Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 14

09.07.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5339×

Bella:

Ach… to byl sen… Nejkrásnější sen ze všech. Naše těla se vzájemně proplétaly na modrém prostěradle, doteky, polibky…bylo to tak skutečné. Nechtěla jsem ještě otevřít oči, ale pak jsem ucítila chladivý dotek na tváři.

Zamrkala jsem do denního světla a tam byl on! Usmíval se mým rozpakům.

,,Dobré ráno lásko.‘‘ Zašeptal a jeho dech mi zavanul do tváře. Co se to tu včera dělo?! Postel byla na padrť, potrhané látky kolem mě.

A pak jsem si něco uvědomila… To, co se včera dělo nebyl sen! To byla sladká realita! Důkazem mi byla totiž moje póza… Ležela jsem na Edwardově hrudi, pravou nohu přehozenou přes jeho, hrudí plně přitisklá na něm a ruce na jeho prsou. Vrcholem byla moje nahota.

,,Ahoj.‘‘ Usmála jsem se a políbila na hruď.

,,Prosím, řekni mi, že tě nic nebolí.‘‘ Zašeptal bezmocně a zamračil se smutně.

,,Ne, proč?‘‘ Nechápala jsem to a protáhla se jako mlsná kočka. Všechno bylo v nejlepším pořádku a dokonce i víc.

,,Víš, varovali mě, že je to smrtelně nebezpečné pro člověka…souložit s upírem. Jsi tak snadno rozbitná- tak křehká a já když se probral z té…vášně, strašně jsem se vyděsil, jestli jsem ti neublížil.‘‘

,,Jsem v pořádku.‘‘ Vydechla jsem a ještě víc se přitulila jeho chladná hruď mě příjemně osvěžovala od vedra, které panovalo venku. Objal mě ve velice lidském gestu a zabořil nos do mých vlasů. Zhluboka dýchal a prsty mi zlehka vyťukával něco v morseovce.

,,Miluju tě.‘‘ Zašeptal.

,,Děkuju.‘‘ Vydechla jsem.

,,Za co?‘‘ Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev.

,,Za dnešní noc…‘‘ Šeptla jsem a on přitlačil své rty na mé.

,,To já děkuju lásko.‘‘ A ukazováčkem ťukl na špičku mého nosu.

,,Taky tě miluju.‘‘ Zasmála jsem se, natáhla k němu a vášnivě ho políbila.

Když mě konečně přesvědčil, že na nás čekají Alice s Jazzem dokopala jsem se k vstávání. Alice nás vláčela po celém ostrově a když si Edward všiml, že už se neudržím ani na nohou, zvedl mě do náruče a pomalu, kolébavě tiše kráčel za Alicí, která nepřestala žvatlat. Dlaně jsem si položila na Edwardovu tvář a objížděla kontury. Jasper po nás jednou střelil pohledem- cítil naše emoce- a s lehkým úsměvem se zase otočil k mašině na kecy.

,,Alice, odneseme už Bellu domů, je unavená.‘‘ A otočil pohled ke mně. Okamžitě jsem nasadila zmučený výraz a otupěle zírala na Alici.

,,Panebože! Proč jsi nic neřekla Bello!‘‘ Zapískla a významně se podívala na Edwarda. Ten přikývl a upírskou rychlostí jsme běželi domů.

,,Jsi lepší herečka, než jsem si myslel.‘‘ Zašeptal mi do ucha, když zavřel dveře a já se na něj doslova vrhla.

,,Pro tebe cokoliv.‘‘ Zavzdychala jsem a jeho paže mě zvedly a nesly do ložnice, kde jsme pokračovali ve výbuchu vášně.

Ráno mě probudily zase sluneční paprsky. Ti hajzlíci si nedají pokoj.Pomyslela jsem. Natáhla jsem ruku k místu, kde ležel Edward. Bylo PRÁZDNÉ! Zmateně jsem otevřela oči a hledala jeho úsměv a oči- nikde nejsou!

,,Edwarde?‘‘ Zašeptala jsem, ale pak mi pohled padl na stolek kousek ode mě.

,Musel jsem na lov lásko. Vrátím se co nejdřív to půjde. Alice s Jazzem už odjeli domů chystat oslavu našeho příjezdu.‘ Stálo na přeloženém papírku, který byl hned vedle salámů, sýrů a opečených housek. Smutně jsem si povzdychla a dala se do snídaně.

Bylo to dost  dobré na to, že to dělal někdo, kdo nejí. Spořádala jsem celý tác a v hlavě si přehrávala dnešní noc. Byla dokonalá…ostatně stejně jako on. Navlíkla jsem na sebe noční košilku od Alice. Zase byla krátká, ale ne tolik jako ty předešlé- ke kolenům, bílá a sametově hebká a lehká. Nechápu, proč nemůžu nosit jednu věc víckrát než jen jednou…

Když jsem skončila se vším, nevěděla jsem, co dělat. Vytáhla jsem si malý bloček z kufru, obyčejnou tužku a nechala mou inspiraci pracovat. Sledovala jsem ložnici z křesla v rohu u okna a zaznamenávala na bílý papír. Otevřela jsem si okno, aby mi vanul čerstvý vítr od moře a vnímala ticho a jemné ježdění tužky na papíře.

,,Ahoj kočičko!‘‘ Vyskočila jsem z křesla. To nebyl Edwardův hlas. Všechny věci co jsem měla v ruce s prásknutím spadly na zem. Hledala jsem původce hlasu. Byl to hluboký hlas, který uslyšíte často v reklamách na automobilky. Stál u okenní římsy a ležérně se o ni opíral.

,,Kdo jste?! Co děláte v mém domě?‘‘ Hlas se mi třásl strachy. Před oknem stál vysoký, svalnatý, nepřirozeně bledý muž okolo třicítky.

,,Řekněme tomu, že jsem se pozval na svačinku, že Sarah?‘‘ Otočil se a hned po jeho boku stála krásná černovláska okolo pětadvaceti a oba si mě se zájmem prohlíželi. Měla na sobě staré svatební šaty a vlasy ji sahaly snad až k zemi.

,,Ano můj drahý. Ona vážně rozkošně voní. Ještě že jsme se přišli na ni podívat. Lexi, nechceš, abychom si s ní trošku pohráli? Ať je alespoň nějaká legrace.‘‘ A hodila po něm krvavými očima prosebný pohled.

,,No já ti nevím…‘‘

,,Prosím.‘‘ Zaskučela a propálila mě pohledem.

,,Máš hodně hlad, nebo to ještě nějakou dobu vydržíš?‘‘ A usmál se mile na mě.

,,Vydržím.‘‘ Zavýskla a už jsem letěla v jejich náruči lesem.

,,Edwardééééé!!!‘‘ Křičela jsem a z očí se mi draly slzy.

,,Edwardéééé!!‘‘  Nic, žádná odezva. Během pár minut jsme stáli na nějaké louce. Skála ohraničovala severní stranu a řeka východní, jinak okolo byl jen a jen les.

,,Přivaž ji sem.‘‘ Ukázala žena ke skále a muž poslušně se mnou vyběhl a silnými lany přivázal k železným obroučkám ve skále.

,,Co sis vymyslela dračice?‘‘ Usmál se na ni a ona na mě blýskla dokonalým ostrým chrupem.

,,Si pohrajeme trošičku, nechceš?‘‘ Přešla ke mně a chytla mě pod bradou a otočila krk na stranu. Ledovým nosem mi přejela po délce šíje a vdechovala. Slíbila jsem si, že nebudu křičet. Už je pozdě na záchranu. Klidně jestli je něco vyruší tak můžu být během setiny sekundy mrtvá.

,,Ach….voní po nejlahodnější krvi, pojď se přesvědčit. Tohle jsme hledali přes padesát let.‘‘ A pokývla na muže. Ten zaujal její místo a já se otřásla. Bylo mi to nepříjemné. Muž mě k tomu objal kolem pasu a přitiskl svůj nos víc než žena.

,,Pravda.‘‘

,,Můžu už, nebo ji nejdřív ukážeme, kdo jsme?‘‘ Zeptala se žena se zájmem.

,,Já vím, kdo jste, spíš co jste.‘‘ Šeptala jsem, ale oni to slyšeli až moc dobře.

,,Vážně?! Tak říkej.‘‘ Zavrčela na mě žena.

,,Jste upíři, vy dva se živíte lidskou krví a tvoje jméno je Sarah a jeho Lex.‘‘ Žena se na něj otočila a uznale přikývla.

,,Chytrá svačinka.‘‘ Zamumlala a vytáhla něco zpoza zad.

,,A doufám, že víš, co se stane, když se řízneš.‘‘

,,Krev…‘‘ Zamumlala jsem a jí se rozhořely její onyxové oči.

,,Přesně.‘‘ Zašeptala a políbila na čelo. Chytla mě za zápěstí a zase k němu přitiskla nos. Vzala ostrou pozlacenou dýku a jejím ostrým koncem mě bodla do zápěstí. Okamžitě se z ranky vyřinula kapička krve, která skápla zpátky na dýku a tu pak Sarah olízla.

,,Řekneš jí už pravdu?‘‘ Zašeptala k němu dostatečně hlasitě, abych to slyšela i já. Lex ke mně přistoupil a začal mi do ucha šeptat.

,,Víš co se stalo tomu tvýmu přítelíčkovi? Po cestě jsme na něj narazili…bylo nás jednoduše víc a on nebyl dostatečně silný…‘‘ COŽE! Celá jsem se začala třást z očí mi začaly kanout slzy a lápala jsem po dechu.

,,Edwarde…‘‘ Vydechla jsem. Nemohla jsem tomu uvěřit. On… ne, nemůže být mrtvý, nesmí! Proč?!

,,Stále křičel tvoje jméno a když jsem ho dotrhal zašeptal hodně dojemně- miluju tě.‘‘  Pokračoval ten přátelský hlas. Vlna vzteku mě přemohla.

,,TY HAJZLE! NESNÁŠÍM TĚ! PROČ! PROČ ON! MĚ JSTE PŘECE CHTĚLI! TADY MĚ MÁTE!‘‘ Křičela jsem na něj a zatínala čelist.

,,Takhle jsi si to přála drahá?‘‘ Obrátil se k ženě a ta přikývla a zase se ke mně přiblížila.

,,Jdeme na drastičtější část dnešního představení.‘‘ Vzala nůž a vedla mělký řez od zápěstí až k loktu. Křičela jsem bolestí, ale víc nad ztrátou mého anděla. Smysl bytí už tu nebyl, tak proč bych tu měla být já? Vydala jsem křik. Slzy mi žádné nevytekly, zato z úst se mi řinula krev a oba si ji z mé ruky slízávali. Byli odporní. Žena klekla na zem a chytla mou nohu.

,,KŘUP!‘‘ Ozval se odporný zvuk…zlomila mi nohu! Zase jsem bolestí sykla a zadržovala toky slz.

,,Statečná…‘‘ Zašeptala a pokračovala. ,,Ale ne na dlouho.‘‘ Utrhla železa a bouchla mou hlavou o skálu. Hlava mě brněla, bolesti jsem si už nevšímala. Přála jsem si jen jedno. Jít rychle za Edwardem. Krvácela jsem a oni stále neútočili- proč?

,,Breč!Křič! Pros!‘‘ Křikla na mě po chvíli. Z hrudi se jí ozývalo vrčení.

,,Ne.‘‘ Zatnula jsem zuby a ona mě praštila do žeber. Ozvalo se další křupnutí.

,,Ještě toho nemáš dost!‘‘ Byla jako šílená. Popadla mě do náruče, vzduch okolo mě nachvíli zasvištěl.

,,Sarah! No ták, nech toho!‘‘ Křičel za ní muž, ale ona ho ignorovala. Po chvilce jsme se zastavili a ona mě chytla pod krkem a vražedně si mě měřila.

,,Sbohem na dně!‘‘ Zavřískala na mě a hodila z útesu. Letěla jsem jen pouhou chvíli a pak se mé skoro mrtvé tělo ponořilo do ledové vody. Čím jsem si zasloužila tenhle osud?  Nořila jsem se hlouběji a hlouběji do temnoty…

Sbohem Edwarde, miluju tě. Viděla jsem jak na mě z nebe natahuje své chladné, dokonalé paže a natáhla k němu z posledních sil ruce. Budeme spolu- jak v životě a existenci, tak i po smrti.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 14: