Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 30

Alex:

Nevím, co se stalo, ale když Bella porodila, moje srdce už k ní tolik netáhlo. Netáhlo k mojí kopii Elisabeth. Byl jsem zmagnetizován novým životem, který ona dokázala porodit. To dítě mě k sobě táhlo stokrát silněji než jeho matka.

Diskotéky jsem se neúčastnil. Hodlal jsem ji hlídat. Renesme….tak krásné jméno.Malá ke mně natáhla ručku a obtočila je kolem mého ukazováčku. Měla celkem sílu…no jo, byla poloviční upír a poloviční imortal. Otevřela svoje rozespalá čokoládová očka a zhypnotizovala mě.

,,Ahoj maličká.'' Zašeptal jsem a vzal ji zase do náruče. Byla tak příjemně měkká, teplo vyzařovalo z její kůže, ale srdce netlouklo…stejně jako srdce její matky.

,,A..'' Otevřela pusinku do O a pak se zarazila, zase zakoukala do mých modro-šedivých očí a hned se jí na tváři vyrýsoval úsměv.

,,Chceš koukat na hvězdičky?'' Zašeptal jsem a její úsměv se rozjasnil. Byla tak roztomilá. Sedl jsem si do křesla na balkóně a zabalil jí do deček. Zase se zavrtala do dek a fascinovaně zírala na hvězdy, slyšel jsem třepotání křídel, cvrčení… Ještě nenapadl sníh. K zemi se snášely malé barevné lístečky a vzduch byl nasáklý jejich vůní.

Ze spodních pater jsem slyšel dunivé rytmy hudby a až sem jsme dokázali zaznamenat Anamariin a Lyřin hlas. Byly krásné, krásné hlasy, které námořníci v dějinách připisovaly sirénám, ale ten malý, zvonivý, vílí hlas, který se ozýval z úst andílka v mé náruči byl nejkrásnější. Prstem jsem jí procházel po heboučké tvářičce a broukal nějakou melodii. Víčka se jí zachvěla a zívla. Prstíky se jí roztáhly, pustili můj ukazováček a uložili se vedle její hlavy. Slyšel jsem její mělké oddechování a sledoval, jak roste.

Už vypadala na měsíc i když má jen necelý týden. Kolébal jsem ji v náruči a snažil si ji zapamatovat. Každou vteřinku, kdy se nadechla, její malé tělíčko se pohlo a zase kleslo. ,,Postarám se o tebe.'' Zašeptal jsem a uložil ji do kolébky. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se rozeznat jednotlivé vůně smíchané do jedné…

Byla tam vůně čerstvě posekaného trávníku, nočního vánku smíchaný s nejlepší vůní růží… Vznešená. Pomyslel jsem si a usmál se nad tou představou. ,A jediná svého druhu…nikdy žádný z nás nebyl ani přítel s upíry a Bella ho miluje a potřebuje jako vzduch. Konečně byla šťastná…když se vrátila s Edwardem po jejím pohřbu-byli jsme šokovaní…já stále s její dcerou v náruči, protože Edwarda to zlomilo…zlomila ho Bellina smrt. Zranitelnější, ubožejší a smutnější než cokoliv a kdokoliv na světě…taky ji miloval z celého srdce, z celého svého kamenného, netlukoucího srdce. Bylo mi ho líto- vlastně všech Cullenových.

Nechápal jsem to, co donutilo Edwarda udělat pro ni to všechno. Věděl jsem, že on odrodil svou dceru, že on chtěl Bellu přeměnit, ale to by musel stihnout ještě předtím, než se její srdce zastavilo, nemělo by to žádný účinek…Ale pro Bells by to nikdy nemělo účinek…ona je jedna z nás- její dcera taky. Moje sluníčko, je jedinečná…

Lyra:

Proč Alex řekl, že nepřijde na párty? To je suchar. Vylezla jsem z přeřvané místnosti a tiše běžela přes hrad za jeho vůní. Zastavila jsem se až přede dveřmi s poloupíří vůní. Co dělá v pokoji Renesme? Opatrně jsem pootevřela dveře a nahlédla dovnitř. Stál tam on nad postýlkou Belliny dcerušky- Renesme- a s láskou zíral na spící dítě. Nechápala jsem,co se děje, co to dělá? Co se mu honí hlavou? Ale vím, kdo to vědět bude- Isolda. Rychle jsem zmizela a octla se za dveřmi, kde se ozývaly…ehm… zvuky. Zaťukala jsem.

,,Vypadni!'' Zavrčel Tristan.

,,Isoldo, potřebuju tě.''

,,Ona nemá čas.'' Ozvalo se zase zadýchaně a uchichtnutí.

,,ISOLDO! Okamžitě vylez, nebo tam vtrhnu a zaberu si tě násilím!'' Zasyčela jsem. Ozval se hluboký povzdechnutí a po chvíli se dveře otevřely s Isou v dlouhém tričku, které vypadalo jako noční košile.

,,Co se děje?''

,,Pojď za mnou.'' Chytla jsem ji za ruku a tahala chodbou až k pokoji malé Renesme a z vedlejšího pokoje Edwarda a Belly se ozval sten. Bože, to nikdo nemá nic lepšího na práci?

,,Prosím, prosím, co se mu honí hlavou?''

,,Na čtení myšlenek je tu Edward.'' Namítala.

,,Ale on je teď zaneprázdněný.''

,,Proč to chceš vědět?''

,,Tak se sama podívej!'' Zavrčela jsem na ni neslyšně a zase pootevřela dveře. Isolda se zamračila a sledovala…sledovala jak na ni náš Alex kouká, jak opatrně ji přikývá dalšími dečkami….

,,Tak tohle se Bella ani Edward nesmí zatím dozvědět.'' Zašeptala po chvíli. Mlčky jsem přikývla.

Esme:

Moje dceruška žije! Měla jsem tisíc chutí skákat jako malá. Všichni jsme byli zdrceni její smrtí a nedokázala jsem pochopit, jak jsem mohla takhle rychle ztratit dceru. Milovanou dceru a syna. Edward jako by zemřel s ní. Byla to šílená muka koukat na něj, zničeného, bez života plížícího se světem. Krutým světem.

Párkrát jsem nakoukla do místnosti, kde ji připravoval. Bolest, muka….šílená muka. Drásalo mi to srdce, vidět ho takhle…zničeného. Opatrně, jako by se bál, že se rozbije ji zvedl do náruče a odnesl do vany. Něžně procházel, vzlykal…stále ji miloval. I po smrti. Vzal do dlaně její ruku, omýval a políbil, takhle pokračoval, omyl od krve, potu a špíny, líbal každou chvilku a celým jeho tělem otřásaly vzlyky. Kdybych mohla, brečím jako želva. Bylo to tisíckrát horší. Jemně nanášel na její tvář líčidla, jako motýlí křídla se jí sotva dotýkal a udělal ji krásnější, než Alice s Rose, když ji upravovaly. Oblékl do nejdokonalejších šatů, jaké jsem kdy viděla a vlastnoručně vyrobil skleněnou rakev.

Myslela jsem, že se z jejich lásky zblázním…Podle toho, co mi řekly Lyra, Anamaria, Siena a Isolda jsem zjistila, že Bella po nocích stále šeptala jeho jméno, stále ho milovala a nikoho k sobě nepouštěla blíž, než to bylo nutné. V novinách hlásaly o šíleném křiku v celém nákupním centru, kde Bella toho osudného dne byla. Lidé si mysleli, že tam někoho řežou, ale když vyšel Alex s obaleným dítětem a Edward s bezvládnou Bellou v náruči….domysleli si, co se stalo. Když jsem viděla živou-mrtvou-trosku, která zůstala z Edwarda, zhrozila jsem se.

Ne! Už na to víc nevzpomínej! Napomenula jsem se. Radši jsem přemýšlela nad malým andílkem. Jsem babička! Snad poprvé za mých stopět let mám vnouče. Byla jsem už v sedmém nebi. Ta malá byla rozkošná…po mamince očka- čokoládová- po tatínkovi odstín vlásků. Dokonalou krásu zdědila po obou… Co víc jsem si mohla přát?

Jasper:

Bella je zpátky, Edward je zpátky a máme přírůstek do rodiny. Jak tomu říkáme Happy Family.

Tolik emocí. Teď bych byl radši někde za oceánem, protože ta touha, ten chtíč, který prostupuje všemi tady okolo je k neudržení. Bože! Proč mi to jen děláš? Každá moje částečka těla toužila, chtěla, vášnila…

Tančili jsme s Alicí a to, co jsem cítil okolo mě ovládalo…nejen krev, ale hlavně pocity pocházející z našeho druhu a imortalů, silnější než lidské…

Rukama jsem sjel z Aliciných paží až k pasu a přitiskl si ji pevněji. Usmála se mému šokovanému výrazu a dlaně mi přesunula ještě níž.

,,Nechceš se jít projít?'' Zeptala se mě po chvíli a já němě přikývl. Samozřejmě procházka přes celý taneční parket až k nepříjemným chodebním stěnám a nakonec mě zatáhla do našeho pokoje…