kolem lítaly pestrobarevní motýli. Jediná louka v celém lese, která mě okouzlila stejně jako  Bella. Kousek odsud zurčel potůček a Bella zalápala po dechu.

,,Jak? Kdy…‘‘ Vydechla.

,,Den předtím, než jsi se sesypala na biologii…‘‘ Zašeptal jsem jí do ucha.

,,To je nádhera…‘‘

,,Je to takové místo, kde se můžu uvolnit a být sám sebou.‘‘

,,Aha, to bych asi měla co nejdřív jít  pryč.‘‘ Otočila se, celá zrudla a pomalu šla k lesu. Hned jsem byl u ní a vzal její obličej do rukou.

,,Kam bys chodila?‘‘

,,Abych ti tu nezkazila uvolňování.‘‘ Zašeptala a já se k ní víc naklonil.

,,A kdo říkal, že bys měla odejít?‘‘

,,Já?‘‘

,,Tak ti zakazuju, abys odcházela, na to tě až moc miluju.‘‘ Vydechl jsem a zlehka ji políbil. ,,Rozkaz.‘‘ Zašeptala v polibku a zapletla mi prsty do vlasů.

,,Bells…já nemám….takové sebeovládání lásko.‘‘ Něžně jsem se od ní odtrhl.

,,Ups, promiň.‘‘ Zase celá zčervenala.

,,Za to se neomlouvej.‘‘ Všiml jsem si, že za náma se louka prozářila. Sluneční paprsky si přece jen vydolovali cestu až sem.

,,Edwarde, pozor! Slunce!‘‘ Bella kolem mě rozhodila paže.

,,Neboj se Bells, mě to nic neudělá.‘‘

,,Nespálí tě to na popel?‘‘ Zaklonila hlavu, aby mi viděla do obličeje.

,,Ne.‘‘ Zvedla jedno obočí.

,,Koukej.‘‘ Chytl jsem ji za ruku a tahal doprostřed louky, kam zlatavé světlo dopadalo. Postavil jsem se na to místo a sledoval Bellinu tvář. Její tvář byla šokovaná, přešla do nevěřícného, nechápavého, zkoumavého, radostného a pak zamilovaného…

,,Tak a teď mě od sebe neodeženeš.‘‘ Vydechla a toužebně si mě měřila.

,,A kdo říkal, že bych to dělal?‘‘ Pokrčila rameny, stoupla si na špičky a políbila.

,,Radši to říkám předem, abys nebyl překvapený.‘‘Zašeptala.

,,Hmmm.‘‘ Promnul jsem si bradu a než mohla cokoliv říct strhl jsem ji na zem vedle sebe. ,,Edwarde.‘‘ Zasmála se a překulila se nade mě.

,,Stále nechápu, proč? Proč já? Nic zajímavého jsem neudělala, nejsem upír, ani krásná, s mozkem jako houba, že bych si mohla všechno zapamatovat ale jen křehká lidská bytost…‘‘ Vydechla a trochu se zamračila. Natáhl jsem krk a políbil ji na špičku nosu.

,,Myslíš, že pro mě to má nějaký smysl? Máš pro mě věčné, nezlomné, neznámé kouzlo, má lásko. V mých očích budeš ta nejkrásnější, nejsladší, nejrozkošnější a nejmilejší člověk na světě.‘‘ Tváře zářily ruměncem a celá se rozzářila, pokračoval jsem.

,,Mimochodem, jsi jediná, komu se povedlo zlomit mě a přimět darovat srdce…Miluju tě.‘‘

,,Já tebe taky.‘‘

,,Neměl bych se radši já ptát, proč zrovna já mám to štěstí být tebou milován?‘‘

,,Tak to jsme dva, co nevíme, proč  nás ten druhý zbožňuje.‘‘ Zašeptala a začala se smát. Začalo se pomalu ochlazovat a na mé hrudi nebylo taky zrovna nejtepleji.

,,Pojď, ať nenastydneš.‘‘

,,Dobře.‘‘ Chytl jsem ji kolem pasu a přitiskl na svou hruď. Rychle jsem s ní vyskočil a chytl ji do náruče.

,,Jsi strašně rychlý!‘‘ Vydechla a už jsem se řítil studeným lesem. Bylo okolo páté a Charlie se vrací v sedm.

,,Odnesu tě domů.‘‘ Zašeptal jsem jen tak, aby to slyšela jen ona a najednou ustrnula.

,,Co se děje lásko?‘‘

,,Ty pak odejdeš?‘‘ Hlas se jí třásl a prsty se jí ještě víc přichytily na mém triku.

,,Neboj se, dokud mě tvůj táta oficiálně nevyžene, zůstanu s tebou.‘‘ Její tep se uklidnil a spokojeně mi položila hlavu na hruď.

,,Budeš mi pak prosím broukat tu ukolébavku? Pochybuju, že bez ní usnu.‘‘ Usmál jsem se.

,,Samozřejmě.‘‘ Doběhl jsem až k ní domů a vyskočil do jejího pokoje. Opatrně jsem ji posadil na postel a zase něžně páčil její prsty. Byla tak roztomilá. Charlie přišel  jako hodinky a našel nás v jejím pokoji na zemi, jak se smějeme nad historkami s Emmettem a Alicí s Jazzem. Emmettovy sázky, pošťuchování, Aliciny nakupovací výhružky, Jasperův talent a jak si s ním náležitě umí pohrát a pozdější křik Rose, když našla veškeré své laky na svém oblečení.

,,Ehm, ehm.‘‘ Zakašlal si Charlie a podíval se významně na hodiny.

,,Zítra.‘‘ Zasmála se Bella a doprovázela mě ke dveřím s Charliem za zády. Když se rozloučila, Charlie se obrátil a ona rychle skočila a objala mě.

,,Prosím ukolébavku.‘‘ Zašeptala a hned mě pustila. Nepatrně jsem přikývl a ona celá rozzářená zavřela dveře. Když jsem slyšel povědomé chrápání Charlieho rychle jsem vyskočil do okna a ležel hned vedle ní. Pohodlně se mi uvelebila v náručí a společně s mou ukolébavkou pro ni usínala. Ráno Charlie odjel na policejní stanici pracovat a já měl zase jeden celý den s Bellou. Byla neděle.

,,Tak, co navrhuješ jako denní program?‘‘ Zeptala se ospale a promnula si oči.

,,No, já nevím.‘‘ Nestihl jsem ani hlesnout a rozdrnčel se mi v kapse telefon.

,,Alice?‘‘

,,Edwarde! Ty jeden podvraťáku! Okamžitě sem koukej naklusat!‘‘

,,Alice, já nic neproved.‘‘ Bránil jsem se a Bella se vedle mě dusila smíchy nad Aliciným naštvaným hlasem.

,,OKAMŽITĚ! Ty se Bello moc nesměj, ty v tom jedeš taky, takže sem příjdeš s ním!‘‘ Zavrčela a Bell se neudržela. Hned to tipla.

,,Cos provedl má lásko?‘‘ Zašeptala Bella a ve mně mé netlukoucí srdce poskočilo radostí. Ten tón, jakým to řekla…

,,Já nevím…nějak se nemůžu rozvzpomenout.‘‘ Zachichotal jsem se, chytl jí do náruče a běželi jsme k našemu domu.

Hned na prahu stály dvě rozzuřené osoby. První byla samozřejmě Alice. Vypadala jako rozzuřený bůvol. S kombinací jejího malého těla to vypadalo komicky a nebezpečně zároveň. Ale druhá osoba mě překvapila. Esme. Obě vypadaly jako naštvaní býci a v tomhle momentě jsme my s Bells byli ten lákavě červený hadr. Provinile jsem se s ní v náruči plížil k Alici s Esme.

,,Jak si to představuješ Edwarde?!‘‘ Zavrčela Alice a její oči byly vážné a zabijácké.

,,Čím jsem se provinil?‘‘ Zašeptal jsem.

,,Pojď! Okamžitě!‘‘ Zavrčely obě a jako dva bodyguardi nás táhli dopředu.

,,Sedej!‘‘ Pokynuly a já se poslušně posadil za klavír a Bellu usadil vedle sebe.

,,Tímhle ses provinil! My to chceme taky slyšet a pořádně! Né jako šmíráci.‘‘

,,Počkat! Vy jste byly u mě doma?‘‘Vyděsila se Bella.

,,Byly za domem v lese, ale i tak to slyšely.‘‘ Zašeptal jsem jí. Zamračila se, ale pak se otočila na mě a oba naštvaní býci s ní.

,,Zahraješ nám to lásko?‘‘ Prosila a prosebně se na mě podívala. Významně jsem se podíval na Alici a Esme.

,,Vidíte, takhle se vydírá.‘‘ Zasmál jsem  se a začal se soustředit na klavír. Prsty se mi rozběhly po klaviatuře a jednotlivé černobílé pásy a domem se rozezněla hudba. Zezačátku byla tichá a všichni se pohodlně usadily kolem mě. Fascinovaně zíraly na moje prsty a Bella si opřela hlavu o moje rameno. Tichá, něžná, překrásná ukolébavka se rozeznívala a nemusel jsem ani koukat na to, kam prsty dávám. Měl jsem podvědomě uložený každý tón, zavřel jsem oči a jen vnímal Bellinu omamnou vůni.

Esme jen tiše vzdychla, ale její myšlenky byly nanejvýš nadšené.

,Můj syn zase hraje…to je nádhera. Ta ukolébavka je nádherná… nejkrásnější, jakou kdy udělal… oba vypadají tak zamilovaně. První láska…věčná láska. Je tak tichá, prosycená  něhou a nadějí. Vrátila mu smysl bytí. Děkuji Bello.‘

Alice. ,Edík hraje! Jsem na svého bratra tak pyšná.  Škoda, že tu nejsou i ostatní. Je to dokonalé. Nehrabej se mi v hlavě Edwarde.‘ Tiše jsem se uchichtl. Po chvíli jsem slyšel jen klidné oddechování pravidelný tlukot srdce.

,Bella usnula.‘ Poslala mi Esme myšlenku. Byla tak roztomilá. Hrál jsem jen její ukolébavku dvě minuty  a ona usnula klidným spánkem.

,,Můžeš ji vzít do svého pokoje.‘‘ Zašeptala Alice. Zamračil jsem se. Představa, že by anděl měl spát na nepohodlném gauči byla přece jen…nesmyslná, ale neodporoval jsem. Vzal jsem ji do náruče a během chvilky stál ve svém pokoji. To je můj pokoj? Kde mám pohovku? Tisíce knih okolo toho rozházených? Uprostřed…né, skoro celý pokoj zabírala obrovská kolosální postel s nebesy a panoval tu nebezpečný pořádek. Položil jsem Bellu na měkké polštáře a pokryl ji nazlátlou dekou. Vypadala jako princezna. Otočil jsem se na Alici a probodl ji pohledem.

,Gauč je na skládce, promiň Edwarde. Neměl by ses na mě zlobit! Je to mnohem lepší, než kdyby měla spát na pohovce, na který by jí určitě ztuhla záda.‘ Omlouvala se a ospravedlňovala.

,,Mohla jsi mi to říct, ale…děkuju.‘‘ Zašeptal jsem.

,,Není zač.‘‘ Tiše zavřela dveře a já se zase uvelebil vedle svého srdce na deku a ještě ji přikryl aby nenastydla.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 9: