Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 34

20.06.2010 (21:15) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4077×

Victoria. Novorození. Armáda. Útok. Pomsta. Touha zabít mě a ublížit mým nejbližším. Všechny tyto skutečnosti jsem si plně uvědomovala. Měla jsem pocit, že ta slova mi v hlavě blikají rudým písmem. Taky se mi zdálo, že je někdo křičí přímo u mého ucha. Doslova mi bušilo ve spáncích a s ozvěnou se ke mně vracelo Edwardovo sdělení.

Bála jsem se. Šíleně jsem se bála. Ale nedalo se říct, že bych byla překvapená. Edward měl nejspíš pravdu, když říkal, že jsem velmi intuitivní a svým způsobem jasnozřivá. Tušila jsem to. Už dlouho někde uvnitř mě klíčilo podezření, že za tím vším stojí Victoria a jejím cílem jsem já. Až nyní na mě to vědomí dolehlo s děsivou jistotou. Ona nepříjemná předtucha, že se blíží něco zlého, dostala konkrétní tvary a Victoriino jméno.
Zachvěla jsem se a téměř se roztřásla. Rosolovatěla mi kolena a ztrácela jsem sílu.
Tiskla jsem se k Edwardovi a snažila se s ním splynout. Nechtěla jsem ho už nikdy pustit a ani na okamžik se od něj odloučit. Samozřejmě jsem měla strach o vlastní život, ale tisíckrát víc jsem se bála o něj. Nesnesla bych, aby se mu něco zlého stalo. Nevydržela bych to. On byl pro mě vším a já si nedokázala ni vzdáleně představit, že by s Victorií bojoval. Nemohl riskovat, že se mu něco stane. Byla jsem rozhodnutá mu to nedovolit. I kdybych měla použít podvodu, lži a lsti, on mě prostě nesměl chránit.

Musel cítit můj strach a obavy. Něžně vzal můj obličej do dlaní a políbil mě na čelo. Plně jsem si uvědomovala, že se na mě dívá a čeká, až se já podívám na něj, ale potřebovala jsem alespoň pár vteřin, abych překonala touhu se rozplakat. Jen silou vůle jsem udržela slzy a pak pomalu otevřela oči. Setkala jsem se s jeho medovým, hřejivým pohledem. Opět jsem byla jako lapená a omámená. Přes všechno kolem jsem dokázala vnímat jen a jen jeho. Pomaloučku jsem se uklidňovala a svět mimo mě a něj přestával existovat. Neviděla jsem, neslyšela, necítila, ani neuvažovala. Můj vesmír se smrskl do jeho očí. Najednou mi bylo docela hezky.
„Bello,” zašeptal. Mé jméno z jeho rtů znělo jako ta nejkrásnější hudba. Musela jsem se usmát.
„Lásko, nikomu z nás se nic nestane. Nemusíš se bát. Oni se nechystají zaútočit hned. Teprve testují, jak přesně schopnost toho upíra funguje a jestli je skutečně naprosto spolehlivá. Máme ještě tak dva týdny času, a to nám pro trénink stačí. Victoriina armáda je až na výjimku tvořena novorozenými. Bojovat s nimi a zničit je není nijak těžké, ani nebezpečné, když víš, jak na to. My máme na své straně největšího odborníka na boj s nimi. S Jasperem nemají šanci se k nám pořádně ani přiblížit.”
Věřila jsem mu. Vždycky jsem mu věřila a tohle nebylo výjimkou, ale neznamenalo to, že se okamžitě přestanu bát a s veselým úsměvem a přáním vyřádění se při té neškodné šarvátce ho pošlu do boje.
„Nechci, abys bojoval. Nesnesu to,” promluvila jsem tak tiše, že jsem si ani nebyla jistá, jestli tahle slova vůbec byla vyslovena.
„Bell, mně opravdu nic nehrozí. Uvidím každý jejich krok dříve než oni sami. Ale jestli se chceš na vlastní oči přesvědčit, že se umíme bránit, vezmu tebe s sebou na dnešní trénink.”
Zamračila jsem se, ale přikývla. Pokud budu v jeho blízkosti, půjdu s ním kamkoliv.

„Jak to vysvětlím Charliemu? Nebudu večer doma, pro to musím mít rozumné vysvětlení,” napadla mě najednou docela reálná komplikace.

„Mohl by tě krýt Jacob, tak se s ním dohodni a společně řekněte, že budeš u nich v La Push na nějaké jejich indiánské akci. Charlie má Jaka rád a jistě mu to nebude vadit,” přišel Edward s nápadem, který by o den dříve byl skvělý, ale dnes nepoužitelný.

„Myslím, že to by se tátovi nelíbilo,” odmítla jsem a zašklebila se, protože mi došlo, že mu budu muset vysvětlit proč. A taky že ano.

„Bello, neříkej mi, že by Charlie nebyl přímo nadšený, kdybys strávila večer se svým nejlepším kamarádem. Už kolikrát tě za ním posílal a upřímně, poměrně často myslí na to, proč dáváš přednost mně před ním,” přesvědčoval mě můj muž s mírně blahosklonným tónem.
„Jsem si jistá, že teď už na to myslet nebude,” zašeptala jsem, ale pak mi docvaklo, že Emmett s Jasperem nás stejně slyší a šeptání mi udržet tajemství nepomůže. Povzdychla jsem si a promluvila normálním hlasem.
„V noci, když u mě byl ten cizí upír, mě Jake zachránil. Ale nadělal u toho trochu hluku, no a já taky vyjekla, když jsem si uvědomila, že mou návštěvou nejsi ty, a vzhledem k tomu, jak nás spolu Charlie skoro načapal nedávno, se mu asi neobvyklé zvuky ode mě z pokoje nezdály, a tak ke mně vrazil s puškou přes rameno a viděl Jaka, jak mě utěšuje. On mě tak trochu objímal a táta si z toho, co viděl, vyvodil, že s ním mám románek a tebe podvádím. Nechal to být, ale ráno mi promluvil do duše a upozornil mě, že jsi do mě zcela očividně zamilovaný a takové nečestné a podrazácké chování si nezasloužíš. V podstatě mi řekl, že už se s tebou smířil a odpustil ti, že jsi mě tenkrát opustil, a nemám si zahrávat se tvými city a ubližovat ti tím, že bych se s Jacobem scházela,” vychrlila jsem na Edwarda na jeden nádech a ani nevěděla, jestli mé sdělení dávalo smysl.
Chvíli bylo ticho a pak se Emmett rozesmál, čímž uvolnil atmosféru a napětí. Úkosem jsem se podívala na Edwarda a spatřila, že mu cukají koutky.
„Takže můj tchán se mě zastává?” usmál se na mě a v očích mu spokojeně jiskřilo.
„Jo, dokonce mi řekl, že si tě mám vážit, a že tě má docela rád. Asi si konečně uvědomil, že já tě miluju víc než cokoliv jiného a jsem s tebou šťastná. Taky vidí, jak hezky se ke mně chováš, a nechce, abych na tebe byla zlá,” vyslovila jsem nahlas své přesvědčení.
Edward mě radostně políbil do vlasů a vesele na mě zamrkal. Naštěstí tohle téma víc nerozebíral.
„Nákupy s Alicí a posléze pyžamový večírek s přípravami na slavnost příští týden?” navrhl Edward jinou výmluvu.

„To by se Charliemu mohlo líbit,” souhlasila jsem a během okamžiku měla u ucha telefon s vytočeným číslem.

Že se to Charliemu líbilo, byl slabý výraz. Byl nadšený, že si na slavnost k příležitosti zakončení školy koupím nové šaty a chystám se na ni. Bál se prý, že na ni vůbec nebudu chtít jít. Zajímal se, jestli mám na nákup dost peněz a jestli budeme včas doma, abych se vyspala na zítřejší školu. Prostě to šlo až neuvěřitelně hladce.

········

Seděla jsem pečlivě a neprodyšně zabalená v huňaté dece na kempinkové stoličce pod obrovským košatým stromem a zamračeně pozorovala planinu před sebou. Moje rodina byla rozestavena po obvodu louky, která kdysi dávno složila jako baseballové hřiště, v pravidelných rozestupech. Přesně uprostřed louky stál Jasper a něco říkal. Občas jsem pochytila nějaké jeho slovo, ale většinu času jsem ho neslyšela.

Jasper si to rázoval v kruhu s rukama složenýma za zády. Přimhouřila jsem oči a najednou přede mnou vyvstal Jasper z jiné doby, z jeho doby. Dokonale jsem si ho uměla představit v uniformě a vysokých holinkách s puškou přes rameno a kordem u pasu. Až jsem musela zalapat po dechu, jak živá a realistická ta představa byla.

Po chvíli do středu kruhu k němu přistoupil Emmett a ostatní couvli. Emmett s Jasperem se oba přikrčili a pak už jsem je neviděla. Pohybovali se pro lidské oko příliš rychle. Neuplynulo snad ani třicet vteřin a čmouhy přede mnou se zhmotnily. Emmett ležel na zemi na břiše, Jasper na něm klečel, jednou rukou mu svíral paže a druhou ho držel za vlasy. Vypustila jsem přebytečný vzduch z plic a snažila se pochopit, co jsem to právě viděla.
Ač jsem věděla, že Jasper má bojové zkušenosti a sloužil v armádě, ve skutečnosti mě ani nenapadlo, že by porazil obrovského a silného Emmetta. A podle výrazu jeho tváře tato možnost nepřišla na mysl ani Emmettovi. Oči měl překvapením do široka rozevřené a tvářil se naprosto šokovaně.
Jasper mu něco říkal a Emmett se pomalu uklidňoval a nakonec se zazubil a přikývl. Jasper ho pustil a nabídl mu ruku. Emm s jeho pomocí vstal a já si všimla, že se na svého bratra dívá s novým obdivem.
„Teda, to bylo něco, co!” ozval se za mnou úctou a náhlým respektem naplněný Jacobův hlas.
Strašně jsem se lekla, ale včas jsem si uvědomila, že vyjeknout strachy by nebylo úplně nejlepší. Srdce mi splašeně bilo, když jsem se na svého kamaráda otáčela. Stál kus za mnou a opíral se o strom.
„Jaku, co tu děláš?” zeptala jsem se a zachvátila mě nová vlna paniky. Tohle bylo území Cullenů a vlci tu neměli co dělat. Pochybovala jsem, že by je Cullenovi napadli jen pro porušení hranic, ale nechápala jsem, proč je Jake provokuje.
Ten si s tím ale starosti nedělal. Dál sledoval louku a až podle hromové rány a záchvěvu půdy pod nohama jsem si uvědomila, že probíhá další souboj. Přesunula jsem pozornost od Jakoba k louce a rychlou kontrolou přihlížejících zjistila, že chybí Edward. Pevně jsem sevřela deku a modlila se, aby se mu nic nestalo. Byla jsem si jistá, že Jasper by mu neublížil, ale nemohla jsem si pomoct a bát o něj jsem se prostě musela.
Tentokrát boj trval mnohem déle. Občas se ozvala rána, nebo se zatřásla země, ale jinak jsem viděla barevné čmouhy nebo vůbec nic. Nelíbilo se mi to. Ani trochu se mi to nelíbilo. Po nekonečných pěti minutách se oba zastavili a se smíchem si podali ruce. Nikdo nevyhrál.
„Ty jo, to bylo hodně dobrý. Ale taky kdo by se divil, když Edward zná každou myšlenku soupeře. Není to úplně fair play,” okomentoval proběhly souboj Jake.
Bylo mi úplně jedno, že má Edward nespornou výhodu. Hlavně že se mu díky ní nic nestane a bude ve větším bezpečí.
„Páni, jsem fakt rád, že jsme se teď spojili. Jejich bojové zkušenosti jsou pro nás velmi přínosné,” zamumlal Jacob. Dál sledoval louku. Nikde jsem neviděla Carlislea, takže nyní nejspíš bojoval on.
„Budeš zbytku tlumočit, co tu vidíš?” zeptala jsem se zvědavě.
„Kdepak. Oni to taky vidí. Jsou na druhé straně louky a pozorně sledují. Byl jsem s nimi, ale pak jsem tě tu zahlédl a rozhodl se dělat ti společnost,” zazubil se na mě.
Až když mi řekl, že vlci trénink sledují, uvědomila jsem si, že spojenectví není jen prázdný výraz, ale skutečná spolupráce. Zdálo se, že mezi Cullenovými a vlky zavládlo opravdové příměří a jen jsem doufala, že vydrží i po bitvě s novorozenými a Victorií.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 34: