Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 29

n/a


Hořko - sladká tajemství 29Odhalení

 

,,Lásko, pojď ke mně,” zašeptala jsem naléhavě a protože jsem věděla, že vidí dokonale i v té tmě, sklonila jsem hlavu, odhrnula si vlasy z jednoho ramene a nechala sklouznout ramínko pyžama po paži a odkryla tak svou holou kůži.
Dívala jsem se na něj a s úsměvem ho vábila k sobě. Pociťovala jsem doslova fyzickou potřebu zahnat ten nepříjemný pocit, který sílil.
Už jsem chtěla vstát a jít k němu, když měsíc prorazil mraky a osvítil můj pokoj. V tu chvíli jsem vyjekla hrůzou. Od okna se na mě lačně dívaly krvavě rudé oči v neznámém obličeji.
Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. I přes hrůzu situace se mi při té myšlence chtělo hystericky se rozesmát. Uhodila jsem hřebíček na hlavičku. Má krev mého návštěvníka jistě zajímala ze všeho nejvíc. A určitě by si na ní pochutnal. Aro měl tenkrát pravdu, když říkal, že vzbuzuji u upírů přehnané reakce. Moje krev prostě voněla až moc lákavě.
Neznámý si mě zálibně a zároveň nenávistně prohlížel. Tvářil se mlsně, žížnivě, ale přišlo mi, že se snaží ovládnout se a neskočit po mně. Vypadalo to, jako by bojoval sám se sebou. Zdálo se, že jeho vnitřní bitva dopadla v můj neprospěch, protože ke mně vykročil a děsivě se usmál. Odhalil tak své dokonalé a vražedné zuby. Cullenovi se na mě usmívali často a mě ani nenapadlo se bát, ale tohle bylo jiné. Z jeho úsměvu mi naskočila husí kůže.
Neubránila jsem se dalšímu vyjeknutí. Cítila jsem, jak se mi srdce snaží vyskočit z hrudi. Tepalo mi ve spáncích a měla jsem pocit, že se nemůžu nadechnout. Šíleně jsem se bála.
Ztuhlá strachem jsem seděla na posteli neschopná jediného pohybu. Hypnotizovala jsem neznámého pohledem a modlila se o záchranu. Nedokázala jsem z něj spustit oči. Jeho rty se ještě více roztáhly a on ke mně vztáhl ruku.
A pak se stalo několik věcí najednou.
,,Bell,” zapředl ten upír a já ani neměla čas podivit se, odkud znal mé jméno.
Takřka současně totiž do okna vystřelily čtyři tmavé ruce a stáhly upíra s sebou pryč. Pořádně jsem ani nestihla zaregistrovat jeho zmizení. V jednu chvíli byl u mě v pokoji a vzápětí jsem osaměla.
Chvilku jsem zmateně mrkala a rozhlížela se kolem sebe ve strachu, že se někam schoval a číhá na mě. Nikde jsem ho však neviděla.
Osmělila jsem se a stále v šoku jsem vyskočila z postele a běžela k oknu. Bylo to možná hloupé a já věděla, že sklo upíra nezastaví, ale cítila jsem až fyzickou potřebu okno zavřít. Sáhla jsem po klice a jen mimoděk pohlédla ven. Dva vlci táhli zmítajícího se upíra do lesa. Tiše a temně vrčeli. Jeden z nich měl v tlamě bílou nehybnou paži a druhý zbytek upírova kroutícího se těla.
Téměř jsem se rozplakala úlevou. Vlkodlaci mě zachránili!
Opřela jsem se o stěnu a celá se třásla. Teprve nyní jsem si plně uvědomila, v jakém nebezpečí jsem byla. Stála jsem na samém prahu smrti.
,,Bello, jsi v pořádku? Neudělal ti nic?” překvapil mě starostlivý hlas mého nejlepšího přítele.
Jacob seděl v okně oblečený jen do svých oblíbených ustřižených džínů a s obavou na mě hleděl. Dokázala jsem jen zavrtět hlavou. Když seskočil ke mně a objal mě, vděčně jsem zaplula do jeho hřejivé náruče. Pohladil mě po vlasech a pevněji k sobě přivinul. Nebylo v tom nic víc než přátelství a radost, že jsem v pořádku.
Tiskl mě k sobě a já se rozvzlykala. Chvěla jsem se a cítila podivný chlad svírající mé srdce. Jake mi tiše broukal do ucha a lehce se se mnou kolébal. Utěšoval mě jako malou holčičku a já mu byla neskonale vděčná.
Už jsem se téměř uklidnila, ale najednou se prudce rozrazily dveře a rozsvítilo světlo. Poplašeně jsem se podívala ke dveřím a spatřila vykuleného Charlieho s puškou v ruce.
Táta na nás zíral s otevřenou pusou a oči mu lezly z důlků. Nechápavě mrkal a očividně nebyl s to scénu před sebou pochopit.
Až když jsem viděla jeho šokovaný výraz, uvědomila jsem si, jak musíme s Jakem vypadat. Já byla uplakaná a při rychlé prohlídce sama sebe jsem s hrůzou zjistila, že mi kouká skoro celé ňadro. Úplně jsem zapomněla, že jsem toho neznámého upíra chtěla původně v domnění, že je to můj manžel, svést a sundala si ramínko.
Okamžitě jsem si ho vytáhla zpět a celá zrudla. Jacob jakoby až v tu chvíli zpozoroval, v jakém stavu jsem ho objímala a vytřeštil na mě oči. Jeho ruce, které mě až do toho okamžiku setrvačně hladily po zádech, ztuhly uprostřed pohybu.
Těkala jsem pohledem z Charlieho na Jacoba a nevěděla, jestli se mám znovu rozplakat nebo se rozesmát. Nakonec jsem se vyprostila z Jacobova náručí a červená až za ušima skočila do postele a zabalila se do deky.
,,Může mi jeden z vás laskavě vysvětlit, co se to tu sakra děje?” zeptal se Charlie až nepřirozeně klidným hlasem.
Zdálo se, že už se vzpamatoval a byl odhodlaný přijít všemu na kloub. Neměla jsem ani ponětí, co mu říct.
Jacob párkrát zamrkal a pak se lehce otřásl. Podíval se na Charlieho a s provinilým výrazem sklopil pohled k zemi.
,,Ehm, Charlie, já se moc omlouvám. Byla to hrozná blbost a už nikdy nic podobného neudělám, slibuju,” vysoukal ze sebe a špičkou nohy kreslil kolečka na podlaze.
Ani vzdáleně jsem netušila, o čem mluví.
,,Vem to hezky po pořádku, indiáne,” zavelel Charlie přísně. Ale já i Jake jsme věděli, že to nebude tak žhavé. Táta mu řekl indiáne a tak ho oslovoval většinou jen s dobrou náladou.
,,Ono je to trochu trapné,” pokračoval Jacob a já byla ještě víc zmatená. ,,Víš, my jsme s klukama tak blbli a sázeli se. No a já všechny sázky vyhrával. Kluky to asi trochu štvalo, tak vymysleli, že určitě nemám odvahu a indiánské schopnosti na to, abych se v noci proplížil do domu místního šerifa a nepřinesl jim suvenýr z pokoje jeho dcery.
Měl jsem přinést fotku Belly a Edwarda. Kluci si byli jistý, že ji Bella bude mít jako každá zamilovaná holka na nočním stole. Což taky má. Jenže já asi nejsem dost schopnej indián, protože jsem Bells probudil a ona se strašně lekla. Praštila mě tou lampičkou.”
Jake kývnul bradou směrem ke straně mé postele a já zpozorovala, že na zemi skutečně leží rozbitá noční lampa. Musela jsem ji shodit, když jsem pospíchala zavřít okno.
,,Hm, a pak začal Jake mluvit a mě došlo, že je to on a ne nějaký násilník nebo zloděj. Příšerně jsem se vyděsila, že jsem ho nějak vážně zranila, tak mě Jacob utěšoval, že je v pořádku a nic jsem mu neudělala,” dokončila jsem narychlo splácanou historku a doufala, že nám Charlie uvěří.
Jacob se tvářil tak kajícně a provinile, že bych mu bávala byla uvěřila i já. Dělal doslova psí oči a nevím jak, ale dokázal vyloudit zčervenání tváří.
Asi jsem se ve lhaní a říkání polopravd stále zlepšovala, protože táta sklopit zbraň a zamračil se na Jaka.
,,Jacobe Blacku, měl jsem o tobě lepší mínění. Budu si o tvé chování muset promluvit s Billym. Sakra, chlape, jsi už skoro dospělý a mohl bys mít rozum! No, teď to řešit nebudeme. Vyprovodím tě ven,” ukončil debatu Charlie a pohybem ruky naznačil, že má Jake jít s ním.
Jacob se pomalu šoural ke dveřím a když je zavíral, nenápadně na mě mrknul a zazubil se.
Seděla jsem na posteli a snažila se uvědomit si, co že se to vlastně právě stalo. Jacob mě během pár minut dvakrát zachránil. Nejdřív před tím upírem a pak před tátou.
Stále mi hořely tváře. Pomalu jsem vylezla z postele a zamířila do koupelny, kde jsem si opláchla obličej studenou vodou. Když jsem se vrátila k sobě do pokoje, zamknula jsem se a zachumlala se do peřiny. Uvažovala jsem, zda mám či nemám zavřít okno.
,,Bello?” ozval se ze skříně Jakův tichý hlas. Skoro jsem opět zaječela. Musela jsem skousnout lem deky, abych byla z ticha.
,,Hmm,” zamručela jsem. Ničeho víc jsem jaksi nebyla schopná.
Jacob vylez z mé šatní skříně, vesele se na mě usmál a sedl si vedle mě na postel.
,,Teda, to bylo jen tak tak. Charlie je třída. Dole mi řekl, že byl taky ztřeštěný trdlo a lezl jedné slečně do pokoje. Jen prý z jiných důvodů. Informoval mě, že máš štěstí, že mě má tak rád. Billymu nic nepoví. To prý dělal jen před tebou. Musí na tebe působit jako autorita,” tiše mi vysvětloval a neslyšně se smál.
,,Jen mu už nikdy nemám v noci lézt do baráku a děsit tě. Příště by mi to tak lehce neprošlo,” dodal a znovu se zazubil.
,,Děkuju. Děkuju za všechno,” zašeptala jsem a z náhlého popudu mu vlepila pusu na tvář.
Jake se nejprve usmál a pak zvážněl.
,,Víš, Bello, dneska jsme to trochu nezvládli. Na našich hranicích jsme narazili na stopu pěti upírů, tak jsme je sledovali. Všichni. Paul tě měl hlídat, jenže jsme byli jen další dva ve vlčí podobě a pijavic byla přesila. Zbytek smečky spal v lidské podobě a my se na ně nemohli napojit a neměli jsme čas zdržovat se během do rezervace a buzením. Paul nám musel pomoct. Našli jsme je brzo a společně je zničili. Bylo to ale divné. Zdálo se, že jsou tak nějak omámení. Pořádně se ani nebránili.
Pak Jarodovi došlo, že to mohla být lest. Odvedli naši pozornost, aby nám uniklo něco jiného. Okamžitě jsme se rozběhli k tobě a dorazili na poslední chvíli,” převyprávěl mi Jacob události této noci.
Zachvěla jsem se a cítila velmi zvláštní pocit. Měla jsem zlé tušení, taková intuice.
,,Jaku, zůstaneš tu přes noc se mnou?” zeptala jsem se a opět zčervenala. Strašně jsem se bála být sama. To neblahé tušení mě vyděsilo.
,,Bells, chrápu tak, že by to slyšeli až ty tvoji krvežíznivci. Charlie by asi víc dneska neunesl. Budu venku, slibuju. Už se od tebe nehneme ani na krok. Stále tě bude někdo hlídat. To ti přísahám,” zašeptal Jake.
Dal mi pusu na čelo, vstal, zhasl a vyskočil z okna.
Lehla jsem si a snažila se zahnat ten nepříjemný pocit. Nemohla jsem se ubránit dojmu, že se blíží něco hodně zlého.

,,Lásko, pojď ke mně,” zašeptala jsem naléhavě a protože jsem věděla, že vidí dokonale i v té tmě, sklonila jsem hlavu, odhrnula si vlasy z jednoho ramene a nechala sklouznout ramínko pyžama po paži a odkryla tak svou holou kůži.

Dívala jsem se na něj a s úsměvem ho vábila k sobě. Pociťovala jsem doslova fyzickou potřebu zahnat ten nepříjemný pocit, který sílil.

Už jsem chtěla vstát a jít k němu, když měsíc prorazil mraky a osvítil můj pokoj. V tu chvíli jsem vyjekla hrůzou. Od okna se na mě lačně dívaly krvavě rudé oči v neznámém obličeji.

Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. I přes hrůzu situace se mi při té myšlence chtělo hystericky se rozesmát. Uhodila jsem hřebíček na hlavičku. Má krev mého návštěvníka jistě zajímala ze všeho nejvíc. A určitě by si na ní pochutnal. Aro měl tenkrát pravdu, když říkal, že vzbuzuji u upírů přehnané reakce. Moje krev prostě voněla až moc lákavě.

Neznámý si mě zálibně a zároveň nenávistně prohlížel. Tvářil se mlsně, žížnivě, ale přišlo mi, že se snaží ovládnout se a neskočit po mně. Vypadalo to, jako by bojoval sám se sebou. Zdálo se, že jeho vnitřní bitva dopadla v můj neprospěch, protože ke mně vykročil a děsivě se usmál. Odhalil tak své dokonalé a vražedné zuby. Cullenovi se na mě usmívali často a mě ani nenapadlo se bát, ale tohle bylo jiné. Z jeho úsměvu mi naskočila husí kůže.

Neubránila jsem se dalšímu vyjeknutí. Cítila jsem, jak se mi srdce snaží vyskočit z hrudi. Tepalo mi ve spáncích a měla jsem pocit, že se nemůžu nadechnout. Šíleně jsem se bála.

Ztuhlá strachem jsem seděla na posteli neschopná jediného pohybu. Hypnotizovala jsem neznámého pohledem a modlila se o záchranu. Nedokázala jsem z něj spustit oči. Jeho rty se ještě více roztáhly a on ke mně vztáhl ruku.
A pak se stalo několik věcí najednou.

,,Bell,” zapředl ten upír a já ani neměla čas podivit se, odkud znal mé jméno.

Takřka současně totiž do okna vystřelily čtyři tmavé ruce a stáhly upíra s sebou pryč. Pořádně jsem ani nestihla zaregistrovat jeho zmizení. V jednu chvíli byl u mě v pokoji a vzápětí jsem osaměla.

Chvilku jsem zmateně mrkala a rozhlížela se kolem sebe ve strachu, že se někam schoval a číhá na mě. Nikde jsem ho však neviděla.

Osmělila jsem se a stále v šoku jsem vyskočila z postele a běžela k oknu. Bylo to možná hloupé a já věděla, že sklo upíra nezastaví, ale cítila jsem až fyzickou potřebu okno zavřít. Sáhla jsem po klice a jen mimoděk pohlédla ven. Dva vlci táhli zmítajícího se upíra do lesa. Tiše a temně vrčeli. Jeden z nich měl v tlamě bílou nehybnou paži a druhý zbytek upírova kroutícího se těla.

Téměř jsem se rozplakala úlevou. Vlkodlaci mě zachránili!

Opřela jsem se o stěnu a celá se třásla. Teprve nyní jsem si plně uvědomila, v jakém nebezpečí jsem byla. Stála jsem na samém prahu smrti.

,,Bello, jsi v pořádku? Neudělal ti nic?” překvapil mě starostlivý hlas mého nejlepšího přítele.

Jacob seděl v okně oblečený jen do svých oblíbených ustřižených džínů a s obavou na mě hleděl. Dokázala jsem jen zavrtět hlavou. Když seskočil ke mně a objal mě, vděčně jsem zaplula do jeho hřejivé náruče. Pohladil mě po vlasech a pevněji k sobě přivinul. Nebylo v tom nic víc než přátelství a radost, že jsem v pořádku.

Tiskl mě k sobě a já se rozvzlykala. Chvěla jsem se a cítila podivný chlad svírající mé srdce. Jake mi tiše broukal do ucha a lehce se se mnou kolébal. Utěšoval mě jako malou holčičku a já mu byla neskonale vděčná.

Už jsem se téměř uklidnila, ale najednou se prudce rozrazily dveře a rozsvítilo světlo. Poplašeně jsem se podívala ke dveřím a spatřila vykuleného Charlieho s puškou v ruce.

Táta na nás zíral s otevřenou pusou a oči mu lezly z důlků. Nechápavě mrkal a očividně nebyl s to scénu před sebou pochopit.

Až když jsem viděla jeho šokovaný výraz, uvědomila jsem si, jak musíme s Jakem vypadat. Já byla uplakaná a při rychlé prohlídce sama sebe jsem s hrůzou zjistila, že mi kouká skoro celé ňadro. Úplně jsem zapomněla, že jsem toho neznámého upíra chtěla původně v domnění, že je to můj manžel, svést a sundala si ramínko.

Okamžitě jsem si ho vytáhla zpět a celá zrudla. Jacob jakoby až v tu chvíli zpozoroval, v jakém stavu jsem ho objímala a vytřeštil na mě oči. Jeho ruce, které mě až do toho okamžiku setrvačně hladily po zádech, ztuhly uprostřed pohybu.

Těkala jsem pohledem z Charlieho na Jacoba a nevěděla, jestli se mám znovu rozplakat nebo se rozesmát. Nakonec jsem se vyprostila z Jacobova náručí a červená až za ušima skočila do postele a zabalila se do deky.

,,Může mi jeden z vás laskavě vysvětlit, co se to tu sakra děje?” zeptal se Charlie až nepřirozeně klidným hlasem.

Zdálo se, že už se vzpamatoval a byl odhodlaný přijít všemu na kloub. Neměla jsem ani ponětí, co mu říct.

Jacob párkrát zamrkal a pak se lehce otřásl. Podíval se na Charlieho a s provinilým výrazem sklopil pohled k zemi.

,,Ehm, Charlie, já se moc omlouvám. Byla to hrozná blbost a už nikdy nic podobného neudělám, slibuju,” vysoukal ze sebe a špičkou nohy kreslil kolečka na podlaze.

Ani vzdáleně jsem netušila, o čem mluví.

,,Vem to hezky po pořádku, indiáne,” zavelel Charlie přísně. Ale já i Jake jsme věděli, že to nebude tak žhavé. Táta mu řekl indiáne a tak ho oslovoval většinou jen s dobrou náladou.

,,Ono je to trochu trapné,” pokračoval Jacob a já byla ještě víc zmatená. ,,Víš, my jsme s klukama tak blbli a sázeli se. No a já všechny sázky vyhrával. Kluky to asi trochu štvalo, tak vymysleli, že určitě nemám odvahu a indiánské schopnosti na to, abych se v noci proplížil do domu místního šerifa a nepřinesl jim suvenýr z pokoje jeho dcery. 
Měl jsem přinést fotku Belly a Edwarda. Kluci si byli jistý, že ji Bella bude mít jako každá zamilovaná holka na nočním stole. Což taky má. Jenže já asi nejsem dost schopnej indián, protože jsem Bells probudil a ona se strašně lekla. Praštila mě tou lampičkou.”

Jake kývnul bradou směrem ke straně mé postele a já zpozorovala, že na zemi skutečně leží rozbitá noční lampa. Musela jsem ji shodit, když jsem pospíchala zavřít okno.

,,Hm, a pak začal Jake mluvit a mě došlo, že je to on a ne nějaký násilník nebo zloděj. Příšerně jsem se vyděsila, že jsem ho nějak vážně zranila, tak mě Jacob utěšoval, že je v pořádku a nic jsem mu neudělala,” dokončila jsem narychlo splácanou historku a doufala, že nám Charlie uvěří.

Jacob se tvářil tak kajícně a provinile, že bych mu bávala byla uvěřila i já. Dělal doslova psí oči a nevím jak, ale dokázal vyloudit zčervenání tváří.

Asi jsem se ve lhaní a říkání polopravd stále zlepšovala, protože táta sklopit zbraň a zamračil se na Jaka.
,,Jacobe Blacku, měl jsem o tobě lepší mínění. Budu si o tvé chování muset promluvit s Billym. Sakra, chlape, jsi už skoro dospělý a mohl bys mít rozum! No, teď to řešit nebudeme. Vyprovodím tě ven,” ukončil debatu Charlie a pohybem ruky naznačil, že má Jake jít s ním.

Jacob se pomalu šoural ke dveřím a když je zavíral, nenápadně na mě mrknul a zazubil se.

Seděla jsem na posteli a snažila se uvědomit si, co že se to vlastně právě stalo. Jacob mě během pár minut dvakrát zachránil. Nejdřív před tím upírem a pak před tátou.

Stále mi hořely tváře. Pomalu jsem vylezla z postele a zamířila do koupelny, kde jsem si opláchla obličej studenou vodou. Když jsem se vrátila k sobě do pokoje, zamknula jsem se a zachumlala se do peřiny. Uvažovala jsem, zda mám či nemám zavřít okno.

,,Bello?” ozval se ze skříně Jakův tichý hlas. Skoro jsem opět zaječela. Musela jsem skousnout lem deky, abych byla z ticha.

,,Hmm,” zamručela jsem. Ničeho víc jsem jaksi nebyla schopná.

Jacob vylez z mé šatní skříně, vesele se na mě usmál a sedl si vedle mě na postel.

,,Teda, to bylo jen tak tak. Charlie je třída. Dole mi řekl, že byl taky ztřeštěný trdlo a lezl jedné slečně do pokoje. Jen prý z jiných důvodů. Informoval mě, že máš štěstí, že mě má tak rád. Billymu nic nepoví. To prý dělal jen před tebou. Musí na tebe působit jako autorita,” tiše mi vysvětloval a neslyšně se smál.

,,Jen mu už nikdy nemám v noci lézt do baráku a děsit tě. Příště by mi to tak lehce neprošlo,” dodal a znovu se zazubil.

,,Děkuju. Děkuju za všechno,” zašeptala jsem a z náhlého popudu mu vlepila pusu na tvář.

Jake se nejprve usmál a pak zvážněl.

,,Víš, Bello, dneska jsme to trochu nezvládli. Na našich hranicích jsme narazili na stopu pěti upírů, tak jsme je sledovali. Všichni. Paul tě měl hlídat, jenže jsme byli jen další dva ve vlčí podobě a pijavic byla přesila. Zbytek smečky spal v lidské podobě a my se na ně nemohli napojit a neměli jsme čas zdržovat se během do rezervace a buzením. Paul nám musel pomoct. Našli jsme je brzo a společně je zničili. Bylo to ale divné. Zdálo se, že jsou tak nějak omámení. Pořádně se ani nebránili.

Pak Jaredovi došlo, že to mohla být lest. Odvedli naši pozornost, aby nám uniklo něco jiného. Okamžitě jsme se rozběhli k tobě a dorazili na poslední chvíli,” převyprávěl mi Jacob události této noci.

Zachvěla jsem se a cítila velmi zvláštní pocit. Měla jsem zlé tušení, taková intuice.

,,Jaku, zůstaneš tu přes noc se mnou?” zeptala jsem se a opět zčervenala. Strašně jsem se bála být sama. To neblahé tušení mě vyděsilo.

,,Bells, chrápu tak, že by to slyšeli až ty tvoji krvežíznivci. Charlie by asi víc dneska neunesl. Budu venku, slibuju. Už se od tebe nehneme ani na krok. Stále tě bude někdo hlídat. To ti přísahám,” zašeptal Jake.

Dal mi pusu na čelo, vstal, zhasl a vyskočil z okna.

Lehla jsem si a snažila se zahnat ten nepříjemný pocit. Nemohla jsem se ubránit dojmu, že se blíží něco hodně zlého.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 29:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!