Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 41

04.07.2010 (08:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4211×

Ráno jsem se vzbudila a šíleně mě bolela hlava. V životě jsem neměla migrénu a ani trochu se mi nelíbilo, že zrovna teď ji mám mít poprvé. Po zazvonění budíku jsem jen zmučeně zasténala a zhroutila se zpátky do peřin. Zdálo se mi, že mi v noci po hlavě přejel parní válec. Přetočila jsem se na bok a pohled mi ulpěl na okně. Bylo zavřené, což bylo nezvyklé. Okamžitě se mi všechno vybavilo. Moje malá nehoda a s ní spojený důvod té nesnesitelné bolesti hlavy. Rychle jsem střelila pohledem na zem ke stolu, kde na matraci spala moje sestra. Ingrid se i ze spaní usmívala.

Ozvalo se tichoulinké zaklepání na dveře a ty se téměř neslyšně otevřely. Objevila se Charlieho hlava. Měla jsem pocit, že i on se potřeboval ujistit, že je Ingrid skutečná a se svítáním nezmizela. Zašeptal, že dneska vážně musí na skok do práce, ale odpoledne by měl být doma, tak můžeme něco podniknout společně ve třech. Jako rodina. Musela jsem se usmát a přikývnout. Zakázala jsem si myslet na zkracující se čas, který mi do rozloučení zbývá, a byla rozhodnutá užít si každou minutu a prožít ji tak, abych ničeho nelitovala. Táta se rozloučil, ještě jednou se nevěřícně a láskyplně podíval na spící Ingrid a odešel.

Pomalu a co nejtišeji to šlo, jsem se vyhrabala z postele a zamířila do koupelny. Při pohledu do zrcadla jsem měla chuť přetáhnout si přes hlavu nějaký velký papírový pytel a chodit celý den v něm. Vypadala jsem příšerně. Kruhy pod očima a zplihlé vlasy mě už nemohly překvapit, ale parádní boule obklopená fialovým stínem, která se skvěla na mém čele, mě donutila zaúpět.  Přemýšlela jsem, jestli by náhodou nešla skrýt makeupem, ale dost jsem o tom pochybovala. Rezignovaně jsem si vlezla do sprchy a nechala horkou vodu, aby stékat mi po těle a uvolňovat ho. Bylo to tak příjemné, že se mi ani trochu nechtělo vylézt. Umyla jsem si vlasy a snažila se vykoumat, jak to udělat, aby boule nebyla tak vidět. Nic, ale opravdu vůbec nic, jsem nevymyslela.
Zatímco jsem si fénovala vlasy, šklebila jsem se na sebe do zrcadla. Nikdy jsem se nepovažovala zrovna za krásku, ale uklidňovala jsem se představou, že brzy budu velmi krásná. Upírka. Krásná a nezranitelná. Už žádné modřiny a boule. Ach jo, už aby to bylo…

„Bells, jsi v pohodě?” ozval se za dveřmi starostlivý hlas Ingrid.
„Jsem, jen uvažuju, jak zamaskovat obličej. Pojď klidně dál,” odpověděla jsem jí a jakmile jsem domluvila, dveře se otevřely a Ingrid vpadla dovnitř.
„Teda, ty máš ale ránu,” usmála se na mě a pak se nepokrytě rozesmála. Až jí tekly slzy. „Bello, promiň, ale takhle zpětně se mi ten včerejšek zdá strašně legrační. Nejdřív táta omdlí, když mu řeknu, že jsem jeho dcera, a pak moje nově nalezená sestra chce otevřít okno a praští se do hlavy tak, že má bouli pomalu větší než nos. Tady se asi nudit nebudu, co?”

Zašklebila jsem se na ni, ale nakonec mi to nedalo a smála jsem se s ní. Když se trochu uklidnila, pomohla mi. Nejdřív mi bouli naledovala a pak zakryla make-upem a pudrem. Pracovala rychle a zručně. Po chvíli spokojeně mlaskla a odstoupila ode mě. Bouli skrýt nemohla, ale modřina kolem ní nebyla vidět. Když jsem se jí obdivovala, jak je šikovná, vysvětlila mi, že ráda sportuje a nejraději má míčové hry. Zranění obličeje jsou u nich docela častá a tak má v jejich maskování praxi.

Zrovna jsem se převlékala, když se ozvala rána z mého pokoje. Ingrid, která se čistila zuby, si rychle vypláchla pusu a vyrazila tam. Nestačila jsem ji zastavit. Nevím, co si myslela, že se tam stalo, ale mě zalila vlna paniky. Rychle jsem na sebe házela jednotlivé kusy oblečení a modlila se, aby u mě nebyl nějaký upír nebo jiné nebezpečí. Trochu mě uklidňovalo, že upír by nenadělal žádný hluk. Možná jenom něco spadlo. Aby se vešla matrace na zem ke stolu, musely jsme pár věcí přesunout, a některá z nich mohla klidně sletět na zem a rozbít se. Vážně jsem doufala, že tomu tak je.

„Bello, mohla bys sem prosím přijít?” zavolala Ingrid. Její hlas nezněl vyděšeně, spíš otráveně a naštvaně. Takže se asi rozbilo něco jejího a nejspíš něco, co měla ráda. Už jsem byla skoro hotová a tak jsem vyklopýtala z koupelny k sobě do pokoje.
„Ingrid, já se moc omlouvám, jestli jsem něco tvého postavila nějak blbě a ono to spadlo. Vážně, už jsi viděla, jak jsem nešikovná a určitě jsem to neudělala schválně. Třeba by to šlo ještě zpravit…”

Jakmile jsem vstoupila do pokoje, slova se mi zadrhla v hrdle. Okno bylo vylomené a jedno jeho křídlo leželo na zemi. Na parapetu seděl polonahý Jakob a s otevřenou pusou a zbožným výrazem zíral na mou sestru. Ta byla ještě v pyžamu od Alice a Jaka si měřila značně nepřátelsky. Ruce měla založené na prsou a podupávala netrpělivě nohou.

„Ehm, Jacobe, můžeš mi říct, co tu děláš?” vypálila jsem na něj, ne úplně kamarádským tónem. Nemohla jsem zapomenout na jeho reakci na mé manželství. Ani se na mě nepodíval, vůbec mě nevnímal. Za to Ingrid ano.
„Kdo to je?” štouchla do mě loktem a dál se na Jaka mračila.
„Jacob, můj nejlepší přítel. Tedy alespoň jím býval,” zašeptala jsem.
„K tobě normálně leze kamarád oknem a ještě bez trička?” Zvedla obočí.
„Jo, tenhle kamarád to tak dělá a vůbec mu nezáleží na tom, že by vážně neměl. Opakuji svou otázku, Jacobe Blacku, co tu děláš?” I mně samotné zněl můj hlas ledově a vyloženě nepřátelsky.
„Ehm… Bello, ahoj,” vykoktal, ale ani trochu nezměnil směr svého pohledu.

„Bells, není retardovanej, nebo tak něco?” zašeptala mi Ingrid, ale docela hlasitě. Na jednu stranu jsem měla šílenou chuť se smát, ale na druhou jsem získávala jistotu, že se něco významného děje. Jednak by ke mně Jake po našem minulém rozhovoru jen tak nevlezl oknem a jednak se mi nelíbilo něco na způsobu, jakým na mou sestru koukal. Jako by zářila a on se v jejích paprscích vyhříval. Jako by svět kolem nich neexistoval… V tom mi to došlo.

„Jacobe, tos neudělal! Řekni, žes neudělal to, co si myslím!” vyštěkla jsem na něj a třásla se vzteky. Konečně mi věnoval pozornost. Střelil po mě pohledem a blahosklonně se usmál.
„Ale, Bello,” promluvil tónem, jakým se mluví na malé a absolutně nechápavé děti. „Přece víš, že tohle nemůžeme ovlivnit. Prostě se to stane a my sami si nevybíráme. Nemůžu za to a vlastně nechápu, proč by ti to mělo vadit. Něco takového jsi chtěla, ne? Po něčem podobném jsi musela toužit a usilovně si přát, aby se to stalo. A stalo se. Raduj se, odteď si můžeš bejt naprosto jistá, že moje chování už nebude nevhodné a dát tobě i pijavici pokoj.”

Jakmile domluvil, podíval se opět na Ingrid, ladně skočil z okna do pokoje a přistoupil k ní. Chvíli ji ještě nadšeně sledoval a pak si odkašlal a gentlemansky se představil.

„Omlouvám se, jestli tě cokoliv na mém chování pohoršilo. Jmenuji se Jacob Black a je mi velkou ctí, že tě poznávám,” vybalil na ni absolutně neodolatelným způsobem. K dokonalosti té scény chybělo jen, aby se jí poklonil a políbil ji na hřbet ruky.

Ingrid na něj koukala jako na blázna a měla jsem pocit, že má chuť ho něčím praštit po hlavě.
„Ale mně ctí rozhodně není. Vyděsil jsi nás a považuju za neslušný a úplně nevhodný, abys k někomu lezl takhle oblečený, nebo spíš neoblečený, oknem. Sice to není můj dům a pokoj, ale byla bych vážně ráda, kdyby ses pakoval,” vyjela na něj. Až mi ho bylo chvíli líto. Ale jen chvíli, protože jsem si hned vzpomněla na jeho ruce lomcující se mnou a jeho hlas křičící na mě. Ne, nelitovala jsem ho. Jen ať si ten svůj otisk strčí za klobouk.

Jake posmutněl, ale s naprostou samozřejmostí jí vyhověl. Na parapetu se ještě na ni podíval a pak vyskočil ven. Ingrid si zlobně měřila okno pohledem a bylo vidět, že ji Jacob opravdu rozčílil. Sice jsem nechápala, co ji na něm od prvního pohledu tak vadí, ale nemínila jsem jí nic rozmlouvat.

„Tohle ti dělají kamarádi často? Bez pozvání se ti oknem nakvartárujou do pokoje? A tvýmu manželovi to nevadí?” spustila na mě. Najednou jsem si připadala jako dítě peskované matkou.
„Tohle dělá jenom Jake. Ještě donedávna jsem ho brala jako mladšího bratra. A Edwardovi to asi vadí, ale on by mi neodpíral nic, co mi dělá radost. Tak nějak do Jaka vidí a ví, co chystá. Kdyby měl nějaké nekalé myšlenky, určitě by mu to neprošlo,” snažila jsem se vysvětlit své sestře vztah mě, Edwarda a Jakoba s vynecháním toho všeho nenormálního a nadpřirozeného

„Teda, Edward musí být miláček. Nemůžu se dočkat, až ho poznám. Hele a co mělo znamenat to tvoje: Tos neudělal? Mám takový pocit, že to rozbitý okno jsi tím nemyslela. A on se taky vyjadřoval nějak divně. Dám tobě i pijavici pokoj. Tím jako myslel co?”

Zaúpěla jsem a  přála si mít schopnost zneviditelnit se. Byla jsem za Ingrid neskonale vděčná, ale její vnímavost, která hraničila s normálností, mě děsila. Měla jsem vztek na Jacoba, že nedokázal udržet pusu zavřenou a pustil si ji na špacír. Rozčilovala mě jeho nedůslednost v dodržování onoho nadpřirozeného tajemství.

„On ti to Jacob jistě rád vysvětlí. Nenáleží mi, abych to udělala já. Navíc je to na delší povídání a já musím za chvilku do školy,” vybruslila jsem z toho a byla docela překvapená, že Ingrid neprotestovala.
„Bells, jak to bude se školou? Víš až teď mi tak nějak došlo, že já tu svojí jaksi nestíhám, že. A jít s tebou je blbost. Ach jo, to jsem zase jednou něco nedomyslela,” zaúpěla a kecla si na matračku. Očividně ji škola trápila.

„Dneska už ji určitě nestihneš. Jak ses sem vůbec dostala?” napadlo mě. Ingrid se náhle rozzářily oči a pyšně se na mě podívala.
„Koupila jsem si letenku. Máma vydělává slušně a já mám našetřený peníze na další studium, ale využít část z nich takhle se mi zdálo jako lepší investice. V Seattlu jsem trochu nevěděla, jak dál, ale poradili mi let do Port Angels a tam jsem si půjčila auto. Řidičák mám teprve od včera, ale cestu jsem zvládla úplně v pohodě. Dobrý, ne?” Usmála se na mě. Zírala jsem na ni a téměř mi padala brada.

,,Jo, to jsi dobrá,” vypravila jsem ze sebe.

„No, ale neřeší to tu školu. Ach, jo. Nechci moc zameškat. Mám samá áčka a nechci si to zkazit. Myslíš, že by bylo možný, abych přestoupila sem? Jako rychle přestoupila sem? Máma nebude dělat problémy. Řekla mi, že mám vlastní hlavu, a když nedám k nějaké sektě nebo nezačnu s drogami, věří mi, že se rozhodnu v životě správně. Mně se teda správný zdá poznat tátu. Takže by bylo super, kdybych mohla studovat tady. Jsem teprve ve druháku a s mými známkami by to snad nemusel být problém, ne?”

Než jsem stihla odpovědět, volal mi Charlie, že právě mluvil s Dafne, Ingridinou mámou, a ta sama mu navrhla, aby tedy bydlela jeho dcera chvíli s ním. Prý si to sama přeje a ona jí bránit nebude. Charlie už volal do školy, kde, kupodivu, měli volné místo a Ingrid mohla od druhého dne nastoupit. Nějak jsem nechápala rychlost, s jakou se v poslední době všechno dělo, ale neměla jsem čas to řešit a zkoumat. Přetlumočila jsem jeho zprávu Ingrid, která okamžitě nadšeně vyskočila a objala mě. Dokonce se se mnou roztančila.

„Jů, to je tak úžasný. Mně se tady líbí čím dál víc. Můžu jet už dneska s tebou? Vyzvedla bych si rozvrh a zapsala volitelné semináře. Může, že jo?” upírala na mě štěněčí pohled.
„Jasně, proč ne?” usmála jsem se na ni. Bylo těžké reagovat na její radost jinak. Také se mi zamlouvalo, že škola přebila její zájem o Jacoba a mě. Cokoliv, jen aby se mě nevyptávala na tohle téma. Byla horší než inkvizice a ani k získávání informací nepotřebovala násilí.

Okamžitě se začala oblékat, malovat a česat. Všechno najednou. Já nám zatím připravila snídani a uvařila kávu. Přiřítila se za pár minut a nadšení z ní přímo sálalo. Společně jsme se najedly a mým náklaďáčkem vyrazily ke škole. Ani mě nepřekvapilo, že lepší auto než to moje nikdy neviděla.

Na školním parkovišti jsem zaparkovala vedle stříbrného Volva, o které se s úsměvem opíral můj muž. Jako pokaždé, když jsem ho viděla, rozbušilo se mi srdce a rty se samovolně roztáhly do úsměvu. On byl prostě dokonalý a já pořád nemohla uvěřit, že si mezi těmi všemi ženami a upírkami vybral právě mě. Jako ve snu jsem vystoupila z kabiny auta ignorujíc Ingridiny nadšené poznámky o úžasnosti školy, roztomilosti toho malého parkovišťátka i hodnocení aut. Jakmile se moje nohy dotkly země, Edward mě svíral v náručí a jeho rty si našly ty mé. Nelíbali jsme se nijak vášnivě, ani dlouho, hlavně nepřivolávat pozornost, ale stejně mi zrosolovatěla kolena. Polibek musel ukončit samozřejmě on.

„Tvoje sestra na mě zírá,” zašeptal mi do ucha a já se otočila na Ingrid. Poprvé za dobu, kdy jsem ji znala a nespala, mlčela. Pusu měla pootevřenou a oči vytřeštěné údivem. Jo, běžná reakce žen na Edwarda.

„Hm, Ingrid, tohle je můj Edward. Edwarde, Ingrid,” představila jsem je a nevědomky dala důraz na to můj. Edward se uchechtl, ale nekomentoval to. Galantně podal Ingrid ruku a svým sametovým hlasem pronesl, že ho těší. Jestli se předtím Ingrid líbil, nyní by mu bez rozmyslu darovala ledvinu. Po chvíli se vzpamatovala a zářivě se na nás usmála.

„Ahoj, Edwarde, už naprosto chápu, proč se Bella vdávala tak mladá, i když není těhotná,” zakřenila se na něj a já cítila, jak mi zmáčkl ruku trochu pevněji.
„No, Ingrid si včera všimla prstýnku. Ale chápe, že je to tajné. Že, Ingrid?” přiznala jsem neochotně a propalovala sestru pohledem. Ta se zasmála a s tím, že je to jasné, mě chytila pod paží.
„Ukážeš mi, kde je kancelář, a tak, že jo? Nerada bych narazila na podobné blbečky, jako byl ten ráno. Promiň, vím, že je to tvůj kamarád, ale je fakt divnej,” vrátila se jí řeč a vše bylo ve starých kolejích.
„Jo jo, půjdu s tebou. Zamkni prosím auto, já se zatím na něčem domluvím s Edwardem, jo?” zanechala jsem ji na chvilku samotnou.

„Ráno se u mě stavil Jacob…” začala jsem, ale Edward mě přerušil.
„Co se ti to stalo na čele?” staral se a lehce se dotkl svými ledovými prsty mé stále pulzující boule. Bylo to tak příjemné…
„Charlie mi do okna nainstaloval tu pojistku. Nedošlo mi to, a když se okno nechtělo otevřít, zabrala jsem větší silou. Nebyl to dobrý nápad. Táta slíbil, že ji odmontuje, když viděl, co mi způsobila, ale po dnešním ránu budu potřebovat celé nové okno. Přišel jím totiž Jacob…” Opět jsem nedomluvila, protože mi do řeči skočil Edward.
„A otiskl se do tvé sestry. Já vím a zdá se mi to docela vtipné, zvláště když vím, co si o něm myslí.”
„Jak to, že to všechno víš?” zamračila jsem se na něj. A já se tak bála, že budu muset vysvětlovat, co u mě dělat Jake…
„Mluvil jsem se Samem. Zničili další menší skupinu novorozených a Jake tě měl informovat. Chtěl jsem, aby se u tebe stavil někdo jiný, ale Sam si Jacoba vymínil. Prý se musí naučit ovládat se. Nelíbilo se mi to, ale naše spojenectví visí na vlásku,” vysvětlil mi mírně podmračeně. „Před pár minutami jsme měli s vlky rychlou schůzi a v jejich myslím jsem si to přečetl. Myslím, že Ingrid si s Jacobem poradí a nakonec s ním bude šťastná.”
„Myslíš?” zapochybovala jsem. Ten otisk se mi ani trochu nelíbil. Ani co by se za nehet vešlo.
„Jistě, on ji už teď zbožňuje a ona se do něj časem taky zamiluje. Bránit se otisku je zbytečné. Je to velmi silné. Skoro jako naše láska,” usmál se na mě mým oblíbeným pokřiveným úsměvem. „Asi mu nejprve pěkně osladí život, ale nakonec si ji získá.”
Povzdychla jsem si. Takže Jacob bude můj švagr. Perfektní.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 41: