Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 2

26.06.2009 (18:33) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6014×

Rozhlédla se po třídě a když zjistila, že zase je vedle mě jediné volné místo, povzdychla si a se sklopenýma očima pomalu došla k naší lavici a neslyšně se posadila.

,,Není ti špatně?‘‘ Zeptal jsem se. Nevypadala nejlíp a zhluboka dýchala, jako kdyby měla bolesti. Otočila se na mě.

,,Ne, ne, je mi dobře…proč?‘‘ Její hlas mě vyděsil. Měla ho sice krásný, ale takový chladný a odtažitý.

,,Nic, jen..to nic.‘‘ Zase jsem se snažil věnovat učiteli, který právě připlul do třídy.

,,Dobrý ráno žáci! Dnes budete nuceni pracovat ve dvojicích, budeme dělat zákulisí pro školní divadlo, takže prosím dohodněte se se svými spolužáky, kdo s kým bude.‘‘ Zavelel a Bella se vedle mě smutně rozhlédla po třídě.

,,Můžu být s tebou?‘‘ Zeptala se po chvíli nejistě. Musel jsem se tomu usmát.

,,Jasně.‘‘ Otočila se ke mně a než učitel rozdal papíry čmárala si něco do bločku. Byl jsem šíleně zvědavý, co dělá, nikdy jsem se nepotřeboval ptát, měl jsem to jako vytištěné v hlavě, ale u ní to bylo jiné.

,,Co kreslíš?‘‘ Zeptal jsem se se strachem v hlase, že mě odmítne.

,,Nic, jen…‘‘ Udělala gesto rukou, že přesně neví co kreslí.

,,Můžu?‘‘ Skousla si spodní ret a pomalu mi podávala blok. Bože! To je… Díval jsem se na jednotlivé žáky a střídavě s tím na papíry. Protáčel jsem opatrně všechny a každý zkoumal jako rentgenem. Byly dokonalé, jako by to byla černobílá fotografie. Jessica, Mike, Lucy, Sue, Angela, Ricky, Matt, Ben, Linda… všichni spolužáci a podíval jsem se na poslední obrázek, který teď dělala. Po tváři se mi protáhl radostný úsměv…byl jsem to já. Dokonale vystihla mou podobu a oproti ostatním jsem měl vybarvené oči tak, že se dokonale shodovaly s mou barvou, až jsem se lekl.

,,To je dokonalé, proč se za to stydíš?‘‘

,,Děkuju… prostě se mi to nechce ukazovat světu.‘‘ Mírně se zamračila, našpulila rty a natáhla studené ruce pro bloček. Když jsem se otočil na ostatní, dokonale jsem ztratil dobrou náladu, kterou u mě ona vyvolala. Všichni ji zabíjeli, probodávali a smažili pohledem. Hned ale jak si všimli mého pohledu se otočily, ale jejich myšlenky byly stále naměřené agresivně proti mé partnerce. Učitel k nám přistoupil, položil na lavici kartón a suše oznámil.

,,Vy budete dělat měsíc, hodně štěstí.‘‘ To bylo všechno?

,,Takže, jak začneme?‘‘ Zeptal jsem se a přisunul obyčejnou tužku k ní.

,,Nejdřív obrysem, čím bys začal ty?‘‘

,,Nechám to radši na tobě, ty jsi tu šéf.‘‘ Nesměle se usmála, vzala tužku do svých prstů a začala kreslit. Najednou, když jsem neviděl její oči a neslyšel její hlas mě praštily ty myšlenky.

,Sakra! Jak to ta holka dělá?! Není tu ani tři hodiny a už jí Edward Cullen dělá poskoka! Já chci taky!‘

,Jé, Isabella si našla kluka a hned čapla toho nelepšího, děvka.‘

,Co na něm vidí?‘

,Zatáhnu jí do rohu a seřvu, že mi přebírá úlovek.‘

,Nejdřív zjistím, jestli se neznají z dřívějška a pak ji možná uškrtím- dobrý plán.‘ Kamkoliv jsem se otočil slyšel jsem samé urážky a nepříjemné myšlenky, až na jednu žákyni…

,Bella si našla konečně kamaráda. Jak já bych chtěla být její kamarádka, vypadá tak smutně. Snad jí Cullen ještě víc neublíží, nezaslouží si to.‘ Angela. Její myšlenky byly vždycky ty nejpříjemnější. Každodenní záležitosti, starost o sourozence a její dobrá, milá povaha mi zpříjemňovaly den.

,,Hotovo. Na, tady máš štětec a měli bychom udělat to nějak aby to vypadalo trochu realisticky.‘‘ Povzdechla si a podala mi štětec. Natáhl jsem pro něj ruku a naše prsty se zase setkaly, okamžitě mnou projel ten známý elektrický proud. Jen co jsme se dotkly, ucukla a sklopila hlavu a něco si zamručela.

,,Takže ty se jmenuješ Bella Swanová a…‘‘ Nechal jsem to nedokončené, chtěl jsem to slyšet z jejich rtů.

,,Jsem z Phoenixu, je mi sedmnáct let, jedináček, přestěhovala jsem se včera a jsem samotářská... vše?‘‘ Obrátila se na mě. Zase byla celá zamračená a tvářila se nešťastně.Začal jsem pracovat s vybarvováním a pokračoval.

,,Proč jsi se rozhodla se sem přistěhovat?‘‘

,,Osobní důvody.‘‘ Odsekla a věnovala se zase práci.

,,To je mi líto.‘‘ Zašeptal jsem. Překvapeně ke mně zdvihla hlavu.

,,Co je ti líto?‘‘ Hlas jí zněžněl a její oči se začaly vpíjet do mých.

,,Je mi líto, že trpíš…‘‘ Zase se zamračila a rychle odvrátila pohled. Pravá ruka jí vystřelila k obličeji a zahlédl jsem malou kapku na tváři a následně na prstu. Hned mě zasáhla vlna paniky. Já ji donutil se rozplakat! Ihned jsem se začal omlouvat.

,,Promiň, nechtěl jsem se tě nijak dotknout.‘‘ Podal jsem jí kapesník a objal ji. Panebože! Co to se mnou je? Viděl jsem ty šokované výrazy a hned si začali mumlat. Jen co se jí má ruka dotkla ucukla a tak jsem ji radši stáhl zpátky.

,,To je dobrý…neomlouvej se…‘‘ Zavzlykala a pár kapek jí upadlo na kartón, na který jsme kreslili. Radši jsem ji už nechtěl mučit. Pracovali jsme v tichosti a hned jak zazvonilo, zase se zvedla a nemotorně doklopýtala ke dveřím. Alice měla pravdu..očarovala mě. Nevím, jak se jí to podařilo, ale něco v ní bylo. Něco čistého,nemotorného, rozkošného, andělského…

Po zbytek dne jsem ji už neviděl. Celou noc jsem se zabýval úvahami nad jejím chováním. Proč je tak odtažitá? Tichá? Co se jí stalo? Někdo jí zemřel? Ubližuje jí někdo? Časem to zjistím…Až moc mi najednou začalo záležet na tom ubohém člověku, který mi ale do života vnesl světlo. Míjely dny…týdny… už to byly týden od jejího příjezdu a s každým dnem jsem se dozvídal něco o ní.

Rodina:matka Rene a její přítel Phil, otec Charlie a bez sourozenců,

oblíbená barva: červená,černá a bílá,

zvíře: lev a orel,

roční období: podzim,

kniha: Na větrné hůrce, Romeo a Julie, Rozum a cit,

číslo: 3

předmět: výtvarná výchova,

sport: radši žádný,

zpěvák, zpěvačka nebo skupina: každým dnem někdo jiný, ale momentálně skupina Red a Muse

kámen: topaz,

když jsem ale narazil na otázku, její nejoblíbenější místo, zasekla se, vyděšeně na mě podívala a omluvila, že potřebuje na záchod.

,,Edwarde, na tohle se jí příště neptej.‘‘ Zašeptala na měl Alice a pomalu se vydala za ní na toalety.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 2: