Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříchy lásky - 13. kapitola - Posedlost

surprise-ukázka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hříchy lásky - 13. kapitola - PosedlostTak a je tu po dlouhé době další díl! V tom posledním Bella pod přívalem nově objevených vzpomínek utekla od Edwarda a svého života. Co má v plánu a koho při svém útěku pozná? Začarovaný kruh pokračuje! Přijemné čtení a doufám, že mi tu zanecháte nějaké komentáře! Díky! Pac a pusu, pac a pusu, Vaše Lorenia. :)

02.03.2011 (07:45) • Lorenia • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3418×

EDIT: ČLÁNEK NEPROŠEL KOREKCÍ

 

Utíkala jsem, ale nevěděla kam. Moje tělo reagovalo rychleji než moje mysl. Hnala jsem se chladným lesem plným děsivých zvuků a mlžný opar pokrýval cestu. Nechtěla jsem myslet na to, co dělám. Chtěla jsem být co nejdál od všech, kterým bych mohla svou přítomností jakkoli ublížit.

Pocítila jsem bolestivý tlak na hrudi, když jsem si vzpomněla na Charlieho. Takhle ho opustit a okrást ho o šanci na rozloučení nebylo rozhodně fér, ale neměla jsem jinou možnost. Ona by mu ublížila. Zabila by ho při první možnosti a to jsem nemohla dopustit. Chtěla mě, ne jeho. A jedinou cestou z bludného kruhu bylo utéct, daleko od života, který mi kdysi patřil. Daleko od Belly Swanové, křehké a naivní holky, která se neuměla bránit a utíkala před svým strachem!

 

Zastavila jsem se, když jsem vyběhla k asfaltové cestě. Nedomýšlela jsem následky svého jednání a stopla první auto, které projíždělo kolem. Měla jsem štěstí, když zastavilo. Jednu věc jsem ale musela udělat, pro úplný klid…

Přistoupila jsem k mladé ženě. Na první pohled mě zaujala, byla jiná než já. Bledá, ale krásná.

 

„Díky,“ špitla jsem vděčně a žena se na mě přívětivě usmála.

„Žádný problém. Kam míříš?“ zeptala se.

„Oh, no vlastně popravdě ani nevím,“ přiznala jsem a žena se zatvářila překvapeně. Pocítila jsem nutkání jí svěřit své tajemství, ale vzápětí jsem usoudila, že by mě měla asi za blázna a tak jsem radši mlčela.

„Dlouhý příběh,“ řekla jsem jen bez zájmu. Zadívala se na mě pronikavým pohledem, jako by mi chtěla číst myšlenky. Slabě jsem se otřásla.

„Děje se něco?“ divila se.

„Ehm, nene. Jen jsem chtěla říct, že vystoupím někde po cestě, kde mi zastavíte, pokud to půjde,“ vysvětlila jsem své menší zaváhání.

„Jistě,“ odpověděla a auto se rozjelo.

„Omlouvám se, jsem nezdvořilá. Jsem Bella,“ představila jsem se. Žena si mě jedním okem prohlédla.

„Davon, těší mě,“ odpověděla, sešlápla plyn a auto mizelo v dáli…

 

 

Edward

Stál jsem na terase a přemýšlel nad Bellou. Jak jsem někoho jako je ona tak nenávidět? Teď už jsem si to dokázal přiznat narovinu. Miloval jsem ji z celého srdce. Její vzpurnost, jak krásně špulila rty, když se zlobila, jak se na mě dívala, když se její rty dotkly mých a její srdce se chvělo jako andělská křídla…

Moje myšlenky vyrušilo zvonění telefonu. Podíval jsem se na displej mobilu, volala Alice. Neochotně jsem zvedl telefon s výčitkou, že mě vyrušuje.

 

„Edwarde, poslouchej mě!“ křikla Alice bez pozdravu a můj klid byl okamžitě pryč.

„Alice, co se děje? dožadoval jsem se odpovědi.

„Bella je pryč!“ špitla zděšeně a můj dech se zastavil.

„O-o čem to mluvíš?“ ptal jsem a ve tváři se mi promítl zjevný šok.

„Vzpomněla si, Edwarde,“ odpověděla rozrušeně a já se s telefonem na uchu rozběhl k jejímu pokoji. Rozrazil jsem dveře a zarazil se. Jen záclona v okně vlála v ledovém větru. Byla pryč.

„Edwarde! Edwarde! Slyšíš mě?!“ Všechno se mi promítlo zpátky. Ten polibek, to jak se po tom chovala. Všechno teď do sebe zapadalo!

„Alice, kde je?! Kam utekla?“ křičel jsem na ni zoufale.

„To nevím,“ povzdechla zničeně a já prudce mrštil s mobilem o zeď. Rozlétl se na tisíc kousků.

„Bello!“ vykřikl jsem zlomeně a padl na kolena. Třásl jsem se strachem a zároveň bolestí, která mi pulzovala celým tělem jak jed. Oheň, který vycházel z mého nitra, pohlcoval veškeré mé vnímání. Oslabený jsem se postavil zpátky na nohy. Ztratil jsem ji a to jsem nemohl dopustit! Musel jsem ji najít a přivést zpět!

 

 

Bella

Uběhla hodina a Davon ještě nezastavila.

 

„No, myslím, že mi můžeš zastavit,“ řekla jsem. Nechápavě se na mě podívala.

„Ale ty ještě nevystupuješ, drahoušku,“ oznámila mi s úsměvem a otočila se zpátky k volantu. Trochu mě to vyděsilo.

„E-e hm, myslím, že tě nechápu,“ odpověděla jsem značně rozrušeně. Její výraz se nezměnil.

„Tak znovu. Asi jsi mě dost jasně nepochopila!“ řekla už jasně rozezleným tónem a mně se přímo šíleně rozbušilo srdce. Snažila jsem se otevřít dveře, ale bylo zamčeno.

„Co ksakru má znamenat?“ vyjela jsem naštvaně.

„To znamená drahá Bello, že Nancy nikdy neprohrává, rozumíš?“ zašeptala jedovatě a pobaveně se zasmála. Při vyslovení toho jména mi tuhla krev v žilách.

„Nancy?“ opakovala jsem vyděšeně.

„Že bych cítila strach?“ bavila se Davon.

„Co ty s ní máš společného? Asi nevíš, že je to - ,“

„Upír?“ dořekla za mě a její rty se semkly do ještě slastnějšího úsměvu. Zděšeně jsem se na ni podívala.

„Jak to víš?“ špitla jsem a hlas se mi zlomil.

„Myslela jsem, že jsi chytřejší, ale mýlila jsem se.“ Pocítila jsem, že začínám panikařit a pravou rukou jsem se ze všech sil snažila otevřít dveře.

„Být tebou, nedělala bych to. Tedy, pokud se nechceš zabít, samozřejmě,“ zasmála se a přidala plyn.

„Kam mě to vezeš a co máš společného s tou vražedkyní? Odpověz mi, slyšíš!“ vykřikla jsem rozzuřeně.

„Myslím, že nejsi v situaci, kdy se můžeš ptát, nemyslíš?“ sykla Davon. Srdce mi splašeně tlouklo a třásla jsem se strachy.

„Prosím, nech mě jít!“ žadonila jsem.

„Pláčeš na špatném hrobě, drahoušku. Vím, že jsi utekla, ale tak jako tak si zasloužíš…“ Najednou se zarazila a auto zastavilo.

„Jsme na místě,“ řekla se zájmem a v jejím výrazu se promítla sladká radost vítězství. Než jsem stačila cokoli říct, táhla mě z auta. Snažila jsem se vytrhnout z jejího sevření, ale po pár sekundách jsem pochopila, že tohle je marný boj. Nevynaložila sebemenší úsilí, aby mě udržela. Měla neuvěřitelnou sílu! Poslední, co jsem zahlédla, byly mohutné vstupní dveře neznámé usedlosti. Pak jsem ucítila tupou bolest a všechno zmizelo v černočerné temnotě…

 

Šepot hlasů. S velkým úsilím jsem otevřela oči. Ležela jsem na špinavé zemi v nějakém sklepení. Místností prostupoval ledový chlad, který mi způsoboval na těl husí kůži. Bolest, kterou jsem pocítila, vycházela z krvácející rány na hlavě. Zmateně jsem se kolem sebe rozhlížela a při pokusu pohnout se jsem zjistila, že jsem svázaná. Ze tmy se najednou vynořila tvář, jejíž přítomnost mi způsobila smrtelnou hrůzu v očích. Prudce jsem sebou trhla a tělo jsem měla v jednom ohni.

 

„Ráda tě opět vidím, Bello,“ promluvila pobaveným a zároveň zlostným hlasem.

„Co-co po mně chceš? Nech mě jít!“ linul se z mých rtů zlomený, ochraptělý tón bolesti a strachu. Nancy se ušklíbla a přistoupila blíž ke mně.

„Nemám ráda překážky,“ odpověděla chladně a její úsměv ztuhl v děsivé grimase.

„Nejsem překážka! Prosím, nech mě jít! Udělám cokoli!“ vzlykla jsem zoufale a otřásla se chladem. Přistoupila těsně ke mně a sehnula se. Ani jsem nedýchala.

„Ty to vážně nechápeš, že jo?“ téměř vykřikla. Její tvář potemněla a rty zkřivila do ostré linky.

„Nedoufej, že je ve mně něco dobrého jako v Cullenových! Já nikdy neustupuju a už vůbec ne ubohé lidské rase, rozumíš mi?! Edward patří mně a ty mi nebudeš stát v cestě!“

„Ale on tě nemiluje!“ vykřikla jsem a v zápětí zalitovala svých slov. Nancina tvář teď plála zuřivým ohněm a v jejích očích se promítaly blesky zloby a hněvu.

„Davon?“ vykřikla a ze tmy se vynořila známá cizinka. Až při dalším pohledu na ni jsem si všimla toho, co držela v rukou.

„Nancy! Co chceš dělat?! To ne! Prosím!“

„Bude to bolet, to mi můžeš věřit,“ zašeptala vzrušeně a ticho chladného sklepení prořízl můj zoufalý výkřik…

 

Autor: Lorenia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříchy lásky - 13. kapitola - Posedlost:

 1
1. Kačka
21.08.2011 [23:24]

TAkže přece jen Nancy, bože Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
jinak povedený díl Emoticon doufám, že jí Ed brzo najde a živou nebo přeměněnou Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře