Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 49

26.07.2010 (11:15) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4579×

Carlisle se vydal se Samem ven, kde se spolu bavili o dalších aspektech Ingridiny přeměny a také o našem možném setrvání ve Forks. Nepřítel byl zničen, nebezpečí zažehnáno a podle dohody jsme měli okamžitě odejít. Dokud to Carlisle nezmínil, úplně jsem na to zapomněla.

Do očí mi opět vstoupily slzy a přitiskla jsem se Edwardovi do náručí. Nechtěla jsem pryč, ještě nějakou dobu ne. Vždyť takhle bych nestihla ani maturitu. Nebylo by žádné rozloučení, nic. Musela bych zmizet beze slova a to se mi ani trochu nelíbilo. Edward mi sice myšlenky číst nemohl, ale znal mě. Pevně mě objal a políbil do vlasů.

„Sam vlastně ani nechce, abychom hned odcházeli. Považuje tvoje rozhodnutí jenom za tvoje a ač se mu nezamlouvá a nechápe tě, myslí si, že máš právo rozhodnout se, co se svým životem uděláš. Jenže většina smečky s ním nesouhlasí. Vadí jim náš vztah a manželství nás dvou se jim zdá tak nějak úchylné. Vědí, že tě přeměním. I když třeba ne hned, ale jednou určitě, a berou to jako porušení smlouvy. Sam nechce jít proti většině a prosazovat si svou vůli násilím. Snaží se o co nejvyšší možnou míru demokracie ve smečce.
Viděl ale Charlieho vyděšeného tvým a Inčiným zmizením. Pochopil, že mu nemůže vzít jen tak dceru a neohlížet se na něj. Je na tebe trochu naštvaný, protože ses do téhle situace dostala kvůli tajnému sňatku a můžeš si za to podle něj tak trochu sama, ale nehodlá tě v tom nechat vymáchat. Dá nám čas ještě dva týdny. Stihneš odmaturovat a vymyslet si nějakou historku pro Charlieho,” přetlumočoval mi šeptem Samovo rozhodnutí.

Cítila jsem úlevu a vděk zároveň se vztekem a rozladěním. Můžu si za to, že se musím urychleně stěhovat sama. Jasně, kdybych si vzala kohokoliv jiného nikomu by to nevadilo, ale protože je můj muž upír a místní samozvaní ochránci jsou vlkodlaci a tyto dvě rasy se vzájemně moc nemusí, je mé manželství skoro zločin. Zajímavý způsob uvažování. Dobře, ale dva týdny jsou lepší než nic. Rozhodla jsem se, že nechám převážit vděk a radost, že snad všechno dobře dopadlo.

„Jsem unavená. Byl to náročný den,” zašeptala jsem a nelhala. Padaly mi oči a chtělo se mi spát. Edward mě vzal do náručí a odnesl k sobě do pokoje.
„Možná bych měla jít ještě za Inkou,” přemýšlela jsem nahlas, ale Edward zavrtěl hlavou.
„Už spí. Usnula, jen co si lehla do postele,” usmál se na mě. Pomohl mi se převléknout do pyžama a já byla tak unavená, že mě ani nenapadlo využít svou chvilkovou nahotu ke svádění. Uložil mě do postele a přikryl peřinou. Usnula jsem asi stejně rychle jako moje vlkodlačí sestřička.


Probudilo mě ne právě něžné zhoupnutí postele. Prudce jsem se posadila a rozlepila oči. Kolem bylo šero příliš brzkého rána, ale přesto jsem v nohách postele zřetelně a jasně viděla Ingrid.

„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit,” zašeptala omluvně. „Teda vlastně chtěla, ale trošku šetrněji. Bello, můžu k tobě?”

Ještě rozespalá a mírně v šoku jsem kývla hlavou a v ten samý moment se Inka zahrabala vedle mě do peřiny a hlavu si položila na polštář. Na Edwardovo místo.

„Přemluvila jsem Eda, aby mě k tobě pustil. Musela jsem mu slíbit, že tě nevzbudím a nechám v klidu spát. Asi mě teď nebude mít rád,” šeptala poměrně tiše. Stejně ji určitě slyšel.
„Bello, já nechci, abyste se museli stěhovat. Včera jsem slyšela Carlislea, jak se baví s Jacobovým šéfem, nebo jak si to ten indián říká, a oni se domlouvali na tom, že budete muset odejít. Proč? Co je vám po těch pitomcích,” vzlykla a zabořila obličej do polštáře.
Opět mě překvapila, takovou reakci jsem od ní nečekala a nevěděla, co jí mám říct.
„Celý život jsem žila s tím, že jsem jedináček bez táty. Pak najdu tátu, konečně, a zjistím, že mám taky báječnou starší ségru, která se vdala do  rodiny upírů. O něčem tak úžasnym se  mi ani nesnilo, a najednou o to mám přijít kvůli puberťákům, kteří si hrají na ochránce nevinných a bezbranných?” štkala dál.
Objala jsem si a nechala ji pořádně se vyplakat. Role starší, zodpovědné sestry, která se vším poradí a pomůže mi byla cizí, přesto jsem se jí ujala poměrně dobře.

Obě jsme v sesterském objetí usnuly.

„Jacobe, naposledy ti říkám, že je v pořádku, jen ještě spí. A spí s Bellou v jednom pokoji a já si nepřeji, abys je budil,” zaslechla jsem podrážděný hlas mého Edwarda přede dveřmi.
Neochotně jsem otevřela oči a zamžourala na nový den. Vedle mě klidně oddychovala Ingrid, jednu ruku přehozenou přese mě. Musela jsem se usmát. Nikdy jsme nebyla na tyhle holčičí věci. Povídání do noci, spaní v jedné posteli a dokonce objímání. Zdálo se mi to lehce divné. S ní ne. Kdybychom vyrůstaly spolu od mala, byla bych si úplně jiná a podobné věci by pro mě byly zcela běžné.

Opatrně, abych ji nevzbudila, jsem její ruku nadzdvihla a pomalu položila na peřinu. Vstala jsem a tichoulince přeběhla ke dveřím. Neslyšně jsem je otevřela, prosmýkla se na chodbu a zase zavřela.
Edward i Jacob se ke mně otočili. Na Edwarda jsem se usmála, na Jaka zamračila.
„Jasně, všichni na mě dělejte kyselý ksichty. Můžete mi klidně říkat Jacob otravný čokl, je mi to jedno, jo. Ale já se snažím být zodpovědný a dělat věci správně. Včera jsme se Samem Charliemu slíbili, že se mu ráno s Inkou ukážete, aby viděl, že jste v pohodě. Taky musíte do školy, teda jestli jsi se na školu nevykašlala, když máš v plánu zahodit celej život,” vyrukoval na mě Jacob napůl naštvaně a napůl nešťastně.
Měl pravdu. Charlie nás musel vidět a my jeho taky. Děsilo mě, jak málo času mi s ním zbývá. A na školu jsem kašlat nechtěla. V žádném případě.
„Promiň,” špitla jsem směrem k němu. „Půjdu vzbudit Inku.”
„Není třeba, jsem vzhůru,” ozvala se za mnou Ingrid rozespale. Jaka okázale ignorovala.

Rychle jsme se převlékly a v kuchyni na nás čekala snídaně. Ingrid se rozsvítily oči a zbožně se podívala na Esmé.
„Esmé, já vás chci domů. Zřeknu se vlastních rodičů a adoptuju vás,” zašeptala při pohledu na míchaná vajíčka se slaninou, palačinky, čerstvé pečivo včetně nadýchaných koblih, zeleninový salát, ovesné vločky, jogurt, konvici kouřící kávy a další s čajem. Esmé se spokojeně usmívala a dmula pýchou.
Posadily jsme se k jídlu, když přitančila Alice a s nakrčeným nosem se přidala k nám. Spokojeně si prohlédla Ingrid, která si nadšeně oblékla Alicí připravený out fit, tedy lososově růžový svetřík s véčkovým výstřihem, šedou sukni do půl stehen s rozevlátým černým volánkem a sandály na poměrně vysokém podpatku. Slušelo jí to. Pak Alice sklouzla pohledem ke mně v obyčejné košili, džínách a keckách. Zhnuseně se zašklebila.

„Měly bychom zajet na nákupy,” zašvitořila ke mně. Ingrid se okamžitě začala zajímat, kde je tu nejbližší obchodní centrum a jaké krámy se v něm nacházejí. Alice byla při vyprávění ve svém živlu a já byla ušetřena odpovědi.
Jacob po dobu naší snídaně přecházel po obýváku jako tygr v kleci sledován pobavenýma očima mého muže.
Když hodiny nad kuchyňskou linkou ukázaly osmou a my konečně dosnídaly, Jacob si hlasitě oddechl. Přesunuli jsme se před dům. Edward už čekal u Volva a Jake u motorky. Ingrid se na stroj na dvou kolech toužebně zadívala a oči se jí zaleskly.

„To je tvoje?” zeptala se Jacoba omámeně, ale oči nespustila z motorky.
„Jop, sám jsem si ji opravil a vylepšil,” usmál se Jacob hrdě.
„Páni, to jako vážně? Ty se v tom vyznáš? Ta motorka je úžasná. Jakou rychlostí jezdí? Umíš s ní nějaké triky?” pálila Inka jednu otázku za druhou.
Jacob se vznášel na obláčku štěstí, když odpovídal a vysvětloval, že automechanika ho baví a jednou by se tím chtěl živit. Mít vlastní dílnu a jako koníček stavět motorky. Nejlépe opravovat veterány. Ingrid ho poslouchala s očima na vrch hlavy.

„Musíme jet,” přerušil je Edward. Na Ingrid se viditelně projevoval vnitřní boj. Chtěla jet na motorce, ale nechtěla jet s Jakem. Těžké rozhodování. Nakonec s těžkým srdcem lítostivě pohlédla na motorku a nastoupila k nám. Jestli se to Jaka dotklo, nedal to na sobě znát. Byl pravděpodobně až moc potěšený alespoň nějakým zájmem, jaký projevila.

Charlie na nás čekal před domem a rovnou nás obě drtil v náručí. Ruka v ortéze mě zabolela, ale bylo mi to jedno. Ingrid mu odvyprávěla naučenou verzi příběhu a přidala pár detailů z našeho bloudění po lese. Charlie se dokonce smál, že se diví, že jsem si zlomila jen ruku a nepřizabila se. Když viděl, že jsme v pořádku, trval na tom, že nás odveze do školy. Ingrid se usadila na zadním sedadle policejního auta a bavila nás svými představami, že je skutečně zatčená.

Edward už stál na parkovišti a opíral se o dveře Volva. Společně jsme zavedli Inku na její první hodinu a sami se vydali k nám do třídy. Zraky všech na chodbě i ve třídě o nás už jen zavadily. Náš vztah už prostě nebyl žhavou novinkou. Byla jsem za to neskonale ráda. Posadili jsme se do zadní lavice a čekali na začátek hodiny a příchod učitele. Měli jsme psát jeden z posledních testů, takže spolužáci zuřivě listovali sešity a snažili se nacpat si do hlavy poslední střípky informací. Mně se najednou závěrečné testy nezdály být nijak významné, ani příliš složité. Ve stínu ostatních událostí ve mně ani nevzbuzovaly nervozitu.

Když jsem uviděla zadání testu, měla jsem až chuť se smát. Všechny otázky se mi zdály být až směšně lehké. Plynule a bez zdržování jsem test vyplnila a odložila propisku. Edward už měl taky hotovo a usmál se na mě.
Zbytek hodiny jsem se dívala z okna a snažila se vymyslet program na zbylých čtrnáct dní. Chtěla jsem je strávit co nejlépe s Ingrid a Charliem. Mohli bychom zajet někam na výlet, nebo na ryby. Skoro jsem se rozesmála při představě Inky při rybaření. Charlie by nic nechytil, protože by mu vyplašila všechny ryby.

Celé vyučování proběhlo v klidu. Na obědě seděla Ingrid s námi a vyzvídala na Cullenových všemožné informace o smečce, smlouvě a všech aspektech vlčího života. Byla ohromená a uchvácená skutečností, že pokud se bude měnit, přestane stárnout. Až jsem se lekla, že vyskočí na stůl a zatančí oslavný tanec. Byla jako dítě v Disneylandu. A třešničkou na dortu se ukázal návrh Alice, abychom jely odpoledne nakupovat. Ingrid souhlasila, mně se nechtělo. Rozhodla jsem se nejít a jet domů. Překvapilo mě, že Alice nic neříká a neprotestuje. A pak mi to došlo. Ona v přítomnosti Ingrid nevidí mou budoucnost.
„Po škole si musím něco zařídit, ale přijedu za váma,” usmála jsem se sladce. Ani jsem nezčervenala, ani se mi nerozbušilo srdce. Jo, lhala jsem už obstojně. Těch pár měsíců tréninku se vyplatilo.
„Dobře,” souhlasila Alice a očividně nepojala ani stín podezření. Báječné. Milovala jsem svou sestru.

Po skončení školy jsem se s Inkou a Alicí rozloučila s tím, že se uvidíme za chvíli, a objala Edwarda. Společně jsme se dívali za Aliciným Porsche. Přemítala jsem, na jakou vzdálenost Inka blokuje Aliciny vize.
„Ty za nimi nepojedeš, viď,” zasmál se Edward. Přikývla jsem.
„Vezmi si volvo, já k nám doběhnu. Potřebujeme s Carlislem doprobrat stěhování a tak. Mrzí mě, že odpoledne nebudeme spolu, ale tak za dvě hodiny za tebou přijdu, ano?” navrhl a já souhlasila. Dvě hodiny bez Edwarda přežiju, doufám.

Nasedla jsem do auta a Edwarda vysadila u lesa, kde nás nikdo neviděl. Jela jsem domů a těšila se na Charlieho. V duchu jsem si plánovala, co mu uvařím dobrého. Kousek před domem se mi rozezvonil telefon. Mrkla jsem na displej. Alice. Usmála jsem se na telefon a vyplázla na něj jazyk. Už mě asi viděla a věděla, že nakupovat nejedu. Nehodlala jsem telefon zvednout. Kdepak.

Zaparkovala jsem před domem a vešla domů. Tašku jsem odložila hned za dveřmi.
„Jsem doma, tati,” zavolala jsem do domu. „Inka jela s Alicí doplnit si šatník. Skoro nic tu nemá a moje věci jí nesedí.”
Odpověď žádná. Byla jsem si jistá, že Charlie je doma. Venku stálo jeho auto a nebylo zamčeno. Vstoupila jsem do kuchyně, kde jsem ho našla. Seděl u stolu s hlavou ve dlaních a před sebou nějaké papíry.

„Tati, děje se něco? Co se stalo?” začínala jsem panikařit.
Zvedl ke mně oči, narovnal se a opřel o záda židle.
„To bys mi možná mohla říct ty. Isabello Marie Swanová, nebo snad paní Cullenová?” zeptal se Charlie bez stopy humoru.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 49: