Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 27

Napatlala jsem na sebe nemožné množství make-upu, abych nás neprozradila a navlékla něco, co mi ušila Anamarie s Lyrou. Dostaly jsme nové příjmení…radši… všichni jsme se jmenovali Ullcen. Ježiši, proč mě poslouchají? To je hrozný, když nad tím teď přemýšlím…

Nasedla jsem do své Toyoty a šlápla na plyn. Před nákupním střediskem jsem byla do půl hodiny. Zaparkovala jsem v obrovském podzemním parkovišti. Byla tu cejtit zatuchlina a plíseň smíchaná ještě s naftou a benzínem z aut. Úděsný pach.

Došla jsem až k výtahům a zmáčkla čtyřku. Čtvrté patro bylo taky přeplněné lidmi, kteří mi ale uhýbali z cesty.

V druhé uličce od našeho obchodu jsem zahlédla známou kštici. Já už šílím! Všimla jsem si těch pohledů, které lidi házely, nedůvěřivé a pak svůdné- bylo to k smíchu. Hned jsem radši zabočila do našeho 'skromného' obchůdku- i když byl totálně přecpaný prvotřídním zbožím. ,,Ahoj Elen!'' Vykřikla hned Helena a běžela ke mně aby mě opatrně objala.

,,Ahoj Helen.''

,,Tak co mamino, už ses nám tu konečně objevila!'' Zavýskla šťastně a tahala mě k pultu, abych si sedla na křeslo, které mi tam naschvál přinesla, abych k ní chodila jí osvěžovat nudný den.

,,No, jo, překvapení celkem…'' Zamumlala jsem s úsměvem.

,,Ani nevíš jakou radost jsi mi udělala.'' Její úsměv se po chvíli vytratil, zalovila v kapse a povzdychla si.

,,Ach, promiň Bells, Mark mi přijel jen dát nějaké papíry, hned jsem zpátky, nikam nechoď!'' Pokynula mi a ukazováčkem vyhrožovala.

,,Jasně, kam bych asi tak s tímhle šla.'' Zasmála jsem se a ukázala na svoje břicho.

,,Hned jsem tu.!'' A s úsměvem na rtech zmizela. Zavřela dveře a dala cedulku- ZACHVÍLI JSEM ZPÁTKY.

Pohodlně jsem se uvelebila v měkkém křesle a snila.

Snila o tom, že až budu lovec, budu silná, rychlá s dítětem, kterého budu milovat a najdu si toho zpropadeného Edwarda, kterého miluju i přes to všechno. Hmmm když o tom tak přemýšlím, ten čas utekl strašně rychle…zůstala jsem zmrazená v osmnácti a jen ve mně dorůstá malý špunt.

Au! Co to je?! Ostrá bolest mi zasáhla bříško, jako kdyby znova kopl.

,,To se nedělá miláčku.'' Zašeptala jsem a pak cítila něco, co mě totálně šokovalo. ,,Pomoc…'' Zašeptala jsem a v hrůze zírala na sebe…

Edward:

Kde jsi Bello?! Prosím…ach, proč ji nemůžu najít?! Alice mě měla už plné zuby, hledali jsme Bellu snad celou věčnost!

Venku frčel vítr, přehýbal barevné stromky a k zemi se začaly pomalu snášet kapičky deště. Je listopad. Už je to skoro rok a půl co jsem neviděl mého anděla! Nechápu, jak jsem to mohl přežít- snad jen myšlenka na ni mě donutila to nevzdávat.

,,Edwarde, pojď, potřebuješ novou košili.'' Zašeptala Alice a táhla mě ke dveřím. Byl jsem jako bez duše…bez srdce..bez vůle…vše jsem daroval jí- Belle.

Alice mě už od rána tahala celým nákupním centrem Grove. Už je hodina po poledni, stále jak fúrie běhá z jednoho obchodu do druhého. Smutně jsem si povzdechl a vznášel se za ní. Ve vzduchu jsem zase ucítil její vůni. Tu omamnou krásnou vůni, kterou si tvoří moje fantazie…

…vanilka, skořice, vůně jablek, právě posekané louky, jahodovou esenci z jejích vlasů, která mě příjemně lechtala v nose a nakonec růže a frézie…tolik vzpomínek se vázalo na tu vůni, že jsem se hned na chvíli vzpamatoval.

Rozhlížel jsem se kolem sebe a všude viděl jen ji! Panebože! To je prokletí! Alice mě chytla za ruku, propletla naše prsty a tahala kupředu.

,Promiň Edwarde, ale jinak to, co by se tě zeptaly ty dívky, tak by tě zabilo.' Poslala mi myšlenku a já jen pokorně přikývl.

,,Pomoc…'' Ozval se přidušený ženský hlas. Hned jsem se otočil a zaměřil se odkaď to šlo.

,,Alice?''

,,Nic nevidím…'' Zašeptala se strachem v očích. Ozvalo se něčí srdce jak se rozjelo šílenou rychlostí a jak se dýchání té osoby zrychlilo na maximum.

,,Hlídej to tu Alice.'' Zašeptal jsem k ní a běžel k tomu obchodu odkaď se to ozývalo.

Bella:

Bože! To je bolest! Nejde to! Já už nemůžu! Srdce se mi rozjelo šílenou rychlostí a přerývavě jsem dýchala. Snažila jsem se zhluboka dýchat, ale nic se nedělo, bolest stále ne a ne zmizet.

,,Proboha! Vytekla mi voda!'' Vydechla jsem zděšeně pod náporem bolesti a ta mě srazila na zem.

,,Pomoc..'' Skoro jsem to šeptala přes zatnuté zuby.

Edward:

Byl to malý krámek s celkem vkusným oblečením a když jsem vyrazil dveře zůstal jsem šokovaně zírat na zem. Byla tam těhotná žena, pod náporem bolesti křičela na zemi a když vzhlédla ještě víc mě šokovala.

Měla absolutně stejné oči jako Bella! Moje Bellinka! Ale jí by mělo teď být 19…žena, která křečovitě svírala své tričko a křičela bolestí vypadala na 26.Po tváři jí proběhlo zděšení, překvapení a ještě něco, co jsem nemohl přes moje tmavnoucí oči rozpoznat.

,,Nebojte se, pomůžu vám.'' Hned jsem k ní přiběhl a klekl si na zem.

,,Ne!'' Vykřikla a dveře se zase rozrazily. Stála v nich nízká blondýna s vražedným výrazem. Hned jsem se postavil do obranného postoje. Cítil jsem z náš druh.

,,Zmiz upíre!'' Zavrčel jsem na ni.

,,Ty máš co povídat!'' Prskala na mě a hodila starostlivý pohled na rodičku.

,,Vypadni mi z cesty!'' Vykřikla, oběhla takovou rychlostí a klečela u ní.

,,Eleno! Eleno, to bude v pohodě!''

,,JÁ VÍM ŽE JO HELEN!'' Křikla a po čele jí začaly stékat kapky potu.

,,Vypadni upíre!'' Zakřičela na mě blondýna.

,,Ani mě nenapadne.'' Prozradila člověku, kdo jsme a ještě mě odhání od osoby, která mě přitahovala k sobě stejně jako Bella.

,,EDWARDE VYPADNI!'' Vykřikla najednou a já zděšením otevřel pusu.

,,Bello??!!'' Je to opravdu ona?! Má láska?!

,,Vypadni lásko!'' Vykřikla zase bolestí a bloncka jí utřela čelo a pak i obličej a zpod make- upu na mě vykoukla její slonoviniová pleť a následně i celá Bellina krásná tvář.

,,ZAVOLEJ DOKTORA!'' Vykřikla na mě hystericky Helena.

,,Já jsem dělal doktořinu, uhni!'' Sykl jsem na ni a přiskočil k Belle.

,,Prosím odpusť.''Zašeptal jsem k ní. Strhl z ní kalhoty a kolena jí rozdělil od sebe. Nevzpírala se, bolest jí to nedovolovala. Křečovitě svírala svou blůzu a prohnula se bolestí v zádech.

,,Zhluboka se nadechni a na tři zatlačíš! Slyšíš lásko?!!'' Křičel jsem na ni a ona jen rychle přikývla a zhluboka začala ústy nasávat vzduch.

,,Raz- dva- tři!''

,,Aááárrrchhhh!!!'' Křičela a pomalu se zvedala jakoby do sedu.

,,Tři!'' Další křik.

,,Ještě lásko!'' Křičel jsem, svíral jednou rukou její koleno a divil se, že ještě neruplo. ,,BOŽEEÉÉ!!!''Křičela a z očí jí vyhrkly slzy.

,,Helen přines ručník a vodu!'' Křikl jsem na ni a během sekundy tu byla i s vaničkou teplé vody a ručníky. Zamkla dveře a oba jsme klečeli u mé Belly a povzbuzovali.

,,Lásko, ještě! To zvládneš!''

,,NÉÉÉ!!!'' Křičela a z očí ji tekly proudy slz.

,,Přežije to?'' Zašeptala ke mně blondýna a já se na ni šokovaně otočil. Až teď jsem si vzpomněl!Ona není upír! Není ani žádné takové stvoření! Jen křehký člověk!

,,MUSÍ!''

,,CO?!!!'' Vykřikla Bella a najednou se jí z nosu i úst vyřinula krev. Přes okno v obchůdku začala bouře. Blesky létaly všude okolo a Bella ještě víc křičela.

,,Aáá!!''

,,Už je venku hlavička!'' Vypískla Helena.

,,Bello! Srdíčko, lásko, vydrž!''

,,Ne! Už nemůžu!'' Zaskřehotala a další krev se jí vyřinula z úst. Oči se jí podlili krví.

,,Už je skoro venku!'' Křikl jsem na ni, zafuněla zničeně.

,,Naposled Bells!'' Zatnula zuby, krev tekla všude kolem a do rukou jsem chytil stále teplé, krví obalené dítě. Nevěřícně jsem zíral na krásný div. Je tak nádherná…Její otec musí určitě být šťastný, že má dítě.

,,Edwarde… promiň…'' Do jedné ruky jsem chytl malý poklad a druhou jsem si položil Bellu na klín. Pomalu oddechovala, stále její tvář smáčel pot a slzy smíchané s krví. Mokré vlasy jí spadaly do obličeje a já je opatrně s láskou odhrnul.

,,Miluju tě…vždy milovala budu… postarej se o dítě…'' Vydechla Bella, vpíjel se mi do očí. ,,Bello, miluju tě lásko, ale žij! Musíš!'' Celý jsem se třásl vztekem a vzlyky.

,,Sbohem lásko…'' Zašeptala zkrvavenými rty a její srdce se prodce zastavilo…

Helena mi hned vyškubla dítě z náruče, ale já si toho nevšímal. Svět pro mě skončil..ona není…zemřela…

,,Bello, ne, lásko, prosím, probuď se! Nesmíš být mrtvá! Ne! Neopouštěj mě! Prosím! Já to bez tebe nevydržím!'' Vzlykal jsem a kolébal se s ní na zemi v náruči. Její tělo začalo chladnout…krev se vytrácela.

,,Bello!!!!NÉÉ!!!'' Křičel jsem a přitiskl si její tvář na hruď, stále se kolébajíc. Půl hodiny jsem se tak kolébal s ní, křičel její jméno a vzlykal, stejně jako Helena a Bellino dítě pokojně leželo v její náruči a dívalo se se smutkem na nás. Když jsem si uvědomil, že ona se už nevrátí, opatrně jsem jí nadzvedl hlavu a naposledy políbil její sladké, karmínově rudou pokryté rty.

,,Proč? Proč my lásko!!!'' Křičel jsem a venku tmavým nebem se prohnal poslední blesk… nebe brečelo. Brečelo nad ní… Stále jsem se třásl, prsty jí procházel po obličeji, obočí, víčkách, nosu…rtech, které jsou už bez dechu.

Sotva jsem ji našel, zase jsem ji ztratil… proč?! Proč jsem musel být takový hajzl! Idiot?! Vůl!!! Objaly mě dva páry rukou…jedny chladné a druhé teplejší.

,,Edwarde…už jí nemůžeme pomoct.'' Zašeptala Alice a druhý pár, patřící Heleně se zajíkl a zase rozvzlykal. Stále jsem omámeně seděl na zemi a zíral na anděla.

,,Ne, nechci! Nechci ji už opustit.'' Šeptal jsem a přitiskl si ji blíž k sobě.

,,Ona je mrtvá Edwarde.'' Zašeptala bolestně a plakala beze slz se mnou.

,,Bello?'' Slyšeli jsme další dva hlasy- mužské.

,,Marku! Alexi!'' Rozbrečela se Helena a běžela k nim, dítě měla v náruči a já se stále nezmohl se od ní odtrhnout. Počkat! MARK!!!

Zavrčel jsem a opatrně položil Bellino tělo na zem a obrátil se k viníkovi.