Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 37

Už jen pár hodin a uvidím je. Uvidím mamku, taťku, strýčky a tetičky. Snad mě poznají…vypadám starší a přebarvili mi vlasy- na černou…

,,Nad čím přemýšlíš?''

,,Nad tím plesem.''

,,Neboj, to zvládneš…Tančíš nádherně.'' Usmála jsem se, vytáhla se trochu výš na jeho hrudi a políbila na klíční kost.

,,Děkuju.'' Najednou jsem se octla pod ním a jeho hruď se dotýkala mé.

,,Šílené, že to musíme skrývat.'' Zamručel tiše, sklonil se a zasypával polibky můj krk. Zavřela jsem oči a poslušně ležela. Přesunul se na hranu brady, stoupal po tváři, ke koutku úst a ledovým jazykem objel rty. Vydechla jsem a přisála na něj. Chtěla jsem ho. Tak moc…Tiše jsem zavrněla a začala proplétat naše jazyky. Ruka mu sjela až k mé sukni a zajela pod. Ozvalo se zaťukání. Zamrzl, lekla jsem se, aby nás nenačapali, ale když někdo vešel dovnitř, stál poslušně vedle mé postele s rukama složenými na hrudi a unaveným výrazem.

,,Alecu, Julie.'' Pozdravila.

,,Jane.'' Přikývli jsme. Já stále zrudlá a zadýchaná.

,,Nesu ti šaty na ten ples, tobě taky Alecu. Dohlédni radši na ní, aby nám neutekla.'' Položila dvě krabice na postel a odtančila. Alec za ní zamkl a potutleně se usmál.

,,Jdeme zkoušet oblečení?'' Šeptal. S úšklebkem jsem přikývla a zvedla se z postele. Došla jsem až ke krabici a pomalu otevřela. Ležely v ní krásné, modré, saténové šaty. Brada mi spadla a Alec se zase uchichtl.

,,Nekoukej tak na ty šaty, já budu mít co dělat, abych odtrhl zrak od tebe a bude mi líto, že budeš zaměřená jen na svůj oděv.'' Obrátila jsem se k němu, obtočila ruce kolem krku a přiblížila se k němu, nosy se dotýkaly.

,,O to bych se nestarala, když budu mít daleko zajímavějšího partnera.''

,,Pojďte princezno, já si vás ustrojím.'' Chytl mě do náruče, šaty si přehodil přes rameno a nesl do obrovské koupelny. Postavil mě do vany.

,,Si děláš legraci? Mě hodláš vykoupat?''

,,Ovšem, tedy pokud to nezvládnete.''

,,Přestaň mi vykat, tohle zvládnu.'' Rukou jsem udělala gesto aby se otočil.

,,Nekoukej.'' Zasmála jsem se, když se otočil.

,,Nekoukám, ale nepřipomínej to, jsem zvědavý.''

,,To určitě.'' Svlékla jsem ze sebe starou košili a sukni, zatáhla závěs a pustila si vodu. Vařící kapky dopadaly na moje tělo a příjemně hřály. Pára z nich stoupala a celá koupelna byla horší jak v parní komoře.

,,Snažíš se nás udusit?'' Zasmál se Alec zády ke mně.

,,Jasně, udusit upíra.''

,,No, tak uškvařit.''

,,To je už lepší, podáš mi ten ručník? A nedívej se.'' Povzdychl si nad mou připomínkou a podal modrý ručník. Vypla jsem vodu a rychle kolem sebe obtočila ručník.

,,Už můžeš.'' Usmála jsem se a on se pomalu otočil.

,,Tohle ti sluší nejvíc.'' Zavrněl mi do ucha, paže obtočil kolem mě.

,,Počkej lásko, za chvíli budeme muset jít a ještě nejsem ani oblečená.'' Zavrčel, ale poslušně spustil ruce, podal mi oblečení a zase se otočil.

,,Díky.'' Oblékla jsem si spodní prádlo a hledala šaty.

,,Kam si dal ty šaty?'' Hned stál za mnou a zvedal pravou nohu.

,,Ne, já to zvládnu.'' Vypískla jsem vyděšeně, když jsem zjistila, že mě hodlá obléct.

,,Ale já chci.'' Usmál se a pomalu vytahoval šaty nahoru. Byl to takový krásný model jako nosí Alice a Rose- těsně obepínající s výstřihem, extra tenkými ramínky a holými zády. Vytáhl, prostrčil mi ruce otvory a když skončil, o krok ustoupil.

,,Bože.'' Vydechl a já se zasmála.

,,To je to až tak hrozný?'' Zamračil se.

,,Co to kecáš? Vypadáš líp než bohyně.'' Zavrněl a nosem mi začal klouzat po krku.

,,Děkuju.'' Šeptala jsem.

,,Ještě ti udělám nějaký účes a nalíčím, má bohyně.'' Ani jsem neodpověděla a seděla jsem v křesle naproti zrcadle a za mnou Alec.

,,Takže, hmmm, začneme účesem a pak tě nalíčím.''

,,Umíš to vůbec?''

,,Nepodceňuj mě.''

,,Ne, já jen, nevěděla jsem, že umíš i tohle.''

,,Učil jsem se na sestře.'' Uchichtl se. Vzal do ruky hřeben a začal pomalu a zlehka projíždět po vlasech. Jemné tahání za vlasy, stříkání různých tužidel, upravování s gelem…všechno využil a konečný výsledek byl…ohromující. ( pozn.autora- podobný účes jako měla Bella na konci filmu stmívání xD)

,,Pá-á-ni.'' ,,Líbí?''

,,Je to dokonalé!'' Šeptala jsem ohromeně.

,,Děkuju za pochvalu a to tě mám ještě nalíčit.'' Usmál se.

,,Do toho mistře.'' Povzbudila jsem ho. Zasmál se a otočil čelem k sobě. Najednou měl v ruce tužku, stíny, třpytky, růž a řasenku.

,,Zavři oči srdíčko.'' Políbil mě na rty a pak mi začaly na víčkách klouzat štětinky, hrany tužky, když dělal linky na očích a později nanesl řasenku. Pak mi něco hladkého přejelo po rtech- jeho prst? A hned nato druhá ,ne tak hladká, ale s vůní jahod. Tipla bych to na rtěnku nebo lesk. Zase jsem na tváři cítila nějaké štětinky. Radši jsem se začala soustředit na to, jak se tančí. Raz-dva-tři, raz-dva-tři, raz-dva-tři,…

,,Hotovo lásko.'' Zavrněl mi tiše do ucha.

,,Vážně?''

,,Jo, radši se nedívej do zrcadla.''

,,Alecu, co jsi provedl?''

,,Ne, já jen… jen aby ses zase nezamilovala…ale do sebe.'' Postavila jsem se, zlehka ho políbila na rty-čímž jsem si trochu poničila lesk na rty a on si mě otočil zády k sobě. Spojil svoje ruce na mém pasu a oba jsme na sebe zírali v odraze zrcadla. Naproti stáli dvě krásné- co? Krásné? Ne, to se nehodí! Božsky krásné osoby. Nevěřícně jsem na sebe zírala. On měl zato na sobě černý smoking, který mu náramně slušel…nikdy jsem ho v obleku neviděla, ale byl v něm ještě krásnější, než kdy jindy.

,,Jdeme?''

,,Jo, ale můžeme si to ještě jednou zkusit?''

,,Co?''

,,Tanec.'' Zašeptala jsem nevině.

,,Hm, tak pojď, ale myslím, že je to nanic, umíš to skoro líp jak já.'' Zavedl mě zpátky do pokoje.

,,Skoro.'' Zašeptala jsem a jeho ruka se mi obtočila kolem pasu. Postavili jsme se doprostřed místnosti a on vykročil. Byli jsme dokonale sehraní, i bez hudby to bylo jednoduché, protože jsem se řídila jeho mělkým oddechováním.

,,Alecu Aro už vás vo-'' Jane vyrazila dveře a se zvednutým obočím na nás zírala.

,,Nacvičujeme tanec, Jane.'' Alec se zatvářil lhostejně a pustil mě.

,,Jo, jasně…ehm, tak už pojďte.'' Zamručela a otočila se na patě. Hned se kolem mě uzavřela jedna Alecova paže a s lehkým úsměvem mě vedl za svým dvojčetem.

Vtom mě myšlenky dohnaly. Co když se o nás dozvědí? Co když se dozví o naší lásce? Co když nás uvidí tančit, si všimnou toho, jak se na mě dívá, jak se k sobě tiskneme a občasných dotyků? Všimnou si toho, že v jeho přítomnosti jsem šťastnější? Bojím se. Bojím se přítomnosti. Bojím se budoucnosti. Reakce mých rodičů a jeho vůdců na naše zamilování. Budou tím znechucení? Vyděšení? Rozzuření? Zavrhnou nás? Umučí za nechtěnou lásku? Donutí proti sobě bojovat? Zabijou? Zabijou nás alespoň společně? Musela jsem okamžitě ty myšlenky zapudit. Nemůžu na to myslet, ne teď. Nesmím na to myslet…nevydržela jsem to ale.

,,Bojím se.'' Zašeptala jsem směrem k mé lásce.

,,Neboj.'' Zašeptal a palcem udělal pár koleček na mém pase.

,,Bojím se odhalení, bojím se o tebe.'' Pokračovala jsem jen tak, aby to slyšel jen on.

,,Dnes ne, dnes se neboj.'' Jane lehce ťukla do obrovských dveří a ty se se skřípotem otevřely.

,,Julinko! Alecu, pojďte ke mně drahoušci, každou minutu přirazí naši hosté.'' Aro ukázal na místa vedle sebe a my se poslušně vedle sebe postavili a očekávali příchod mé rodiny…