Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 31

12.06.2010 (17:45) • Evelyn • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4645×

Po náročném a poměrně překvapivém rozhovoru s Charliem jsem se v rychlosti nasnídala a pádila do školy. Tedy, pádila… Svižnějším tempem jsem došla k dodávce a pak jela její maximální bezpečnou rychlostí, takže necelou šedesátkou. Stihla jsem to jen tak, tak.

Do třídy jsem vstoupila se zazvoněním a úlevně vydechla, když jsem zjistila, že učitel ještě nedorazil. Jen jsem si sedla a vyndala věci, dveře se rozrazily a hodina začala. Nakonec se mé menší zpoždění ukázalo jako velmi výhodné. Jessica zvědavostí očividně přímo hořela a pouze a jedině náročná látka a přísný učitel jí zabraňovali na cokoliv se mě vyptávat.

Po konci hodiny se na mě ale vrhla a zasypala mě otázkami. Jak jsme se měli, kde všude jsme byli, co jsme dělali, jak jsme spali, jestli jsme vůbec spali, tedy jako vážně spali, hi hi… Odpovídala jsem pouze ano, ne a hm. Ale Jess to ani nevadilo. Vesele žvatlala dál a domýšlela si, co všechno jsem asi prožila. Za jejího monologu jsme došly až na další hodinu. Tu jsem měla společnou s Alicí, ke které jsem si okamžitě sedla a pohledem ji prosila o vysvobození.
„Ahoj Bello, mám s sebou pak všechny podklady, co jsme sehnaly. Musíme si k tomu sednout a dát to dohromady. Je to strašná otrava. Celý čtyři dny v háji kvůli té práci a ještě to není hotové. Ach jo,” zavzdychala. Měla jsem co dělat, aby nevyprskla smíchy. Alice působila jako hromádka neštěstí a takřka to vypadalo, že má na krajíčku.
„Páni, vy to ještě nemáte hotové?” zajímala se Jessica.
„Ani zdaleka,” zakroutila Alice hlavou a nasadila ubitý výraz. „Seděly jsme nad tím hloupým projektem takových hodin a jsme tak v půlce. Občanská válka mi leze už i ušima. Jaspera to docela baví, ale taky už by to chtěl mít z krku. Myslela jsem si, že budeme mít hotovo během dne nebo dvou, ale ono je to vážně náročné. Kolik už máte hotovo vy?”
Jessica poslouchala Alici s otevřenou pusou a oči se jí strachem rozšiřovaly. Bylo mi naprosto jasné, že ještě ani nezačali. Cullenovi platili za nejlepší studenty, a pokud i oni měli s projektem tolik práce, bude to pěkný oříšek. Jessice šlo o průměr a musela dostat z projektu jedničku, aby měla dostatek bodů. Chtěla jít na nějako vysokou na Floridě. Aby se tam dostala, musela si zlepšit známky. Prostě nesměla ten projekt zkazit. Se škrobeným úsměvem se nám omluvila a vydala se hledat zbytek své skupiny, aby je donutila začít pracovat a to okamžitě.

„Uf, díky,” usmála jsem se na svou švagrovou a položila hlavu na lavici.

„Copak? Dneska bys měla být krásně odpočatá, když byl můj bratříček doma,” rýpla si Alice a pobaveně mě sledovala.
„Jasně, Edward sice doma byl, ale ten cizí upír a vlci ne. Měla jsem docela rušnou noc, Alice,” odpověděla jsem klidně a nějak mi nedošlo, že Alice o mém nezvaném návštěvníkovi jaksi neví. Vytřeštila na mě oči a křečovitě sevřela opěradlo mé židle.
„Jaký cizí upír?” zašeptala a vpíjela se mi do očí.
Zase jsem měla pocit, že jsem omámená a prostě musím říct pravdu. Připadala jsem si jako zhypnotizovaná. Tahle upíří vlastnost mě neuvěřitelně rozčilovala, protože jsem vůči ní byla zcela bezmocná.
„Nic vážného se nestalo, opravdu. Večer jsem šla prostě spát a pak jsem se vzbudila a měla pocit, že je někdo u mě. U okna stála mužská postava a já myslela, že je to Edward. Nebyl, no. Byl to nějaký cizí, neznámý upír. Ale nic mi neudělal. Hlídali mě vlci a zlikvidovali ho,” shrnula jsem ve zkratce a rychle zamrkala a uhnula pohledem, abych se vymanila z Alicina omamování.
Alice si mě zamyšleně prohlížela a její pohled se každou chvíli rozostřil. Mračila se čím dál víc. Litovala jsem, že jsem prořekla. Vrtěla hlavou a mnula si spánky. Vypadala skutečně zoufale a mně bylo jasné, že tentokrát to nehraje.
„Nic jsem neviděla,” téměř vzlykla. „Byla jsem úplně slepá a nic neviděla. Vůbec nic! Jsem k ničemu. Když jsou nablízku vlci, jsem pro vás úplně bezcenná.”
Nechápala jsem, jak si může něco takového myslet. Musela jsem ji utěšit. Vstala jsem a objala ji. Tentokrát jsem to byla já, kdo hladil něžně po vlasech a šeptal slůvka útěchy. Po pár okamžicích se vzpamatovala a smutně se na mě usmála.
„Děkuji. Jsem moc ráda, že jsi moje kamarádka a sestra,” naposledy vzlykla a pak se zamračila.
„A teď mi hezky po pořádku vysvětli, jak to v noci bylo,” zavelela a já jí neochotně všechno znovu převyprávěla. Jen můj pokus svést tajemného neznámého a Charlieho domněnku, že podvádím Edwarda s Jacobem, jsem si nechala pro sebe.

„Bello, on věděl, jak se jmenuješ?” ujišťovala se. Kývla jsem, následkem čehož Alice vyskočila ze židle, čapla mě za ruku a táhla ze třídy.
„Alice! Co děláš? Za chvíli zvoní,” bránila jsem se.
„Jedeme domů, tohle není žádná legrace, Bello, ale vážná situace. A abys věděla, je ti strašně špatně a na omdlení,” informovala mě Alice a tón jejího hlasu nepřipouštěl pražádné námitky.

Vmanévrovala mě až na ošetřovnu, kde sestřičce vysvětlila, že jsem o víkendu snědla asi nějaké špatné maso na grilování a teď je mi špatně. Sestra si mě nedůvěřivě měřila, ale Alice pokračovala a oznámila jí, že Edward a Jasper museli zůstat doma, protože celou noc zvraceli. Mě to podle Alice mělo postihnout každou chvíli a chudák sestřička by jistě nechtěla mít na své čisťoučké ošetřovně památku na mou malou nevolnost. Okamžitě jsem dostala omluvenku a Alice propustku, aby mě mohla odvést domů.
Jen co jsme vyšly z ošetřovny, Alice zaklela a rozzuřeně se dívala kolem nás. Během chvíle se ozvalo burácení Jacobovy motorky a za pár vteřin se objevil. Zaparkoval přímo u nás a vypadalo to, že se mu ulevilo, že jsme venku a ne ve škole, kde jsme měly být.

„Bells, máme problém. Velký problém. Pijavice,” otočil se k Alici, která na něj koukala značně nepřívětivě. ,,Zachytili jsme stopu minimálně deseti, ale spíš většího množství upírů. Kluci je sledují a takové množství zvládnou sami, ale nějak se nám to nezdá. Cítíme v tom past.”
„A co já asi s tím, pse?! Když je některý z vás blízko, vůbec nic nevidím,” zasyčela na něj. Oči měla zúžené na tenké štěrbiny a tvářila se skutečně nepřátelsky. Vypadala nebezpečně. Jako upír.
„No, to je blbý, no,” podrbal se Jacob na hlavě. Už dávno věděl, jak Alicina schopnost působí, takže ho to nemohlo překvapit. Byl tu z jiného důvodu.
„Musíme Bellu dostat do bezpečí. Vezmi ji okamžitě k vám. My už tam jsme,” rozkázal Alici, šlápnul na plyn a zmizel dřív, než mohla zareagovat.

Dívala jsem se na rozvířený prach a snažila se pochopit, co právě řekl. Jasně, museli mě dostat do bezpečí. To bylo v pohodě. Ale co ta část o tom, že vlci jsou u Cullenů? Znamenalo to, že zakopali válečnou sekeru a začali spolupracovat
Alice na nic nečekala, otevřela mi dveře svého milovaného auta a nyní už skutečně závratnou rychlostí jsme vyrazily ke Cullenům.

Autor: Evelyn (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 31: