Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 6

01.07.2009 (10:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5381×

Blíží se konec školního roku. Bella se směje čím dál víc, stali jsme se nejlepšími přáteli- i když ve skrytu duše doufám, že časem budeme i víc.

Její problémy s rovnováhou se stále nezlepšili, ale mě to nevadí. Na to ji mám až moc rád. Nemotorné chůze- nohy se stále samovolně zamotávají a Bells padá jako kámen k zemi- naštěstí mám rychlejší reflexy, takže se nikdy nestihla přesněji seznámit s betonovou zemí. Celý den jí hlídám jako oko v hlavě až na slunečné dny, kdy musíme být schovaní a můžeme sledovat všechno jen z dálky a stínu lesů.

Zbývá poslední měsíc. Nemohl jsem si nevšimnou radosti, když jsme se po slunečním dni všichni vrátili do školy. Bella se celá rozzářila a smutný obličej nahradil ten radostný. Byl jsem tak nadšený, když jsem ji viděl se usmívat jako sluníčko, které vyhrálo nad mraky. Zítra mají být další sluneční den. Jak já to nenávidím. Ten zlatavý kotouč nad hlavami mi maří štěstí z její blízkosti. Od té doby, co sleduju Bellin spánek se zdá být klidnější, ale každý třetí den se jí přesně o půlnoci objevuje na paži modřina ve tvaru ruky. Je to děsivé.

Ráno těsně než ji zazvonil budík jsem ji narychlo políbil na  tvář a skočil z okna. Když se upravila, nasnídala, nasedla do svého náklaďáčku značky Shevy a vyjela ke škole. Její nálada byla zase smutná, netečná, nepřítomná. Vystoupila a rozhlédla se po úplně prázdném parkovišti- teda skoro prázdné parkoviště. U svého nablýskaného Subaru stál Josh.Nechápal jsem ten pohled, který po Belle hodil. Ta se otřásla a sprintem běžela do školy. Co se děje?! Školní frajírek se za ní rozběhl a chytil ji za paži. Kdyby mě nesvazovaly ty sluneční paprsky už by měl zlomenou ruku.

,,Co po mě chceš?‘‘ Obořila se do něj Bella a on ji narazil na zeď.

,,Jen si nehraj na neviňátko Isabello!‘‘ Zasmál se na ni a pokračoval.

,,Chci, abys těm husičkám řekla, že to znásilnění sis vymyslela. Víš nijak nechápu jak, ale začaly mě podezřívat!‘‘ Chytl ji pod krkem a já zavrčel.

,,Nech mě na pokoji.‘‘ Vydechla a on se k ní naklonil.

,,Ne, nechápu, jak na to přišli, ale proč by jsi mě měla zajímat? Vždyť ani nejsi hezká! Proč bych se zrovna já měl zaplétat s tebou?!‘‘ Křičel na ni a zavřel za sebou dveře do skladu. I na tu dálku jsem slyšel každé slovo a přál si, aby mraky na chvíli zakryly slunce. Slyšel jsem, jak něco bere do rukou a dál jí vyhrožuje.

,,Takže ty malá děvko, ty jim to neřekneš jo?Kdepak máš toho svého kamarádíčka Cullena? Že by tu nebyl? Že by tě tu náhodou nechal? Křič! Zavolej ho na pomoc! To jsem si mohl myslet, ale to nevadí, já si to vynahradím!‘‘ Najednou se ozvala šílená rána a ve stejnou dobu zalezlo slunce za mraky. Vystřelil jsem jako střela, ozval se další náraz a Bellin křik. ,,Nesahej na mě!‘‘ Vyrazil jsem dveře a s rozzuřeným výrazem zíral na Bellu. Držela Joshe pod krkem, na tváři měla řeznou ránu a držela mu pod krkem nůž, Josh se zasmál.

,,Ha, tady máš svého poskoka!‘‘ Zadržel jsem dech.

,,Bello, pusť ho.‘‘ Můj hlas byl vyrovnaný a klidný, i když se mi v nitru rozpaloval oheň.Měl jsem chuť ho umučit a pomalu zabít. Celý jsem se třásl a musel jsem se ovládat, aby hned na místě nezemžel.

,,Pusť ho Bells.‘‘ Bella se po mě vyděšeně podívala a sklonila nůž. Po chvíli jako by si uvědomila, co se stalo, rozběhla se ke mně, skočila mi do náruče a začala vzlykat. Trochu jsem se lekl, ale pak jsem její objetí opětoval. Když se uklidnila, Josh stál stále nalepený na stěně a vyděšeně se na nás díval.

,,Ty teď půjdeš s námi.‘‘ Zavrčel jsem na něj. Ruce mi brněly, tolik jsem si přál s ním skoncovat, zabít ho, ale ještě předtím umučit, ale třesoucí se Bella, která se ke mně tiskla mi připomínala, kým nechci být. Nechci být netvorem, nebudu stejný, jako on. Ochranitelsky jsem ji drčel kolem pasu a druhou rukou jsem pevně držel Joshovi paže, které se snažili z mého ocelového sevření uniknout. Vedl jsem je oba přímo do ředitelny. Bella nesměle zaklepala a otevřela mi dveře.

,,Ach, pan Culen.‘‘ Usmál se na mě ředitel, ale pak mu sklouzl pohled na Joshe a Bellu. ,,Stalo se něco pane Cullene?‘‘

,,Bello, počkáš na mě na chodbě?‘‘ Bella se zamračila ale přikývla a tiše se odplížila za dveře. ,,Tady pan Graham vám to celé vysvětlí.‘‘ Zasmál jsem se a trochu zkroutil Joshovi ruku. Ten bolestně sykl a spustil. Z jeho myšlenek jsem věděl, co komu udělal. Odporný červ.

,,A ještě nezapomeň přidat, proč jsi po ní chtěl, aby ostatním zapřela to, co řekla.‘‘ Zavrčel jsem na něj. Začal vzlykat. Po každé větě se omlouval, ale řediteli ztuhl úsměv a čím dál víc se na frajera mračil. Slušně jsem se omluvil po chvíli  řekl řediteli, že odvezu Bellu domů. Ten vážně přikývl a já zmizel z jejich dohledu.

,,Ach Edwarde. Děkuju.‘‘ Vydechla Bella a šťastně mě objala. Ještě víc jsem ji k sobě přitiskl. Cítil její příjemné teplo a pak ji, chtě-nechtě, musel pustit na zem.

,,Pojď, odvezu tě domů.‘‘ Objal jsem ji a pomalu ji vedl ke svému autu. Ještě že bylo stále zamračeno.

,,Ale co můj náklaďáček?‘‘

,,Alice ho pak přiveze.‘‘

,,Dobře…‘‘

,,Chceš se o tom bavit?‘‘ Zašeptal jsem po chvíli a úzkostlivě se na ni podíval.

,,Táta ještě není doma.‘‘ Konstatovala a pak přikývla.  Zajel jsem před její dům a pomohl ji vystoupit. Sedli jsme si do obýváku na pohovku, sedla si do tureckého sedu, a zkoumala svoje prsty. Nevěděl jsem, jestli už ví, že já už zjistil o jejím…pošpinění. Sedl jsem si vedle ní a objal ji kolem ramen. Necukla, ani se nesnažila odtáhnout, spíš naopak. Položila mi hlavu na hruď a zhluboka se nadechla.

,,Minulý rok… tehdy mi bylo 16 jsme se s kamarádkami dohodly, že s nima půjdu na párty do Setlu. Večer jsem si rychle sbalila věci, mamce nechala vzkaz a slezla oknem. Blbli jsme…byla jsem tehdy taková ta nezodpovědná, paličatá holka, to se mi ale pak vymstilo… Bylo tam šíleně hlučno. Holky řekli, že jdou dovnitř, mě se tam nijak nechtělo a tak jsem zůstala venku, nalili mi nějaké pivo a já si sedla a čekala na ně. Bylo to na dlouho. Čekala jsem, ale ony stále nešli a mě začínala být zima. Hodlala jsem už jít pryč a nechat je tam, ale pak se tam objevil on. Josh…‘‘ Odmlčela se a snažila zadržet vzlyky. Pravou rukou jsem ji pohladil po tváři a ona si ji chytla a držela na ní.

,,Byla jsem trochu opilá, ale stále při smyslech. Zeptal se mě, jestli si s ním nezatančím. Přikývla jsem, byla jsem tak blbá!‘‘ Obrátila se na mě, moje dlaň stále její rukou na její tváři, díval jsem se do jejích krásných čokoládových očí a ona pokračovala, ale pak už částečně rozzuřeným tónem.

,,Začal mě líbat a já se nechala. Déšť se mezitím spustil a on mě nechtěl pustit. Chytl mě do náruče a odnesl ke svému autu, že tam počkáme, až  déšť ustane. Posadil mě na zadní sedadlo, ale místo toho, aby zavřel dveře mě chytl za ruce a zase začal líbat. Nelíbilo se mi to. Byla jsem promočená a ještě k tomu jsem začínala být ospalá. Najednou mi začínal rozepínat knoflíky. Měla jsem červenou blůzu ten večer.

,Chceš to?‘ Vydechl najednou. Nechápala jsem, co tím myslí.

,Co tím myslíš?‘ Zarazila jsem se. Najednou ze mě začal svlékat sukni a pak-‘‘ Rozbrečela se a já si ji jen přitiskl k sobě. Její srdce jí bylo jako splašené.

,,Mlátila jsem do něj, snažila se křičet, ale rukou mi zacpal pusu. Bouchala jsem ho do zad, škrábala, ale nepřestával!‘‘ Vzlykala a rukou mi pevně svírala triko.

,,Pšt, už je to dobré… jsem tu s tebou, neboj…‘‘ Šeptal jsem jí do ucha a procházel jí po zádech.

,,Bylo to hrozné…‘‘ Vzlykala a zabořila mi hlavu víc od hrudi. Seděl jsem tam s ní v náručí a konejšivě kolébal. Jak moc dokáže obyčejný člověk pro své vlastní pobavení, vlastní potřeby ublížit anděli…

Po nějaké době se trochu odtáhla, utřela si slzy a snažila se o menší úsměv. Venku se mezitím setmělo a oblohu zdobilo jen pár hvězdiček, kterým se zázračně povedlo probojovat přes husté mraky.

,,Děkuju.‘‘ Zašeptala.

,,Za co?‘‘

,,Za všechno.‘‘ Zase kolem mě rozhodila paže a objala mě. Bylo mi nevýslovně příjemně. Cítil jsem se taky částečně provinile, ale nic mi nebránilo si tu chvilku náležitě vychutnat.

,,Udělám ti čokoládu.‘‘ Jemně jsem se od ní odtáhl a šel do kuchyně. Dělal jsem, že hledám, abych nebyl příliš nápadný a udělal jí horkou čokoládu. Bude jí potřebovat. Musel jsem to říct i jejímu otci, Bella s tím byla smířená- rozhodně lepší, než kdyby si ho zavolal ředitel a neohrabaně mu to řekl. Donesl jsem jí teplý nápoj a ona začala poslušně usrkávat. Zachvíli se vrátil její otec a trochu se zamračil, když mě viděl.

,,Ahoj Bello, Edwarde.‘‘ Přikývl a sundal si opasek se zbraní. Podíval jsem se na Bellu a ta jen přikývla.

,,Charlie, mohl by jste prosím sem?‘‘ Zachytil jsem najednou jeho myšlenky.

,Teď mi řekne, že je Bella těhotná. Nebo, že si ji chce půjčit na víkend na pochybný výlet s rodiči.‘

,,Musíme vám něco říct…chceš to říct ty Bello?‘‘ Otočil jsem se opatrně na ni, ale ona jen zavrtěla hlavou pod novým náporem slz. Nevěděl jsem, jak to formulovat… Vytáhl jsem zmuchlaný papírek a podal mu ho. Charlie se na mě nedůvěřivě podíval a když si přečetl ty tři slova, zamrzl, vykulil oči a se strachem se podíval na Bellu.

,,Kdy?‘‘ Vydal ze sebe přiskrčeně. Začal jsem mu to celé vyprávět. Bella mi úzkostlivě a křečovitě svírala ruku a snažila se udržet slzy. Charlie sklonil  hlavu, chytil se za ni a vydechl…

,,Proč jsi to někomu neřekla Bello…já měl strach, jestli ses nedala do nějaké pochybné skupiny…‘‘

,,Nešlo to tati…já..‘‘ Zase se rozvzlykala. Hlavu si opřela o mou hruď a smáčela novými slzami. Opatrně jsem jí nadzvedl obličej k sobě a palcem jí je setřel. Její otec se zhluboka nadechl a tak si vyžádal i mou pozornost.

,,Děkuju ti Edwarde.Za všechno, co jsi pro nás udělal.‘‘ Jeho mysl byla stále zmatená a zklamaná, že na to nepřišel dřív. Pomalu jsem cítil, jak se její srdce vedle mě zpomaluje stejně jako její dech. Lekl jsem se a rychle k ní otočil, ale její víčka jí klesala. Musel jsem se tomu usmát.

,,Charlie, odnesu ji nahoru, hned se vrátím.‘‘ Jemně jsem ji chytl do náruče a odnášel do pokoje. Opatrně jsem ji položil pod přikrývku a políbil ji na čelo. Byla jako anděl. Spokojeně jsem se usmál a zavřel dveře. Sakra! Nevšiml jsem si, že za mnou Charlie stojí.

,,To mi stačí.‘‘ Vydechl a podíval se na mě.

,,Ty ji máš opravdu rád, že ano?‘‘ Zeptal se mě a pátravě si mě měřil.

,,Ano…‘‘

,,Počkej, to ty jsi ji dovezl do nemocnice, když omdlela, pomáhal ji zase se naučit smát a to ty jsi jí pomohl ve škole s Joshem?‘‘ Sklopil jsem hlavu a čekal na rozsudek.

,,Jak bych ti měl ještě poděkovat?‘‘ Zavrtěl hlavou a usmál se na mě.

,,Neděkujte mi. To ona byla ta statečná, kdo se postavil svým problémům, já nic neudělal.‘‘ ,,Třesky plesky!‘‘ Zasmál se a poplácal mě po zádech, trochu jsem byl vyvedený z míry.

,,Odteď patříš do naší rodiny.‘‘ Zasmál se a pokývl dolů, chvíli jsem s ním sledoval televizi a povídal si s ním, ale hodiny po chvíli ukazovaly jedenáct pryč.

,,Už budu muset jít pane Swane.‘‘ A pokývl jsem na hodiny.

,,Oh, ano jistě, kdybys měl doma nějaké problémy s pozdním příchodem, řekni a já se tě zastanu.‘‘ Musel jsem se tomu usmát. Její otec byl dost sympatický.

,,Děkuji, ale myslím, že to nebude třeba. Bella je na zítřek ze školy omluvená, nashledanou.‘‘  Usmál jsem se na něj a šel k Volvu. Auto s jemným zavrčením nastartovalo a moje myšlenky se točily kolem dnešního dne. Dojel jsem až k nám domů a měl jen patnáct minut na jejich povídání. Vyběhl jsem do jídelny a koukal na všechny.

,,Edwarde, sedni si.‘‘ Pokynul mi Carlisle.

,,Máš štěstí na počasí synu, jinak by jsi nás prozradil.‘‘ Rosalie to už ale nevydržela.

,,Ty pako! Mohl jsi nás všechny prozradit!‘‘ Zuřivě gestikulovala a já se nad tím pousmál.

,,Ale nestalo se tak!‘‘ Rosalie na mě začala vrčet a odsunula si židli- samozřejmě na lepší skok.

,,Rose, neprozradil by nás, ne tímhle.‘‘ Alice ji chytla za rameno a přitlačila na židli. Rosalie se po chvíli uvolnila a přestala mít zuřivé plamínky v očích. Ve stejnou chvíli mě ale něco napadlo.

,,Chci ji sem zítra přivést.‘‘ Všichni ztuhli, ale Esme se na tváři vykouzlil úsměv a po chvíli i všem okolo.

,,Vážně?‘‘ Němě jsem přikývl a Esme mi skočila kolem krku.

,,Konečně! Seznámím se s dívkou, které jsi daroval srdce!‘‘ Zavýskla. Jak rychle se najednou všechno změnilo…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 6: