Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 5

29.06.2009 (14:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6441×

Měli krásný, útulný, dvoupodlažný, rodinný domek. Snažil jsem se jet podle pravidel, abych ji nevyděsil mou obvyklou jízdou, zastavil jsem před domem a zase jí galantně otevřel dveře a pomohl z auta. Tašku jsem si přehodil přes záda, rukou podepíral Bellu, která vedle mě klopýtala. Dveře najednou vyrazil její tatík.

,,Bello!‘‘ Usmál se na ni a hned ji svíral v náruči.

,,Ahoj tati.‘‘ Zasýpala mu v náručí a pak se její táta otočil zase na mě.

,,Děkuji ti Edwarde, za všechno a poděkuj ještě svému otci.‘‘ Přikývl jsem a rozloučil se s dokonalým pohledem na milujícího otce s dcerou. Rozhodl jsem se, auto zaparkuju v lese a budu jí hlídat ve dne v noci. Zjistím, co jí ubližuje a zjistím, proč je smutná a tichá.

Slunce k mé radosti zapadalo pomalu za horizont a já z lesa kontroloval dění v domě. Její otec byl starostlivý a nemotorný, sice ne tak jako Bella, ale dění v kuchyni je mimo jeho rozsah.Spálit může i vajíčka. Bella se tomu smála, ale tentokrát její smích už nebyl od srdce. Okolo deváté se s otcem rozloučila a šla do horního patra. Hned jak stoupala po schodišti jsem na ni ztratil výhled. Tma noci už halila okolí a já se přikradl k jejich domu a vyskočil na strom, jehož větve zasahovaly až k Bellinu oknu. Do pokoje se vrátila v potrhaném velkém tričku- nejspíš jejího otce- a kraťáskách. Chvíli si četla jistou knihu a po chvíli ji odložila a zhasla světlo. Moje oči si okamžitě přivykly a sledoval jsem její neklidný spánek. Vrtěla se, mumlala, vzdychala, kopala a házela rukama všude koĺem. Jako by se něčemu bránila. Tiše jsem vklouzl pootevřeným oknem do jejího pokoje a posadil se na houpací křeslo kousek od ní. Díkybohu, že mi nehrozí spánek, to by dopadlo.

,,NE!‘‘Zakřičela najednou až jsem se lekl. Snad se nevzbudila a nezpozorovala mě?!

,,Nech mě na pokoji! Nešahej na mě! Slez ze mě!‘‘ Křičela v spánku a zrak mi omylem přeletěl k hodinám. Půlnoc… Nechápal jsem, co se kolem mě děje. Najednou její andělskou tvář zkrabatil bolestný úšklebek a na paži se jí z ničeho nic objevil další otisk ruky! Vyděšeně jsem vykulil oči a hledal příčinu. Co se tu děje!?! Myslel jsem, že mě už nic nemůže vyděsit, ale nejspíš jsem se mýlil. Šíleně mýlil! Tohle je… nedá se najít dostatečný název pro tohle. Tiše jsem k ní přešel a veškerý bolestný výraz zmizel stejně rychle jako se objevil a následoval už klidný spánek. Jak ji můžu pomoci? Co ji ubližuje? Nic v pokoji nebylo a najednou samo od sebe se jí na paži objeví otisk ruky?Klekl jsem si k ní a konečkem prstu jí něžně objížděl kontury obličeje. Zrychleně dýchala, ale hned jak se její tváře dotkla moje studená ruka začala se uklidňovat.

,,Edwarde…‘‘ Zašeptala po chvíli a já ztuhl. Sakra! Už je vzhůru! Zase se tajemně pousmála a zašeptala mě jméno.Ta spletitost pocitů, které se ve mně bily o to, co je správné a co ne, co je pravdou a co je lží, co je láskou a co přátelstvím mi tvořili v zmatek v myšlenkách. Jí se o mně zdá! Měl jsem sto chutí začít skákat radostí, zpívat, pískat, tancovat a zasypat ji okamžitě horlivými polibky, ale nemohl jsem si to dovolit. Ne teď. Co nejjemněji, jako motýlí dotek křídel jsem ji stiskl ruku, políbil ji a přesně minutu před tím, než jí zazvonil budík vyskočil z okna.

Ráno jsem nijak nechtěl čekat na její příjezd do školy a tak jsem se dohodl s Alicí, že ji přijedeme vyzvednout. Mám klid a Alice, která si k ní vytvořila až nebezpečně přátelské pouto, také. Vyběhla nemotorně z domu, vlasy měla do neúhledného culíku, něco si mumlala a zápasila se svazkem klíčů. Usmál jsem se a zatroubil. Zmateně k nám otočila hlavu a když zpozorovala, že jsme to my s Alicí, po tváři se jí rozjel úsměv a sestra stáhla okýnko.

,,Pojedeš s námi Bells?‘‘ Obdařila jí zuřivým úsměvem a Bella bez přemlouvání naskočila. ,,Děkuju.‘‘ Rozjel jsem se směrem ke škole a poslouchal jejich rozhovor, tak moc se mi líbilo poslouchat její hlas…

,,Co si o tom myslíš Edwarde?‘‘ Vytrhla mě Alice ze snění. Baba jedna proradná!

,,Co jsi říkala?‘‘

,,Níc…‘‘ Zasmála se a Belle se zase na tváři rozjel malý úsměv a začervenala se. Zaparkoval jsem před školou a společně s Bellou rozloučili s Alicí, která měla teď historii.

,,Pá, na obědě.‘‘ Zamávala nám Alice a spěchala k netrpělivému Jasperovi.

,,Takže, co teď máme?‘‘

,,Biologii.‘‘ Belle přejela po tváři zděšený výraz.

,,Neboj, dneska není pitva, pokud ano, vymyslím nějakou výmluvu pro nás.‘‘

,,Díky Edwarde.‘‘ Začala mě hypnotizovat očima a já musel pohledem uhnout, jinak bych se neudržel.

,,Počkej vezmu ti ji.‘‘ Rychle jsem ji vzal tašku ze zad a přehodil si ji přes druhé rameno, byla už na to zvyklá. Něco jako její osobní sluha a mě se to líbilo. Jsem masochista.

,,Díky.‘‘ Zachichotala se a začervenala. Procházeli jsme chodbou a všichni ji zabíjeli pohledem. Vadilo mi to… Naproti nás šel školní frajer- Josh Graham svou sebejistou chůzí a Bella najednou ztuhla. Kluk, který šel naproti ní na ni vrhl posměvačný pohled a na mě nedůvěřivý. Celá se rozklepala a z hrudi se jí začaly ozývat vzlyky.

,,Bello?‘‘ Utnula mě rukou a mnula si kořen nosu.

,,Nic. Je to v pohodě.‘‘ Vydechla po chvíli.

,,Jestli ti není dobře můžu nás omluvit, jen to řekni Bells a nemuč se.‘‘

,,Už je to dobrý…dík.‘‘ Usmála se na mě a jen co jsme vkročili do třídy, sedli si tak se jí ujala Angela. Nechal jsem jí. Angela byla jedna z mála lidí, kteří mi nevadili. Stále jsem ale nepochopil její reakci vůči tomu klukovi. Byl to jeden z těch típků- jedna noc a pak do popelnice. Možná ho tajně miluje…

Tahle myšlenka byla jako nůž do srdce. To nevidí, jak moc ji miluji já? Jak moc bych si přál ji vidět každou chvíli? Poslouchat její hlas? Asi ne…

Zazvonilo a všichni si sedli na místa a Bella vedle mě. Celou hodinu byla tichá, nic neříkala a po chvíli vytrhla papír a začala něco pomalu psát. Tužka se jí v rukou klepala, celá se roztřásla a oči ji zvlhly. Poslala ten papírek před sebe Angele a ta ho nechápavě otevřela. Zajímalo mě, co ji Bella napsala. Jsem slídil, snad horší než masochista. Rozbalila kuličku a všiml jsem si, jak ztuhla a přidušeně vykřikla.

Co se děje? Zaměřil jsem se na její myšlenky, ale nic z toho, co si myslela jsem nepochopil. ,Chudák! Panebože! To je hrozné! Proč? Proč ona? Po hodině za ni půjdu.‘ Pak ji už vyvolal učitel. Co se jí stalo? Co se stalo mému anděli?!

Hned jak zazvonilo se Angela rozběhla k Belle a ukradla mi ji. Tahala ji ven před školu, cestou do koše hodila psaníčko do koše a já ho nepozorovaně chytil. Bylo to sice nezdvořilé, ale zvědavost byla silnější. Počkal jsem před učebnou, kde jsme měli další hodinu a čekal na Bellu. Když jsem se ujistil, že nikdo nejde kolem, rychle jsem rozbalil pomačkaný dopis. To, co jsem z něho zjistil… Ne, nemůžu. Proč? Proč jí? Co komu udělala? Na malém pomačkaném kousku papíru bylo kostrbatým písmem napsána tři slova. Ale tohle absolutně stačilo, abych zjistil, proč byla tak odtažitá. Proč se při nejmenším doteku roztřásla a uhýbala. Proč byla tak nedůvěřivá ke všem. Tak tichá. Proč se nestarala o svůj zevnějšek. Proč každou noc křičela… Ten malý předmět ale objasnil její chování.

Byla jsem znásilněna

Zalápal jsem po dechu. Všiml jsem si Angelinina výrazu, když se se smutnou Bells vraceli směrem ke mně.

,,Promiň, doufám, že jsi nemusel moc dlouho čekat.‘‘ Usmála se nejistě Bella.

,,Ne, ještě jsem si byl pro učebnice.‘‘ Papírek jsem rychle zmuchlal a zastrčil si ho do kapsy.

,,Tak jo, zatím Bello.‘‘ Zamávala na ni Angela a běžela na angličtinu. Celý den pak už ubíhal normálně. Neměl jsem dost odvahy na to, říct Belle, že už nemusí před naší rodinou nic skrývat a tak jsem si celou dobu nepřítomně prohlížel puklinu na stěně.

,,Edwarde.‘‘ Bella se mnou zatřásla a pak se zasmála.

,,Na co myslíš? Jsi tady ztuhlý, až jsem si myslela, že jsi zamrzl.V pořádku?‘‘

,,Jo.‘‘ Zase se zasmála mému výrazu a tahle nálada u ní pokračovala až do konce školy. Odvezl jsem ji domů a ode dneška sledoval každou noc její spánek.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 5: