Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 45

slzy


Hořko - sladká tajemství 45Záchrana je tu a Bella a Ingrid jsou v bezpečí. Přidala jsem i žádaný pohled Edwarda, ale nemám z něj nejlepší pocit. Vmyslet se do chlapa, a ani do upíra Edwarda, mi moc nejde.

Dívala se přímo na mě a oči jí plály nenávistí. Seth  k ní stál stále zády, ale už musel vědět, že jeho touhu po přeměně a vlčím těle nezpůsobují Cullenovi, kteří tu ještě nebyli, ale někdo jiný. Jiný upír. Dál už se své přirozenosti nebránil. V jednu chvíli přede mnou stál indiánský kluk podivně se chvějící a v dalším okamžiku na jeho místě netrpělivě přešlapoval obrovský šedý vlk. Temně a děsivě dunivě zavrčel a otočil se na Victorii. Stáli proti sobě, upír s bohatými zkušenostmi z boje a mladý, jankovitý vlk. Nemohla jsem od té dvojce odtrhnout pohled. Periferním pohledem jsem viděla naprosto nešťastného a zoufalého Jacoba. Zase se třásl. Čelist měl pevně stisknutou a na krku bych mu snad i na tu dálku dokázala spočítat všechny šlachy, jak byly naběhlé. Ingrid se ho držela pevně kolem krku a očividně nevnímala nic a nikoho kolem sebe. Byla v šoku. To jsem poznala i já, laik. Jake se nemohl přeměnit, aniž by jí neublížil. A ublížit jí pro něj bylo absolutně nemožné.

Ze Sethova hrdla se ozvalo vrčení, které znělo jako výzva. Měla jsem chuť mu dát pár facek. Okamžitě, nehledě na situaci. On Victorii snad ještě lákal! Ona ale couvala. Jistě, ta její schopnost poznat ideální chvíli pro útěk. Němě jsem přemlouvala Setha, aby se za ní nevydával a nechal ji jít. Nechápala jsem sice, proč Victoria ustupuje, ale nemínila jsem se tím zabývat. Hlavně aby zmizela.

Bez mrknutí oka mě propalovala pohledem svých černých očí a pak se najednou otočila a utíkala. Během vteřiny mi zmizela. Téměř okamžitě mě ovanul ledový vzduch. Zachvěla jsem se, když mi došlo, že kolem mě proběhla. Byla mi tak blízko… Seth chvíli vyčkával a už to vypadalo, že vyslyší mé motlitby, ale potom vyrazil a ještě si zavyl. Znělo to radostně. Nechápala jsem, proč běží opačným směrem. Victoria musela proběhnout kolem mě, to byl přeci ten závan, ale Seth se vydal úplně na druhou stranu. Důvod jsem si uvědomila, když jsem uslyšela Carlisleův starostlivý hlas přicházející odněkud za mnou. Závan nezpůsobila Victoria, ale někdo z Cullenových. Moje rodina přišla a o všechno se postará. Mně už nebezpečí nehrozilo. Ač jsem se bála o Setha a toho z Cullenů, kdo s ním pronásledoval Victorii, pociťovala jsem i podivnou úlevu. Zdálo se mi, jako by mi hadrovatěly končetiny a prostupovala mnou zvláštní a ne úplně příjemná únava.

„Jacobe, jsou obě v pořádku?” ptal se můj tchán. Pomalu jsem se na něj otočila a nerozuměla mu. Proč se nezeptá přímo mě? Jsem přeci svéprávná a dokázala bych mu odpovědět sama.
„Já nevím,” odpovídal Jake nešťastně. ,,Inka je v šoku, ale u ní bych to považoval za normální vzhledem k situaci. Ale o Bellu se teď bojím.”
Proč, sakra? Jsem tady, pánové, a nevidím žádné logické přehlížení mojí přítomnosti a způsobilosti mluvit sama za sebe. Nic mi není. Tedy, ruka trochu bolí a bojím se o Setha a člena mé rodiny, ale jinak jsem v pohodě.

„Bello? Zkus se na mě podívat, ano? Zvedni oči a podívej se na mě. Neublížím ti, jen tě prohlédnu. Na okamžik tobě posvítím baterkou do očí, abych zjistil, jestli nemáš otřes mozku. Slibuju, že to nebude bolet,” promlouval ke mně tichým, profesionálním hlasem. Měla jsem na něj vztek. Copak jsem malomocná, nebo co?

Chtěla jsem mu něco povědět hezky z plna hrdla a od plic, ale zjistila jsem, že ze sebe nedokážu vydat ani hlásku. Jen jsem tak podivně sípala. Carlisle ke mně okamžitě přistoupil blíž a položil mi ruce na ramena. Až když jsem mě dotkl, cítila jsem třas vlastního těla. Já se klepala jako osika! Vůbec jsem si tuhle tělesnou reakci neuvědomovala. Chtěla jsem zvednout ruku a prohrábnout si vlasy, ale nešlo to. Nedokázala jsem vlastní ruku přimět k pohybu. Opět mnou začal prostupovat strach a cítila jsem, jak se mi stahuje hrdlo. V uších mi hučelo a uvědomovala jsem každý samostatný tep na spáncích.
„Bello, píchnu ti něco na uklidnění, ano? Vím, že nemáš ráda injekce, ale musíš se uklidnit. Spánek ti pomůže. Není už důvod k pláči. Ty i tvoje sestra jste v živé, Riley zničený a Victorii Seth s Emmettem a Jasperem jistě dostihnou a taky zničí. Neplakej,” říkal mi Carlisle velmi jemně a takovým hypnotizujícím tónem. Nepotřebovala jsem injekci na uklidnění a nebrečela jsem. Nebo snad ano?

Na chvíli jsem zavřela oči a všechny své síly zmobilizovala ke zvednutí ruky a sáhnutí si na obličej. Celý hořel a byl úplně mokrý. Až teď jsem pocítila pálení v očích a potřebu vysmrkat se. Vážně jsem brečela, spíš asi řvala, a ani o tom nevěděla. Najednou mě vlastní nohy neudržely a podklesly mi v kolenou. Carlisle mě včas zachytil a vzal do náručí. Chtěla jsem protestovat, že mám dvě zdravé nohy a můžu jít sama, ale nemohla jsem si vzpomenout, jak se tvoří slova a skládají do vět. Místo toho jsem jen hlasitě dýchala a vyrážela ze sebe nesrozumitelné zvuky. Carlisle mě odnesl do auta, jako malé dítě uložil na zadní sedačku a šetrně mi píchnul jakousi jehlu do žíly na předloktí. Od toho drobného vpichu, který ani nekrvácel, se šířilo teplo. Ruka mi těžkla. Nelíbilo se mi to. Zdálo se mi, že se propadám do temnoty. Zvuky kolem mě se stávaly nejasnými a jakoby rozmazanými. Předměty ztrácely pevný tvar a deformovaly se. Moje myšlenky mi vířily hlavou jedna přes druhou, ale žádnou z nich jsem nedokázala zachytit a rozluštit. A pak nebylo nic. Jen příjemná, všeobklopující tma a úžasné ticho. Bylo mi dobře.


Edward



Lov už byl nutný a nevyhnutelný. Nelíbilo se mi, že bych měl Bellu nechat odpoledne samotnou, ale vzhledem k tomu, že plánovala být s Ingrid a Ingrid měla permanentní ochranku ve vlcích díky Jacobově otisku, nemělo by se Belle nic zlého stát. Nesnášel jsem tuhle nutnost spoléhat na vlkodlaky, ale chápal jsem výhody našeho spojenectví a byl za něj vděčný.

Jeli jsme do rezervace vzdálené skoro dvě stě kilometrů od Forks. Pro náš druh žádná velká vzdálenost, ale kvůli nutnosti zachování dokóra a nenápadnosti jsme museli jet auty. Jindy bych si užil rychlou jízdu po dálnici a vychutnal si ten pocit, že vládám velký a silný stroj. Vždy jsem cítil jakési souznění se svým autem a líbilo se mi, že jedná tak, jak já ho vedu. Jako bych se stal na těch pár chvil jízdy jeho neodlučitelnou součástí. Dnes se ale žádné uspokojení ani radost nedostavily. Přál jsem si mít lov co nejrychleji za sebou a vrátit se ke své ženě. Neubránil jsem se úsměvu. Moje manželka, stále mi to znělo tak neuvěřitelně krásně a úžasně. Po celou dobu své druhé existence jsem si namlouval, že jsem samostatný a soběstačný, že nepotřebuji ženu. Tiše jsem občas záviděl rodičům a sourozencům jejich lásku a vzájemné štěstí, ale nikdy jsem si nemyslel, že i pro mě je něco takového určeno. Poznal jsem tolik žen i upírek. Kromě nafoukaných a hloupých hus jich bylo hodně krásných, vtipných, milých a projevujících o mě zdvořilý zájem. Žádná z nich ve mně nevyvolala ono pověstné chvění kolem srdce a touhu ji políbit. Dávno jsem se vzdal naděje. Byl jsem smířený s věčnou samotou. A pak přišla ona. Obyčejná lidská dívka. První a jediná, které jsem nebyl schopný přečíst jedinou myšlenku. Nejprve jsem tu svojí posedlost po ní viděl jako zvědavost a přání zjistit, co se skrývá za její odlišností, až po několika dnech jsem si přiznal, co má rodinu už věděla. Zamiloval jsem se. Neodvratně a definitivně. Osudově. Existovala pro mě jen ona a žádnou jinou jsem už ani neviděl. Když jsem poprvé měl možnost nahlédnout do mysli vlkodlaka, překvapilo mě, jak podobný je jejich otisk. Skoro stejně silný jako má láska k Belle.

Sledoval jsem Emmettův jeep a následoval ho na malé parkoviště. Naše auta tu byla jediná, což se dalo čekat. Všichni naráz jsme vystoupili, domluvili si čas, kdy se tu zase sejdeme, a rozeběhli se za cílem naší cesty. Jed se mi sbíhal v ústech už při pouhé představě, jak mi hrdlem proudí sladká a chutná krev nějakého predátora. Potřeboval jsem tuhle krev, ta býložravců už se mi zajídala. Obrazně i doslovně řečeno. Téměř okamžitě jsem ucítil tu lákavou vůni, o které jsem snil, a vydal se za ní. Skolil jsem dva medvědy a nasytil se jejich krví. Chutnala výborně a mně se ulevilo. Přímo jsem cítil, jak mi tělem proudí nová síla. Důvod cesty byl splněn a já se mohl s čistým svědomím vrátit domů.

Když jsem pohřbíval medvědí těla, zavibroval mi telefon. V tu chvíli jsem věděl, že se děje něco hrozného. S pocitem svírání kolem žaludku jsem telefon vzal a spatřil Carlisleovo číslo. Potvrzovalo to mou teorii o nějakém hrozném neštěstí. Připadal jsem si jako sobec a možná až zrůda, ale jediné, na co jsem dokázal myslet, bylo zbožné přání, aby se něco nestalo Belle. Kdokoliv a cokoliv jiného ano, ale ona ne.

„Edwarde, právě jsem mluvil se Sethem. Victorii se nějak podařilo unést Bellu a její sestru. Vlci ale zasáhli a zničili Victoriina komplice, který dívky hlídal. Victoria s nimi nebyla, ale už ji hledají. Bella je naprosto v pořádku. Seth dokonce hlásil, že ho seřvala, že se na upíra vrhl sám. Ingrid je v šoku a Seth s Jacobem, kteří jsou s nimi, nemají auto. Okamžitě tam jedeme a odvezeme je domů. Ingrid bude potřebovat i něco na uklidnění. Sejdeme se za dvě minuty v autě, ano?” sděloval mi Carlisle.

Všechno ve mně vřelo a já mu nedokázal ani odpovědět. Beze slova jsem zaklapl telefon a rozeběhl se směr Seattle. Nemohl jsem čekat ani ty hloupé dvě minuty. Řítil jsem se krajinou a jen koutkem mysli prozkoumával okolí, aby mě nikdo neviděl a nezaznamenal. Nenáviděl jsem se. Sám k sobě jsem v tu chvíli cítil až fyzický odpor. Nechal jsem svou ženu bez ochrany a ona byla vystavena nebezpečí. Smrtelnému nebezpečí. Mojí vinou. Obviňoval jsem sám sebe, měl jsem vztek na Alici, jejíž vize budoucnosti zklamaly, i na Jacoba, že svou vyvolenou neopatroval tak dokonale, jak měl. Zároveň jsem věděl, že ve skutečnosti se na nikoho z nás nezlobím. Popoháněl mě strach a touha vidět Bellu, na vlastní oči se přesvědčit, že se jí nic nestalo a je v pořádku. Také mnou zmítal zatím nepoznaný, ale velmi silný proud čiré a ničím nezkalené nenávisti. Victoriiin komplic byl zneškodněn a zničen, ale ona sama unikala. Přál jsem si ji sám dostihnout a mučit ji. Hodiny a hodiny ji týrat a způsobit jí tu nejhorší možnou bolest. Věděl jsem, že bych se tím postavil téměř na její úroveň a má morální hodnota by klesla  až ke dnu, ale nemohl jsem si pomoct. Každou vteřinu, kdy se jí Bella bála, bych jí byl vrátil i s úroky. Za každou noční můru bych jí dal okusit den týrání. Za každičkou minutu, kdy držela Bellu v zajetí, bych jí utrhl kousek těla.

Doběhl jsem až do Seattlu a až tam jsem si uvědomil svou fatální chybu. Bella sice byla někde tady, ale tohle město bylo příliš velké a živé, než abych ji mohl najít podle vůně nebo rytmu srdce. Kdyby byla sama v lese, neomylně bych ji poznal a vystopoval na míle daleko. Ale tady? Vzedmul se ve mně vztek a touha z plna hrdla křičet a něco rozbít. Byl jsem jí tak blízko a přesto se mi najednou zdálo, že už jí ani nemůžu být vzdálenější. Sáhl jsem do kapsy pro telefon, ale ten nesl stopy mých prstů a byl podivně deformovaný. Zničil jsem ten stroj a s ním i svou jedinou naději na brzké setkání s mou láskou. Hledat ji naslepo by mi zabralo spoustu času a čekat na ni doma ve Forks bych psychicky nevydržel.

Opřel jsem se o sloup veřejného osvětlení a sjel po něm zády na zem. Složil jsem hlavu do dlaní a snažil se zmobilizovat všechny své znalosti a vymyslet co dál. Ani má rozsáhlá a brilantní upíří mysl nebyla schopná vybrat jednu z těch nepřeberných možností a donutit mé silné a bleskurychlé tělo k činu. Prostupovalo mnou zoufalství. Nesměl jsem si ale dovolit slabost. Tady šlo o mou ženu, o to nejcennější, co jsem měl. Vymrštil jsem se do stoje a rozhodl se pátrat. Třeba naslepo, ale bylo to lepší než tahle ubíjející nečinnost.

V okamžiku, kdy jsem udělal první krok, moje smysly zbystřily. Nemohl jsem ani uvěřit, že mám takové štěstí. Závan větru ke mně donesl vůni. Ne Bellinu nádhernou, ale tu druhou, po které jsem toužil. Dravec ve mně se potěšeně zasmál. Rty se mi zcela samovolně roztáhly do nenávistného a děsivého úsměvu. Celé mé tělo se napjalo a já si po desítkách let připadal opět jako nebezpečný predátor, který se chystá chladnokrevně zabíjet. Já tím predátorem v tu chvíli skutečně byl a těšilo mě to.

Zavrčel jsem a vyrazil po Victoriině velmi čerstvé stopě.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 45:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!