Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 16

11.07.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3992×

Bella:

Bylo to zvláštní…jako by se každá molekula mého těla sama opravovala. Bolelo to…srůstání kostí. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Každá zlomenina, rána, modřina…tepala, chvíli to šíleně bolelo a pak pomalu ustávalo. Nejhorší to bylo na hrudi.

Netušila jsem, co se děje. Byla jsem zmatená. Neměla bych se svíjet bolestmi tímhle pohybem? Neměla by ta rána pálit? Ne, nic se nedělo…

Přes zavřená víčka jsem vnímala, že začalo svítat. Nechtěla jsem ještě otevřít víčka, ale nic jiného mi nezbývalo. Rozechvěle jsem otevřela víčka a s potěšením zjistila, že mě konečně oči neštípou. Setkala jsem se s Edwardovým udiveným výrazem.

,,Jak?Kdy? A-Co?‘‘ Koktal a oči měl skoro venku.

,,Co?‘‘ Zaskřehotala jsem. Brada mu spadla. Chytl mě za ruku, kterou jsem měla v gáze a stiskl. Sádra tím náporem praskla a rozdrolila se mu na dlani. Opatrně se dotkl mé ruky, otáčel ji a zkoumal. Neměla bych tu mít obrovskou ránu od toho, jak mě ta upírka párala? Nic…měla jsem tam jen vybledlou jizvu, jako by to bylo staré přes několik měsíců.

Edward zavrtěl hlavou a odhrnul přikrývky. Opatrně strčil ruce do škvírek mezi mou hrudí a sádrou a po chvilce to ruplo. Sundal bílé kusy a začal prohmatávat žebra, která jsem měla ještě včera zlomená.

Gáza na noze byla rázem taky dole a on jen nevěřícně zíral na malé, vybledlé jizvy, které mi zůstaly jako jediná památka. Hned jsem na sobě měla malou košilku.

,,Kde?‘‘ Na nic víc jsem se nezmohla a civěla na malé jizvičky.

,,Nevím…‘‘ Vyšpitl Edward a stále na mě nechápavě zíral. Po chvíli se mu na tváři rozjel úsměv.

* 15 + !!!

,,Jsi zázrak.‘‘ vydechl a přitáhl si mě těsně k sobě.

,,Ty taky.‘‘ Zašeptala jsem vášnivě. Prsty mi vklouzly do jeho vlasů a přitáhla jsem si jeho obličej ke svému.

,,Lásko.‘‘ A spojil naše rty. Přitiskla jsem se na něj co nejvíc to šlo. Klečeli jsme na posteli a já z něj začala sundávat kalhoty. Tričko už neměl… Přerývavě jsem dýchala a ruce se mi třásly.

Jezdila jsem prsty po jeho zádech a on mi zatím ukazováčkem shodil tenké ramínko a přitiskl svá chladná ústa na rameno a jezdil po jeho délce až ke krku. Bože, proč mi dělá takovou rozkoš! Zaklonila jsem hlavu a nechala jeho rty jezdit mi po dekoltu.

Shodil i druhé ramínko a pomalu sunul šaty dolů. Zrudla jsem od kořínků vlasů až ke konečkům prstů. Pootevřela jsem rty a hlasitě vydechovala. Jeho ruce pomalu klouzaly dolů i s jemným sametem. Třásla jsem se očekáváním a špička jeho nosu sjížděla po mém těle. Když sundal můj jediný kus oblečení. Zase se vrátil k mým rtům a spojil je.

Líbal můj spodní ret a pak pootevřel rty a jeho chladný, sladký, opojný dech mě omámil. Vklouzl jazykem do mých úst, jeho levá ruka mě držela kolem pasu a pravá jezdila po délce mého těla. Zastavila se až u mého ňadra. Jezdil prsty kolem bradavky a mě naskočila husí kůže.

Položil mě na postel a rty se přesunul na  ně. Jemně stiskl zuby a dráždil. Ruce jsem zapletla do prostěradla a křečovitě svírala jejich lem. Prohnula jsem se v zádech jako luk a vzdychala. Jeho rty byly už dravější, jazykem se pomalu vracel k mým rtům a nechával za sebou vlhkou stopu. Přitiskla jsem je tedy na jeho a překulila se na něj. Ze rtů jsem klesla ke krku. Jemně skousla kůži a kdyby byl člověk měl by minimálně desítky cucfleků. Prsty jsem objížděla jeho dokonalé svaly a on se mezitím láskyplně vpíjel do mých očí. Sedla jsem si na něj obkročmo a vrátila k ústům. Spojil je a jeho paže mě objaly pevněji kolem pasu a během vteřiny jsem se octla pod ním. Šibalsky se usmál a naše těla se začala proplétat. Bylo to vášnivější než naše první milování a oba jsme byli taky dravější. Chtěli víc doteků, polibků, stenů a touhy. On a já… navždy…

* Konec 15 + !!!

,,Edwarde?‘‘ Zašeptala jsem ráno.

,,Ano…‘‘ Vydechl a podíval se na mě. Měl zmučený pohled a zadumaný výraz.

,,No víš….přemýšlela jsem nad něčím….‘‘ Koktala jsem a často se odmlčovala.

,,Víš, neměli by si muž a žena být…rovni? Víš….chtěla jsem se zeptat…..přeměníš mě?‘‘ Zarazil se, zamrzl- vykulil oči a začal pomalu vrtět hlavou…

,,Bello, to po mě nemůžeš chtít.‘‘ Zašeptal a odmanil se z mého objetí.

,,Proč ne?‘‘

,PROSTĚ NE!‘‘ Začal křičet.

,,To znamená?!‘‘ Zatnula jsem zuby a vyskočila z postele.

,,Nezničím ti duši! Ne! Zůstaneš člověk!‘‘ Zavelel. Radši jsem nechala to téma pro dnešek být… Celý den byl divně zamračený, nesršel tak dobrou náladou.

Přišel den balení. Stihl to do dvou minut a do hodiny a půl nám letí letadlo a s Edwardem jsme nejvyšší možnou rychlostí chytili taxi a jeli na letiště.

Nemluvili jsme, celou dobu jsme se jen drželi za ruce a kráčeli po boku toho druhého. Jen občas, když zavrčel mi obtočil paži kolem pasu a políbil na rty. Byl ledově chladný…Proč? Je to kvůli tomu, na co jsem se ho zeptala?

Alice nejspíš všechno viděla a tak se vykašlala na párty. Byla zarmoucená, stejně jako celá rodina. Edward se mě už víc nedotkl.

Vznikala mezi námi velká prohlubeň… zvětšovala se tím, kolik jsme si toho neříkali a tím, na co jsme nechtěli tomu druhému říct.

Nechápala jsem, co je na tom tak velký problém….jen mě kousne, tři dny se sice budu svíjet v mukách, ale pak už budu nesmrtelná, navždy mladá a s ním. To ho tolik bolí představa, že by byl se mnou? Že by vedle mě musel tvrdnout celou věčnost?

A co když mě nechce…nechce….nechce…..

Jsem přeci jen člověk, jak sám říkal. Jsem křehká, teplá, lehce rozbitná a ovládaná svými hormony…

Charlie byl šťastný, že jsem si to užila a pak mi dal pokoj. Byla sobota. Ráno jsem se podívala ven z okna a kupodivu bylo zamračeno. Takový rozdíl proti Astrálii, kde slunce zářit nepřestalo. Vyškrábala jsem se z postele a navlíkla na sebe nějaké oblečení. Najednou něco zaškrábalo o okno. Tiše jsem vykřikla a rychle se otočila. V okně byl Edward. Ten pohled…byl divný…

,,Bello, můžeme si spolu promluvit?‘‘ Zašeptal.

,,Jo.‘‘ Nevěděla jsem, co se děje. Přikývla jsem a on se podíval starostlivě na oblohu. Jako kdyby čekal, že tady- ve Forks- bude slunečno každý den.

,,Tak za půl hodiny na příjezdové cestě k nám domů- trefíš tam?‘‘

,,Jo.‘‘ Přikývla jsem. Zmučeně se na mě podíval a moje podvědomí mi zašeptalo, že to není nic dobrého. Co se děje? Okamžitě zmizel. Nasadila jsem na sebe mou zelenou bundu, zapla si ji až ke krku, nasadila holinky a vyrazila ťapat mokrým Forks.

Voda kolem mých bot cákala a můj mozek byl vypnutý…na nic jsem nemohla  myslet, nešlo to. Nevěděla jsem, co na mě čeká. Co se stalo? Proč se tak Edward chová?! Nevím…každopádně, zachvíli se odpovědi na své otázky dozvím.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 16: