Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hrátky s ohněm - 20. kapitola

Fanmade-B & E-Svatba


Hrátky s ohněm - 20. kapitolaVelký, moc velký průšvih, který svrhne misky vah na jednu nebo druhou stranu...

EDIT: Článek neprošel korekcí.

20. kapitola

Vystoupil jsem a šel Isabell otevřít. Nejdřív vystrčila jednu a pak druhou nohu. Jako dáma. Svůdně. Vzal jsem svou i její tašku a ruku v ruce jsme šli po parkovišti. Ucítil jsem několikero pohledy v zádech. Rozhlédl jsem se a můj pohled se zaměřil na ně… Na Culleny. Jejich mrazivé tváře už mi nepřišly bolestivé… už nebyli rodina. Byli jen další osoby ve městě…

Stál jsem ztuhle a díval se na ně, jako bych čekal na nějakou odezvu z jejich strany. Probralo mě, až když mi Isabell jemně položila ruku na rameno.

„Můžeme?“ zeptala se opatrně. Zatřepal jsem hlavou a s úsměvem ji objal kolem pasu.

„Jistě.“ Celé parkoviště nás pozorovalo. Pár těch zbytečných lidských životů se cítilo ukřivděně, když v sobě hasily poslední naděje, že by měli u nás nějakou šanci, nejen jako večeře. Zbytek byl zmatený a překvapený. Věděl jsem, že oni stojí stále na místě a dívají se. Cítil jsem to. Z jedné strany mi to bylo nepříjemné, ale z druhé, té sobecké strany jsem cítil, že takhle je to konečně správně. Nejsem malý, abych se schovával a zapíral svou ženu. Nebylo by to fér k ní a ani k nim, i když mi už bylo v podstatě jedno co si o nás myslí. Šel jsem hrdě přes celé parkoviště s Isabell přitisknutou těsně k tělu. Usmívala se, musela vidět jak dobře mi to dělá, dávat na obdiv její krásku, která patří jen mě. Její zprvu váhavý pohled, který se v jí očích objevil po konfrontaci s mou bývalou rodinou, nahradil láskyplný a vděčný. Miloval jsem ji a ona to věděla.

 

Došli jsme do třídy a posadili se do lavice nejdál od ostatních. Občas se na nás někdo otočil, zřejmě, aby se přesvědčil, že tam stále jsme a dýcháme jim na krk. Musel jsem se zašklebit jak to vyznělo. Zvláštní jak se najednou změnil můj náhled na lidi. Nikdy jsme pro ně nebyli nebezpečnější. Slabý hlásek v mé hlavě byl znechucený mým chováním a kdybych si ho připustil, výčitky svědomí z mých skutků by mě zřejmě dohnaly k šílenství, ale naštěstí byl tak tichý, že zanikl v mém staronovém přesvědčení.

„Nad čím přemýšlíš?“ dolehl ke mně tichý šepot a Isabellina ruka se propletla s mojí. Otočil jsem k ní tvář a pousmál se.

„Nic důležitého.“

„Pořád ti leží v hlavě, mám pravdu?“ Zatvářil jsem se zmateně, i když jsem moc dobře věděl o čem mluví. Sto let v jejich přítomnosti nejde vymazat jen tak. Až moc dlouho byly nedílnou součástí mého života. Znal jsem je již jako lidi, když je Carlisle přeměnil a byl svědkem jejich prvních začlenění do nového života. Já sám je podporoval ve vegetariánství a jako příklad špatného rozhodnutí uváděl svou hanbu, když jsem se na pár let oddělil od Carlislea. Tehdy mé přesvědčení o správnosti žít na zvířatech selhalo a já poprvé ochutnal lidskou krev. Návrat nebyl tak těžký, protože jsem neměl takové důvody jako nyní. Tehdy mě k nápravě přivedlo špatné svědomí. Teď se můj život točí kolem lásky k Isabell a to stojí i za věčnost v pekle.

„Ty víš jak moc tě miluju a jednou to muselo dojít až do tohoto bodu, kdy se naše cesty rozdělí. Můžu na ně myslet a cítit, že jsem je zklamal, ale nemůžu toho litovat. Ani nechci!“ Stiskl jsem jí ruku a ona kývla.

 

Ach, lásko, kéž by to bylo tak jednoduché jak se zdá.

 

Po třetí hodině jsem cítil jak se mé čočky rozpouštějí. Nenápadně jsem naznačil Isabell, že začínám mít problém a omluvil se v hodině na toaletu. Jen co jsem došel k zrcadlu, poslední tenká vrstva se rozpadla. Párkrát jsem zamrkal, abych si projasnil pohled. Chvíli jsem se na svůj odraz díval. Rudé duhovky vypadaly opravdu děsivě, kdyby někdo teď přišel, zřejmě by to s nim seklo. Nasadil jsem si nové a vypadaly dost podobě jako má předchozí barva očí, jen někdo s tak ostrým zrakem jako byly upíři a Isabell, by si všiml drobného rozdílu v barvě. Na chodbě bylo ticho, když jsem vyšel ze záchodů.

 

Chtěl jsem vejít zpátky do třídy, když se na rohu objevil Emmett a beze slov naznačil, abych šel s ním do prázdné učebny. Povzdechl jsem si, dalo se to čekat.

„Slušivý, tos sehnal v cirkuse?“ poznamenal při pohledu do mých očí. Zavrčel jsem na něj – Dělal, že se strachy otřásl. Pořád stejnej blb.

Vešel jsem do dveří. Stáli tam všichni - musel jsem zadržovat smích, přišlo mi to nanejvýš směšné. Když tam civěli vedle sebe jako nějaký gang, který si přišel vyřizovat účty. Vlastně jsem nebyl daleko od pravdy. Už nebyly jen Cullenovi. Byly jsme dvě smečky v jednom městě, to nešlo přehlížet.

„Hele Edwarde,“ začala sestřička s přednáškou a stála opřená o katedru, vedle Rosalie, „nebudeme tady vykládat jak moc jsi nás zklamal a jak to Esmé vzalo, když znovu přišla o syna –“

„Alice, jestli jsi mi přišla mluvit do svědomí, tak si to odpusť! Vy jste mě taky zklamali už tím, že jste věděli, jak dlouho jsem na ní čekal. Teď je tady a vy mi tu moralizujete? Jakým právem? Byly jste to vy, kteří jste mě vyhnali! Tak jsem sakra šel!“ Snažil jsem se mluvit potichu, ale naše debata se pomalu začala podobat hádce.

„Nikdo ti sem nepřišel kázat! Uvědomuješ si vůbec jak se ničíš? To díky ní, teď nosíš čočky, protože se nikomu nemůžeš ani podívat do očí! Do háje Edwade, vzpamatuj se! Ta holka tě zničí!“ Alice už taky nabírala hlasitost.

„Tohle nemíním poslouchat, že vás to ještě baví!“ Zakroutil jsem hlavou a otočil se k odchodu. Emmett se mi bez výrazu v tváři postavil do cesty, pozvedl jsem obočí.

„To mě tu jako chcete držet, dokud nepřijdu k rozumu? Není vám to už blbý?!“ Otočil jsem se na ně a zaťukal si na čelo. Tohle už bylo šílený, připadal jsem si jako magor.

„Tak dost!“ prskla Rosalie. Už jsem se začínal divit, že by se princezna neprojevila.

„Jsi tu, abychom určili pravidla! Ty a ta tvoje příšera,“ zavrčel jsem, „si lovte kde chcete, ale městu se vyhněte. Nechceme mít kvůli vám víc problémů!“ Odfrkl jsem si. Jediný problémy tu dělají oni a ty jejich pravidla. Cožpak jsme na pískovišti? Protočil jsem oči, ale kývl ke spokojenosti. Ukázal jsem na dveře, jestli je to všechno.

„Jestli se něco stane…“ nedokončila větu. Všichni jsme věděli co myslí. Jasper nemluvil, jen stál u Alice jako ochranka, Emmett ve dveřích jako vyhazovač a ty dvě květinky se nade mnou tyčily jako gangsteři. Zakroutil jsem pobaveně hlavou. Už vidím sebe jak s Alicí mlátím o zem, kdyby tu nebyli.

„Všechno?“ ušklíbl jsem se na Emmetta, ten se otočil na holky a čekal na rozkazy. Zřejmě naznačily, že můžu jít a svazovat mě nebudou, protože mi ustoupil z cesty.

 

Na chodbě jsem se srazil s Isabell.

„Jsi v pořádku? Stalo se něco?“ Přišla ke mně rychlým krokem a vzala mou tvář do dlaní. Usmál jsem se, bylo to milé. Uslyšel jsem odfrknutí ani jsem nemusel zvedat hlavu, abych uhádl kdo projevil svůj názor. Její podpatky klapaly tak hlasitě, že by je nepřeslechl ani hluchý. Vešli do svých tříd a my s Isabell osaměli. Vypadala zmateně a dívala se jejich směrem. Trochu se mračila. Bylo vidět, že se jí nelíbí, když se kvůli ní hádám s rodinou, ale měla by zase ona pochopit, že to není jen kvůli ní. Je to kvůli mně a tomu jak se zachovali, když jsem udělal něco co se jim nelíbilo. V mém případě se zamiloval.

 

Otočil jsem si jí za bradičku k sobě.

„Kam koukáš, já jsem tady,“ poznamenal jsem s úsměvem, když chtěla odpovědět už měla moc práce s mými rty přitisknutými na jejích. Za tohle se mi vyplatí válčit s celým světem.

 

Zbytek dne uběhl docela rychle. Každého z rodiny, kterého jsem potkal jsem ignoroval a oni si nevšímali mě – byla to křehká mírová smlouva.

 

xxx

 

„Myslím, že bychom měli odjet,“ prohodil jsem večer a přitom se nahý válel na rozházené posteli. Isabell ležela vedle mě na břiše s hlavou na opačné straně a četla si. Když jsem promluvil vzhlédla a trochu se zachmuřila.

„Nemyslím si,“ odpověděla prostě a dál se věnovala čtení. Jedno obočí mi povyskočilo. Byl jsem přesvědčený, že bude mít stejný názor, po tom co se vše stalo. Zvedl jsem se do sedu a dál jí nepřítomně hladil po obnaženém zadečku.

„Miláčku bylo by to nejlepší, každou chvíli čekám, že uděláme něco, co se jim nebude líbit a oni to vezmou jako vyhlášení války. Tím, že jsme se rozešli ne zrovna v dobrém, to udělalo dvě teritoria, kde vedle sebe žije skupina vyznávající jiný životní styl než my.“ Povzdechla si, odložila knížku na stranu a sedla si naproti mně.

„Tohle nemyslím Edwarde, mínila jsem tím, že ještě nejsi připravený odejít.“

„Ale já jsem odešel!“ Zakroutil jsem nechápavě hlavou.

„O dvě budky dál,“ ušklíbla se a pak si povzdechla, „prostě si myslím, že není správné tě definitivně odstřihnout od rodiny. Od začátku jsem se od tebe snažila držet dál, abych ti nezasahovala do života a neublížila ti. A to se přesně teď děje. Nech mě domluvit Edwarde!“ okřikla mě, když jsem už otevíral pusu na protest, „není snadné protivit se tomu, co si usmyslíš a to je přesně důvod proč tu teď jsme. Prosím udělej to kvůli a ještě chvíli počkej jak se to vyvine. Třeba vůbec nebude potřeba odejít a budeš mít mě i je.“ Pohladila mě po tváři a prsty mi zajela do vlasů, přitáhla si mě blíž a políbila mě. Přivádět na jiné myšlenky tedy rozhodně uměla.

 

xxx

 

Celý týden jsem byl jako na trní. Pořád se do mě vkrádal neodbytný pocit, že se něco stane – že se něco pokazí, na co oni čekají. Nestalo se tak. Víkend proběhl pohodově a mě nadmíru vyhovovalo společné soužití. Slabě řečeno! Neustále jsem se pitomě usmíval a můj výraz byl natolik trvalý, že se mu už začala smát i Isabell.

 

V neděli v noci jsme se vydali na lov. Novinkou pro mě bylo zjištění, že Isabell sice není otrokem úplňku, ale svobodná také ne. Potřebuje pravidelně jíst ve své druhé podobě a přeměna je pro ní asi jako voda pro ryby – je-li dlouho bez ní zemře, nebo co hůř, začne se měnit nestále, tak by se mohlo stát, že Isabell ztratí nad sebou kontrolu někde na veřejnosti – nedej bože ve škole.

 

Běželi jsme lesem daleko od Forks. Pomalu jsme mířili k Sietlu a až když začal les řídnout a stromy byly menší jsme se zastavili.

„Edwarde, musím se přeměnit tady, není to zrovna příjemné, proto by to blíž k městu mohlo být nebezpečné. Někdo by si nás mohl všimnout.“ Podívala se na mě, jako bych jí měl říct, že se mi to tady zrovna nehodí. Usmál jsem se na souhlas a ona trochu zbledla.

„Ty tomu nerozumíš lásko, když jsem vlkodlak tak se neovládám. Respektive dokážu ovládat jen část své podstaty a to tu lidskou. Jenže jak jistě chápeš, v té chvíli z té lidské části moc nezbývá. Prosím, musíš jít dál a být v pozoru. V podstatě jsem predátor, takže by si zvíře ve mě snadno mohlo splést tebe z ohrožením a já si nejsem jistá, zda bych to ukočírovala včas a věř, že to jediné, co bych si neodpustila by bylo, kdybych ti ublížila.“ Oči se jí trochu leskly, ona si nedělala srandu, došlo mi vzápětí. Opravdu měla strach. Polkl jsem a přikývl.

„Co mám dělat?“

„Drž se ode mě prosím dál, kdyby se něco stalo, nezapomínej, že jsem silnější než ty, takže nejen, že bys mě neochránil, což by nebylo potřeba, ale ještě bych já mohla zaútočit na tebe. Počkej dokud se neproměním zpět, před tím nemá smysl, aby ses se mnou pokoušel komunikovat. Sama ti řeknu, kdy se plně ovládám. Tvůj upíří pach by mě mohl v opačném případě spíše popudit.“ Zíral jsem na ní jako blázen. Takhle jsem o tom vůbec nepřemýšlel, pro mě byla vždycky jen Isabella, která se měnila ve vlka – nikdy jsem si neuvědomoval, jak komplikovaná přeměna a vlastně to všechno je.

„Neublížila bys mi!“ zatnul jsem zuby, tomu bych neuvěřil, i kdyby v jejím těle nebyla ani myšlenka na naší lásku.

„Nechci to riskovat.“ Zavrčela úzkostně a naposledy mě políbila. „Jdi dál!“

 

Couvl jsem o pořádný kus. Nelíbilo se mi být jí tak daleko, ale ona mě ostražitě pozorovala, aby se ujistila, že jsem poslechl. Nevěřila mi. V podstatě měla proč, kdyby ji snad hrozilo nebezpečí, snad si opravdu nemyslí, že bych stál s rukama v kapsách a čekal, až jestli se s tím vypořádá. Absurdní! Musela to tušit a proto mi nevěřila.

 

Byl to docela děsivý pohled, její tělo se začalo chvět a svaly na končetinách napínat a kroutit. Byla celá zpocená a v zubech drtila bolestivé výkřiky. Tělo měla v křeči a když se sesunula na kolena, už jsem byl v půli kroku k ní. Tenhle pohled mi trhal srdce. Zastavila mě pohledem a já s šokem sledoval jak se její temně, granátově načervenalá duhovka pomalu zbarvuje do žluté a její nyní větší oči, podlévají krví.

 

V tu chvíli jsem byl rád, že nemohu spát. Už nikdy bych neusnul, je dobře že se malé děti bojí filmů, protože pohled na skutečnost je mnohem horší. Snad je to odnaučí chudit v noci do tmy. Protože tvor, který se proti mně tyčil a já k němu měl tvář pozvednutou, abych mu viděl do očí, byl nelítostný lovec, hladové zvíře, které by se výčitkami nezabývalo. Nechtěl jsem ani pomyslet na poslední Tanyiny myšlenky, než na ni Isabell zaútočila.

 

Trhl jsem s sebou, když les rozseklo divoké vytí. Isabell mě nemusela prosit, abych se držel dál – miluju ji, ale blíž jsem si netroufl. Zavětřila a rozeběhla se. Následoval jsem ji…

 

 

xxx

 

Pro zvrhlé oko lovce, bylo fascinující pozorovat jak loví. Mělo to v sobě zuřivou touhu, i eleganci šelmy. Muž, který to odnesl neměl rodinu, ani příbuzné, kteří by ho čekali. V podstatě byl bezdomovec, i když krátký čas. Jeho kolega vedle, neměl zase šanci přede mnou. Bylo tak opojné pít jeho krev. Když jsem ho prvně chytl zaváhal jsem, vegetariánství jsem měl v sobě stále zapsané jako bankovní kód.

Přesto bylo snadné zalovit v paměti a vzpomenout si na časy, kdy jsem byl největší nebezpečí já. Nebyl jsem krutý, muži jsem zlomil vaz, než se do něj mé zuby zakously. V tu chvíli jsem nad sebou ztratil kontrolu já.

 

Isabellina technika – jestli to zvíře mohu nazývat svou dívkou, ale podle chvilek, kdy se naše pohledy setkaly a já měl dojem, že mě poznala se v jejich očích zaleskla láska – byla zvrácená. Viděl jsem a nepochyboval, že se neovládá. Děs v očích muže, kterého… jedla, byl neskutečný. Neměla jak ulevit oběti od bolesti, byl plně při vědomí, když se do něj pustila. Stal se hlavním divákem své vlastní smrti. Odtušil jsem, kdy milosrdně ztratil vědomí, jeho vnímání se ale dalo počítat na dlouhé minuty.

 

Netroufl jsem si hádat, jestli i k tomuto případu bude Carlisle zavolán, protože ulička ve které jsme se nacházeli, byla postraní, blízko přístavu nákladních lodí, kde, kdyby někdo našel zbytky našeho řádění, radši je vhodí do moře rybám, než aby měl sám opletačky a vyslýchala ho policie. Většina lidí jsou tu přistěhovalci, pašeráci a jiné sorty, nedbalí zákonů.

Zamyslel jsem se asi déle, když jsem vzhlédl Isabell byla pryč. Slyšel jsem jen tlukot. Tlukot srdce - bilo stále rychle jako by snad mělo tělo, ve kterém by se pralo o život. Kdyby tělo mělo, silou jakou se pohybovalo, by dozajista puklo. Chvíli jsem ho pozoroval. Co já bych dal za to, abych v prsou cítil víc než jen zející prázdno, ledové ticho. Až Isabellina láska dala mrtvému orgánu v mé hrudi význam. Po sto letech, ač nebije, cítím, že tam je.

 

Rozeběhl jsem se za její mizející vůní. Přidal jsem na rychlosti, aby se mi neztratila. Proběhl jsem křovím až na lesní cestu a málem do ní narazil. Neopatrný – blesklo mi hlavou, když na mě mocně zavrčela, radši jsem se klidil z cesty. Byla zapatlaná krví, seděla v trávě a slízávala si ji z pacek. Na druhý pohled vypadala roztomile, uši měla stažené a tiše vrněla.

 

Až pozdě jsem si všiml šramotu za sebou. Otočil jsem se a zamrzl na místě. Mezi stromy stál Jasper. Sakra, byli jsme moc blízko Forks! Stál, jen se díval. Ne nedíval, byl v naprostém šoku, i jeho myšlenky byly nesouvislé, nedávaly smysl. Isabell si ho nevšimla. Musel ji poznat. Upřeně se na ni díval a jeho ústa nedokázala vyslovit otázku, zda to co vidí je pravda. Trochu mě překvapilo, když jsem si přečetl, že o vlkodlacích už slyšel. Ještě v mládí, když pod vedením Marii, vedl upíří armády do boje a cvičil novorozené. Nesetkal se s nimi, ale viděl na vlastní oči jejich řádění. Proto ho napadlo, když se našlo srdce, jestli se nejedná o pravého vlkodlaka, ale tehdy to nedávalo smysl, než mi Isabell vysvětlila její srdeční záležitost.

Ani jsem nedýchal a čekal jak zareaguje. Ani on sám nevěděl co má dělat. Těžko hádat, když se jeho myšlenky kryly jedna za druhou a střídaly se z: to není možné a to se mi jen zdá. Když se mu v hlavě objevila myšlenka, že tohle jsem posral, napjal jsem se.

Zavrčel a jeho oči zčernaly…

 

Předchozí - Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hrátky s ohněm - 20. kapitola:

 1
5. Jula
23.11.2011 [22:24]

No, přímá konfrontace, to jsem zvědavá, jak Jasper dopadne Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

23.11.2011 [13:53]

KristinaCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon perfektné

3.
Smazat | Upravit | 22.11.2011 [18:56]

ou ou ou... tak to som zvedavá, čo sa ide Jasperovi stať Emoticon Emoticon

2. lelus266
22.11.2011 [15:55]

len nech sa Edwardovi nič nestane Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.11.2011 [12:17]

Clothylda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!