Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 39

Oh, můj bože! Vážně ji teď políbil?! Vážně? Či je moje fantasie až tak vynalézavá?

,,Edwarde?''

,,Nemůžu jim oběma číst myšlenky!''

,,Ale Jazz snad…?''

,,Jo, pojď, zeptáme se ho.'' Vzal mě za ruku a pomalu vedl k malému stolku na východní straně místnosti.

,,Jaspere?'' Jazz se hned probudil z nudné konverzace s Alicí a Rose.

,,Co? Děje se něco?''

,,Ne, Alice, zatančíš si se mnou?'' Obrátil se najednou Edward na mou malou sestřičku a ta jen nechápavě přikývla.

,,Jazzi, zatančíš si se mnou?'' Napodobila jsem ho a Jasper mě opatrně vzal kolem pasu a já se na něj přitiskla, abych mohla šeptat.

,,Potřebuju od tebe něco.'' Šeptala jsem naléhavě.

,,Podle toho co.'' Jasně, byl překvapený, že jsem se na něj tak přitiskla.

,,Co právě teď cítí ten kluk, co tančí s Renesme.'' Obrátila jsem hlavu a ukázala na ten pár.

,,Tak jo, pojď ještě trochu blíž, je tu dost osob a je to trochu obtížnější…'' Zamumlal a tančili jsme blíž a blíž k nim.

,,Tak co?''

,,Oba mají smíšené pocity…''

,,A…?!'' Lezlo to z něj jako z chlupatý deky.

,,Renesme, strach,nervozita a Alec nervozita a starost, ale oba mají jednu společnou-''

,,Bože, Jazzi! Nemůžeš to zkrátit?''

,,Oba k sobě cítí lásku.'' Zašeptal. V hlavě se mi vyrojilo padesát tisíc otazníků.

,,Cože?''

,,Jsou do sebe zamilovaní.''

,,To ne..'' Vydechla jsem a pomalu ztrácela vědomí.

,,Ne,Elen, teď ne!'' Prosil vyděšený Jazz, ale nepomohlo to. Opatrně mě podržel v pase a vedl moje ochablé tělo ke stolu. Posadil na pozlacenou židli a podal mi sklenici s vodou. Hltavě jsem ji pila a pak mi podal ještě druhou s hustou červenou. Krví.

,,Zvířecí?''

,,Jo, Aro ví, že jsme vegeteriáni, ale nevím, jestli ti to bude chutnat, když to není čerstvý.''

,,Díky.'' Opatrně jsem ji vzala do rukou.

,,Tvař se znechuceně.'' Zašeptal směrem ke mně. Uchichtla jsem se a když ke mně zabrousil Janin pohled ztuhla, ale můj výraz ji donutil se zasmát. Ale pak se to z klasické hudby dostávalo daleko…šlo to skoro jako diskotéka. Jo, bylo to tak. Po chvíli se začaly páry chodit převlíkat do jiných místností a brali si kratší sukýnky a věci, které odhalovali trochu víc. Aro z toho zřejmě nebyl až tak nadšený, ale když uviděl Heidy a Jane, když k němu přitančili v minišatičkách, usmál se a svolil. Alice mě zatahala za ruku.

,,Bello, pojď se převlíknout!'' Výskala. Měla na sobě černé šaty, které jí byly sotva po kolena a bez ramínek…jasně, budu mít něco podobného rázu. Vedla mě místnostmi až jsme došli do malého pokojíku a zase mi hodila třpytící se šaty. Tentokrát vínové.Těsně obepínaly mou postavu a Alice mi rozpustila vlasy, které už měřily k lopatkám…sakra.

,,Myslíš, že si někdo všimne těch vlasů?''

,,O tom pochybuji.'' Zasmála se a zase strkala ven ze dveří.

O stěnu se naproti opíral Edward a byl už v obyčejných džínách a červeném tričku.

,,Chceš ho ze sebe hned strhnout či co?'' Zavrněla jsem na něj zase se vraceli do sálu. Hrála tam další muzika- zcela obyčejná…taková, jakou dnes poslouchá většina pubertálních výrůstků…B.E.P- taky jsem je jako normální puberťák poslouchala…líbí se mi. Všimla jsem si, že se Renesme chystá jít převlíknou, ale ten kluk stále šel s ní. Nejspíš ho Aro dal jako jejího hlídače a nakonec se z nich vyklubou milenci…Edward se to nesmí dozvědět…ne od nás s Jazzem.

,,Dáš mi chvilku? Musím se jen zase na něco zeptat Jaspera.'' Zamračil se, ale povolil. Hned jsem běžela lidskou chůzí k Jasperovi a trhla za rameno.

,,Jazzi, nemysli na to, Edward se to nesmí dovědět, slib mi to!'' Roztřeseně přikývl a já se zase šťastně běžela bavit s Edwardem. Zase jsme začali spolu tancovat…trsat. Hudba jela a sem tam jsem hodila očko po mé dceři. Snažila se tančit s Alecem, ale zrak jí stále sklouzával na nás. ,,Omluvíš mě na chvíli?'' Zašeptala k němu, ale jeho nesouhlasný výraz jí rozesmutněl.

,,Nesmím tě prý pouštět nikam samotnou.''

,,Tak pojď se mnou, ale prosím, prosím, Arovi nic neříkej.''

,,Máš moje slovo.'' Zašeptal k ní a s rukou kolem jejího pasu šli pomalu k nám. Zastavili jsme se s Edwardem a Renesme k nám došla.

,,Můžeme na balkón?'' Zeptala se formálně a my se zmohli jen na přikývnutí. Všichni jsme se rychle přesunuli na obrovský balkón a Nessie s Alecem hned zavřeli dveře a zatáhli nás do stínu.

,,Tati!'' Vrhla se na Edwarda a ten se šťastně usmál a objetí ji opětoval. Z očí jí vyhrkly slzy a když se od něj odtrhla hned skočila na mě.

,,Mami!'' Zavřela jsem oči a ještě víc si ji přitiskla k sobě. Cítila jsem její srdíčko, jak tiše a jemně tluče, jak se její tělo otřásá vzlyky…

,,Mami? Elena je tvoje matka?'' Šeptal nedůvěřivě Alec. Renesme se od nás oddělila.

,,Mami, on to nikomu neřekne.''

,,Já vím Nessie, já vím…všechno.'' Usmála jsem se na ni a Edward nechápavě zvedl jedno obočí. Obrátila se zpátky k chlapci.

,,Elena je falešné jméno Belly- mojí mamky.''

,,Počkat, ale vždyť ji Demetri viděl mrtvou.'' Namítal nechápavě a Nessie ho chytla za ruce.

,,Ona sice zemřela, ale ona není člověk, víš? Tak jako já nejsem jen polovičatý upír.''

,,Co jste zač?''

,,Táta je upír, mamka Imortale male cacciatore a já jsem z každého napůl…''

,,Aha…. hm…takže nesmrtelný lovec zla?'' Zasmál se a zvedl jedno obočí.

,,Jo.''

,,Takže…waw..'' Vydechl a podrbal se na hlavě.

,,Já vím, trochu komplikované…''

,,Trochu? Trochu víc!'' Zvýšil hlas a já už myslela, že se na něj vrhnu, co si dovoluje? Křičet na moje sluníčko?!

,,Dobře trochu víc…''

,,Jsi jediná, jedinečná…dokonalá.'' Vydechl a Edward ztuhl. Rychle jsem se na něj otočila a políbila, ještě z toho bude mít infarkt. Otočila jsem ho v polibku zády k dalšímu zamilovanému páru v objetí a moje srdce bylo přeplněné radostí. Edward najednou v polibku zavrčel a odtrhl se ode mě.

,,Ty jsi to věděla?'' Propaloval mě svým pohledem.

,,Jo, ženská intuice, ale Jasper mi to potvrdil.'' ,

,Jo tak proto si celou dobu zpíval od Ushera- Yeah!''

,,Tak nějak…''

,,Intrikánský ženský.'' Zasmál se.

,,Takže, kdy jste mi to hodlali říct? Hmm?'' Otočil se zpátky k zrudlé Nessie.

,,Nikdy?'' Špitla a začala se uculovat.

,,Aha… to jsi mě urazila.'' Zatvářil se uraženě, ale nevydrželo mu to.

,,Alecu, miluješ mou dceru?'' Jeho dceru? Já ho uškrtím!

,,NAŠI dceru.'' Zvýraznila jsem naši a kluk se usmál.

,,Ano, víc než svůj život.'' Usmála jsem se a otočila k Edwardovi.

,,Někoho mi připomíná.''

,,Haha, velice vtipné.'' Zamručel ke mně Edward. ,,Takže ti nebude vadit, kdybys za nějakou dobu s námi utekl?'' Oči se mu rozzářily a stiskl Nessie víc ruku.

,,Nemůžu se dočkat, až odsaď zmizíme.''

Když Bella s Edwardem a celou rodinou odjeli, měli Nessie a Alec štěstí, že je Aro neposlouchal..plně důvěřoval. Snad tohle je jeho chyba…důvěra v někoho, komu nemůže číst myšlenky a věří jeho slovům…

Alec zamkl dveře do pokoje a šel za svou láskou.

,,Miluju tě…'' Zašeptala Renesme. Alec se blaženě pousmál a stoupl si vedle její postele. Renesme si lehla na bok a sledovala jeho obličej. Tak dokonalý…a miluje zrovna ji. Natáhla ruku, chytla jeho paži a trhla, svalil se vedle ní na postel a Nessie se k němu přitulila.

,,Jsi nemožná.'' Zasmál se tiše a Renesme se k němu natáhla a políbila. Chytl si ji za zátylek a druhou rukou si ji přidržoval v pase. Hned se od něj odtrhla a celá zrudlá sledovala jeho reakci. Místo toho si ji přitáhl ještě blíž a překulil nad ní. Zase spojil jejich rty, jednou rukou se opíral vedle její hlavy a druhou jezdil po délce těla.

,,Alecu…'' Vydechla.

,,Promiň…'' Zašeptal a ona nechápavě otevřela oči. Začal jí vyhrnovat šaty. Nemysleli na to, že možná o dvě místnosti dál je může někdo poslouchat, nemysleli na to, že se můžou tímhle prozradit…mysleli jen na touhu, chtíč a lásku. Ruce mu zapletla do vlasů a on se od ní najednou odtrhl.

,,Promiň, promiň Ness, strašně se ti omlouvám.'' V jeho očích byla vina a strach.

,,Nech toho.'' Zaskučela a zase si ho přitáhla. Chytla mu za límec u trika a trhla.

,,Ne, co když nás někdo…'' Dál nic nedořekl, protože se překulila na něj a obkročmo si sedla na jeho nohy. Začala líbat, laskat jeho hruď a on se poddal.Dojela až k jeho krku a zasypávala polibky. Chytl ji za pás a přesunul pod sebe, strhl z ní šaty a ona narychlo jeho džíny. Na rozpaky jim ani nezbyl čas.

Prsty jemně procházel po jejím hebkém těle, rty klesl z jejích úst na krk a přesouval níž a níž. Líbal ji- všude. Laskal ji- všude. Dlaní a prsty klouzal- všude. Lechtal nosem…všude… Poslední kusy látky letěly na zem a v celém paláci se rozhostilo ticho. Zaklonila hlavu, jejich těla se spojila v jedno a nosem jí při jednotlivých pomalých tempech projížděl přes klíční kost až ke krku. Opatrně si prstem k sobě zase přitáhl její obličej a spojil jejich rty.

Celý hrad byl ponořený do temnoty, jen v jednom pokoji se mihotalo malé světýlko svíčky. Svíčka…když ji člověk vidí na konci dlouhého, skoro nekonečného tunelu, cítí štěstí…naplnění a naději. Naděje? Prý umírá jako poslední. Nevím, čemu by se mělo věřit, ale co je naděje? Myšlenka, že všechno může skončit dobře? Nevím, netuším a ani nechci vědět. Není sladké žít v nevědomí? Co kdyby tohle byly jejich společné- POSLEDNÍ společné- chvíle? Co kdyby neměli tolik štěstí jako doposud? Co by se stalo?

Proto se zastávám pravidla- žít v nevědomí. Co oči nevidí, to srdce nebolí…