Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 12

Houslistka 12Bella a Matt versus Bella a Edward... Komu fandíte?

EDIT: Článek neprošel korekcí 

12. kapitola

 

V tu chvíli mi před očima vybouchnul barvitý ohňostroj! Cítila jsem, jak mi rudnou tváře a rozhodně to nemělo nic společného s tím bílým froté, které chabě zakrývalo moje intimní části, ne stud, mohl za to běs! Děsný vztek mě ve vteřině naplnil od hlavy až k patě a ten idiot tam jen tak dál postával a pozoroval mě, jako by se nechumelilo.

Pro jistotu jsem mrkla dolů, jestli z toho ta tenká látka nevzplála a já tam třeba nestojím úplně nahatá. Napřáhla jsem ruku a takovou mu švihla, až mi vrzlo v kloubu. Na poloupíra to byla opravdová pecka, v čemž mě utvrdilo i to, že Edward vztekle a pořádně nahlas zavrčel. Mírně se nahrbil. Pche!

Už se bojím!

Doufala jsem, že moje odvážné gesto mu prozradí, jak se na celou situaci koukám já, a že s jeho stěhováním naprosto nesouhlasím, ale co se dalo dělat? Nessie už si na něj zvykla a mě nečekalo nic jiného. Budu to muset nějak přežít. Ale usnadnit mu to? Tak to ani náhodou!

Vzdorovitě jsem vysunula bradu a zapíchla dlaně do boků. Bosá ťapka rytmicky pleskala o naleštěnou parketovou podlahu.

Tenhle boj jsem…

Jeho rty se najednou znovu objevily na těch mých. Zostra jsem nasála vzduch nosem a chystala se prudce odtáhnout, když mi jeho velké dlaně uvěznily hlavu. Držel mi je na tvářích a lepil se na mě doslova celým tělem. Mezi námi nezbyla ani skulinka.

…prohrála! Rezonoval mi konec mojí předešlé věty v mozkovně, když jsem mu ty jeho jemně náruživé polibky začala oplácet. Ruce naštěstí zůstaly protestně u těla a nebloudily po tom jeho. Jejich jediné štěstí!

A pak se opatrně a pomaloučku odtáhl.

„Beru to jako – ano!?“ vydechl smyslně, na odpověď však nečekal a zmizel z pokoje.

Stála jsem tam ještě další dvě minuty jako solný sloup a snažila se všechny rozutíkané myšlenky nahnat zase zpátky do jejich chatrné ohrádky. Chvíli to trvalo. Některé dokonce zmateně protestovaly a žádaly o přídavek. Leda tak kulový!

Bože! To už jsem zapomněla i já, jak mi ublížil? Ne! Tak proč mi znovu tak moc motá hlavu?

Snažila jsem si vybavit chladnou podlahu mého bývalého podkrovního bytečku, kde jsem skončila po naší první a zároveň poslední noci. Tehdy jsem ještě netušila, co ta jeho chladná kůže může znamenat. Naivní a nesmělá… Projížděla jsem si detaily. To, jak jsem krvácela… Jeho černé, hladové oči studené jako polární kry. Bezcitné jako on sám. Byly pravým zrcadlem do jeho odporné duše, tak proč jsem se už dřív nekoukala lépe?

S tichým, smutným povzdechem jsem vzdala cokoliv dalšího. Rezignovala jsem na všechno. Edward vždycky zvítězil. Pokaždé. A teď to nemělo být jinak. Z oka mi utekla jedna osamělá slza. Byla na tom stejně jako já, ačkoliv já měla ještě moji holčičku. Ale na jak dlouho? Už teď toho pitomce zbožňovala a já si začínala uvědomovat, že vzít ho k nám domů byl omyl nejvyššího kalibru.

Tiše jsem se převlékla, upravila a sešla schody do jídelny, kde už na mě čekala moje spokojená dcerka. Věnovala jsem jí jen jeden chabý úsměv a zasedla naproti ní. Jasper po chvíli přišel za námi, aby Nessie nakrmil a při té příležitosti se mě snažil rozesmát. Zbytečně, protože tohle by se v tenhle okamžik nepovedlo ani samotnému čínskému bůžku srandy.

Tiše jsem jedla a přemýšlela nad tím, jak to u nás bude vypadat, až se tam roztáhne i Edward. Jediný hostinský pokoj, který většinou sloužil Al s Jazzem, teď bude patřit tomu magorovi. Pouhá myšlenka jeho neustálé prezence a bylo mi znovu nanic.

„Bello?“ promluvila na mě po delší době Esmé. „Moc mě to mrzí,“ šeptla soucitně a jemně mi zmáčkla paži. Pokusila jsem se pozvednout koutky, ale nevyšlo to, tak jsem jí to alespoň odkývala. „Nevím, co mezi vámi bylo, ale jistě nic romantického, a to mě tak strašně mrzí, protože jste oba dva rodiči.“

„To nemusí. Je to jen mezi mnou a jím,“ pověděla jsem smířeně.

„Jsem ráda, že ta silná jsi tu ty. Podle mě je dobře, že malá bude mít tátu, ale… Nelíbí se mi, že… Prostě nechci, abys trpěla,“ dokončila a vrátila se k lince připravit zákusky. Dva. Pro mě a mou holčičku.

„To je v pořádku, já to vydržím,“ zamumlala jsem tiše, tak aby prcek neslyšel, ale zdálo se, že je příliš zaměstnaná strejdou Jasperem a jeho krmícími taktikami. Letadlo a hangár… Vždyť jsem to používala taky! Jo, jenomže od našeho upíra to bylo tak záživné, jako by skutečně pilotoval. Na tváři mi vyvstal opravdový úsměv, který utekl v momentě, kdy se mezi dveřmi objevila posmutnělá Alice.

„Taky jsem se ti chtěla omluvit,“ broukla pološeptem.

„To je v pohodě.“ Ona se ale nenechala uchlácholit a přistoupila až ke mně.

„Ne, není. Vím, že jsem ti ublížila. Jen… Je to můj bratr, Bells, ať je jakýkoliv. Znám ho už padesát let -“

„Už jsem říkala -“

„Nepřerušuj mě, prosím. Mrzí mě to proto, že i ty jsi pro mě jako sestra.“

„Fajn Alice, můžeme si to nechat na jindy?“ požádala jsem kysele. Neodpověděla a pokračovala si ve svém proslovu:

„Pokud však nechceš, aby se k vám Edward nastěhoval, můžu mu v tom zabránit. Rozmluvit mu to.“ To nebylo až tak špatné, pomalu jsem začínala tuhle rádoby sestru brát na milost.

„Nessie bude štěstím bez sebe, že on tam bude s námi,“ dodala jsem sklesle, protože mi tak zatraceně bylo a nezajímalo mě, jestli jsem tu za tu špatnou, když všichni poslouchají, jak nesnášenlivě mluvím o jednom z nich. Jo, o tom idiotovi, co právě nakráčel do kuchyně, aby si vyměnil místo s Jasperem, který ho samozřejmě okamžitě a bez průtahů pustil k prckovi, a tím si přisedl i ke mně.

Edward se pak ještě otočil naším směrem a podíval se po Alici.

„Nerozmluvila bys mi to,“ dodal na objasněnou a mně půlka vrchního rtu poskočila ve znechuceném gestu směrem vzhůru. Jak jsem ty jeho samolibé kecy nesnášela, a to s námi bude bydlet! Bylo mi vážně do pláče. U srdce mě tak podivně pálilo a žaludek už od té příhody z Alicina pokoje byl jak na vodě.

Jasper tichounce zavrčel a propaloval toho skunka dlouhým, chladným pohledem. Edward zaťal čelist a otočil se k Nessie, koutkem oka přitom zavadil o mě. Zdál se to být soucitný pohled.

Když jsme spořádaly, co šlo a ještě nějakou chvíli poseděly s ostatními, byl čas pomalu odjet domů, protože prcek mi už v náručí tvrdě spal. Hlavičku zapřenou o moje rameno a ručičku omotanou okolo mého krku. Držela jsem ji pod zadečkem a lehkými krouživými pohyby hladila po zádíčkách.

Šeptem jsem se loučila se všemi, včetně Jaspera a Alice, která nás tentokrát zpátky nepoveze. Edward osedlal svého starého oře, což bylo jen dlouho nepoužívané Volvo a trval na tom, že domů bude řídit on. Než jsem ale vyšla ze dveří, zastavila mě Esmé a pohladila malou po vláskách. Edward mi ji s naštvaným obličejem opatrně sundal, ačkoliv to šlo dost těžko. Byla na mně přišpendlená jako klíště. A zajímalo by mě, co zas ten ‚strč-do-všeho-nos‘ má… s tichým kuňknutím ‚mami‘ mě nakonec pustila.

„Bells, jak se má Matty?“ optala se tiše Esmé. Vyvalila jsem na ni překvapené oči a ona se jen lehce pousmála. „Ptám se, protože to pro něj musí být těžké, když doma načapal Edwarda -“

„Jak?“

„Pověděl mi to on sám,“ dodala už o něco hlasitěji.

„Aha. No, řekla bych, že je to celkem v pořádku. On ví, jak to mezi mnou a Edwardem je. Budu mu jen muset vysvětlit, že ho teď u nás bude vídat pořád, ale co se dá dělat. Důležitá je pro mě Renesmé, přesto -“

„Chápu. A jak to dopadá s tím… plánem?“ pověděla zvědavě. Zrudla jsem jako rajče, když mi došlo, o čem tady Esmé vlastně mluví. O Mattym a našich pokusech o miminko. Právě jsem se chystala odpovědět, když se vedle mě objevil nakrknutý Edward a obě nás sjel svým nabroušeným pohledem, který ukončil skokem do mých očí, až mi po páteři přeběhl mráz. Aspoň už vím, odkud vítr vane.

„Můžeme?“

„Jo,“ odvětila jsem suše. Otočila jsem se zpátky na jeho matku a objala ji. „To víš, že se snažíme, ale zatím…“ Zbytek jsem nechala ve vzduchu. Jsem poloupírka, takže to znamenalo, že pokud otěhotním, bude to spíš zázrak, než cokoliv jiného. Ozvalo se tiché odfrknutí a Edward s demonstrativní vzteklostí odklusal do auta. Zkostnatěle se posadil za volant a čekal.

Esmé se shovívavě pousmála a pak na mě mrkla.

„Měj s ním trpělivost. Není tak špatný, jak se dělá.“ A s tím mě vyprovodila ven.

To jí tak budu věřit! Na mě si svoji špatnou stránku vyzkoušel tolikrát, že jsem pochybovala – ne, s jistotou věděla, že žádnou dobrou polovinu nemá. Alespoň ne v mojí blízkosti. A já bych ho nechtěla ani za všechno zlato světa.

Cesta zpátky byla tichá. Edward si o volant vyťukával neznámou melodii, zatímco z rádia vyhrávalo úplně něco jiného. A tyhle dvě věci zase úspěšně brnkaly na nervy mně. Nešťastně jsem si povzdechla a opřela si spánek o studené sklo. Bylo by tak dokonalé, kdyby ten nádiva vedle najednou zmizel a už se neobjevil. Hm… Opravdu pěkná fantasy, Bello! Dobíralo si mě moje čilé podvědomí. Já na rozdíl od něj byla celkem utahaná, i když mi budou stačit dvě, tři hodiny spánku a jsem opět ready.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho první. Oči jsem nechala zavřené a hlavu pořád pěkně opřenou.

„Hm,“ zamručel.

„Sice se k nám stěhuješ, i když to nechci, ale to neznamená, že se teď pojede podle tvého!“ osvětlila jsem mu pevným hlasem.

„To ani nečekám.“

„Fajn, protože to tak nebude. Teď je z tebe otec na sto procent a já od tebe očekávám, že se tak budeš i chovat,“ pověděla jsem důležitě a poprvé se otočila jeho směrem. On se sice věnoval řízení, ale jeho oči občas odskočily do těch mých. „Tvoje rodina Nessie jen rozmazluje. Tohle ty nesmíš. Ty pro ni musíš být autorita, i když se na tebe třeba naštve. Musí poslouchat a pak… Rozmrzelost a špatná nálada jí nikdy nevydrží moc dlouho. Když se bude chovat špatně, jako například když se na tebe urazila, že jsi jí neprozradil to Alicino překvapení, nesmíš se k ní tak vtírat. Nezaslouží si to. Nechovala se pěkně a ví to, takže to později bude ona, kdo s provinilým kukučem dorazí za tebou se omluvit,“ vysvětlovala jsem mu chování našeho malého a občas vypočítavého ďáblíčka, který potichu oddechoval vzadu v sedačce. Edward bez řečí poslouchal.

„Musíš se začít chovat dospěle,“ dodala jsem rychle a on se jen zamračil.

„Jinak se ani nechovám,“ protestoval.

„Věř mi, že jo,“ stála jsem si za svým.

„Dobrá, pokusím se být víc neoblomný, ale chápej mě. Byl jsem smířený s tím, že nikdy děti mít nebudu a teď přišla Renesmé. Nádherná a dokonalá. Připomíná mi tak trochu moji sestru Lanu. Ty vlasy, oči… Přesto Nessie má překrásný srdcový obličej, drobný nosík a plné rty – to, co Lana nikdy neměla. Neexistuje krásnější dítě,“ zakončil pyšně.

„Já vím,“ vylezlo ze mě stejně hrdě. Byla přenádherná a byla tu díky mně. Fajn, taky možná trochu díky tomu blbci vedle.

„Bello,“ oslovil mě měkce, až mi poskočilo u srdce. Naštvaně jsem na něj v duchu zavrčela. Tohle mi dělat nesmí. „Mě to tak moc mrzí, že jsem tu nebyl -“

„Edwarde, právě teď se o tomhle bavit nechci,“ stopla jsem ho co nejdřív. Nedokázala jsem mu odpustit. Ne v téhle chvíli a kdo ví, jestli se mi to kdy povede. Snad jen v tom případě, že by se choval ukázkově a nestrkal nos do mých záležitostí. A nedotýkal se mě!

„Protentokrát,“ dodal tiše, ale bylo mi ihned jasné, že on se toho svého omlouvání jen tak nevzdá. Já měla však na srdci ještě jednu důležitou věc. Musela jsem mu objasnit, jak se věci mezi námi mají a že s Mattym se vídat nepřestanu. Dál bude chodit k nám domů a vídat se s mojí dcerou.

„A je tu ještě jedna věc,“ vypadlo ze mě odhodlaně. „S Mattym to v žádném případě neukončím. A k nám domů bude moct dál chodit, ať se ti to líbí nebo ne.“ Edward téměř drtil volant. „Ty si taky dělej, co chceš, protože ohledně tvého sexuálního života nemám žádné iluze, ale před Nessie budeme předstírat, jak je všechno v pořádku. Rozuměno?“

 

„Nelíbí se mi to,“ procedil skrze pevně sevřenou čelist a hypnotizoval přitom silnici.

„Nemusí,“ zhodnotila jsem objektivně. „Až si najdeš někoho, s kým budeš chtít strávit déle jak několik hodin v posteli, můžeš ji k nám domů taky přivést, jako já Matta,“ nabídla jsem velkoryse. On však tichounce zavrčel.

„Nechci, aby ses s ním dál vídala. Ty patříš… k nám.“

„Co je to za hovadiny?!“ prskla jsem navztekaně.

„Je to tak. Jsi matka mého dítěte a jako taková máš jisté povinnosti,“ objasnil to, co pro mě bylo stále nevysvětlené.

„Ale? A jaké? Že bych si neplnila všechny dostatečně dobře?“ zavrčela jsem.

„Ne, patříš k nám. Mně a Nessie. Matty do našeho rodinného kruhu nepatří.“

„A ty snad jo?“ vyštěkla jsem znechuceně. „Ojel jsi mě jen jednou, přitom mi ještě udělal dítě, a teď mi tady moralizuješ, jak mám žít? Tak na to ihned zapomeň, kreténe.“ To přiléhavé oslovení, kterým jsem ho tak pohotově otitulovala, zhodnotil jen protestním zavrčením. A rozhodně jsem s ním neskončila. „Já mám žít jako jeptiška a ty si budeš dál dle libosti užívat?“ Další zavrčení a pohled jeho temných očí.

„Ne. Chtěl bych, abychom to ty a já dali dohromady. Jako opravdová rodina.“

„To je romantiky, až se mi z té záplavy medu zvedá žaludek! Charitu nedělám a myslím, že ani ty ne, tak se tak laskavě přestaň chovat.“

„Není to charita!“ vyjel na mě ostře.

„Už mám dost těchhle zbytečných keců. Nezdá se ti dost, že ti dovolím se s ní vídat po tom -“

„Nezabránila bys mi!“ Jeho povýšený úsměv jasně říkal, že má pravdu a nehodlá o tomhle argumentu diskutovat.

„Možná ne, ale neskákej mi laskavě do řeči!“ štěkla jsem se na toho blbce. „Po tom všem, co jsi mi udělal, je mým posledním přáním s tebou mít něco víc.“  Dolehlo ke mně jeho pohrdavé odfrknutí.

„Aha, takže to srdeční bušení nic neznamená. Stejně jako lačné pohledy nebo polibky, co mi bez řečí oplácíš?“

„Ne,“ vyhrkla jsem neoblomně. „Nic. Jsi upír, takhle působíš na všechny.“

„Zvláštní, že se ti to samé nestává ve společnosti mých bratrů nebo toho tvýho přítelíčka,“ posmíval se mi.

„To nemůžeš vědět,“ ohnala jsem se po něm zostra.

„Ale vím, slyším!“

„Nic ti do toho není! S Mattym chci dítě a hotovo!“ Tak a je to oficiálně venku a nahlas.

Možná jsem s tím mohla počkat až domů, ale snad to Edward dořídí i s tím zdeformovaným volantem. Tvář měl staženou do vzteklé grimasy a tupě zíral před sebe. Na cestu. Nedýchal.

Takhle jsme dojeli až k mému bytu, vlastně teď už našemu. Nessie jsem odpoutala a vzala do náručí já, protože ten idiot si nesl kufr. Samozřejmě chtěl i malou, ale nedala jsem mu ji. Máme ksakru připomínat normální rodinu! A tuhle napjatou atmosféru jsme si dotáhli až domů.

Moji holčičku jsem převlíkla a dala spinkat, aniž by se probudila. Do jejího pokoje a narůžovělé postele. Jen si tiše mlaskla a přetočila se na bok. Pousmála jsem se. To koupání ji pěkně vyřídilo. Beztak v noci přijde. Vždycky, když se alespoň trošku prospala, pak vyhledala mě a jen tak dokázala spát dál.

Bylo po jedenácté večerní a Edward už se automaticky nastěhoval do pokoje pro hosty. Pohladila jsem tu moji malou breberku po vláskách, políbila ji na spánek a pak v tichosti opustila její pokojíček. Dveře zůstaly na škvírku pootevřené a noční světýlko mazlivě ozařovalo ztemnělý prostor.

Konečně jsem se mohla převléknout do něčeho pohodlného i já, takže tepláky a vytahané domácí tričko to jistily. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a spokojeně se usadila na sedačku. Ovladač byl pro teď jen mým žezlem, samozřejmě ale jen na pouhých pět minut, protože se mi neodbytně rozdrnčel mobil na nočním stolku u mě v ložnici.

Byl to Matt a ne Alice nebo Jasper, jak jsem si zprvu myslela.

„Prosím?“ hrála jsem nechápavou.

„Ahoj miláčku,“ broukl na mě mile Matthew z druhé strany aparátu.

„Čau lásko,“ oplatila jsem sladce, ačkoliv jsem k němu tenhle hluboký cit prozatím nechovala. „Jak bylo v práci?“

„Ale jo, šlo to. Především zdlouhavě. A jaký jsi měla den ty?“

„Byli jsme na návštěvě u tet a babičky,“ dodala jsem s úsměvem a vzpomínala na odpoledne v bazéně. To blbnutí s Emmettem a Jasperem mě tak krásně osvěžilo, škoda jen, že to nevydrželo. Tahle ponurá nálada, která teď panovala ve ztichlém bytě, byla příliš hmatatelná, než abych si nalhávala, že se mi to jen zdá.

„I s Edwardem?“ zeptal se opatrně. Nahlas jsem si povzdechla.

„Ano, je to i jeho rodina,“ osvětlila jsem.

„Aha,“ zněl smutně. „A jak to zvládáš?“

„Řekla bych, že v rámci možností dobře. Víš… Musíme si zítra promluvit.“

„Chceš se rozejít?“ vyhrkl okamžitě. Slyšela jsem, jak se mu zachvěl hlas.

„Ne, ale je tu pár novinek, které se jistě nebudou líbit ani tobě. Já si už pomalu zvykám…“

„Dokážu si to představit,“ uchechtnul se ponuře. „A kromě toho?“

„Ale jo, Renesmé je z tatínka úplně mimo -“

„A maminka?“ vypadlo z něj žárlivě.

„Tak ta ani omylem,“ zahihňala jsem se, ačkoliv pravda byla někde uprostřed. Edward na mě měl dost zřejmý vliv, který se nelíbil ani mně samotné. Vzrušoval mě. Stačilo, aby se mě jen letmo dotkl a bylo vymalováno. Kalhotky to pokaždé odnášely nejhůř. Bylo to úplně něco jiného než s mým přítelem. S tím prostě bylo potřeba řešit to úplně jiným způsobem.

Strojeně jsem do telefonu zívla, ale nelíbilo se mi, že nás Edward může beztrestně odposlouchávat.

„Jsi unavená,“ konstatoval omluvně.

„Jo, byl to dlouhý den,“ vysvětlila jsem mu pohotově. Chvíli bylo ticho, jako by snad Matty sbíral odvahu na něco se mě zeptat, ale nakonec jen dlouze vydýchl a popřál mi dobrou noc. Já jemu samozřejmě taky.

„Miluju tě,“ dodal zamilovaně a mně se v ten okamžik sevřel žaludek.

„A já tebe,“ pípla jsem tiše.

„Ale no tak. Řekni to.“ Chtěl slyšet tu samou frázi i ode mě. Z mé strany lživou.

„Miluju tě,“ broukla jsem na sílu a doufala, že to neznělo tak falešně, jak mi to v tu chvíli přišlo.

„Vidíš? A ani to nebolelo,“ vydechl spokojeně a vycítila jsem, že se i usmívá.

„Tak zítra po obědě. Dobrou,“ zakončila jsem pohotově a položila telefon. Tak ráda bych si oddechla, že to mám za sebou, ale jistě by se to neobešlo bez blbých Edwardových řečí. Tolik zadostiučinění jsem mu poskytnout nechtěla. Stačilo, že jsem mu dala dceru a mohl tu s námi i bydlet. A to bylo rozhodně víc, než si kdy zasloužil!

Položila jsem telefon zpátky na jeho místo a odešla k televizi. Toho dotěrného upíra jsem nikde nezahlédla, což bylo jen dobře, protože stačilo vědomí, že tu je, ale vidět jsem ho vážně nemusela. V hostinském pokoji bylo totální ticho. Kdybych nevěděla, že oni nedokážou spát, myslela bych si, že Edward opravdu tvrdě oddechuje.

Další dvě hodiny jsem se sama koukala na jakousi romantickou komedii a u toho pojídala malé noční občerstvení. Bylo mi naprosto jedno, že podobné blbosti a přeslazené nesmysly člověka v reálném světě nikdy nepotkají a pokud snad náhodou ano, je to zázrak. Přesto jsem tu dávku cukru s chutí přivítala. Občas mi některé situace vykouzlily úsměv na tváři, až jsem úplně zapomněla na ten otravný upíří hmyz, co se prozatím neukázal.

Poprvé jsem zacítila vděk ve spojení s jeho osobou.

Když se začaly odvíjet závěrečné titulky, s povzdechem jsem tu bednu vypnula, uklidila špinavé nádobí a vydala se do ložnice. Malá se prozatím nevzbudila, ale to přijde až tak za dvě hodiny. Byl to už téměř zažitý zvyk.

Zavřela jsem dveře, převlékla se do pyžama a konečně sama vlezla do postele. Stalo se toho dnes sice hodně, ale spánek na sebe nenechal dlouho čekat. Bylo osvobozující nemuset pořád přemýšlet nad novou společností a nechat mysl jen tak plynout a bez zábran snít.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 12:

 1
4. Seb
11.04.2020 [17:37]

Tuhle situci fakt Belle nezávidí
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. EliLilly
09.04.2020 [19:57]

Úžasný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. BabčaS.
09.04.2020 [17:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. nikol
09.04.2020 [14:43]

Emoticon Emoticon ❤️❤️

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!