Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 3

27.06.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5555×

Alice:

Edward najednou začal žít. Žil aby ji druhý den viděl. Tolik se změnil. Ale ta dívka byla jiná. Tichá, zakřiknutá, ostražitá a nedůvěřivá. Nemalovala se, ale i přes to vypadala dobře, oblečení si nejspíš taky nevšímala. Nosila jednoduchá trika, kalhoty, tenisky a školní batoh. Nic neobyčejného a i přes to mého bratra okouzlila. Stejně jako celou naši rodinu. Její budoucnost jsem nijak moc dobře neviděla. Byla tam mlha okolo ní a stěží jsem ji mohla pořádně sledovat, jak si Edward přál. Bylo příjemné vědět, že mu konečně na někom záleží, že má o někoho starost a že se o někoho bojí. Všimla jsem si také její reakce na tělesný kontakt. Všem se vyhýbala a snažila se o něco víc u kluků. Jako by z nich měla strach. Skříňku měla hned mezi mnou a Edwardem, který si toho nejspíš ani nevšiml, ale nejspíš to bylo dobře. Ptal se jí na její záliby. Každý den jen jednu, aby se nevyděsila nad jeho zaujatostí její osobou. Nejspíš, ale to byla jen má domněnka…

,,Jaké je tvoje nejoblíbenější místo?‘‘ Slyšela jsem ho z konce chodby. Pomalu jsem k nim šla a Bella se najedou zarazila a vypadalo to, že má na krajíčku. Začala se třást a omluvila se,že jde na toaletu. Výborně Edwarde, ty sis to teď pohnojil… Zrychlila jsem krok.

,,Edwarde, na tohle se jí příště neptej.‘‘ Zašeptala jsem mu do ucha, poplácala na zádech a poslala mu myšlenku, že ji jdu uklidnit. Vlezla jsem dovnitř a šla k zrcadlům. Dělala jsem, jako že se upravuji a čekala až se Jessica uráčí odkráčet. Z kabinky jsem slyšela vzlyky a smrkání…to bude Bella. Když se Jess upravila rychle vyběhla ven a nikdo jiný tu už nebyl. ,,Bello?‘‘ Zaklepala jsem na její dveře.

,,Ne, nechte mě tu.‘‘ Zaskřehotala a hlas se jí zlomil.

,,Belli, co ti je?‘‘

,,Nic! Budu v pořádku!‘‘ Zavrčela a vyrazila dveře, které se o mě málem rozbily. Šla k umyvadlům a nenávistně se podívala na svůj odraz.

,,Co se ti to stalo?‘‘ Vydechla jsem a sledovala její rudý obličej, napuchlé oči a co mě nejvíc zarazilo byly velké modřiny, které se jí táhly po paži.

,,Nic, zakopla jsem.‘‘ Odsekla a začala si to třít mastí a následně make-upem. Ty modřiny byly otisky ruky. Velká silná ruka jí asi extrémně stiskla paži a málem jí ji zlomila.Kdo?

,,Nelži Bello.‘‘ Popotáhla a vyděšeně se na mě dívala. Rty se jí zachvěly a celá se začala třást. Z očí jí zase vyhrkly slzy, nohy se jí podlomily a ona se svezla na zem. Pažemi si objala nohy a čelo si položila na kolena. Začala se pohupovat dopředu a dozadu.

Hned nato přišla vize: Edward vyráží dveře, běží k ní upírskou rychlostí a hned jí začíná utěšovat a uklidňovat.

,Na to Edwarde zapomeň! Tohle jsou dámské záchody!‘ Zavrčela jsem v myšlenkách a už se mi ta vize víckrát nevracela.

,,Promiň Bell, nechtěla jsem se tě dotknout, promiň, promiň.‘‘ Šeptala jsem. Klekla jsem si k ní a sestersky a zároveň ochranitelsky ji objala. Mírně se zatřásla, ale to mě nedonutilo ji pustit. Vzlykala mi na bílé tričko a slzy mi smáčely poslední model. To nevadí, stejně až se vrátíme domů, tak ho vyhodím.

,,Neplač Bells, neplač…promiň.‘‘ Uklidňovala jsem ji tiše do ucha a konečně se jí začal pláč vytrácet.

,,Promiň…‘‘ Omlouvala se mi a tím mě dokonale zaskočila.

,,Za co prosím tě?‘‘

,,Za to, že si to musela vidět…a za to tričko.‘‘ Mírně se odtáhla a pousmála se.

,,To mi nevadí… a Bello?‘‘ Znova se mi podívala do očí a viděla jsem to překvapení, když si všimla jejich barvy.

,,Hmm?‘‘

,,Jestli tě bude něco trápit, nebo budeš si chtít pokecat, povyrazit…zavolej.‘‘ Podala jsem jí papírek s mým telefonním číslem a jménem. Věděla jsem, že mé jméno ještě nezná, nebo tedy, neměla by znát.

,,Děkuju ti Alice.‘‘ Dívala se na ten papírek a snažila se o chabý úsměv.

,,Není zač. Jsem tu kdykoliv, klidně zavolej uprostřed noci.‘‘ Usmála jsem se na ni a pomohla jí na nohy.

,,Zvládneš to?‘‘ Chytla jsem ji kolem pasu a její paži si přehodila přes krk a pomalu ji vedla ven z toalet na další hodinu. Při každém kroku byla dost nemotorná, ostýchavá a nejistá. Snažila se chodit úplně sama, ale byla zesláblá. Jen co jsme vyšly ze záchodů u nás stál Edward.

,,Bello?! Jsi v pořádku?‘‘ Byl až komicky hysterický a podepřel jí z druhé strany.

,,Nechte mě, já to už zvládnu.‘‘ Zaskuhrala a spustila ruce. U dveří do učebny trigonometrie jsem zahlédla Jaspera.

,,Ehm, tak já poběžím na další hodinu, uvidíme se pak. Zatím.‘‘ Zazpívala jsem, nepatrně mrkla na Edwarda a odtančila. Věděla jsem, že ji Edward má rád…moc rád.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 3: