Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 56 (poslední díl)

20.09.2010 (16:15) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 7915×

Seděla jsem u časné snídaně a upíjela příjemně teplou kávu. Spokojeně jsem sledovala Edwarda, jak mi maže další toast marmeládou a nepatrně u toho krčí nos. Byl pátek, poslední den mé středoškolské docházky jakožto Belly Swanové, člověka. Slavnost k ukončení a závěru ročníku začínala až v deset, ale ač jsem sama sebe přesvědčovala, že není proč, cítila jsem nervozitu. Edward měl pravdu. Žila jsem tu rok a půl a přeci jen si na jistý stereotyp zvykla, našla si přátele i mezi spolužáky - lidmi, měla oblíbené předměty a docela často se tam i těšila. A najednou střední končila…
Tak jo, abych byla úplně upřímná, slavnostní předání diplomů mě zas až tak moc neznervózňovalo. Mnohem víc se mi houpal žaludek při pomyšlení na to, co mělo následovat potom. Oznámení mé a Edwardovy svatby a pozvání spolužáků na obřad.

Přímo přede mnou na desce stolu ležely na úhledné hromádce obálky obsahující svatební oznámení. Ta byla samozřejmě nádherná, pomáhala mi je vybrat Alice a za malý úplatek, prý skutečně zanedbatelný, zařídila jejich expresní výrobu. Na přírodním béžovém papíru stálo zdobnými zlatými písmeny vyryto datum 13. srpna, mé a Edwardovo jméno a informace o místě a hodině, kdy na věky spojíme své životy v jeden. Já chtěla pozvánky a oznámení rozeslat poštou, ale Edward si přál předávat je osobně. Alice mi prozradila, že ho podezírá, že si chce vychutnat překvapené a šokované obličeje spolužáků a spolužaček. Já jsem ho nechápala a nejraději bych až do svatby někam zmizela, ale rozhodla jsem se vyjít mu ve všem vstříc. Pochopila jsem, že i Charlie si zaslouží vést svou dceru kostelní uličkou a vidět ji šťastnou po boku milovaného muže. Na podzim jsme se s Edwardem chystali na Dartmouth a svatba měla být takovou rozlučkou s mým lidským životem ve Forks. Pravděpodobně to bude naposled, kdy většinu místních obyvatel uvidím.

Pořádně jsem se napila, jako kdyby mi káva mohla dodat odvahu jako alkohol, a představila si, jak bude celý den probíhat. Rychle jsem ale zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem na to myslet. Děsilo mě to víc, než jsem byla ochotná přiznat. Edward si mého manévru všiml a v tu chvíli klečel přede mnou a držel mé ruce v těch svých.
„Bello, lásko, nemusíme to dělat, jestli tě to tak trápí. Já i tvůj tatínek to pochopíme a nebudeme se na tebe zlobit. Všichni víme, jak moc nemáš ráda oslavy a svatba bude, má být, obrovská. Ještě máš čas na rozmyšlenou,” ujišťoval mě a dokonce se u toho dokázal tvářit upřímně. S tichým povzdychem jsem zavrtěla hlavou.
„Chci si tě znovu a tentokrát oficiálně vzít. A třeba mi to nebudeš věřit, ale na svatbu jako takovou se docela těším. Jen se bojím dneška. Všichni si budou myslet, že jsem těhotná. A že jsem otěhotněla jen proto, abych si tě udržela i po střední škole,” přiznala jsem důvod svých největších obav.
Edwardovi zajiskřilo v očích a šibalsky se na mě usmál.
„Taky bych tě mohl celý den rádoby nenápadně hladit po bříšku a ztropit ti scénu, kdyby ses při přípitku chtěla napít šampaňského, jen tak, aby bylo následující měsíc ve Forks o čem mluvit,” usmál se a já se na okamžik lekla, že to myslí vážně.
„Bell, ano, máš pravdu. Většina lidí si něco takového bude myslet. Ale ty jsi moje statečná žena a společně jim vysvětlíme, že se máme prostě rádi a vzít se chceme. Nenechám tě mezi těmi zvědavci samotnou, ani na chviličku se od tebe nehnu, nemusíš se bát,” uklidňoval mě a kupodivu docela účinně. Ne že bych se přestala bát úplně, ale už to nebylo tak hrozné. Nesnášela jsem být středem pozornosti a dnes jím bez pochyb budu. A následující týdny nejspíš taky.
Edward se na mě usmál a políbil mě. Stulila jsem se mu do náručí a vdechovala jeho nádhernou vůni. Měl pravdu. Spolu to zvládneme a ta chvíle nepohodlí, pomluv, drbů a spekulací stojí za ten pocit, až bude Edward oficiálně můj manžel a já jeho žena. Až bude každý obyvatel Forks vědět, že jsme si dali slib před lidmi i před Bohem a patříme si navzájem.

Více soukromí nám nebylo dopřáno. Jako velká voda se do kuchyně přiřítila Alice. I když přiřítila nebyl ten správný výraz. Sice pospíchala, ale její pohyby neztratily nic ze svého půvabu a ladnosti. Pevně jsem doufala, že po přeměně přijdu o nešikovnost a inkoordinaci a budu taky spíše tančit než chodit.
„Bello! Takhle nemáme šanci udělat z tebe kočku. Máme před sebou tolik práce a tak málo času. Takže šup šup. Hezky to do sebe hoď a já ti pak pomůžu trochu se zkrášlit,” švitořila má drahá švagrová.
„Ehm, Alice, uvědomuješ si, žes mě právě tak trochu urazila?” optala jsem se jí rádoby nabroušeným tónem, ale ona na mě jenom vyplázla jazyk.
„Bello, obě víme, že mám pravdu, a protože jsem viděla, jak tě češu, líčím a oblékám, víme také, že se mnou prostě půjdeš, takže si ušetři zbytečné protesty a jedeme,” usmála se na mě a vesele zamrkala.

Stačila jsem dvakrát kousnout do toastu a upít pár kapek kávy, než Alici přestalo bavit důrazně podupávat nožkou v botách na deseticentimetrových jehlách a bez dalšího ptaní či přemlouvání si stoupla za vozík a razantně mě vezla kuchyní pryč. Potvora si počkala na chvíli, kdy budu mít plnou pusu a nebudu se moct bránit. Poplašeně jsem se otáčela na Edwarda, ale ten jen nešťastně zakroutil hlavou. Když si Alice něco umanula, nebylo radno jí odporovat. To jsme si oba moc dobře uvědomovali.
„Uvidíš, že to bude fajn. Budeš vypadat naprosto úžasně a kouzelně. Přece jen zasnoubení neoznamuješ denně, a tak se na to musíš speciálně připravit,” nadšeně vyprávěla Alice a já se zmohla jen na zoufalé polknutí a tichou motlitbu, aby to trápení netrvalo moc dlouho.

Alice mě před schody vzala do náručí a odnesla k sobě do pokoje k toaletce. Pohled na nás musel být k popukání. Droboučká malá Alice mě nesla na rukách i s tou těžkou sádrou a ještě se u toho usmívala a vyprávěla mi, jak mi učeše vlasy. Kdyby nás viděl někdo nezasvěcený, musel by si myslet, že má halucinace nebo se zbláznil. U sebe v pokoji se Alice ještě více rozzářila a dostala do svého živlu. Opřela jsem se pohodlně o opěradlo křesla a zavřela oči. Bez remcání jsem si nechala patlat cosi na tváře a jen na půl ucha poslouchala Alicino nadšené líčení, jak úžasně krásná budu. Jistě, na první svatbě dokázaly s Rose téměř zázrak s mým vzhledem a já sama jsem se krásná cítila, ale slavnost k ukončení školy nebyla až taková událost, abych mohla mít perly ve vlasech a velké večerní líčení a nevypadat jako trubka.

Musela jsem uznat, že jemná masáž očního okolí nebyla ani trochu nepříjemná a opatrné pročesávání vlasů bych také byla schopná a ochotná podstoupit vícekrát. Téměř jsem usnula, když mě Alice jemňoulince vískala ve vlasech, a tak když bez varování otočila křeslem o sto osmdesát stupňů, měla jsem co dělat, abych nespadla. Překvapeně jsem zamrkala a zaostřila na rozesmátou tvář své poněkud potrhlé švagrové.
„Bello, přece by ses nechtěla vidět v zrcadle, dokud nejsi oblečená. Uvidíš až konečný výsledek a musím říct, že se mi to zatím daří nad očekávání dobře,” usmála se na mě a žíznivá čára zmizela kamsi do šatny. Ubránila jsem se zaúpění, protože v tuhle chvíli jsem očekávala to pravé mučení - vybírání vhodného oblečení na sebe. Nechtěla jsem jít obyčejně v džínech a tričku, ale sukně se sáčkem by mi ke spokojenosti bohatě stačila. Popravdě jsem se docela obávala, co Alice přinese za model.

„Zavři oči, ať je to překvapení,” ozvalo se z útrob šatny.
„Alice, stejně to uvidím, až se budu oblékat,” odporovala jsem podle mě docela logicky.
„Ne-e, obléknu tě totiž já,” vyvrátila mi Alice argument. Chtěla jsem protestovat, ale vidina zcela nevyhnutelné prohry se slovní bitvě s Alicí mě od jakýchkoliv takových nápadů odradila. Teatrálně jsem si povzdychla a zavřela oči.

Alice mě navigovala, kdy mám zvednout ruce, kdy nohy, kdy mi pomůže si stoupnout. Látka šustila a na kůži byla velmi příjemná. Ač jsem se tomu bránila, začínala jsem být zvědavá, co mám na sobě. Podle toho, jak jsem oblečení na svém těle cítila, to nebyla žádná večerní róba nebo sexy šaty, kterých jsem se bála.
„Hotovo, můžeš se na sebe podívat,” zašvitořila mi Alice hlasem prodchnutým pýchou a spokojeností u ucha a otočila mě zpět k zrcadlu.

Otevřela jsem oči a vydechla úžasem. Bella, která se odrážela v zrcadle, se mi rozhodně líbila. Lehké a přirozené líčení, které podtrhlo bledou pleť a nenásilně zdůraznilo oči, vlasy vyčesané do falešného culíku s pár zkudrnatělými prameny. S oblečením Alice překvapila. Příjemně překvapila. Měla jsem na sobě temně modrou halenku se zdobeným řasením u výstřihu, přes ni černou vestičku s jemným proužkem. Sukně kousíček nad kolena pasovala k vestičce. Slušelo mi to a kupodivu bych si něco podobného vybrala sama. Takhle jsem se cítila velmi dobře. A věděla jsem, že vedle Edwarda nebudu vypadat jako šedá myš. Stále jsem se mu nemohla vyrovnat, ale ten rozdíl mezi námi nebyl tak propastný a velký.
„Děkuju,” zašeptala jsem naprosto upřímně a natáhla k Alici ruce. Ta mě okamžitě objala a bylo poznat, že má obrovskou radost, že uspěla.
„Tak, máme nejvyšší čas,” vymanila se z mého objetí. „Edwarde!” zavolala tiše, ale on to samozřejmě slyšet musel.

Alice někam zmizela a místo ní stál v pokoji můj báječný manžel. Už byl taky převlečený. Chtě nechtě jsem se při pohledu na něj musela usmát. Byl naprosto okouzlující a ač to nebyl typický výraz pro popis muže, byl nádherný a na první pohled šarmantní.
„Sluší ti to,” řekli jsme oba společně a v očích nám oběma zajiskřilo.
„Paní Cullenová, dovolte, abych vás odvezl na slavnostní ukončení středoškolské docházky,” pronesl obřadně a místo rámě mi nabídl svou náruč. Přijala jsem více než ochotně.
Odnesl mě k vozíku a usadil mě do něj. To byl malý kaz, ale chodit jsem skutečně nemohla. Během pár vteřin se k nám přidala Alice s Jasperem. Drželi se za ruce. Rosalie s Emmettem pomalu scházeli ze schodů. Když se k nám ještě přidali Carlisle a Esmé a postavili se do našeho malého hloučku, nikdo nemohl pochybovat, že nás osm je skupina. Že tvoříme rodinu. To pomyšlení se mi líbilo.

Carlisle jel jen s Esmé, Alice, Jasper, Rose a Emmett jeli spolu dalším autem a já s Edwardem jeho volvem. Na první křižovatce jsme se odpojili od ostatních a vyrazili k Charlieho domu. Táta už netrpělivě přecházel před dveřmi. Inka seděla na schodech, hlavu složenou v dlaních a zasněně se dívala kamsi před sebe. Byl docela nezvyk vidět ji oblečenou společensky. Měla dokonce sukni. Když nás s tatínkem spatřili, táta přestal přecházet sem a tam a Inka se rychle postavila.
Zůstala jsem sedět v autě, zatímco Edward se šel přivítat. Charlie mu podal sám od sebe ruku a k mému naprostému úžasu se na něj lehce usmál. Inka Edwarda nadšeně objala a něco mu zašeptala. On jen s úsměvem zavrtěl hlavou a přiložil si ukazováček ke rtům na znamení, že něco nepoví. Asi nikdy nepřestanu být vděčná, že moje myšlenky Edward neslyší.
Táta s Ingrid nasedli na zadní sedačky a vyjeli jsme konečně ke škole. Konverzaci v autě obstarali Inka s Edwardem. Bavili se úplně nezávazně o počasí, cestování i možném průběhu slavnosti. My s Charliem jen tiše koukali z okénka.

Před školou jsem se musela zhluboka nadechnout a zase vydechnout. Několikrát za sebou. Moc to nepomáhalo, ale naštěstí díky make-upu od Alice nebylo mé zblednutí nijak výrazné. Edward mi pomohl na vozíček a hrdě mě vezl ke stanu pro maturanty za pódiem. Cestou jsme míjeli různě roztroušené skupinky spolužáků. Sebrala jsem odvahu a některým i zamávala a lehce se na ně usmála.
Ve stanu se řadili maturanti podle abecedy a já prvně zalitovala, že má první svatba nevešla ve všeobecnou známost. Jak moc by se mi líbilo, jít si pro diplom obklopena svou rodinou! Místo toho jsem jakožto Swanová byla odsouzena ke společnosti Jessicy. No, jak si kdo ustele, tak si taky lehne, že. Edward mě na okamžik nechal samotnou a šel nám vyzvednout ošklivé, pískově žluté hábity se stejně barevnými čepičkami. Jediným Cullenům může něco takového slušet. Zatímco jsem byla sama, pozorně jsem se rozhlížela kolem. Taylor přecházel jako tygr v kleci už zahalený ve žlutém plášti sem a tam a něco si mumlal pod vousy. Vypadal nervózněji než já, což už bylo co říct. Měl projev a očividně z toho nebyl úplně nadšený. Jess se bavila s Lauren a obě měly podivně zarudlé nosy a opuchlé oči. Angela stála v Benově objetí a nepřítomně se usmívala.
„Mám překvapení,” bafnul mi Edward ze zadu do ucha tak, že jsem na vozíčku leknutím nadskočila.
Tlumeně se zasmál a přešel přede mě. Kleknul si a vzal mě za ruku.
„Mluvil jsem s ředitelem a vysvětlil mu, že musíš být na vozíku a kvůli té dlaze na ruce ho nemůžeš ovládat sama. Kolem Swanové jsou v abecedě samé holky a pro ty je vozík moc těžký. Tudíž se můžeš zařadit přede mě a já se obětuji a povezu tebe,” usmíval se. Chvilku jsem na něj nechápavě koukala a pak mě zaplavila vlna spokojenosti a úlevy. Nebudu se muset od Edwarda hnout při předávání diplomů. Milovala jsem ho zase o kousek víc.

Slečna Carterová, zástupkyně ředitele, vlezla do stanu a hlasitě zatleskala, aby upoutala pozornost. Šum hlasů utichl a ona se potěšeně usmála. Odkašlala si do dlaně a spustila pečlivě naučenou řeč.
„Drazí studenti, a dnes je to naposledy, kdy vám tak mohu říct, jsem skutečně ráda, že tu nyní stojíte v tak hojném počtu. Teď vás všechny, kteří jsem to ještě neudělali, poprosím, abyste si vzali pláště a  na hlavy nasadili čepice. Seřaďte se podle abecedy, začínáme od A a končíme Z, jen aby někoho nenapadlo udělat to obráceně, ano. Pouze slečna Swanová nehledí na abecedu a zařadí se před pana Cullena,” podívala se na nás a s ní i všechno osazenstvo stanu. Zřetelně jsem cítila, jak rudnu.
„Tak, až uslyšíte první tóny hudby,” pokračovala po kratičké pauze, „vyjdete ven a budete na vyzvání stoupat po schodech k panu řediteli, který vám předá diplom. Poté sejdete bočními, zdůrazňuji bočními, schůdky dolů z pódia a posadíte se na židle v prvních třech řadách. Až budou předány všechny diplomy, pan Crowly bude vyzván, aby se vrátil na pódium a přednesl svou řeč.
Je všem všechno jasné?”

Ticho bylo přijato jako souhlas a slečna Carterová odešla ze stanu. Mlčky jsme si přes slavnostní oblečení vzali hábity a vzájemně si usazovali čepice na hlavy. Cítila jsem, jak se na mě s Edwardem snad všichni nenápadně dívají a pokukují po nás.
Edward mě s úsměvem zavezl mezi své sourozence a nikomu nedovolil, aby se k nám přiblížil na rádoby přátelské popovídání. Byla jsem mu neskonale vděčná.

Ozvala se hudba a řada spolužáků se začala pomalým tempem sunout ven. Když přišla řada na mě, Emmett s Edwardem mě vynesli na pódium. Byla jsem přesvědčená, že červenější už být nemohu, ale z omylu mě vyvedl nadšený pískot, potlesk a skandování mého jména. Poplašeně jsem se podívala za zdrojem toho hluku a spatřila stojící Ingrid s Jacobem. Docela se k sobě měli. Usmála jsem se na ně a ke svému vlastnímu překvapení jim i zamávala.
Pod pódiem jsem zjistila, že mi tečou slzy. Taylerův projev jsem nebyla schopná vnímat. Připadala jsem si jako ve snu. Všechno bylo barevné, podivně zpomalené a tak nějak neskutečné. Dostudovala jsem střední školu a přede mnou se rozprostírala celá věčnost.

Hned, jak to bylo možné, se ke mně prodral táta a pevně mě objal. I on měl zarudlé oči. Mumlal něco o tom, že si není jistý, jestli se obraz na kameře, kterou celou slavnost natáčel, nebude třást, protože on se hrdostí celý klepal. Inka mi zase šeptala, že Jacob není nijak špatný a asi ho má i trošku ráda. Jake mě ujistil, že s odchodem z Forks nemusíme pospíchat. Postavil se smečce a když se k němu přidal i Seth, prosadili si svou. Pro Ingrid by očividně udělal snad vše, co si jen bude přát.

Než jsme se vydali popřát si i se spolužáky, Edward vytáhl z kapsy na vozíku štos obálek. Táta se při pohledu na ně štěkavě rozesmál a se slovy, ať si to užiju, mě poplácal po zádech.
„Můžeme?” zeptal se Edward a nadšení z něj doslova sálalo.
„Můžeme,” odpověděla jsem o poznání méně jásavě.

Na můj vkus až moc rychle mě dovezl ke hloučku spolužáků. Angela mě beze slov objala a její pohled se stočil na obálky na mém klíně. Tázavě zvedla obočí a já si dodala potřebné odvahy.
„Ang, budeme se s Edwardem brát a byli bychom moc rádi, kdybyste s Benem přišli na svatbu,” řekla jsem na jeden nádech a podala jí jednu z obálek.
Angela vykulila oči, ale mlčela. Jessica si právě vyměňovala nové telefonní číslo s Lauren a Mike si podával ruku s Benem, takže mé oznámení nezaslechli. Zoufale jsem se podívala na Edwarda a on se s očividným potěšením ujal slova.
„My s Bellou využijeme toho, že jsme tady všichni tak hezky shromáždění k takové menší soukromé akci. Bella mi odpověděla kladně na jednu zásadní otázku a učinila mě tak nesmírně šťastným. S hrdostí vám tedy můžu oznámit, že se v srpnu vezmeme. Tady máte pozvánky,” usmíval se Edward.
Najednou jsem měla co dělat, abych se nesmála. Překvapené a šokované obličeje Jessicy, Mika a Lauren mi za osobní pozvání snad i stály. Úplně oficiálně jsem byla zasnoubená a s nepopiratelnou pýchou holkám ukázala prstýnek.
„Nejsem těhotná, jen se vzít jednoduše chceme,” odpověděla jsem Lauren na nevyslovenou otázku. Konsternovaně mi zírala na břicho, a až když si uvědomila, že jsem mluvila k ní, zčervenala a odvrátila pohled.

Edward mi položil ruku na rameno a velmi spokojeně přijímal gratulace od kluků. Podívala jsem se na něj a cítila se krásně. Společně jsme zvládli oznámení svatby a společně jistě zvládneme i všechno, co kdy může přijít.

KONEC

Moc děkuji všem, kteří H - ST četli a zvláště těm, kteří komentovali. Opravdu si Vašeho zájmu vážím a jsem moc ráda, že se povídka tak líbila. Speciální poděkování patří Tezzynce - děkuji Ti za všechny pochvalné i kritické poznámky a snášení mých záchvatů tvůrčích krizí. :-)

I dnes budu moc ráda za Vaše komentáře a zhodnocení posledního dílu i celé povídky.

Ještě jednou děkuji, že jste si našli čas a povídku četli. Už jen počet zobrazení mě vždy hřál u srdíčka.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 56 (poslední díl):