Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 50

29.07.2010 (12:15) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5318×

Zůstala jsem na Charlieho zírat. Možná mi i spadla brada, nebyla jsem schopná nějak smysluplně reagovat.
,,Jak to víš?” zašeptala jsem nakonec tiše.
Charlie postrčil směrem ke mně papíry na stole. Pohlédla jsem na ně a pochopila. Dopis z Dartmouthu. Posílala jsem tam přihlášku týden po svatbě. Podepsala jsem ji jako Cullenová, ale adresu nechala Charlieho. Hloupá chyba. Psali mi ze studijního oddělení, že nám s manželem vyjdou vstříc a přednášky budeme mít společné. Pozitivní zpráva. Jen bych byla ráda, kdybych se ji dozvěděla jinak.
,,Promiň,” špitla jsem se sklopenýma očima. Posadila jsem se proti Charliemu a čekala na křik a výčitky. Bylo ale stále ticho.

,,Bello, ty čekáš miminko?” zeptal se Charlie něžně. Poplašeně jsem k němu vzhlédla a zrudla. Vyložil si to po svém.
,,Holčičko, proč jsi mi to neřekla? Jsem tvůj táta a ano, neříkám, že jsem nadšený, že budeš matka v tak mladém věku, ale určitě bych tě nevyhnal nebo ti nějak neublížil. Vím o tom malém pár vteřin a už se na něj těším, víš. Budu skvělej děda. Pomůžu vám, když budete chtít. Mohla jsi mi všechno říct. Nemusela ses bát. Sice jste se vzali, ale kde se chystáte bydlet? Z čeho budete žít? Jak chceš studovat s miminkem doma?” promlouval ke mně Charlie a mně stoupaly slzy do očí. Najednou mi to bylo všechno hrozně líto. Měl pravdu, neměla jsem mu lhát.
,,Jak dlouho jsi těhotná? Chodíš na prohlídky k doktorovi? Je to moc důležité,” pokračoval Charlie a já se regulérně rozbrečela.
,,Zlatíčko, to je v pořádku. Tenhle týden je plný překvapení, ale nejsou špatná. Objevila se moje dcera, které se tu líbí, a zjistil jsem, že budu děda. Chtěl bych vnoučka. Chodil bych s ním na ryby,” usmál se táta a já bych si nejraději nafackovala.

,,Tati, já… já nevím, jak to říct. Já nejsem těhotná,” vypravila jsem ze sebe mezi vzlyky. Charlie se zatvářil nechápavě a pak se mu v očích usadila bolest.
,,Tys o miminko přišla? Holčičko, to je mi moc líto,” zašeptal a i jemu se zaleskly oči. Hůř už jsem se asi cítit nemohla.
,,Ne-e, já jsem těhot-tná nikdy ne-byla,” vzlykala jsem a raději se dívala na své ruce složené v klíně, než na Charlieho.
,,Nebyla? A proč teda…,” zarazil se a pak jeho hlas zhrubl. ,,Bello, proč jste se brali?”
,,Máme se rádi?” odpověděla jsem, ale můj tón přešel do otázky.
,,Máte se rádi a proto jste se vzali ještě na střední škole?” zahřměl Charlie tak, až jsem se přikrčila.

V tu chvíli se ozval zvonek. Netušila jsem, kdo to je, ale byla jsem mu vděčná. Vystřelila jsem ze židle a skoro běžela ke dveřím. Charlie zůstával v kuchyni. Otevřela jsem dveře a za nimi stál Edward.
,,Teď bys sem asi neměl chodit, Charlie to ví,” zašeptala jsem vyděšeně.
,,Proto jsem tady. Alice ti volala, abys domů nechodila,” odpověděl tiše.

,,Bells, kdo to je?” ozval se z hloubi domu tátův hlas.
,,Ni-nikdo, omyl,” zavolala jsem na něj.
,,Dobrý den, Charlie, to jsem já,” zkazil mi Edward plán na jeho útěk.
,,Edwarde Cullene!” zahřímal Charlie, ale Edward zůstal klidný.

Vzal mě za ruku a vtáhl mě do domu. Být to na mně, šli bychom úplně opačným směrem.

Charlie stále seděl u stolu, ale nyní byl úplně brunátný v obličeji a lehce se třásl. Napadlo mě, že by byl vážně gól, kdyby se taky změnil ve vlka. To už bych se asi složila.
Edward se posadil a mě stáhl také na židli. Držel mě za ruku a díval se přímo na Charlieho.
,,Charlie, mrzí mě, že jsme to tajili, ale všichni by stejně jako vy došli k závěru, že je Bella těhotná, a to jsme nechtěli. Uvědomujeme si, že se vám náš krok může zdát jako bláznovství a čirý nerozum, ale my se máme opravdu rádi. Na podzim se chystáme společně na Dartmouth a chtěli jsme, aby mezi námi bylo všechno tak, jak se sluší a patří,” mluvil Edward tichým, klidným hlasem.
Charlie se ušklíbl a jeho oči se zúžily ve štěrbinky.

,,A proč jste to nikomu neřekli? Proč jste nepočkali alespoň do léta?” zeptal se táta velmi tiše, ale jeho slova se podivně nesla místností. Bylo to horší, než kdyby křičel.
,,Máme se rádi?” zopakovala jsem svou repliku.

Charlie rudnul a měla jsem pocit, že kdyby to šlo, unikala by mu z uší pára. Potily se mi ruce a bylo mi špatně od žaludku. Takhle jsem si to tedy rozhodně nepředstavovala. Já si tuhle situaci vlastně vůbec nepředstavovala. Tak nějak jsem doufala, že se o svatbě třeba nikdy nikdo nedozví. Jo, to by bylo perfektní. Život ale jaksi perfektní není, že.

,,Ptám se naposledy a chci slyšet pravdu. Proč jste se vy dva sakra vzali?!” Charlie skoro šeptal, ale rozumět mu šlo až moc dobře. Nechtěla jsem se dívat na něj, ani na Edwarda. Chtěla jsem vyběhnout nahoru, zavřít se v pokoji a strčit hlavu do písku, nebo alespoň pod peřinu. Chtěla jsem jako ten největší zbabělec už nikdy nevylézt z postele a nemuset nikdy nikomu, a tátovi už vůbec ne, proč jsem se vdávala.

Najednou Charlie zalapal po dechu a s vytřeštěnýma očima ztuhnul. Donutilo mě to zvednout k němu značně provinilý pohled. Vůbec se nedíval na mě, ale propaloval Edwarda, který mu pohled lehce nervózně oplácel.
,,Bella říkala, že jsi ze staré školy,” zašeptal Charlie a já skoro omdlela. Do háje, a to se to zdálo jako tak báječná výmluva. Ne, tati, nemusíš se bát, Edward předmanželský sex neuznává, takže dokud ze mě nebude paní Cullenová, žádné techtle mechtle se nekonají. Kdybych to alespoň tak často neopakovala…
,,Ano, to jsem,” odpověděl Edward jen mírně rozechvělým hlasem. Takže to bylo zlé. Hodně zlé. Edward se jen tak něčím rozhodit nenechal.
,,Takže jste se vzali, abyste spolu mohli spát? Jste vůbec normální?” Nyní už Charlie řval. Jeho hlas nabral takovou intenzitu, že se rozechvěl lustr.

,,Charlie, my spolu chceme být už napořád. Nebylo to nijak unáhlené, i když samozřejmě nebylo správné, že jsme vám to neřekli a tajili,” snažil se můj muž, ale očividně zbytečně. Charlie ještě víc zbrunátněl a tepna na jeho čele nebezpečně rychle a silně pulzovala.
,,Možná bys měl jít, já si s tátou ještě popovídám,” zašeptala jsem Edwardovi. Nechtěla jsem Charliemu čelit sama, ale jeho pohled na mého manžela mě děsil.
,,Jo, to by možná bylo lepší, jinak za sebe neručím. Ale nemysli si, že jsme spolu skončili,” zabručel Charlie.

Okamžitě jsem vyskočila, čapla Edwarda za ruku a táhla ho ke dveřím. Venku jsem ho objala a na pár vteřin se k němu přitiskla.
,,Prosím, jen mi neříkej, že jsi mi to říkal,” zaprosila jsem a on se, zrádce, usmál.
,,Říkal, ale to nic nemění. Bello, mně se nelíbí, že bych měl jít pryč a nechat tě v tom samotnou. Svatby jsme se účastnili oba a co si budeme nalhávat, byla to moje podmínka.” Pohladil mě po vlasech a políbil do nich.

Náhle se ozvala hromová rána. Dveře se rozrazily a stál v nich Charlie s puškou. Vytřeštila jsem na něj oči a byla si jistá, že tentokrát je to jenom halucinace. Můj otec by přece nikdy na nikoho nešel se zbraní v ruce. Nebo snad ano?
,,Nezdálo se mi to! Tys chodil k Belle v noci oknem,” obvinil Charlie Edwarda. Ten hlasitě polkl, což by se mi jindy zdálo u upíra směšné, ale nyní vážně ne.
,,Ano, pane, přiznávám se,” odpověděl Edward a já měla chuť ho něčím praštit po hlavě. Copak se úplně a dočista zbláznil? Může se upír vůbec zbláznit? Asi ano, protože jinak jsem si jeho chování neuměla vysvětlit.

Charlie na něj namířil puškou a Edward mě strhl za sebe. Bála jsem se víc než Victorie a Rilyeho. Tohle nebylo normální. Jasně, upíři a vlkodlaci taky nejsou normální, ale pořád se mi zdály být víc v pohodě než vlastní otec mířící nabitou zbraní na mého manžela. V tu chvíli mi ani vzdáleně nepřišlo na mysl, že je Edward neprůstřelný.

,,Ty, ty, ty bídáku!” rozčiloval se Charlie a vykročil k nám.
,,Charlie, uklidněte se…” zkusil to Edward, ale docílil jen větší zloby v tátových očích.
,,Pro tebe jsem šerif Swan,” zahřímal a ohnal se pistolí.

Jako ve zpomaleném filmu jsem viděla, jak se puška zachvěla a následně jí vyšel obláček kouře od hlavně. Ozvala se rána jako z děla provázená křikem ptáků a jejich splašeným odletem ze stromů kolem. Když dozněla ozvěna a kouř se rozplynul, spatřila jsem Charlieho se spuštěnou bradou, jak zírá na Edwarda. Měl nezdravě šedou barvu a já nějak nechápala, jak je možné, že z rudé přešel tak rychle na skoro bílou.
,,Zastřelil jsem si zetě,” zašeptal a zněl jako zdrogovaný. Protočil panenky a skácel se k zemi.

Chvíli mi trvalo, než jsem se trošku vzpamatovala. Vyběhla jsem k němu a kontrolovala životní funkce. Srdce mu bilo rychleji, tep měl nitkovitý, ale pravidelný a dýchal klidně. Edward přikleknul ke mně.
,,On na tebe vystřelil,” zadrmolila jsem šokovaně.
,,Nebylo to úmyslně. Ta puška je strašně stará a porouchala se. Vůbec se nedotkl spouště, ale když hodil rukou, citlivé spoje v zásobníku sepnuly a puška vystřelila vlastně sama. Chtěl mě jenom postrašit. Než jsi přišla, dal si pár panáků whisky. Opravdu mě nechtěl střelit,” uklidňoval mě Edward a mně spadl obrovský kámen ze srdce, že můj tatínek nechtěl být zeťovrah.

Edward ho vzal do náručí a jako by Charlie vážil jako pírko, což vážně nevážil, odnesl ho na pohovku do obýváku. Vzpomněla jsem si na Inku a zvedla mu nohy. Edward se na mě usmál.

,,Řekneme, že se netrefil, ano. Prostě vyšla rána a střela šla někam do vzduchu,” navrhl. Jeho plán měl ale dva háčky.
,,Máš díru na košili a Charlie bude vědět, že mířil přímo na tebe,” osvětlila jsem mu situaci.
,,Mám u tebe náhradní oblečení, kdybychom se moc rozvášnili. Alice myslí na všechno. Myslím, že tu mám i černou košili. Určitě není úplně stejná, ale Charlie rozdíl nepozná. A k tomu míření. Bello, nejsem zraněný. Měl bych být mrtvý a ležet v kaluži krve, ale nemám ani škrábnutí. Charlie neví, že jsem upír a tak dále, takže nám bude věřit. Jdu si vyměnit tu košili,” usmál se na mě a zmizel v patře.

Během vteřiny byl zpátky v jiné, ale naštěstí dost podobné košili. Charlie tiše zasténal a opatrně otevřel oči. Když na mě zaostřil, vyjekl a prudce se posadil.
,,Klid, šerife, k žádným zraněním nedošlo,” ozval se Edward a Charlie se na něj rychle otočil. Kdyby nebyla situace tak vážná, musela bych se smát.
,,Já jsem tě zastřelil,” pronesl a jazyk se mu pletl jen opravdu málo.
,,Nezastřelil, to bych s vámi nemluvil. Rána šla někam do vzduchu,” odpověděl klidně Edward.
,,Já jsem nechtěl vystřelit,” zašeptal táta bojovně.
,,Vím, že ne. Trochu se vyznám ve zbraních a všiml jsem si, že ta vaše má ztrouchnivělou bezpečnostní gumičku. Vystřelila sama,” přitakal Edward.

Museli jsme Charlieho ještě chvíli přesvědčovat, že je všechno v pořádku a nikomu se nic nestalo. Stále opakoval, že by měl jít do vězení, nebo alespoň složit úřad šerifa. Taková neopatrnost se zbraněmi by se měla trestat, jeho nevyjímaje. Nakonec nám pomohla v přesvědčování whisky a Edwardovo odhalení vlastní, nijak nepoškozené hrudi.
Když do sebe táta vpravil asi sedmého panáka, nalil i Edwardovi a zhroutil se zpátky do sedačky. Koukal na nás ne právě nadšeně, ale smířeně určitě ano.
,,Pořád nemám radost, že jste se vzali. Fakt se mi to nelíbí, ale protože seš jinak asi docela fajn a Bellu máš rád a chceš, aby byla poctivá ženská a ne nějaká taková hej, tak teda vítej v rodině. Co s váma taky mám jiného dělat, co. A připij si se mnou na tykání,” zahlaholil Charlie a hlasitě si ťuknul panáky o sebe.
Ještě nikdy jsem neviděla pít Edwarda s takovou úlevou a radostí.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 50: