Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 44

10.07.2010 (16:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4123×

Zatvářil se překvapeně. Nejspíš mi chtěl ruce jen odsunout, nechtěl mi nic zlomit.
„Nemůžu riskovat, že ti poteče krev. Ne teď. Před ním klidně, ale nyní by to bylo jaksi kontraproduktivní. On to musí celé vidět,” zamračil se na mě.
Kousek se dokonce odtáhl a zíral na mě. Chřípí se mu lehce chvělo a on celý byl napjatý a ztuhlý.
„Nechápu, jak to dokáže. Jak tobě může být tak blízko a nezabít tě. Tvoje krev tak voní. Sladce a lákavě. Mám plná ústa jedu a představa, že bych tě políbil… Asi bych se neudržel,” šeptal mi a z každého jeho slova prýštila nenávist. „No, každopádně se máš na co těšit.”

Najednou se ozvala hrozná rána a Riley okamžitě vyskočil do bojové pozice. Hrozivě zavrčel a zmizel z místnosti. Další rána a pak bolestný jekot a vřískání. Záchrana pro nás přišla a já najednou nevěděla, jestli jsem ráda. Tedy, samozřejmě jsem byla ráda. Nechtěla jsem umřít a už vůbec ne tak, jak mi líčil Riley. Nechtěla jsem si ani domýšlet a představovat, co by mi Riley provedl. Nepochybovala jsem však o tom, že já a Ingrid jsme jen vábničky a na naše zachránce čeká past a smrtelná léčka.

Ten jekot byl šílený. Ani jsem nedýchala. Okamžitě jsem zapomněla na to, co se dělo před chvílí. Vytěsnit nepříjemné se mi vždy dařilo. Slyšela jsem děsivé a temné vrčení, ten křik a divný kovový zvuk, ze kterého mi naskakovala husí kůže. Modlila jsem se, nejen v duchu, ale šeptem, k Bohu, aby ten zvuk neznamenal, že Edward umírá. V tu chvíli jsem nenáviděla své lidství víc, než cokoliv jiného. Kdybych byla upír, mohla jsem se sama bránit. Vůbec by k tomuhle nemuselo dojít.
Ozval se srdceryvný výkřik plný smrtelné bolesti a agonie, pak bylo ticho. Absolutní a o to strašidelnější. Najednou z ničeho nic se probrala Ingrid. Vypadala, jakoby se prostě úplně normálně probudila. Promnula si oči a protáhla se. Pak se na mě podívala, zmateně se rozhlédla kolem a zaječela.

„Ingrid, to jsem já, Bella. Mě se bát nemusíš,” zašeptala jsem a objala ji. Zachvěla se a nadechla, aby mi něco řekla, ale to už nestačila. Pokojem se roznesla ohromující rána a my se strachy přikrčily.

Místo dveří zela ve zdi obrovská díra a kousek od nás stál rezavý vlk a starostlivě si nás prohlížel. Cítila jsem, jak mi ze srdce padá kámen a napětí mě opouští.
„Jacobe,” vzlykla jsem a on k nám sklonil svou velikou hlavu. Objala jsem ho a jeho tělesné teplo uvolňovalo moje zkřehlé prsty. Až po chvíli jsem si uvědomila, že Ingrid křečovitě svírá mou ruku tak silně, až mi zatíná nehty do kůže. Byla to levá, zlomená. V zápěstí mi pulzovalo a měla jsem pocit, že s rukou nemůžu ani hnout. Jako by nebyla moje. Sykla jsem bolestí a tím se probrala z té podivné apatie.

„Ingrid, to je v pořádku. Už nám nic nehrozí. Vlci nás zachránili,” zašeptala jsem směrem k ní a až pak se na ni podívala. Ingrid na mě s Jacobem zírala s vytřeštěnýma očima a chvějícími se rty. Opět se mi udělalo špatně.
„Ingrid, nemusíš se bát. To je Jacob. Můj polonahý kamarád, který se ti zdál být retardovaný,” usmála jsem se na ni a doufala, že se mi podaří ji trochu rozptýlit. Řekla jsem jí sice o upírech, ale vlkodlaky jsem jaksi vynechala. Chtěla jsem to nechat na Jakobovi, aby se v tom pěkně vymáchal, když už se do ní otiskl a je přesvědčený, že ona se do něj bleskurychle zamiluje.

Ingrid se ani nehýbala a zdálo se mi, že jí fialový rty. Jacob do mě mírně drcnul a dal mi tak najevo, že bych ho měla pustit. Pustila a on zmizel do vedlejšího pokoje. Během chvilky se vrátil v lidské podobě a posadil se k nám. Přeopatrně vzal mojí sestru za ruku a trochu se zamračil, když vůbec nereagovala.
„Inko, neboj se. Všechno už je v pořádku. Ten krvežíznivec tu byl sám. Zničit ho pro nás neznamenalo nic těžkého. Seth ho už pálí. Zbude z něj jen prach a ten už fakt nikomu neublíží. Inko, je ti dobře? Sluníčko, slyšíš mě vůbec?”

Ušklíbla jsem se nad tím oslovením, ale okamžitě jsem si za to nadávala. Jacob nás právě obě zachránil. Riskoval vlastní život a nasadil ho pro nás. Našel nás a zničil Rileyho. Neměla jsem žádný důvod se nad ním ušklíbat, nebo mu něco vyčítat. Ne teď.
Ingrid stále mlčela. Pořádně jsem si ji prohlédla. Její pleť nabyla popelavě šedého odstínu a oči se horečnatě leskly. Opatrně jsem jí položila svou dlaň na čelo a shledala, že celá hoří. Přesto se třásla a ruce měla jako kusy ledu. Pocítila jsem k ní obrovskou náklonnost. Tohle jsme měli v rodině. Při šoku mi vždy byla příšerná zima, ale vyskočila mi horečka. Nějaká zvláštnost imunitní systému, kterou nám oběma Charlie předal. Díky tomu, že reagovala stejně jako já, jsem měla docela představu, jak moc špatně jí musí být.

„Bells, já myslím, že potřebuje doktora. Je evidentně v šoku. No, asi jako každý normální člověk, když se setká s nadpřirozenem, že. To jen ty máš tendence zamilovávat se do příšer,” navzdory obsahu těch vět, mluvil laskavě a přátelsky. „Potřebuje něco na uklidnění a asi i na spaní. Musí si odpočinout a pak se na to celé podívat s odstupem a z nějakého bezpečného místa.”

Přikývla jsem. To, co říkal, bylo logické a velmi rozumné.
„Vezmeme ji ke Cullenovým. Carlisle se o ni postará,” zašeptala jsem a upínala pohled na svou sestru. Až po chvíli mi došlo, že Jacob by s Carlislem jako ošetřujícím lékařem nemusel souhlasit. Ten mě ale překvapil.
„Fajn, je to vlastně docela dobrý nápad. Jestli bude mít otázky, a to jistě bude, a bude vyprávět, co se jí stalo, což po lécích asi taky bude, je doktor pijavice lepší, než doktor člověk, který by mi ji taky mohl zavřít do cvokhausu.”

Opatrně, jako by byla z porcelánu, vzal Ingrid do náručí a něžně ji k sobě přitiskl. Až skoro u dveří si uvědomil, že jaksi pozapomněl na mě. Musela jsem se na něj vesele usmát. Přes všechno, co se tady stalo, i přes to, co mi řekl na mé manželství, jsem najednou cítila, že mě konečně vnímá tak, jak jsem si vždy přála, aby mě bral. Jako kamarádku a sestru. Už ve mně neviděl a nikdy už neuvidí objekt svých něžných citů.
„Já jsem v pohodě, neboj. Upíři a vlkodlaci mě už nemůžou překvapit a vyděsit,” uklidnila jsem jeho svědomí a to mé ani netížilo, že jsem mu lhala. A lhala jsem, až jsem se divila, že se mi z pusy nepráší. Teď ale nebyl čas se věnovat mně a mému strachu.

Pomalu jsem se zvedla a vratce vyšla z pokoje. Ocitla jsem se v úplně rozbité kuchyni. Jako ostatní vybavení i ona byla stará a otlučená. Vstupní dveře někam zmizely a místo nich zela do zdi ještě větší díra, než ta do pokoje. Na nejistých nohou jsem se ploužila za Jacobem. S neuvěřitelnou úlevou jsem se vymotala ze spletitých chodeb a venku se nadechla čerstvého vzduchu. Jen s nechutí jsem se ohlédla na místo svému věznění a uviděla starý, vybydlený činžák s obrovskou cedulí, že je určen na demolici a vstup do něj je přísně zakázán. Hrozí nebezpečí úrazu. Odfrkla jsem si. Jistě, ideální místo pro skrytí upírů.

„Bello, jste obě v pohodě?” dolehl ke mně starostlivý hlas Setha. Otočila jsem se na něj a přikývla. Jeho tvář se okamžitě rozzářila a on se nadšeně usmál.
„Teda, to byla paráda. Měl jsem fakt štěstí, že jsem měl zrovna hlídku. Jinak by mi všechna zábava utekla. Páni, kluci mi budou závidět. Podívej se támhle, vidíš ten kouř? To je hořící pijavice. Musím se pochválit. Jsem vážně dobrej,” zubil se na mě Seth a já se s ním prostě musela smát. Měla jsem ho ráda. Měl stále dobrou náladu a i přes svůj nízký věk dokázal odlehčit situaci a obrátit vážnou věc v legraci.
„A co Jacob? Má taky svoje zásluhy,” rýpla jsem si.
„To sice jo, ale menší. Já tu byl první. Jake se přiřítil, až když jsem studeňáka dotrhal. Akorát na mě štěknul a pak Ingrid zaječela a jeho už nic jiného nezajímalo. Jo, jsem prostě jednička,” smál se a mě se udělalo až mdlo z představy, že Seth bojoval s Rileym sám.
„Máš vůbec rozum? Sethe, to, cos udělal, bylo strašně nebezpečné. Uvědomuješ si vůbec, že jich tady mohlo být mnohem víc? Sethe, ty blázne jeden zatracenej, víš, jak šíleně moc bych si celou věčnost vyčítala, kdyby se ti tady něco stalo?!” křičela jsem na něj najednou. Lomcovala mnou téměř až neodolatelná chuť s ním zatřást.
Místo, aby se alespoň tvářil provinile a zkroušeně, vyplázl na mě jazyk a následně mě objal.
„Bello, já byl opatrnej. Nejdřív jsem si obhlídl situaci a teprve, když jsem zjistil, že je tam jenom jeden pijavičák, šel jsem na něj. Jacob mi nadával celou dobu, co sem běžel, a asi si ještě něco vyslechnu. Je horší než rodiče a kdyby tam nebyla Ingrid, asi by po roztrhání toho upíra zaútočil na mě a trošku mě zpacifikoval,” zašeptal mi Seth tiše přímo do ucha. „Tak pojď, určitě se těšíš, až odsud vypadneš.”

Nechala jsem se jím odvést za ruku k Jacobovi a Ingrid. Až v tu chvíli jim došlo, že se sem přemístili jako vlci a nemáme tedy k dispozici žádný dopravní prostředek. Příliš živě jsem si pamatovala jízdu na Jakeovi kdysi dávno v La Push a stejně, jako jsem se nerada nechávala nosit při běhu Edwardem, ani osedlání vlkodlaka mě příliš nelákalo.
Naštěstí se vše vyřešilo samo. Seth vylovil z kapsy kalhot telefon a zavolal Carlisleovi na mobil. Nechápala jsem, od kdy má smečka číslo na Cullenovi. Jacob jakoby mi četl myšlenky.
„Sam nám přikázal mít kontakt na tvoje pijavice pořád u sebe pro případ nouze.”

Neslyšela jsem, co Seth do telefonu říkal, ale vrátil se za pár minut a usmíval se. Jak jinak taky, že. Protože Jake objímal Ingrid a pro nic a nikoho jiného očividně neměl prostor, Seth objal kolem ramen mě. Do toho okamžiku jsem si to neuvědomila, ale i já se klepala zimou a prožitým stresem. Seth mě příjemně hřál a předával mi část svého tělesného tepla. Bylo mi vlastně docela dobře. Šok a prožitý strach mi otupovaly smysly a já se v tu chvíli jen hrozně moc těšila do postele. Přála jsem si zavrtat se do peřiny, nechat se obejmout Edwardem a spát. Cítila jsem, jak se mi klíží víčka.

Nemyslela jsem na Victorii ani na její armádu. Nedokázala bych říct proč, ale měla jsem pocit, že se zničením Rilyeho přišla Victoria o svou nejcennější zbraň. Jeho schopnost pro ni byla velmi výhodná, a když jsme jí ji sebrali, neměla už žádné eso v rukávu. Alespoň jsem v to doufala.
Čekali jsme pár minut, když Seth začal vibrovat. Moc dobře jsem věděla, co to znamená a okamžitě jsem se probrala. Střelila jsem pohledem k Jacobovi, který se tvářil nešťastně. Jeho tělo vždy zavibrovalo a pak se uklidnilo. Stále znovu a znovu. Zoufale sledoval mojí sestru ve svém náručí. Držela se ho kolem krku jako klíště a očividně byla stále mírně mimo. Nemohl se proměnit, aniž by jí ublížil. A to by nikdy nedopustil. Zatínal zuby a zhluboka dýchal. Vibrování sláblo, až přestalo úplně.
Zato Seth ode mě kus odstoupil. I on se snažil uklidnit se, ale nešlo mu to.

„Jsou to jen Cullenovi, Sethe, to je přeci v pohodě. Culleny máš docela rád. Nikomu neubližují a je s nimi legrace. Nechceš se proměnit. Fakt to nechceš,” mumlal si sám pro sebe, ale nezabíralo to. Dívala jsem se na něj a najednou jsem přesně věděla, proč to jeho sebeovládání zklamává.

Několik metrů za ním stála Victoria.

Děkuji za Vaše komenty - ty pochvalné i kritické. Nikdy bych Rileyho nenechala Bellu ani nikoho jiného znásilnit. Jednak si myslím, že to jaksi nejde (vždyť kolikrát se v knížce opakuje, jak výjimečné je Edwardovo sebeovládání), a jednak je to příliš vážné téma na tuhle povídku. S něčím takovým bych si opravdu nezahrávala. Ale myslím si, že jako prostředek na působení děsu je vyhrožování tímto druhem násilí velmi účinné. A potrápit Edwarda snahou o takové ubližování by jistě pro zlé upíry bylo efektivní.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 44: