Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 35

21.06.2010 (22:00) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4357×

Trénink pokračoval dál. Připozdívalo se a stmívalo. Upíři a vlkodlaci asi viděli pořád stejně, ale já, pouho pouhý člověk, neviděla už skoro nic. Taky se nepříjemně ochladilo a mně začínala být zima. Nikdy bych to ovšem nepřiznala.

Najednou se kolem mě ovinuly teplé paže a já se přeci jen s úlevou opřela o svého nejlepšího přítele. Objal mě a já v jeho náručí pomaloučku rozmrzala.

„Děkuju,” zašeptala jsem vděčně.

„Normálně bych to dělal fakt hodně rád, ale neuraž se, teď dost smrdíš. Jsi upířím aroma úplně prosycená,” zabručel Jake a já měla co dělat, abych se nerozesmála.

„Byla jsem u nich celý den, tak jsem asi načichla. Já to nějak necítím,” zasmála jsem se.

Jacob mlčel, objímal mě a snažil se dýchat co nejméně. Už jsem se neklepala jako ratlík a docela se nudila. Jako vždy v dlouhé chvíli jsem vytáhla svůj snubní  prstýnek na řetízku. Stačilo mi držet ho v dlani nebo si s ním hrát a hned jsem byla klidná. Bylo to úplně neúmyslné a mimovolné, zcela zautomatizované.

„Co máš v plánu na prázdniny?” zeptala jsem se po chvíli ticha Jacoba. Ten si odfrknul.

„Budu mít hlídky, pracovat v dílně, opravím si auto a možná bych se mohl podívat někam dál po pobřeží. Nebo třeba na pár dní někam za sluníčkem, ale žádný velký cestování to nebude,” odpověděl. „Co plánuješ ty?”

Ušklíbla jsem se a byla ráda, že sedí za mnou a nevidí mi do obličeje. Zrudla jsem a vyčítala si, že jsem tohle téma načala. Měla jsem v plánu dlouhou dovolenou s Edwardem a během ní nevylézat z postele. Maximálně do koupelny nebo do kuchyně. To jsem ale Jacobovi říct samozřejmě nemohla.

„Ještě ani nevím. Ale chci si volno užít. Na podzim půjdu na vysokou a tam už asi skončí legrace.” Polopravdy a mlžení se stávaly mým každodenním chlebem.

„Jakej obor si vybereš?” vyzvídal Jacob.

Svou otázkou mě zaskočil. Samotnou mě překvapilo, že jsem o tom ještě ani neuvažovala. Ono vlastně nebylo proč. Na vysokou budu chodit tři semestry, než mě Edward podle naší dohody promění, a v té době se dá studovat všeobecný základ. Specializace musí být zvolna nejpozději do pátého semestru a tam já se už nedostanu. Také mi přišlo zbytečné vybírat si obor, když budu navěky chodit na střední. Při té představě jsem se oklepala. Ne že by střední byla nějak strašná, ale absolvovat ji stále do kolečka? Brr. Ovšem za nekonečnou existenci po Edwardově boku mi to rozhodně stálo.

„Upřímně, zatím jsem nad tím moc nepřemýšlela. Neumím si vysokoškolské studium ani představit, takže počkám, až uvidím, co všechno to obnáší. Taky asi navštívím pár informačních seminářů,” vykrucovala jsem se z odpovědi neurčitě.

„Bells, neříkej, že nevíš, čím se chceš jednou živit? Zaměstnání se stane jednou z náplní tvého života a žiješ jen jednou, tak musíš volit pečlivě,” poučoval mě Jake pobaveně. Zcela jasně opakoval slova nějakého učitele, nebo možná Billyho. Netušil, že ťal přímo do živého.

Ztuhla jsem a na okamžik přestala dýchat. Nějak mě nenapadlo, že jeho nenapadlo, že před sebou nemám jeden jediný lidský život. Neměla jsem ani tušení, jak mu šetrně říct, že mou budoucností, náplní mého bytí je stát se tím, co tolik nenáviděl. Bude nenávidět i mě? Zachvěla jsem se.

Jake jakoby náhle pochopil, co mé mlčení a ztuhlost znamenají. Začal se třást, ale během chvilky se opanoval. Zhluboka dýchal a zdálo se mi, že si tiše počítá. Tiskl mě mnohem pevněji než předtím, ale ani mě nenapadlo se mu bránit.

„To nemyslíš vážně! Prosím, řekni, že se pletu,” zašeptal mi zoufale do vlasů.

Neodpovídala jsem. Nebylo co říct. V očích mě pálily slzy a připadala jsem si jako zrádce. Takovou dobu jsem věděla, že se jednou stanu nemrtvou, ale ani jsem nepomyslela na Jakoba a jeho reakci na to. Byla jsem takový sobec, že jsem se s ním stýkala dál a upevňovala naše přátelství. Nevšímala jsem si jeho citů a nehleděla na to, jak moc ho můžu zranit, jak moc mu můžu ublížit.

Najednou neseděl za mnou, ale klečel přede mnou. Pevně svíral má ramena a třásl se mnou. Už jsem neudržela slzy a rozvzlykala se. Sklopila jsem oči. Nemohla jsem se dívat do jeho bolestí stažené tváře.

Pustil mě a rukama si zajel do vlasů. Třásl se, ale okamžitě jsem poznala, že se nechystá se přeměnit. Plakal. Bodalo mě u srdce a cítila jsem se jako ta největší mrcha a bestie. Mé svědomí na mě křičelo, že jsem zlá a bezcitná. Odporný sobec.

Nemohla jsem si pomoct a musela se alespoň pokusit ho utěšit. Objala jsem ho a vískala ho po vlasech jako malé dítě. Neprotestoval a nebránil se. Opřel se hlavou o mé rameno a společně jsme se mírně kolébali. Velmi pozvolna se uklidňoval.
Tiše jsme se k sobě tiskli a já ho hladila po zádech. Nemohla jsem mu dopřát slova útěchy a konejšit ho něžným tónem svého hlasu. Neexistovalo nic, co bych mohla říct.

„Bude to znamenat porušení smlouvy,” ozval se náhle hlasem, který mě vyděsil. Byl úplně prázdný a otupělý.

„Jacobe, je to moje vlastní přání. Nemůžu bez něj být a nejde to jinak, než být stejná jako on. Prosím, nechci se stát důvodem vaší nenávisti, ale tohle rozhodnutí nezměním. Nejde to. Vzpomínáš, jak jsi mi kdysi vyprávěl o otisku? Tohle je stejné. Nemám na vybranou. On je smyslem mého života a bez něj nejsem nic,” šeptala jsem a bála se jeho reakce.

„Nemůžeš srovnávat omámení pijavicí s otiskem. To nejde,” odporoval. „Ale máš pravdu, je to tvé rozhodnutí a žádný pes ho asi nedokáže změnit. Mrzí mě to a bolí, ale nemůžu tebe nutit zůstat člověkem. Tu moc bohužel nemám.”

Měla bych se radovat z jeho slov, ale tón, jakým je pronesl, mi to nedovolil. Bylo to horší než výčitky, horší než křik, nadávky a odsuzování. On rezignoval a propadl do děsivé apatie.

„Miluji tě, víš. Celým svým srdcem tě miluju, ale jestli… ale až budeš jako oni, už to nedokážu. Moje Bella umře a ta, co bude místo ní… ta mě už nezajímá. Nechci ji nikdy vidět.” Kdyby to řekl s nenávistí nebo záští, bylo by to lepší než jeho plochý hlas. Zněl mrtvě, to byl nejvýstižnější výraz.

Mlčela jsem.

Jacob mě pohladil po rameni a kousek se ode mě odtáhl. Musela jsem se držet, abych při pohledu na jeho tvář nezalapala po dechu. Byl zničený.

„Miluji tě, ale on vyhrál. Asi jsem nikdy neměl šanci, co?” ušklíbl se, ale nezněl vyčítavě. Začervenala jsem se a kousla se do rtu. Nikdy neměl šanci a věděl to. Byla jsem sama sobě odporná. Vyvolávala jsem v něm falešné naděje. Chvilku jsme se dívali jeden druhému do očí, ale dlouho to ani jeden z nás nemohl vydržet.

Sklopil pohled a najednou zkameněl. Byl naprosto nehybný a děsil mě tím víc, než předchozí apatií. Nechápala jsem, co se stalo. Z ničeho nic jeho ruka vystřelila a on sevřel mezi prsty můj snubní prsten. Když jsem ho objala, pustila jsem ho ledabyle a neschovala ho za tričko. Držel ho a zíral na něj.

„Co to je?” zavrčel. Mírně prstýnek naklonil, a ač já nic neviděla, tušila jsem, co vidí on. Datum svatby a mé a Edwardovo jméno.

„Jaku, já ti to vysvětlím,” zašeptala jsem, ale bylo nad slunce jasné, že k tomu mi nedá příležitost.

„Ty ses za něj vdala?! Vzala sis upíra… Proč? Proč tak brzo?” Nekřičel, jeho hlas byl tišší než šepot.

Nestihla jsem odpovědět a jeho osvítilo poznání. Osvítilo, není ten správný výraz, spíš ho zasáhlo ničivou silou.

„Všechny ty tvoje povýšené řeči, jak je Edward staromódní a neuznává předmanželský sex! To nemůžeš myslet vážně! Je to zvrácené, nechutné a nebezpečné. Sakra, Bello, mysli! Může tě zabít nebo zmrzačit. Prostě se jednou neudrží a bude to. Jak jen můžeš…” nyní již křičel.

Třepal se mnou jako s hadrovou pannou a celý vibroval. V očích měl šílený výraz a já začínala panikařit. Strašně jsem se bála. Bála jsem se svého nejlepšího přítele…

Před očima se mi objevil Emillyin znetvořený obličej. Instinktivně jsem se přikrčila.

„Mě se bojíš! Mě?!” zařval Jake a v tu chvíli ho ode mě něco nebo někdo odtrhl. Ocitla jsem se v ledovém náručí a celá se do něj schovala. Přes slzy jsem viděla rozmazaně, ale Jacobův výbuch a rezavého vlka jsem nepřehlédla.

Všichni vlci stáli kus od nás a vrčeli. Jeden z nic vystoupil z jejich šiku a místo něj se objevil Sam. Stál tam, obklopen vlky, nahý, ale hrdý a díval se na mě nepřístupným pohledem.

„Chápu, že mě teď ignoruješ, pijavice,” kývl hlavou k Edwardovi, který mě kryl vlastním tělem. Pojmenování, jehož použil, mi sebralo poslední zbytky naděje, že se tahle patálie vyřeší. „Ohrožuješ její život. Nebyli jste k nám upřímní a to nemůžeme jen tak přejít. Mysleli jsme, že jsme se stali partnery a podstatné informace si netajíme. Mýlili jsme se. Vaším sňatkem dáváte jasně najevo, že váš vztah má pokračovat dál. Doufali jsme, že jeden z vás dostane rozum a rozejdete se. To se nestalo a pravděpodobně ani nestane. Neumíme si představit, jak byste spolu mohli být do budoucna, pokud by Bella zůstala člověkem. Máte v plánu ji proměnit, o tom již není pochyb. To nemůžeme a nechceme tolerovat. Naše spojenectví končí. Definitivně.”

Jen co domluvil, proměnil se zpátky. Vlci couvali a vrčeli na nás, až zmizeli na druhé straně louky v lese. Válečná sekera byla vykopána…

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 35: