Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 33

16.06.2010 (15:30) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4747×

Dívali jsme se na sportovní kanál. Vážně. Emmett a Jasper vášnivě fandili a já se nudila a strachovala o zbytek rodiny. Nechápala jsem, jak můžou být tak klidní. Já napínala uši, otáčela se při každém šustnutí a v duchu se modlila, aby byli všichni v pořádku. Cullenovi i vlci. Jasper se na mě občas bádavě podíval a pak jsem cítila klid, ale takový divný. Bylo to, jako by mě klid obklopoval, dotýkal se mě, ale nepůsobil na mě. Nejspíš jsem byla tak rozčílená, že se mi povedlo nějakým záhadným způsobem aktivovat štít. To mě přeci jen potěšilo. Jediný světlý okamžik dne.

Když jsem asi po sté vzdychla a zadívala se na dveře, Emmett to nevydržel a s teatrálním povzdychem vypnul televizi. On i Jasper na mě upírali své tázavé pohledy a bylo ticho. Trapné a tíživé ticho. Sportovní kanál mi vyhovoval víc.

„Fajn, Bells, co bys chtěla dělat?” zeptal se Emmett a já si připadala jako malé, neposlušné dítě, které zkouší trpělivost svých rodičů.

Trucovitě jsem vystrčila bradu dopředu a založila si ruce na prsou. Přemýšlela jsem, co by mě mohlo rozptýlit, ale nic mě nenapadalo. Tři je nevhodný počet snad pro jakoukoliv hru. Možná bychom mohli zkusit alespoň Člověče, nezlob se.

S mírným červenáním jsem hru navrhla a očekávala vzdor a pošklebky. Namísto toho se oba kluci rozzářili jako malí a během pár sekund na stole ležela hrací deska, figurky a kostky. O barvy figurek jsme se hádali jen malou chvíli. Opravdu.

Moji švagři mě, jedinou příslušnici něžného pohlaví, nechali začít. Hodila jsem hned napoprvé šestku a tím si vysloužila podezření z podvádění. Několik dalších hodů mě sledovali ostřížím zrakem a obviňovali z podvodů a vytáček. Sami ovšem podváděli naprosto okatě a bez nejmenších skrupulí. S jejich rychlostí jim nedělalo problém otočit kostku tak, aby ukazovala přesně tu hodnotu, kterou potřebovali. Já bych si toho neměla šanci všimnout, ale ten druhý ano. Kdyby spolupracovali a domluvili se na mě, drtivě by mě porazili. Oba ovšem měli menší trable s týmovostí, takže na sebe vzájemně žalovali a odhalovali své podvůdky. Nakonec se natolik věnovali vymýšlení vlastních podvodů a prokoukávání triků toho druhého, že jsem všechny čtyři figurky měla v domečku jako první. Oba nevěřícně zírali na hrací desku, a nemohli pochopit, že je porazil úplně obyčejný člověk.

S potěšením jsem se opřela do sedačky a vychutnávala si své vítězství. Ten opojný pocit ovšem neměl dlouhého trvání. Emmettův výraz se změnil z rozhořčeného a šokovaného na takový zvláštní pobavený. Od pohledu bylo jasné, že má něco za lubem.
„Tedy, Bello, už vážně patříš do rodiny. Samozřejmě, to už delší dobu, od svatby jsi taky Cullenová, ale tím, že jsi nás teď porazila, jsi prokázala, že mezi nás bez výhrad patříš.”
Emmett se tvářil naprosto vážně a oficiálně, ale v očích mu svítily jiskřičky a na tvářích se tvořily dolíčky od špatně zakrývaného veselí. Jeho řeč mě trochu zaskočila. Hodně pro mě znamenalo, že mě považují za sobě rovnou, v rámci možností. Tušila jsem ale, že to nebude jen tak.
„Víš, původně jsme s tím chtěli počkat, až budeš taky zubatá a nezničitelná, ale po téhle hře vidím, že otálení nemá smysl. Když to zvládá Edward, dokážeme to tady s Jazzem taky.” Zamyslel se a váhavě a pochybovačně se podíval na svého bratra. Vzdychl a zavrtěl hlavou. „No, Jazz si asi bude muset počkat, ale já si věřím a jsem si jistý, že to půjde.”
Dívala jsem se na něj a snažila se pochopit, o čem to mluví. Jeho řeč mi nedávala smysl a začínala jsem mít nepříjemnou předtuchu, že opravdu něco chystá.
„Takže, Bello, abychom přešli k věci. Ono je to takové delikátní a no, dá se říct choulostivé, ale jsem si jistý, že to pochopíš. Abych ti to nějak srozumitelně vysvětlil. Tak, věčnost je dlouhá doba. Hodně dlouhá. A my upíří jsme na tomto světě hodně dlouho. Tak dlouho, že se po čase začínáme nudit. Strašně nudit.
Lidský život trvá nějakých osmdesát let, plus mínus nějaké to desetiletí. To je doba, po kterou je možné být jen s jedním partnerem. Zvláště když po překročení určitého věku už ty příjemné aspekty vztahu jaksi nejsou uskutečňovatelné, že. Prostě, v lidském vztahu se taky po čase objeví nuda a partneři začnou experimentovat, aby se zbavili toho stereotypu. Zkouší nové věci, polohy a způsoby. Tím vším jsme si taky prošli. Máme toho za sebou vážně docela dost. Někdy ti o všech těch experimentech budu vyprávět, jo. Ty jo, to bych mohl někdy brzo, abych si ještě vychutnal, jak se u toho červenáš. Ale zpátky. Víš, v našem případě se jako dobrý a velmi úspěšný experiment ukázala výměna partnerů,” dokončil Emmett svůj proslov a zářivě se na mě usmál.

Dívala jsem na něho a snažila se rozhodnut se, jestli se tak hloupě tváří, protože si ze mě dělá legraci, nebo protože to myslí vážně. Mrkla jsem na Jazze a ten mě zkoumavě pozoroval. Čekal, jak budu reagovat.

Krev se mi nahrnula do tváří a srdce se rozbušilo. Oni si snad opravdu nedělají legraci! Hlasitě jsem polkla. Má mysl začala pracovat nezávisle na mé vůli a vytvářela obrazy, které jsem se snažila nevidět. Nejen, že jsem si naprosto nechtěně představovala Rose s Emmem a Alici s Jasperem, ale vloudila se mi i představa Jasepera s Emmettem. Usilovně jsem myslela na něco jiného a snažila se tu scénu navěky vypudit ze své hlavy, ale nešlo to. Když si moji vyfantazírovaní švagři dali něžnou pusu a otřeli se o sebe nosy, měla jsem najednou co dělat, abych se smíchy nesložila na zem.
Dělali si ze mě legraci. Nejspíš zase nějaká jejich hloupá sázka. Jasně, věčnost je dlouhá doba, ale upíří láska je dost silná a pochybovala jsem, že by Emmett snesl, aby se jeho ženy byť jen dotkl někdo jiný. A naopak. Docela živě jsem si uměla představit Rose ženoucí manželovu milenku až na jiný kontinent.
Výměna partnerů, to tak. Podívala jsem se na ty dva srandisty a před očima se mi opět vybavila jejich líbací scéna. Musela jsem se ušklíbnout a kousnout se do rtu, abych se nerozesmála.
„Asi chápu, co tím chceš říct,” vysoukala jsem ze sebe. Můj hlas zněl přiškrceně a podle Emmettova nadšeného výrazu mi došlo, že si myslí, že tak zní, protože jsem nervózní. Ani ho nenapadlo, že jsem je prokoukla.
„A to se jako měníte všichni se všema?” zeptala jsem se nevinně.
„Kdepak, Carlisle a Esmé ne. To by bylo přece jen divné,” zamrkal na mě Emmett.
„Ale jinak se měníte, vy čtyři?”
„Jasně, pravidelně. A teď bychom rádi zapojili i vás s Edwardem,” ujistil mě.
Široce jsem se na ně usmála a pohodlně se opřela do sedačky. Oba jsem dokonale zmátla. Takovou reakci nečekali.
„Tak jo. Mohlo by to být zajímavé. A upřímně, taky už mě něco podobného napadlo. Přeci jen, poznala jsem jen Edwarda a jsem docela zvědavá, jaké by to bylo s někým jiným,” zářivě jsem se na ně culila a vychutnávala si jejich šokované výrazy.
„Myslím, že teď máme ještě chvíli čas, tak bychom to mohli zkusit, ale mám podmínku,” pokračovala jsem.
„Jakou?” vysoukal ze sebe Emmett obezřetně.
„Chtěla bych nejdřív vidět vás dva,” přisadila jsem si.
Emmett vykulil oči a otevřel pusu, ale Jasper se nepokrytě a vesele rozesmál. Během našeho popichování ze mě spadla nervozita a asi i štít. Jasper musel cítit mojí radost z toho, jak jsem je nachytala. Dokonce mi ukázal palec vzhůru.
„Tys to věděla,” obvinil mě Emmett překvapeně.
„Samozřejmě, tyhle vaše hloupé vtípky už na mě neplatí,” vyplázla jsem na něj jazyk.
Vrtěl hlavou, ale už se zase usmíval. Nejspíš se mu ulevilo, že jsem to nemyslela vážně. Neochotně zalovil v kapse a podal Jasperovi tenkou ruličku bankovek. Raději jsem nechtěla vědět, kolik peněz tam bylo.

Pak se Emm svalil na sedačku a nevěřícně zakroutil hlavou.

„Teda, Bello, tys mi dala! Víš, jak jsem se bál, žes nám na to skočila a ještě tak ochotně souhlasíš? Začínalo mi být líto Edwarda,” informoval mě.
Plácla jsem ho přes rameno a vyjekla, když má ruka narazila na jeho kamenný kloub. Rychle zkontroloval, že jsem si vážně neublížila, a pak se rozesmál.
„Nemáš si začínat. On se občas vtip obrátí proti jeho tvůrci,” zasyčela jsem na něj, ale nezlobila jsem se. Občas se choval jako malý kluk, ale jestli se snažil mě rozptýlit, rozhodně se mu to povedlo.
„Oni budou v pořádku, Bells. Všichni umí bojovat, a když se ví, jak na novorozené, nepředstavují žádnou hrozbu,” promluvil na mě Jasper tichým, klidným hlasem.
Neomylně na mně poznal, kdy jsem si vzpomněla, kde je zbytek rodiny a co dělají.
„Je tam i Alice. Kdyby jí cokoliv hrozilo, vy dva byste se tu z mé nervozity a strachu zbláznili. Věř mi, že všechno bude dobré,” ujistil mě a já mu opravdu věřila.
„Co takhle ještě jedno kolo Člobrda a tentokrát s Jasperem budeme hrát fair play?” navrhl Emmett a my rádi souhlasili.
Nevím, jak u nich vypadá čestná hra, ale to, co předváděli, k ní mělo podle mých měřítek hodně daleko.

Venku už se začínalo stmívat, když se vrátil Edward. Okamžitě jsem se mu vrhla do náručí a ze srdce mi spadl obrovský kámen. Edwardovy pevné paže mě objaly a on mi zabořil obličej do vlasů. Vdechovala jsem jeho vůni, která nyní byla ještě svěžejší než obvykle a užívala si jeho blízkost.
„To je mi ale přivítání. Skoro to vypadá, že tě tu mučili,” usmál se mi do vlasů.
Během okamžiku ztuhl, tiše zavrčel někam za mě a pak se srdečně rozesmál. Povídala jsem se na něj a musela se ušklíbnout. Díval se na mě hrdě a oči mu pyšně zářily.
„Víš, lásko, Emmett se z toho, jaks mu to natřela, jen tak nevzpamatuje. Uvažoval dokonce, že si z tebe už nebude dělat legraci. Zdáš se mu nebezpečná,” smál se můj muž.
Otočila jsem se na Emmetta, který se mračil a čertil, ale nakonec na mě vyplázl jazyk a rozesmál se taky. Jen Jasper se tvářil vážně a propaloval Edwarda pohledem.
„A co hlídka a vaše pátrání?” zašeptala jsem a bála se odpovědi.
Edward si vzdychl a vzal můj obličej do dlaní. Vpíjel se do mých očí a já věděla, že se snaží trochu mě omámit, ale nemohla jsem se bránit.
„Nemusíš se ničeho bát, ano. Ochráníme tě a všechno bude zase v pořádku. Nedovolím, aby se ti cokoliv zlého stalo,” šeptal mi přesvědčivě a naléhavě. Jestli mě chtěl uklidnit, jeho snaha se silně minula účinkem. Rozklepala se mi kolena.
„Našli jsme jednoho staršího upíra. Utíkal od ostatních, ale cestou padl na nás. V jeho myšlenkách jsem se dozvěděl pár zajímavých informací. Bello, kdybychom se nedomluvili, že si nebudeme nic tajit, a tys mi posledně tak nevynadala, nikdy bych ti to neřekl. Ale máš právo to vědět a já doufám, že se příliš nevyděsíš,” jeho hlas nabíral na vážnosti. Dával mi na výběr mezi sladkou nevědomostí a pravděpodobně hrozivou a strašidelnou pravdou. Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Už mi bylo jasné, že tohle bude hodně zlé, ale chtěla jsem to vědět.
„Všichni ti novorození jsou dílem Victorie. Tvoří si malou armádu a pak nás chce napadnout a tebe zabít. Našla si upíra, který dokáže omámit ostatní. Uvede je do takové zvláštní hypnózy. Ty skupinky, které už jsme zlikvidovali, byly jen zkouškou jeho schopnosti. Naostro ji použije na nás.”

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 33: