Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 10

05.07.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4719×

,,Kolik je?‘‘ Vydechla po chvíli a pomalu otevřela víčka.

,,Skoro půl čtvrté.‘‘

,,To je nemožné, já furt spím…skončí to někdy?‘‘

,,Upřímně doufám, že ne.‘‘ Usmál jsem se a políbil ji na čelo.

,,Kde jsou ostatní?‘‘

,,Dole a přehrávají si tu ukolébavku.‘‘ Alice si to celé nahrála na magnetofon a stále dokolečka si ji s Esme a Rose pouštějí.

,,Aha…takže jsou na nějakou dobu zaměstnané?‘‘ Zeptala se a koutky jí pomalu vystřelily nahoru.

,,Ano.‘‘ Hned se ke mně přitulila a spojila naše rty. Hrály v dokonalé souhře a já jí pomalu sjel až je koutku, hranu brady a líbal její krk. Srdce se jí freneticky rozbušilo, přerývavě dýchala. Jazykem jsem jezdil po kůži,  cítil její tep, jak se zrychluje a zpomaluje. Přitáhla si mě zpátky  na rty a zase se nechali na chvíli unášet chtíčem. Stačí tak málo…jen strhat oblečení a …NE! Mohl bych jí ublížit! Je to ještě člověk! Křehká, rozbitná a teplá. Překulil  jsem se nad ní a polibky přesunul pod ušní lalůček.

,,Nemuč mě Bello, tohle se nedělá- svádět upíra.‘‘

,,Hmm.‘‘ Vydechla omámeně. ,,Já za nic nemůžu.‘‘

Zvedl jsem hlavu a vpíjel se jí do očí. ,,Kdo teda za to může?‘‘ Zvedla jeden koutek úst nahoru  a laškovně se zasmála.

,,Ty.‘‘

,,Já?‘‘

Přikývla a dusila smích. ,,Nesmíš být tak okouzlující.‘‘

,,Jo, tak já jsem okouzlující.‘‘ Smál jsem se a prsty jsem jí začal probíhat po těle. Místností se rozléhal její dokonalý smích.

,,Ed-Edw- E-Edwarde!‘‘ Chichotala se a pažemi se snažila bránit a vůbec jí to nešlo. Smál jsem se s ní.

,,Co se to tady děje!‘‘ Emmett vyrazil dveře a zamrzl v nich. Viděl jsem v jeho mysli ten obrázek. Já ležím na zrudlé, udýchané Belle, oba úsměvy na rtech, které jsou od sebe jen pár centimetrů a jiskřičky v očích.  Emmettova mozkovna si to hned upravila a na tváři se mu rozjel úšklebek zlomyslné radosti.

,,Esme, Edward porušuje v tvém domě své předsevzetí- až po svatbě!‘‘ Hned se vedle něj objevila moje adoptivní mamka.

,,Edwarde!‘‘

,,Ne, to vůbec nechápete, Edward jen hodně dobře lechtá.‘‘ Vysvětlovala Bella. Esme hned přeběhl po tváři chápavý výraz a střelila vražedný pohled na Emmetta.

,,Mami, oni kecaj, nevidíš to?‘‘ Žaloval hned Emmett. Zase jsem společně s Bellou propukli v smích.

,,Hej, kolikrát si ty porušil předsevzetí?‘‘

,,Ani jednou!‘‘ Bránil se Emmett.

,,Jo, protože u každého si řekl, že to do 12 hodin smíš porušit!‘‘

,,Právě.‘‘

,,Porušuješ každé předsevzetí do šesti hodin, takže si žádné nikdy nedodržel.‘‘

,,Slídile.‘‘ Prskal na mě.

,,Vlezdoprdelko.‘‘

,,Lháři.‘‘

,,Cvoku.‘‘

,,Nadrženej upíre.‘‘

,,Děcko.‘‘ Tentokrát se naštval- zdálo se, že nabírá rudou barvu- otočil se na patě a zabouchl dveře. Esme jen stála ve dveřích a pak hodila pohled na staré hodiny nad krbem.

,,Začíná být pozdě.‘‘ Přikývl jsem a ona tiše vyklouzla z pokoje.

,,Tak pojď můj smíšku, ať nedostaneš domácí vězení.‘‘ Zasmál jsem se a pomohl jí na nohy. ,,Příjdeš dneska?‘‘

,,Dobře, ale skočím si s Alicí na lov, budu u tebe pět minut po půlnoci.‘‘ Obtočil jsem ji ruku kolem pasu a vedl domů.

Rychle jsem ji před dveřmi políbil na čelo a pak na rty a běžel na lov. Nutně jsem ho potřeboval a zvíře nade mnou začalo přebírat iniciativu. Slyšel jsem tiché skoky Alice a pak už se jen soustředil na lov. Skočil jsem na minutu přesně do Bellina pokoje, přikryl ji a automaticky broukal její písničku. Zamračený výraz zmizel a objevil se ten dokonalý, klidný a přitulila se k mému ledovému tělu.

Konec školního roku. Konec třeťáku, Bella vypadala maximálně šťastná a o to víc, když mě držela za ruku a šla po mém boku školní chodbou, kde se čas jakoby zastavil. Lidi si stále na to nemohli zvyknout. V kapse mi zabzučel telefon a hned jsem ho zvedl.

,,Co je Alice?‘‘ Zamručel jsem a slyšel její radostný tón.

,,Dovolil nám to Edwarde! Dovolili!‘‘

,,Vážně?‘‘ Nemohl jsem tomu uvěřit a Bella taky ne-vůbec nic totiž nevěděla.

,,Dalo mi to sice trochu zabrat ho překecat, že tam bude taky Esme, nejdřív nevěřil, ale pak na moje naléhání podlehl a řekl, že ho snad dva týdny nezabijí.‘‘

,,Jsi dokonalá.‘‘

,,Jasně, já vím, proto jsi mě požádal, abych to ukecala, že to prý bude jen čistě dámský výlet, doufej, že si to nepůjde ověřovat.‘‘

,,Díky.‘‘ Vydechl jsem a sledoval Bellin nechápavý výraz.

,,Už jsi jí to řekl?‘‘ Zeptala se Alice.

,,Ne.‘‘

,,Udělej to hned, než ti ztropí nějakou scénu.‘‘ Zavrčela.

,,Bude to stačit večer?‘‘

,,Perfektně. Pak až usne si pro to přiběhneš, pápá.‘‘ A tipla to. Bella stála vedle mě s nasupeným, nechápavým výrazem a sledovala můj pokřivený úsměv.

,,Co jste se na mě domluvili?‘‘

,,Uvidíš.‘‘ Zašeptal jsem jí toužebně do ucha a vedl domů, aby mohla uhodnout můj plán. Nervózně poklepávala nohou, kousala se do rtů a těkala očima přes kupu zelené kolem nás.

,,Edwarde, řekni to!‘‘ Zaprosila.

,,Ne, ne, musíš na to přijít sama…‘‘ Naštvaně si založila ruce v bok a dál už mlčela. Musel jsem se občas ujistit, že tam opravdu je, nechtělo se mi věřit, že ji zvědavost ještě neskolila. Zabrzdil jsem před domem a podržel jí dveře.

,,Bello? Jsi to ty?‘‘ Charlie si vzal na dnešek volno.

,,Jo tati, jsme to my.‘‘

,Aha, takže je tu i ten Edward.‘ Pomyslel si.

,,Dobrý den Charlie.‘‘

,,Ahoj Edwarde.‘‘ Zamručel a zkoumavě si mě měřil.

,,Takže tvoje sestřička mi chce na nějakou dobu zabavit dceru?‘‘ Zvedl jedno obočí a já mohl jen přikývnout a udělat zmučený výraz.

,,Ty jedeš s otcem a bratry na stanování?‘‘ Ověřoval si.

,,Ano pane.‘‘

,,Dobře…spoléhám na tvou sestru, že mi ji v pořádku přiveze!‘‘

,,To já taky.‘‘ Chudák Bella, kdyby ji někam měla SAMA Alice vzít, nepřežila by ani dva dny. Její záchvaty nakupování…

,,Takže…už máš sbaleno a v neděli odjíždíte.‘‘ Otočil se na Bellu a já se díval na její šokovaný výraz. Po chvíli zamrkala a podívala se na svého otce.

,,Jo, jo, dobře…Edwarde, mohl bys na chvíli se mnou ven?!‘‘ Otočila se na mě a já se provinile přikrčil a vyšel ven.

,,Hned jsem zpátky tati, jen se jdeme projít.‘‘

,,Buď doma před setměním Bello.‘‘ Křikl za ní a ona mě za paži táhla k lesu.

,,Tak mi okamžitě všechno vyklop! Okamžitě! Jaký stanování?! Kam mě Alice unese?! To nás chceš rozdělit od sebe?! Zbláznil ses?!‘‘ Celá zrudla a zalápala po dechu.

,,Uklidni se Bells-‘‘ Přerušila mě a zase křičela.

,,Já jsem klidná! Ty mi ale dlužíš odpovědi!‘‘ Vypadala jako bohyně pomsty.

,,Odjíždíme.‘‘ ,,Cože? Kam?!‘‘ Začala nabírat sinalou barvu.

,,Potřebujeme si odpočinout.‘‘ Vydechl jsem.

,,Edwarde, to nemyslíš vážně?! Že ne? Řekni že mě neopouštíš!‘‘ Do očí se jí draly slzy.

,,Ne, nevěřím tomu, nevěřím, že bys mi lhal, ne v tom. Ne v tom, že mě miluješ!‘‘ Kolena se jí podlomila a rukama si zakryla obličej a vzlykala. Stál jsem tam úplně šokovaný. ,,Neopouštěj mě Edwarde.‘‘ Zašeptala.

,,Bello, o čem to tu mluvíš?‘‘ Klekl jsem si k ní a obličej jí vzal do dlaní.

,,Lásko, my tě bereme s sebou.‘‘ Tvář ji ozdobil ruměnec.

,,Vážně?‘‘ Po líčku jí stekla slza.

,,Veř mi.‘‘ Sklonil jsem se k ní a políbil na rty. Srdce se jí na chvíli zaseklo a pak rozjelo šílenou rychlostí. Vzal jsem jí do náruče a zatočil se s ní dokolečka.

,,Počkej, ale táta říkal, že vy jedete stanovat.‘‘

,,Jede jen Carlisle, Esme,Emmett a Rosalie. My dva a Alice s Jazzem jedeme někam jinam srdíčko.‘‘ Rozhodila kolem mě ruce a zuřivě mě objala.

,,Miluju tě.‘‘ Vydechla.

,,Já tebe taky.‘‘

,,Tohle mi už nikdy nedělej, málem jsem měla infarkt jen z pomyšlení, že tu nejsi.‘‘ Pokárala mě, utřela si slzy a já ji na tváře dal dlaně a ochlazoval jejich rozpálenost.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 10: