Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 6

01.02.2010 (09:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5363×

Ráno mě probudil studený dotek na tváři. Spokojeně jsem se usmála a ještě se zavřenýma očima políbila onu chladnou ruku do dlaně. Ozval se veselý ženský smích. Prudce jsem otevřela oči a spatřila rozesmátou Rosalií.

,,To bylo vážně milé, Bello. Kluci se ještě nevrátili, Carlisle jel do města pro vaše povolení k sňatku, Alice právě vyzvedává tvé šaty a Esmé připravuje snídani, no už spíš skoro oběd. Když jsi pořád spala, musel tě někdo vzbudit a nikdo jiný než já nebyl k dispozici,” objasnila mi svou přítomnost. Zmateně jsem se podívala na budík. Ukazoval třičtvrtě na jedenáct. Nechápala jsem, jak jsem mohla takhle zaspat ve svůj svatební den. Podle Rosaliiných slov ale přípravy probíhaly bez komplikací, tak má přítomnost a aktivní účast zatím ani nebyly potřebné.

Rose se na mě stále usmívala. Když se na mě nedívala nenávistně a znechuceně, vypadala opravdu jako anděl. Přemohla mě zvědavost a položila jsem jí otázku, která mi už delší dobou vrtala hlavou.

,,Rose, proč mě nemáš ráda?”

Vzdychla a sedla si ke mně na postel. Bylo vidět, že přemýšlí, jak začít. Zadívala se do dálky a tiše promluvila

,,Víš, Bello, není pravda, že tě nemám ráda. Jen mi vadí tvé rozhodnutí být jako my. Já bych dala cokoliv za to, být člověkem, mít tvé možnosti. Je ti osmnáct, stejně jako bylo mě, když jsem umřela. Jenže za mého života byla jiná doba. Já už byla víc než připravená vdát se a hlavně mít děti. Hrozně jsem toužila po mateřství. Asi se ti to ke mně nehodí, ale je to tak. Nikdy se nesmířím s tím, že nemůžu mít dítě.

Na první pohled mám všechno - báječného muže, věčné mládí, spoustu peněz a svou krásu. Měla bych být neskonale šťastná, ale nejsem. Všechno bych to vyměnila za miminko. Jako všechny naše životní příběhy ani ten můj není zrovna veselý…”

Rosalie seděla vedle mě s bradou položenou na kolenou a vyprávěla mi svůj příběh. Zlatýma očima se přitom dívala do ztracena, jako by vše prožívala znovu. Poprvé za tu dobu, kdy ji znám, působila křehce a zranitelně.

Mluvila monotónním bezbarvým hlasem bez stínu emocí. Věděla jsem, že se tak jen brání bolesti, kterou jí vzpomínky musely působit. Bylo mi líto jejího zmařeného života. Ale zároveň jsem byla přesvědčená, že s Roycem Kingem juniorem by šťastná nikdy nebyla. Vždyť ten chlap ji i se svými přáteli znásilnil a nechal umřít na ulici! Ani trochu jsem se Rose nedivila, že se pomstila a zabila jeho i ty povedené kumpány.

Vůbec jsem netušila, jak těžce Rosalie svůj osud nese. Myslela jsem si, že je prostě chladná a namyšlená. Ani ve snu mě nenapadlo, čím si prošla. Klíčily ve mě sympatie k mé nádherné budoucí sestře. Už jsem chápala, proč je, jaká je.
Rose domluvila a vrátila se do přítomnosti. Nemohla jsem si pomoci a objala jsem ji. Možná pod tíhou okamžiku, možná z jiných důvodů, mi objetí oplatila.

Tak nás našla Esmé, která mi přinesla jídlo. Obě nás pohladila po vlasech a posadila se k nám. Jako by nám s Rosalií až teď došlo, co děláme, odtrhly jsme se od sebe. Esmé se na nás šťastně usmívala a dojetí na ní bylo zcela patrné.

,,Holčičky moje, já jsem tak ráda, že jste si to mezi sebou urovnaly. Věděla jsem, že časem dostanete rozum a spřátelíte se.” Myslím, že pro Esmé byl dnešní den jedním z nejlepších její existence.

Rychle jsem se najedla a zapojila se do příprav. Akorát jsem v županu odnášela prázdný talíř do kuchyně, když se vrátila Alice s modrým vakem přes ruku. Chtěla jsem šaty okamžitě vidět, ale to mi nedovolila. Předala je Rose a mě hnala do koupelny. Pokud jsem si myslela, že včerejší den k mému zkrášlení stačil, hluboce jsem se mýlila.

Znovu jsem si musela dát vanu a pečlivě umýt vlasy. Alice mi je pak ještě mokré natočila na velké natáčky a dala se do úpravy obličeje. Zavřela jsem oči a představovala si, že jsem někde úplně jinde. Alice mi zatím mazala tváře několika různými krémy. Když byla spokojená se vzhledem mé pleti, nalíčila mi i oči a rty. Pak mi fénem vysušila vlasy, vyndala natáčky a začala tvořit účes. Vždy vzala tenký pramínek a přichytila ho pinetkou. Ztratila jsem pojem o čase.

Ozvalo se klepání na dveře a vešla Rosalií. Usmála se na mě a sdělila mi, že kluci i Carlisle už se vrátili a vše je připraveno. Alice ji požádala, aby mi do účesu naaranžovala drobné bílé perličky a sama se zmizela upravit.
Rose dokončovala můj účes a obě jsme mlčely. Bylo to ale přátelské a příjemné ticho. Byla jsem si naprosto jistá, že ode dneška se naše vzájemné vztahy zlepší. Alice byla zpátky během chvilky. Na mou přípravu potřebovala celé odpoledne a sama je perfektní za pár minut. To nebylo zrovna povzbudivé.

,,Hotovo,” zahlásila Rosalie a já se na ní vděčně otočila. I ona už byla připravená. Měla jednoduché starorůžové šaty do půli stehen a vypadala naprosto úchvatně. I Alice byla vskutku půvabná v blankytně modrých šatech pod kolena. Mezi svými nastávajícími švagrovými jsem se cítila nepatřičně, jako ošklivé káčátko mezi labutěmi.

Společnými silami mi pomohly do svatebních šatů. Alice mi přeopatrně utahovala šněrovačku na zádech a Rose urovnala sklady sukně. Do vlasů mi připevnila jednoduchý závoj a spokojeně mlaskla. Na okamžik zmizela a vrátila se se svým největším zrcadlem, které opřela o stěnu. Na Alicin příkaz jsem zavřela oči a Rosalie mě opatrně dovedla před zrcadlo.
Spatřila jsem křehkou a něžnou krásku. Nemohla jsem uvěřit, že se dívám opravdu na sebe. Pochybovačně jsem zvedla ruku a zamávala na tu dívku. Ona můj pohyb zrcadlově následovala. Vypískla jsem radostí. Pořád jsem se kráse svých sester nevyrovnala, ale rozdíl mezi námi již nebyl tak propastný. Obě se na mě šťastně a pyšně usmívaly.
Alice z miniaturní kabelky vytáhla foťák a začala dokumentovat můj svatební den. Kupodivu mě docela bavilo jí pózovat. Fotila mě u zrcadla, sedící v křesle, dívající se z okna… Zachránil mě Carlisle, který zaklepal a nakoukl do pokoje.

Když mě viděl, rty se mu roztáhly do širokého úsměvu a v očích zazářila pýcha. Věděla jsem, že mě bere jako dceru. I on pro mě byl jako druhý otec. Podal mi kytici bílých růží s temně růžovým lemem a nabídl mi rámě. Alice si samozřejmě neodpustila cvaknutí fotoaparátu a i s Rose zmizela.

Očekávala bych, že teď budu opravdu nervózní, ale nebyla jsem. Tohle se prostě mělo stát, takhle to mělo být. Carlisle mě políbil na čelo a zeptal se, jestli jsem připravená. Kývla jsem na souhlas a pomalu jsme vyšli z pokoje. 
Ani nevím proč, ale myslela jsem si, že obřad proběhne v obývacím pokoji. Ten však zel prázdnotou. Carlisle se na mě usmál.

,,Dovolíš mi, abych tě na obřad odnesl? Kočár tažený koňmi by byl lepší, ale bohužel by neprojel lesem. Doufám tedy, že nepohrdneš odvozem upíra.” Zasmála jsem se a nechala se vzít do náručí. Upíří běh mi nedělal úplně nejlépe, takže jsem zavřela oči a než jsem se nadála, Carlisle mě opatrně jako porcelánovou panenku pokládal na zem.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a okouzleně vydechla. Byli jsme na naší louce, kterou Alice vyzdobila tisíci okvětními plátky bílých růží. Stromy kolem byly omotány maličkými žárovičkami, jejichž tlumené světlo perfektně dokreslovalo romantickou atmosféru. Uprostřed louky stál dřevěný altán, po jehož trámech se obtáčely lilie.

V altánku stál Emmett v černém obleku s lososovou vázankou. Po jeho levici se usmívala Alice a po pravici Jasper. Ozvala se klavírní hudba a já až nyní zpozorovala klavír postavený na pódiu vedle altánu. Rosalie hrála pomalou melodii a naproti mně, na druhé straně louky, se zjevila Esmé vedoucí Edwarda. Nemohla jsem z něj spustit oči. Měl na sobě elegantní černý oblek s bílou košilí. Žádný manekýn ani filmový herec se mu nemohli rovnat. Zvláště když mě spatřil a po tváři se mu rozlil blažený výraz. Ladným krokem došli až do altánu, kde ho Esmé políbila na obě tváře a posadila se na jednu ze dvou židlí. Edward se postavil vedle Jaspera a otočil se ke mně.

Rosalie začala hrát svatební pochod a my s Carlislem vykročili. Bála jsem se, že zakopnu a zkazím celou tu úžasnou atmosféru, ale jediný pohled do Edwardových milujících očí způsobil, že jsem měla pocit, že se nadnáším. Můj anděl na mě čekal. Opravdu si mezi všemi ženami i upírkami vybral mě! Mé srdce plesalo štěstím a já se takřka zalykala láskou. Carlisle mě odvedl až k Edwardovi, kde mě po příkladu Esmé políbil na obě tváře a mou ruku spojil s Edwardovou.

Věděla jsem, že bychom se měli otočit na Emmetta a dívat se na něj, ale nedokázala jsem přerušit oční kontakt se svým nastávajícím. Ani on se neměl k nejmenšímu pohybu, ale Emmettovi to naštěstí zjevně nevadilo. Rose teď hrála tichou a něžnou melodii a Emmett začal pronášet obvyklá slova oddávajícího.

Po celý jeho projev jsem se vpíjela do Edwardových zlatých očí a cítila neuvěřitelnou lásku a štěstí. Drželi jsme se za ruce a už jen ten nevinný dotek mě celou rozechvíval. Jako ve snu jsem opakovala Emmettova slova, kdy jsem slibovala věčnou lásku a věrnost. Po mě stejná slova pronesl Edward svým sametovým hlasem. Když se Emmett zeptal, zda si tedy Edwarda opravdu beru, své ano jsem zašeptala se slzami štěstí v očích.

Vyměnili jsme si prstýnky, jednoduché kroužky z bílého zlata a Edward mi sundal závoj. S nekonečnou něhou spojil své rty s mými a dal mi první manželský polibek. Líbala jsem ho a tiskla se k němu. Hlavou mi běžela jediná myšlenka: jsem vdaná za tu nejbáječnější bytost na celém širém světe.

Jen velmi neochotně jsme rozpojili naše rty. Edward si mě přitáhl do náručí a společně jsme přijímali gratulace od jeho a nyní už i mojí, rodiny. Rosalie místo živé hudby pustila CD s Edwardovými skladbami. Přesunuli jsme se z altánku na volnou louku a tančili. Vůbec jsem nebyla schopná vnímat dění kolem sebe. Naše okolí jako by zmizelo ve vzduchoprázdnu a zůstala jsem jen já a můj muž. Svatba byla naprosto dokonalá.

Postupem večera jsem tančila se všemi muži mé nové rodiny. Dokonce i Jasper zvládl jeden tanec a ani nevypadal příliš napjatě. Prožívala jsem nejšťastnější den a noc svého života.

Když se ochladilo, vzal mě Edward do náručí a bez rozloučení s rodinou se rozběhl k domu. Tulila jsem se k němu a užívala si vzájemnou blízkost. Doma mě přenesl přes všechny prahy a na zem postavil až u sebe v pokoji.

,,Celý dům máme přes víkend pro sebe. Ostatní jedou na lov daleko do hor, takže budeme mít soukromí. Promiň, lásko, že jsem tě tak unesl, ale Emmett začínal vymýšlet vtipy na rozloučenou a já nemyslím, že bys je chtěla slyšet.”

Souhlasně jsem pokývala hlavou a přitiskla své rty na jeho. Vdala jsem se za něj, jsme právoplatní manželé, takže už nic nebrání našemu prvnímu milování.

5. díl • 7. díl

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 6: