Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 25

Celé to tu bylo elegantní, novodobé bylo smíšeno s věcmi ze středověku, ale tvořilo to dojem domova. Když jsme vyšli z výtahu, vykoukla na mě obrovská chodba a na konci byly obrovské ebenové dveře. Mark je jediným ladným dotykem dlaní otevřel a míjeli jsme obrovské místnosti. O každé jsem dostala menší výklad a v nejnižším patře s proskleným stropem byl obrovský bazén. Pousmála jsem se nad obrovským barokním komplexem… nač tak obrovské?…nevím a radši se ptát nebudu.

Pak mě Mark vzal do obrovské místnosti ve třetím patře a postavil se ke dveřím, které se tiše otevřely a já nahlédla zvědavě dovnitř. Byla to obrovský pokoj. Pozlacené rámy, obrovská postel s rudým přehozem….vše bylo dokonale sladěno do nejmenšího detailu a já na tu krásu zírala v němém úžasu.

,,Jak se ti tu líbí.'' Zašeptal a usmál se na mě.

,,Je to tu překrásné…''

,,Tak pojď, seznámíš se i s ostatními.'' Chytl mě za ruku a táhl za sebou. Neklopýtala jsem jako předtím, ale musela jsem skoro běhat.

,,PARTO!'' Zakřičel do útrob domu, když jsme přiběhli do obrovského sálu.

,,Marku!'' Vypískla malá dívka a běžela mu šťastně do náruče.

,,Tolik jsi mi chyběl.'' Vydechla a hladově ho políbila. Když se od sebe po chvíli odtrhli s jiskřičkami v očích se na mě otočil.

,,Bello, tohle je Helena.'' Usmál se a pokývl na slečnu vedle sebe, které se na andělské tváři orámované krásnými po pás dlouhými, blonďatými loknami vyrýsoval ruměnec. Byla nízká, kulatý skoro dětský obličejík s dokonalými rysy a zvonivým hlasem se zasmála.

,,Ahoj Bello!'' Okamžitě mě srdečně objala a pak se podívala na nově příchozí.

Za ní šla další. Měla čokoládově hnědé rovné, po prsa dlouhé vlasy. Vypadala jako indiánka, plné rty a srdcovitý obličej.

,,Ahoj, já jsem Lyra.'' Podala mi ruku a obdarovala úsměvem.

Hned po jejím boku se objevil vysoký blonďatý mladík s krásně vyrýsovanými svaly.

,,William- pro tebe Willi- k vašim službám madam.'' Uklonil se a propukl v smích. Připomínal mi Emmetta.

Všichni jsme se začali smát a na řadu přišla krásná blondýnka, jejíž vlnité vlasy se třpytily na slunci. Blankytně modrými očima se podívala do mých a zhypnotizovala. Byla krásná…Měla užší rty než Lory a kulatější obličejík.

,,Já jsem Isolda a tohle je Tristan.'' Zazpívala hlasem a zářivě se usmála.

,,Tristan a Isolda?'' Řekla jsem nechápavě.

,,Ano, v celé své kráse.'' Zasmál se mladík s tmavými vlasy a černýma očima.

,,Moc mě těší.'' Zakoktala jsem.

,,Já jsem Lucas a tahle dračice vedle mě je Anamarie.'' Napřáhl ke mně ruku vysoký mladík s vlasy ostříhanými na ježka.

,,Těší mě Lucasi.'' A pak ukázal na brunetku s rovnými vlasy po pás, hnědými očima. Měla oválný obličej, plné rty, dolní byl o trošku větší než horní, ale na kráse jí to neubíralo.

,,Moc jsem ráda, že jsi konečně tu Bello.'' Její hlas byl hypnotický. Nemohla jsem uvěřit, že něco krásnějšího existuje- když nepočítám JEHO

Za nimi se objevili dva snad 17-ti letí. Kluk- úsměv od ucha k uchu, krátké vlasy a dívka vedle něj měla zrzavé vlasy s blonďatým melírem a zelenými kukadly.

,,My jsme Diego a Siena.'' Představili se oba najednou a objali mě. Ze všech vyzařovalo teplo…byli jen o trošku teplejší než normální lidé.

,,A tohle je náš vůdce, Alex.'' Mark ukázal na vysokého, pohledného muže. Mohlo mu být něco kolem 25. Měl vážný výraz, vysoký a na levé ruce jsem si všimla tetování. To fakt můžeme mít?! Nechápala jsem a napřáhla k němu ruku. Chytl ji opatrně do své dlaně a přikývl.

,,Alexander.'' V jeho hlase byla ta čest,sebedůvěra, síla a vůdcovský podtón.

,,Bella.'' Pískla jsem tiše. Byl tak tajemný…myšlenkami jsem zase zajela za Edwardem… Ne, nemysli na něj Bello! Okřikla jsem se.

,,Jdi si odpočinout.'' Řekl vážným hlasem Alexander a pokývl na Marka a ten mě poslušně odvedl do pokoje.

,,Dobrou noc.'' Zašeptal a zhasnul. Venku opravdu byla noc. Hvězdy tančili kolem zlověstně načervenalého měsíce a sovy houkaly, aby měli do rytmu hudbu. Dívala jsem se z obrovské postele s baldachýnem na ten noční obrázek a

Takže tady máme hned několik párů…Začala jsem si v hlavě urovnávat. Mark a Helena, Tristan a Isolda, Diego a Siena, Lyra a William a Anamaria s Lucasem…jediný byl sám vůdce- Alex. Ani se nedivým! Stále zamračený, vážný.. nahání strach- dokonce snad víc než Emmett!

S těmahle myšlenkami jsem se ukolébala ke spánku. Ve snu se mi stále mihotaly ty dvě tváře, ale k nim ještě přibývala jedna, která je krásou přečnívala…malá dívčí tvář…mohlo jí být maximálně deset. Krásné hnědé očka, vykukovaly z jejího bezchybného obličejíku, který obkreslovaly a zdůrazňovaly ohnivé vlasy v lokýnkách plazící se jí až k pasu.

Zvláštní…zatím nikoho takového jsem nepotkala.

Pak se ale celý obraz změnil. Byla jsem tam zase já… seděla jsem za pultem v nějakém butiku a zaskakovala někoho, kdo tu pracoval. To asi bude další znamení mé cesty. Musím se tam dostat. Uvnitř to bylo celé vkusně udělané. Stěny byly obloženy tmavým dřevem, kterým byl prosycený i vzduch kolem. Kabinky samostatné, s rudými závěsy a zákazníci se šťastně hrnuli dovnitř.

S vypísknutím jsem se vzbudila a rychle se vymrštila do sedu. Slyšela jsem totiž ránu, jako kdyby někdo rozbíjel zeď a pak se celý hrad otřásl. Na posteli s úsměvem na tváři seděla Helena a v klíně jí dřímal podnos.

,,Dobré ráno ospalče! Vstávat! Jdeme se podívat do našeho krámku.'' Usmála se a podsunula mi tác s jídlem. S chutí jsem se na to vrhla a během chvilky bylo všechno ve mně.

,,Bylo to dobré?'' Zeptala se a pousmála.

,,Vynikající.'' Zatetelila se štěstím.

,,Konečně někdo, kdo si nestěžuje na mé vaření.'' Zatleskala si a podala mi pomalu dva kusy oblečení.

,,Jdeš s námi, vyrážíme přesně za hodinu a Mark řekl Isoldě, aby ti změnila vzhled. Takže tu bude za…tři-dva-jedna-''

,,Ahoj Bello!'' Zazvonil její krásný hlas ode dveří a Helena se zasmála. V rukou držela nůžky a úsměv brázdil celý její obličej…připomínala mi krásného, šíleného vraha, toužící po pomstě. ,,Posílá mě Mark.'' Zasmála se s námi.

,,Jo, ahoj.''Zachraptěla jsem. ,,Tak se nám ukaž….hmmm.'' Helena mě zvedla bez nejmenších potíží na nohy a Isolda kroužila kolem mě, jako by přemýšlela z jakého úhlu vypadám líp…

,,Jo, uděláme ti ty vlasy co máš na pasu.'' Usmály se obě nastejno.

,,Sedni si.'' Pobídla mě Helena a během vteřiny stála zpátky u mě a opírala se o velkou židli. Přede mnou se najednou objevilo obrovské zrcadlo a já zírala na svůj pološílený odraz. Vlasy jsem měla rozcuchané, takže to vypadalo jako vrabčí hnízdo…bezva. Co si o mě asi pomyslí?

,,Heleno, prosím zakryj to zrcadlo! Kolikrát jsem ti říkala, že tohle má být překvapení!'' Vypískla za mnou naštvaně Isolda a zavrčela.

,,Ups, promiň, ale já se namůžu vůbec dočkat toho, jak bude vypadat!''

,,Tak místo toho mi skoč pro make-up!'' Helena zasalutovala na mou kadeřnici a zmizela rychleji než kdokoli z Cullenových. Překvapilo mě to…opravdu budu až tak rychlá?!

,,Tak ukaž svoje umění Hel.'' Zasmála se za mnou kráska a slyšela tiché stříhání, cítila lehké procházení Isoldiných prstů na mých vlasech.

,,Tak Bello, zavři oči.'' Poslušně jsem donutila víčka udělat ten pohyb a nechala dvě- pro mě absolutně neznámé- osoby pracovat. Každý jejich dotyk byl opatrný, něžný, lehký a chvílema i lechtal.

,,Povězte mi něco o sobě.'' Požádala jsem je po chvíli.

,,Co bys tak ráda věděla?''

,,No já nevím…co obnáší to být…nesmrtelný lovec zla?'' Koktala jsem a tváře mi růžověly.

,,Jo, tak takový ty…ehm…nejlíp to vypráví Lyra, počkej my ti ji zavoláme.'' Zhluboka se nadechla a vypustila z úst hlasitý výkřik.

,,LYYYRRROOOO!!!''

,,Co je Heleno?!'' Objevila se hned vedle nás vyděšená brunetka.

,,Prosím, prosím, prosím….vyprávěj nám o nás….'' Musela jsem se uchichtnout formulaci té věty. Lyra se zasmála čistou zvonkohrou…připomínala mi andílka.

,,Takže si můžu domyslet, že si to přejete hlavně kvůli Bell.'' Hlasitě se nadechla, oči se jí vrátily do minulosti, protože se dívala někam za mě…

,,My se staráme o to, aby byla rovnováha na světě… Chceš něco říct spíš o každém?'' Otočila se na mě.

Němě jsem opatrně přikývla. ,,Tak jo…hmm od koho začít?'' Uvažovala a pak se uchichtla. Tak začneme od Helči, co ty na to?''

Ta jen zavrčela a nic neříkala. ,,Helena k nám přišla před sto lety- nebo spíš, my jsme si ji vyhledali, protože jsme zjistili o nějaké dívce, která je jak špagát.'' Zase se ozvalo zavrčení. ,,Co je? Vždyť je to pravda!'' Zasmála se a pokračovala.

,,Kromě toho, že jsme každý nadlidsky krásní, extrémně rychlí a silní, máme schopnosti… Helena je…no dokáže prodloužit jakoukoli část těla, dokáže se sama vytvarovat podle potřeby…''

,,Zní to komicky.''

,,Jo, to jo, ale měla jsi vidět, co umí za kousky.''

,,Někdy mi to předvedete, že jo?''

,,Jasně.''

,,Počkat a to tak najednou se pak vypařila ze světa?'' Nedalo mi.

,,No, ne tak docela…museli jsme nafingovat její smrt…stejně jako smrt všech tady…''

,,Aha…''

,,No pamatuješ si na tu zrzku s pihami?''

,,Jo.''

,,To je Siena. Víš ona je taky jedinečná…dokáže měnit podobu. Může se převtělit do každého, koho kdy viděla a dotkla se ho. Potřebuje k tomu fyzický kontakt…''

,,Waw!''

,,Jo, přesně tak, takže byla sranda ji vidět jako kozu.'' Zasmála se. Hned jsem si v přeplněném hradě představila bezmocnou kozu, jak se k ní řítí jeden z lovců, zakousává se jí do krku a láme si při tom zuby…

,,No a další tu máme Anamariu… Je z nás taková…nejkouzelnější. Neumí žádné kousky jako třeba Seina, ale to, že když přijde do baru a začne zpívat jí všichni klečí u nohou a div jí je nelíbají je docela užitečné…'' V hlavě mi přeběhla její podoba. Rovné, tmavěhnědé vlasy, hnědé oči, plné rty u kterých byl spodní nepatrně větší jak horní.

,,Ona nám vlastně pomáhá hledat tyhle týpky a poznat, jestli patří k nám…protože když ano, tak je její zpěv jen hezký…né božský, dokonalý, takhle jsme ulovili dalšího člena-Lucase- s kterým se pak víc než jen spřátelili. Lucas si dost často předtím hrál na hradě s ohněm.'' Tajemně se podívala na Helenu a ta se uchichtla mezitím co mi na rty dávala trochu lesku. ,,Podpálil nám sklepení a tak jsme to předělali na garáž.''

,,Takže on ovládá oheň?'' Němě přikývly.

,,Tristan s Isoldou za námi přišli sami. Když už pro ostatní definitivně zemřeli- mají dost dobrý herecký výkon- tak jsme najednou všichni slyšeli její hlas v hlavě a ona nás prosila o to, abychom je k sobě vzali.''

,,Ona se spojila s vaší myslí?!''

,,Měla jsi slyšet, jak byli zmatení!'' Zasmála se za mnou Isolda a střihla.

,,Kromě toho může člověku našeptávat to co chce…takže mu může našeptávat, že ji miluje, ale hned jak to přestane dělat, je dotyčný strašně překvapený, kde se to v něm vzalo.''

,,Já mám hotovo!'' Vykřikla Helena a zatleskala si pro sebe. ,,Tak si sedni a poslouchej.'' Zašeptala Lyra a pokračovala.

,,Tristan on má taky dost dobrý dar…dokáže cítit lež a pravdu, dokáže určit přesně jaká část je pravdivá, pošle Isoldě tyhle informace- oni jsou spolu propojeni nonstop- a ta nám je přepošle. Říkáme tomu tichá pošta.'' Vyprskla jsem smíchy, ale moje vypravěčka pokračovala dál.

,,Mark utíkal před nějakým gangem, protože viděl vraždu svého bratra… Mark má silné nadání na strategii a dokáže dobře najít lidi, které potřebujeme…s jeho pomocí jsme tě taky našli na Austrálii.''

,,Vážně?''

,,Jo. Jako poslední se k nám přidal Diego. Je to takový smíšek. Směje se a má taky krásný hlas jako Anamaria, ale kromě toho ti může před očima vytvořit bludiště, které tam není, zapálit strom ikdyž to tak není…je to iluze. Dělal kabaretní kousky, ale pak ho vyhodili z klubu a on po nějaké době sám narazil na náš hrad.''

,,Narazil?''

,,No, běžel skoro naší rychlostí za Sienou- ta byla dost vyděšená tím, že ji honí, tak ho dovedla až sem a taky tu zůstal.''

,,Nezapomněla jsi náhodou na tři členy, Lyro?'' Uchichtla se na ni Helena.

,,Jo, William. To je taky kvítko, honili jsme ho po Londýnských střechách celou noc. Utíkal před námi a před tím, co je, ale před tím se nedá schovat.''

,, A on umí co?''

,,No, on je extrémně silný…a legrační.'' Opravdu- je stejný jako Emmett.

,,Já jsem Lyra, utekla jsem z domu a přišla jsem sem jako druhá…dokážu zmizet…. Říkej tomu spíš zneviditelnění… a pak je tu nakonec náš vůdce.''

,,Vůdce?''

,,Jo, Alex. Byl tu už skoro od začátku…teda od začátku nás- předešlé totiž někdo zabil a on byl jediný potomek, který o všem věděl, ostatní vyhladili. On se zase po nějaké době vrátil na hrad a celý to tu upravil za vlastní náklady, všechno…nevíme jak se dostal k téhle sumě, ale myslím, že to bude něco, co zdědil… je hodně samotářský ale nikdy se jako vůdce nechoval, baví se s náma normálně a není tak povýšený a nikdy vůdcem být nechtěl, jako u upírů- ten Aro, nebo jak si to vlastně říká, ale my jsme si ho zvolili … '' Ohlédla se kolem sebe a naklonila se ke mně a šeptem pokračovala.

,,Víš on se nikdy nikomu nesvěřuje, nepouští do pokoje, ale když se jednou zranil…vážně, tak jsme ho tam nesli a na plátně, které kreslil byla podobizna…nevšimla jsem si jí pořádně, ale taky měla tvoje vlasy…hnědé jako hořká čokoláda.'' Zase se ode mě odtáhla a pousmála se.

,,Jak koukám, už jsi hotova.'' Isolda i Helena se vedle mě culily a já se začala taky smát, vůbec nic jsem necítila…ani jsem si nevšimla, že už mě mají hotovou.