Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 40

Bella


Hořko - sladká tajemství 40Ingrid si s Bellou báječně rozumí. Mají podobné názory na spoustu věcí, i když ne ve všem se tak bezpodmínečně shodnou...

Rozuměly jsme si až překvapivě dobře a snadno. Velkou měrou to byla zásluha Ingrid, protože ji si nikdo nemohl nezamilovat. Pomohla mi vytáhnout z pod postele matraci a nafouknout ji. Celou dobu nadšeně brebentila o krásách Forks, které viděla jen z auta a pouze asi deset minut, než našla Charlieho dům, ale okamžitě ji okouzlilo. Stejně jako Charlie, jeho povolání, jeho dům, jeho koníčky, a nakonec i jeho starší dcera, tedy já. Zdála jsem se jí báječně klidná, milá a laskavá. Žádná nafoukaná nána, které z duše nesnášela. Všechny své dojmy a pocity mi stačila sdělit během pěti minut, možná ani ne.

Přemluvila jsem ji, že se bez jakýchkoliv problémů může vysprchovat a půjčit si jedno z mých pyžam. Z koupelny vylezla nadšená její útulností. Měla jsem co dělat, abych na ni nezírala s otevřenou pusou a neštípala se do paže, jako důkaz mého bdělého stavu. Všechno, co já na Forks ráda neměla, ona hned zbožňovala a myslela to vážně. Jediné, v čem jsme se shodly, byla nechuť k Alicinu vkusu. Půjčila jsem Ingrid jedno z pyžámek od své švagrové, protože jiné jsem neměla čisté. Ingrid byla očividně ze saténu a krajky v rozpacích. Nic jí nijak nevhodně nekoukalo a pyžamo jí moc slušelo, ale stejně jako já se v něm necítila úplně dobře.

Zalezla si do peřin a ještě dlouho povídala. Bez ostychu mi vyprávěla o svém životě, přáních a cílech. Byla upřímná, přímá a úžasně vtipná a bystrá. Povahou musela být více po své matce, tohle nemohla mít z Charlieho.

Někdy kolem půlnoci se poprvé zachmuřila a s povzdychem vytáhla z baťohu telefon. Zapnula ho a on pak několik minut pípal a vibroval. Ušklíbla se na něj a dokonce na svůj mobil vyplázla jazyk. Pak se na mě omluvně podívala a zčervenala.

„Promiň, ale to je všechno od mámy. Jasně jsem jí včera řekla, kam jedu, ale ona mi asi nevěřila. Budu jí muset zavolat. Ach jo, to zase bude. Já ji na jednu stranu chápu. Taky bych asi nechtěla jednoho chlapa na celý život. Žijem jen jednou a kde máš záruku, že někde za rohem nečeká někdo lepší, někdo kdo ti líp sedne? Nechci se vdávat, nejspíš nikdy, ale kdybych měla dítě, rozhodně bych mu neodpírala kontakt s otcem. To, že rodiče nejsou spolu jako pár, přeci neznamená, že nemůžou být s dítětem oba, ne? Promiň, jestli se ti zdám divná, ale asi jsem hodně ovlivněná výchovou. Krom prababičky, která byla do pradědy absolutně zblázněná, se žádná z mých příbuzných nikdy nevdala. Ani moje babi a ta žila v době, kdy na ni kvůli tomu koukali skrz prsty. Umíš si představit svatbu a život po boku jediného muže? Třeba už teď. Charlie říkal, že máš kluka a vypadá to vážně, ale sama určitě taky uznáš, že vzít si ho zatím nechceš. A třeba taky nikdy, že jo. Zvláště v dnešní době, kdy manželství nic neznamená,” povídala Ingrid a já rudla a zavrtávala se pohledem do vzoru na peřině.

Ona byla prostě úžasně bezprostřední a sdělovala mi své pocity a názory. Já s ní vlastně souhlasila, ale věděla jsem, že existují výjimky. Mnou a Edwardem jsem si byla naprosto jistá a svatby nelitovala. Manželství ho učinilo tak šťastným, že jsem litovat nemohla. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života.
Pak jsem se musela uchechtnout. Táta má dvě děti a každé se ženou, která nesnáší závazky. Neuměl si moc dobře vybrat.

Ingrid vzala telefon a s další omluvou vyšla z pokoje, aby měla soukromí pro pravděpodobně nepříjemný rozhovor. Já si lehla na břicho na postel a toužebně koukala z okna. Chyběl mi Edward a jeho objetí. Nedokázala jsem si noc bez něj představit. Jasně, sama jsem to tak chtěla, ale najednou jsem svého rozhodnutí litovala. Zasténala jsem. Bylo mi vedro. Nebyla jsem zvyklá na teplo během noci. Začínala jsem se bát, že neusnu, když mě nebudou objímat ty ledové paže a hlavu nebudu mít položenou na chladivé hrudi. Z náhlého popudu mě popadla neodolatelná touha otevřít okna a pustit do pokoje alespoň studený vzduch.

Vyskočila jsem z postele a bez rozmyslu se vydala k oknu. Nejspíš jsem stále doufala, že tam venku někde Edward je a když uvidí otevřené okno, přijde mě alespoň políbit. Už jsem skoro cítila jeho rty na těch svých. Nedočkavě jsem sáhla na kličku a s úsměvem jí pootočila. Když se dostala do vodorovné polohy, zatáhla jsem. Okno se otevřelo, ale jen napůl. Zamračila jsem se a zase ho zavřela. Znovu jsem otočila kličkou a zatáhla. Opět stejný výsledek. Někde se to šprajclo. S naštvaných povzdychem jsem do zatažení dala větší sílu a ještě se zapřela nohou o stěnu pod oknem. Okno s tichým vrznutím povolilo. Byla jsem na sebe hrdá a uvolnila stisk přesvědčená, že teď už se plně otevře bez hrubé síly. Neotevřelo. Naopak. Prudce se přibouchlo, jako by v něm byla gumička. Setrvačností jsem letěla s ním. Hlavou jsem narazila na rám a odrazila se dozadu. Držela jsem se kličky a v rámci pudu sebezáchovy za ni zatáhla. O krok jsem couvla a pak jsem kličku už neudržela. Vysmekla se mi a okno se s bouchnutím zavřelo definitivně. Já neudržela rovnováhu a ducla jsem sebou na zadek. Přímo na nafukovací matraci, která mě pružně odhodila tak, že jsem se pěkně praštila do temena hlavy o pelest postele.

Před očima jsem měla hvězdičky a všechno kolem mě se motalo. Jako by z dálky jsem slyšela dívčí vyjeknutí a zděšený hlas tatínka. Mumlal něco o pojistce. Měla jsem až chuť se smát. Pojistka proti nočním návštěvám! Jak jsem na ni mohla zapomenout? Třeba proto, že jsem musela mít v hlavě mnohem naléhavější věci, odpověděla jsem si hned.

Ucítila jsem něco příjemně chladivého na čele, ale dotyku Edwardových rukou se to ani vzdáleně nevyrovnalo. Stále mi hučel v uších tatínkův vystrašený hlas. Mátožně jsem se zvedla a okamžitě svět kolem mě zčernal a já ucítila novou tupou bolest v zátylku. Znovu jsem se praštila. Něco takového se mohlo povést jen mně.
Někdo mi násilím otevřel oko a zasvítil do něj baterkou. V ten moment se mi vrátilo plné vědomí. Pomalu a s neochotnou pomocí Charlieho jsem se posadila. Zamrkala jsem na něj a podařilo se mi zaostřit tak, že jsem ho vážně viděla.

„Jsem v pohodě. Maximálně slabý otřes mozku, to nic není. Mám v tom praxi, že,” pokusila jsem se ho uklidnit a ještě zajiskřit vtipem.
„Ty chceš taky pracovat ve zdravotnictví? Páni to by bylo úplně nejlepší, kdybychom studovaly spolu a chodily spolu pomáhat do nemocnice,” zajímala se Ingrid, která mi už pokládala na hlavu mokrý ručník. Okamžitě byla unesená z představy nás dvou v bílých uniformách a čepečcích na hlavě. Nejdřív jsem se otřásla a  pak se musela zasmát a i Charliemu cukaly koutky.
„To ne, ale se svojí nešikovností a nemotorností mám bohaté zkušenosti s úrazy na vlastním těle. Zlomeniny, otřesy mozku, pohmožděniny, vykloubené klouby, řezné rány, naraženiny všude, kde tě napadne. Asi mě nenapadá úraz, který jsem ještě neměla. A omdlévám při pohledu na krev, vlastní i cizí. Kdepak já a zdravotnictví,” vysvětlila jsem Ingrid.
„I přes tvé neobyčejné a úctyhodné zkušenosti by nebylo od věci zavolat záchranku. Rentgen by ti prospěl,” zašklebila se na mě má nová sestra. Nedokázala jsem odhadnout, zda ochladnutí její nálady je dané mým zdravotním stavem, nebo faktem, že rozhodně nehodlám být zdravotní sestra.
„Ne, žádná nemocnice. Už fakt poznám, kdy je můj stav vážný a kdy je panika zbytečná. Ráno mě může prohlédnout Carlisle, ale myslím, že to ani nebude nutné,” odporovala jsem. ,,Ale docela bych si opláchla obličej a zátylek studenou vodou. Pomůžeš mi prosím do koupelny?” obrátila jsem se na Ingrid.

Charlie uznal, že budu nejspíš v pořádku, a tisíckrát se mi omlouval za tu pojistku v okně. Dokonce slíbil, že ji odmontuje, abych si znovu neublížila. Ingrid mě doprovodila do koupelny a napustila plné umyvadlo ledové vody. Držela mi vlasy, abych si do ní mohla ponořit celý obličej. Až hmatatelně jsem cítila úlevu, kterou mi voda přinášela. Hned mi bylo lépe. Doufala jsem jen, že díky Ingridině blízkosti tu scénu neviděla Alice. Byla by schopná zburcovat celou rodinu a vyděsit Edwarda. A taky, což jsem si přiznávala jen velmi neochotně, mě až mrazilo z představy, že by se to dozvěděl Emmett a střílel si ze mě.

Ingrid mi přitiskla ručník vymáchaný ve studené vodě na zátylek a já blaženě zavzdychala. Pomáhalo to okamžitě. Prohlížela mi vlasy, jestli mi někde neteče krev. Netekla, tím jsem si byla jistá. Necítila jsem ten odporný pach soli a rzi. Kůže naštěstí zůstala neporušená, jen v místech střetnutí s pelestí budu mít pravděpodobně luxusní boule.
Skláněla jsem se nad umyvadlem a toho dne již po několikáté byla vděčná za objevenou sestru. Bez ní bych asi pobodnou situaci tak s klidem a v pohodě nezvládla.

„Jé, to je hezký řetízek, Bells. Počkej máš ten přívěsek přetočeném na záda, upravím ti ho. Ty jo, to je prstýnek a takovej krásnej. Proč ho nenosíš na prstě, ale na krku? No asi to chápu, vypadá jako snubní. Hele, je tu dokonce něco napsané. Ty jo, on asi fakt snubní bude, co. Rodinné dědictví? Ještě to jde v pohodě přečíst. Bella a Edward… Ech… To jako… Bello, ty seš vdaná?” zakuckala se na posledním slově.

Zasténala jsem a strčila hlavu pod vodní hladinu. Proč, proč, proč? Tak hezky jsme to skrývali a najednou na to každý přijde. Jacob, na něhož jsem si zakazovala myslet a jeho reakci vypudit z mysli, a teď  Ingrid. Byla tak všímavá, až to bolelo. Nebo jsem možná já přestala být opatrná. To bylo bohužel asi pravděpodobnější. Byla jsem neopatrná a husa. Jak mi může Edward věřit, že udržím v tajnosti existenci nadpřirozeného světa a všech bytostí, které do něj patří, když během dvou dnů dva lidé odhalí mé v současnosti největší tajemství?
Vynořila jsem se z umyvadla a najednou cítila, že nemám sílu lhát. Alespoň ne o svatbě. Sesunula jsem se na kachličky na zemi a Ingrid si ke mně přidřepla. Podívala jsem se do její upřímné, nevinné a ještě dětské tváře. Z představy, že se jí přiznávám k manželství, zvláště po tom jejím monologu na téma Není nic blbějšího než manželství, se mi z ničeho nic zvednul žaludek. Jen tak tak jsem to stihla k záchodu. Bylo toho na mě vážně moc. Byla jsem vyčerpaná psychicky i fyzicky, do toho ten můj malý úraz a šok z prozrazení. Nebyla jsem prostě zrovna ve formě.

„Bože, ty jsi taky těhotná! No jasně, proč by ses jinak vdávala. Bello, ty seš tele a pěkně nezodpovědný. Nemůžeš tahle miminko ohrožovat. Praštila ses do hlavy a to tak že dost. Kdyby šlo jen o tebe, věřím ti, ale riskovat život a zdraví nevinného, nenarozeného dítěte, to nejde. Okamžitě jedeme do nemocnice,” zasyčela na mě.
„Nejsem těhotná, jen jsem se praštila do hlavy, k tomu zvracení patří. Uklidni se a hlavně buď prosím potichu. Nechci, aby táta něco věděl. Ano, vdala jsem se, ale z lásky, ne z nutnosti. A vdala jsem se tajně a nikdo to neví. Takže tě prosím a žádám o diskrétnost a zachování mého tajemství,” zašeptala jsem naléhavě a po vzoru Edwarda jsem se ji pokoušela omámit pohledem. Asi to fungovalo. Protočila panenky a pomohla mi vstát a vypláchnout si pusu.

„Fajn, ale všechno mi povíš! Ty jo, Bello, až teď mi došlo, že když jsi vdaná, mám i švagra. Teda, ještě ráno jsem byla jedináček bez bratranců a sestřenic a najednou mám rodinu a to velmi zajímavou a očividně akční a nevšední rodinu. Páni, to je jako telenovela nebo nějaký seriál v televizi. Fakt super, ségra. S váma se mi bude líbit,” zazubila se na mě a odvedla mě do pokoje, kde ze mě dostala úplně všechny informace a tajemství. Jediné, co jsem jí dokázala neříct a zatajit, bylo upírství mé rodiny, ale nebyla jsem si jistá, jak dlouho jí to zůstane skryto.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 40:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!