Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 48

23.07.2010 (12:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4292×

Bez hlesu jsem sledovala svou sestru nakvašeně mířící k Jacobovi. Vztekem se lehce chvěla. Až mi bylo Jaka líto. On ji miloval víc než cokoliv na světě a ona ho z nějakého záhadného důvodu od prvního vidění nesnášela. Zhluboka se nadechla, namířila na něj vztyčeným ukazovákem a chystala se mu něco pěkně nepěkného povědět. Najednou ale zmizela. V jednu chvíli jsem se dívala na rozzuřenou mladou dívku a v dalším okamžiku na jejím místě vztekle přešlapovala velká, pískově žlutá vlčice.

Ani na vteřinu se nepozastavovala nad svou novou podobou a bez rozmyslu a váhání zavrčela na Jacoba a přikrčila se ke skoku. Jake ji vyjeveně sledoval a naprázdno otevíral a zavíral pusu. Třeštil oči a nechápavě vrtěl hlavou. Stejně jako nikdo z nás, ani on neočekával, že by se něco takového mohlo stát.

Halucinace, jasně. Prostě v sobě mám moc léků a vzájemně mi dělají bordel v hlavě. Poprvé jsem viděla Carlislea jako Boha a Emmetta jako Strážného anděla, tak proč bych teď nemohla vidět svojí právě nalezenou sestru jako vlka? Je to stejná blbost, jako Emmett v rouše andělím. Nebo snad ne?

Hlavou mi běžela Ingridina slova o jejím pradědečkovi, který pocházel z blízkosti Forks, ale odešel co nejdál to šlo, aby se vyhnul rodinnému prokletí. Mohl pocházet z rezervace a být potomkem vlků? Podle Ingridiny přeměny to bylo zcela jisté. Nerozuměla jsem ale několika faktům. Upírům zřejmě nepáchla a nedošlo u ní k žádným průvodním jevům přeměny. Její kůže měla stejnou teplotu jako ta má, nekonal se žádný růstový sprut, před přeměnou se ani nijak výrazně netřásla a nevibrovala. Jen se lehce zachvěla a pak bum.

Jacob se vzpamatoval a nehledě na místo, kde stál, se přeměnil. Nyní proti sobě stáli dva velcí vlci. Jacob Inku značně převyšoval a byl mnohem mohutnější, ale ona se mi zdála mrštnější a hlavně odhodlaná svého protivníka na místě roztrhat na co nejmenší kousíčky a nadobro se ho tak zbavit. Bylo jí úplně jedno, že za ní stojí sedm upírů. Klidně k nim stála zády a ani ji nenapadlo kontrolovat je nebo se jich bát. Seth se taky přeměnil, ale na rozdíl od Jacoba běžel směrem do lesa. Předpokládala jsem, že nikdo další ze smečky není zrovna ve vlčí podobě a on jim běží dát vědět o tomhle nečekaném vývoji událostí.

Najednou se Edward začal smát. Snad ještě nikdy jsem ho tak veselého neviděla a upřímně jsem vůbec nechápala, co je mu na té situaci k smíchu. I zbytek rodiny na něj koukal jako na blázna.

„Jacob neslyší Ingridiny myšlenky. Můžou spolu komunikovat, ale jen když ona chce a ona jaksi nechce. Ale já jí najednou do hlavy jasně vidím,” smál se můj muž. Zamračila jsem se na něj a on na mě vesele mrkl. V mžiku byl u mě a objímal mě.

„To je v pořádku, lásko. Jacob je úplně mimo a zmatený jako nikdy a Inka si svou novou podobu užívá. Ona zná quiletské legendy a to, že se stala jejich součástí, se jí zdá jak jinak než naprosto úžasné. Nechce Jakovi ublížit, jen si s ním trošku pohrát. Vůbec není jako čerstvý vlk, nechová se jako splašené štěně. Její mysl je čistá a ona přesně ví, co dělá,” vysvětloval mi šeptem. Před Inčino vrčení ho snad ani nikdo jiný slyšet nemohl.

Ingrid se přikrčila a Jake ten pohyb sledoval a zkopíroval. Náhle proti němu vyrazila a smetla ho skrz dveře na terasu a odtud po schodech dolů. Všichni jsme se vyhrnuli před dům a napjatě souboj vlků pozorovali.

„Jacob ji nechápe. Nechce jí ublížit, ale bojí se toho, co udělá ona. Má v živé paměti svojí první přeměnu, kdy byl jako šílený. Má strach, že Ingrid na někoho zaútočí a pak si to bude hodně dlouho vyčítat. Obává se, že ji bude muset trochu zkočírovat a poučit o vlčí podobě, ale jsem si jistý, že i když to zkusí, nepovede se mu to,” šeptnul mi Edward do ucha.

„Sázka,” zahulákal Emmett nadšeně.
„Dvacet na vlčici,” odpověděl okamžitě Jasper a automaticky nastavil ruku k plácnutí.
„Proč ne, bráško, ale tohle projedeš. Jacob je mnohem větší, silnější a zkušenější. Inka nemá šanci,” zazubil se Emmett a s Jazzem si plácnul.

Edward protočil panenky, já se k němu těsněji natiskla a se zatajeným dechem dál sledovala scénu před sebou. Nyní již vrčeli oba vlci. S čumáky skloněnými k zemi přešlapovali na místě a pak vždy udělali prudký výpad ke straně a zaútočili. Ten druhý ale perfektně odhadoval chystaný směr útoku a všechny skousnutí zubů, tak k mé radosti vycházely naprázdno. Kroužili kolem sebe a udusávali zem svými tlapami. Jacob provedl jeden z mnoho výpadů, ale tentokrát Inka zareagovala jinak než doposud. Hbitě se mu vyhnula, uskočila stranou, ještě v letu se přetočila a skočila zpět na překvapeného Jacoba. Povalit ho na záda a stoupnout si mu předními tlapami na hrudník už jí nečinilo ani ty nejmenší potíže. Sklonila svou hlavu těsně k té Jacobově. Dívali se jeden druhému do očí. Inka vycenila obrovské tesáky a odfrkla si. Hodila po přemoženém Jakovi pohled typu příště mi dej rovnou pokoj, chlapečku a elegantně odkráčela přímo ke mně a mé upíří rodině. Nikdo z nich se ani nehýbal.

Zamířila si to přímo k vyjevené Alici a posadila se před ni na zem. Viděla jsem, jak Jasper bojuje sám se sebou. Stál od Alice poměrně daleko a chtěl se vrhnout před ni a v případě nutnosti ji bránit vlastním tělem. Cítil ale, že Ingrid je klidná, a nezdálo se mu, že by se chystala na jeho ženu zaútočit. Nechtěl ji zbytečně rozdráždit. Alice tedy zírala na Inku sedící přímo před ní a Inka jí pohled bez mrknutí oka oplácela. Když to trvalo skoro minutu, zvrátila hlavu, tiše zavyla a podívala se na Edwarda, který se opět třásl potlačovaným smíchem.

„Chtěla by, abys s ní šla dovnitř a půjčila jí něco na sebe. Bella jí prozradila, že jsi tak trochu nákupní maniak a máš šatní skříň větší než obytný pokoj,” vysvětlil s pobaveným úsměvem. Alice se okamžitě uvolnila a rozzářila. Přirozenou rychlostí vystřelila do domu.

Inka za ní chvíli koukala, ale pak se pomalu zvedla a přesunula se ke mně. Otřela se mi o nohy a bok a já si nemohla pomoct a odolat. Jako hodného pejska jsem ji pohladila po hlavě a podrbala za uchem. Edward mě pustil a velmi hlasitě se rozesmál. Kdyby mu mohly téct slzy, určitě by plakal. Okamžitě jsem ruku stáhla a raději ani nechtěla vědět, co si Ingrid o mém psím drbání myslela.

„Máš jít taky,” vysoukal ze sebe můj jindy perfektní a skvěle se ovládající muž. Zkusila jsem po něm hodit stejným pohledem jako Inka po Jacobovi, ale nějak se mi to asi nepodařilo, protože se rozesmál ještě víc.

Vešla jsem s Inkou do domu. V obýváku už na nás čekala Alice s hromádkou oblečení. Inka na něj pohlédla, zavřela oči a vlčice byla ta tam. Moje sestra ve své lidské podobě stála nahá u sedačky a hned se natahovala k Alici pro to oblečení. Alice jí ho s úsměvem podala a ukázala za sebe. Koupelna, naznačila rty. Ingrid se zazubila a s ranečkem ošacení tam vběhla.

Dívala jsem se na zavřené dveře a začínala cítit známé slabo v kolenou. Přála jsem si zavřít oči, probudit se z tohohle bláznivého snu a zjistit, že je ráno a my s Ingrid se teprve chytáme do školy. Nedovolila bych jí žádný výlet na vyhlídku za městem. Nedošlo by k únosu a ona by se neměnila ve vlčici. Svět by byl zase o trochu normálnější.

Asi mi nějak nedocházelo, co se vlastně právě stalo, nebo ještě působily léky na uklidnění, kdo ví. Měla jsem být v šoku. Měla jsem propadat hysterii. Měla jsem se alespoň pořádně divit uplynulým událostem. Já to ale všechno přijímala se stoickým klidem. Můj manžel a jeho rodina jsou upíři vegetariáni, můj nejlepší kamarád se mění ve vlkodlaka, mám sestru, o níž jsem ještě před pár dny nevěděla a která se taky mění ve vlka. Kdybych to někomu nezasvěcenému řekla, poslal by mě do blázince a zahodil klíč od mé polstrované cely.

Posadila jsem se na pohovku a nechala se od Alice obejmout. Hladila mě ve vlasech a tiše šeptala, že všechno bude v pořádku. Jsme prý dosti neobvyklá, zajímavá a zcela jedinečná rodina. Upíři, člověk a vlkodlaci. Kdo by si to kdy pomyslel.

Ingrid vyšla po chvilce z koupelny už oblečená do džínů, halenky s vestičkou a obutá do vysokých kozaček na podpatku. Nevěřícně jsem se podívala na Alici a ta zabrblala něco o tom, že někdo má módu a hezké oblečení rád a to, že Ince oblečení půjčila, neznamená, že vybere v šatníku ten nejhorší hadr, jaký bych si vybrala já. Ingrid se rozesmála a sedla si k nám.

„Už nejsem nahatá, můžete dovnitř,” zavolala k mé rodině a ta se  okamžitě nahrnula dovnitř.
„To je neuvěřitelné, Ingrid. Vlkům trvá dlouho, než se naučí přeměňovat se cíleně ze zvířete na člověka, špatně se ovládají a nikdy by dobrovolně nevstoupili do domu plného upírů. Navíc nám jaksi zrovna vábně nevoní, zatímco u tebe necítím nic z jejich, ehm, odéru,” začal Carlisle shrnovat své poznatky. Vědec se v něm nezapřel v žádné situaci a tahle pro něj byla mimořádně zajímavá.

Ingrid jeho otázka nijak nepřekvapila. Úplně uvolněně seděla na pohovce, nohu přes nohu a s tou vrchní rozverně komíhala. Pozornost jí očividně dělala dobře.

„No, nejsem si tím jistá, jen to předpokládám, ale všichni vlci tady nejspíš budou přímými potomky měničů po mužské linii. Prostě muž měl syna, ten syn dalšího syna a ten zase syna. Zatímco můj praděda, který mi ten báječnej gen předal, měl dceru, tedy mojí babičku a ta měla mojí mámu a ta mě. Já to podědila po vřetenu, tak říkajíc. Myslím, že po ženské linii se ten gen trochu mění, a jsem za to fakt ráda, páč by se mi nelíbilo, kdybychom si vzájemně smrděli,” usmála se oslnivě Ingrid.

Od dveří se ozvalo šokované zalapání po dechu. Otočila jsem se tím směrem, pomaluji než zbytek osazenstva obýváku, a spatřila Jakoba s bradou spuštěnou a očima vytřeštěnýma. Zíral na Ingrid, která úplně uvolněně seděla mezi kupou upírů, kterých by se měla bát a měla by na ně útočit, ale kterých se nebála a na které ani náznakem neútočila, zatímco jeho by měla brát jako životní, osudovou lásku, ale rozhodně nebrala, neměla by na něj útočit, ale útočila. A když neútočila, alespoň se na něj mračila.

„Ale to, že mám vlčí gen z ženské linie, rozhodně neznamená, že je nějak zeslabený. Přeprala bych tě znovu a to levou zadní, takže bacha,” upozornila Jacoba ostře, ale v očích jí vesele hrálo.

„Tys věděla, že se přeměníš?” zeptal se Jacob užasle.
„Jasně, že ne. Když mi praděda vyprávěla legendy svého kmene, měla jsem je za báchorky pro děti a staré blázny. Muži měnící se ve vlky, aby bránili svůj kmen před rudookými a krevsajícími ďábly. Ha ha ha. Byla bych blbá, kdybych tomu věřila, ne? Nevěřila jsem ani, když nás ten upír držel s Bellou v zajetí. Existence upírů, fajn, to je možné. Ale že jsou fakt i lidi měnící se na zvíře, to je divný. A taky naprosto báječný a úžasný vzhledem k tomu, že jsem jedním z nich,” usmála se Ingrid a následně jí velmi hlasitě zakručelo v žaludku.
„Ha, mám hlad jako vlk. Jů, to je vlastně docela vtipný, že jo,” smála se a já nechápala, jak někdo může být po zjištění, že má vlčí alter ego, tak v pohodě. Tuhle stránku své osobnosti rozhodně neměla z linii, z níž pocházím i já.

„Hned ti něco připravím, zlatíčko,” ujala se Esmé své role dokonalé hostitelky a zmizela v kuchyni. Během necelé minuty byla zpátky s lákavě vypadajícími i vonícími sendviči.
„Když přišel Seth, udělala jsem mu hromadu jídla, ale nějak to kvůli vývoji situace nestihl sníst. Kdyby ti ty sendviče nechutnaly nebo nestačily, uvařím ještě něco jiného, ano? Doufám, že máš ráda krůtí maso a salát,” usmívala se Esmé nesměle a nabízela Ince celý tác s jídlem, které mně by vystačilo tak na týden.
„Krůtu mám nejraději. Děkuji, Esmé, jste báječná,” vydechla Inka při pohledu na jídlo omámeně a beze studu si vzala do každé ruky jeden sendvič a ukusovala z nich na střídačku. Tvářila se u toho naprosto blaženě.

„Hm, chceš taky?” zamumlala s plnou pusou a ne zrovna nadšeně kývla hlavou k Jakeovi. Ten nevěřícně přikývl. Kdyby mu nabídl kdokoliv z nás, poslal by nás do háje, ale Ingrid prostě nemohl říct ne.

A tak, když za pár minut přiběhl Sam se zbytkem smečky, našli Jacoba sedět mezi upíry, i když do Inčiny uvolněnosti a bezprostřednosti měl daleko, a žvýkat sendviče od Esmé. Ingrid se zamračila, jakmile vlky uviděla, jen ta toho šedého, v němž jsem už i já poznala Setha, vesele zamávala.

„Hele, aby bylo jasno, jsem sice taky vlkodlak a určitě nejhezčí vlkodlak z vás všech, ale ani mě nenapadne patřit do tý vaší lapušský smečky. Já jsem sama za sebe,” objasnila jim rovnou a bez okolků svůj postoj.
„Nemůžeš být sama za sebe. Vlci prostě patří do smečky,” vyvracel jí Sam, který jediný přišel až do domu v lidské podobě. Ostatní čekali jako vlci venku.
„Třesky plesky nemůžu. Před chvílí jsem o tom přesvědčila Jacoba. Neslyší moje myšlenky, což by mělo být ve smečce normální, takže k vám nepatřím, heč. A teď, když jsme si to vyjasnili, mě omluvte. Jsem unavená a jdu spát,” usmála se Ingrid přesladce a odkráčela do patra sledována nevěřícnými pohledy nás všech.

„Vážně jsem její myšlenky neslyšel,” zamumlal tiše Jacob a Sam si povzdychl.

Tušila jsem, že s novou vlčicí ve Forks, která k nim jaksi nepatří, si ještě užijou.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 48: