Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 20

wallbyredmoony


Hořko - sladká tajemství 20V rezervaci

 

Odvezla jsem Edwardovo Volvo před Charlieho dům, vběhla domů a odhodila školní batoh do kouta. Rychle jsem se převlékla do pohodlnějšího a teplejšího oblečení a naškrábala vzkaz pro tatínka. Byla jsem si naprosto jistá, že návštěva rezervace mu vůbec vadit nebude. Spíš naopak, bude mít z mého obnoveného přátelství s Jakem radost jako já.
Po chvilce rozmýšlení jsem napsala Alici sms zprávu, kam jedu a s kým. Přeci jen určitě uvidí, že moje budoucnost mizí a mohli by se o mě s Edwardem bát. Ale na to, abych napsala Edwardovi jsem byla moc velký zbabělec. Mobil jsem pro jistotu jako zapomněla u sebe v pokoji.
Nasedla jsem za Jacoba na motorku, chytila ho kolem pasu a on šlápl na plyn. Slastně jsem zavřela oči a vychutnávala si vítr ve vlasech. Na motorce jsem začala jezdit, když mě Edward opustil, jen abych se vystavovala nebezpečí a slyšela jeho hlas. Ale zalíbilo se mi to. Uvědomila jsem si, že motorky mi chyběly. A ještě víc mi chyběl můj nejlepší přítel.
Jacob zastavil až u svého domu a já slezla z motorky trošku nervózní. Nahlas bych to nepřiznala, ale bála jsem se, jak na moji přítomnost budou reagovat ostatní. Upíři byli jejich úhlavními nepřáteli a já byla za jednoho z nich vdaná. To sice nemohli vlci vědět, ale jistě si všimli, že můj a Edwardův vztah není žádná náhodná známost.
Ostražitě jsem se rozhlédla kolem sebe, ale nikde nikdo nebyl. Jacob se na mě zašklebil a pokynul mi k domu. Došli jsme do kuchyně, kde si vyndal z mrazáku pizzu a strčil ji do trouby.
,,Promiň, Bells. Vím, že zdržuju, ale už padám hlady . Slupnu to jedna dvě a pak můžem jít třeba na pláž,” vysvětlil a navrh l program na odpoledne.
S úsměvem jsem přikývla a sbírala odvahu zeptat se ho na smečku a jejich názor na mě. Jake ale začal sám.
,,Víš, někteří nebyli nadšení tím, že jsem se rozhodl zase se s tebou stýkat. Ale Sam je usměrnil. Řekl, že pro nás nejsi nijak nebezpečná. Dokud tvé srdce bije, máš do rezervace úplně volný přístup,” zamrkal na mě Jacob vesele a cpal se pizzou.
Fascinovaně jsem sledovala obrovská sousta, která polykal snad bez kousání. Doufala jsem, že takhle při jídle nevypadám a není to důvodem Edwardova pravidelného a mírně pobaveného pozorování. Rozhodně jsem nechtěla manželovi připomínat chamtivého sysla. Pod mým pohledem Jake zčervenal a házel do sebe pizzu ještě rychleji. Musela jsem se smát.
Jake hrdě vstal, šklebil se na mě a pak neodolal a taky se rozesmál. Vesele mě vzal za ruku a vyrazili jsme na pláž.
Ze začátku byla naše konverzace trošku rozpačitá a vázla, ale postupem času jsme se oba uvolnili a byli opět přirození a nenucení. Smáli jsme se, pošťuchovali a snažili se dohnat těch pár měsíců, kdy mě Jake ignoroval.
Bylo mi s ním krásně. Samozřejmě jiným způsobem než s Edwardem, ale přesto báječně. Nechovala jsem k Jakovi něžné city ve smyslu partnerské lásky, považovala jsem ho za součást své rodiny. Za bratra, kterého jsem vždy chtěla. Upřímně jsem doufala, že on mě vnímá podobně. Tedy jako sestru nebo kamarádku, před kterou nemusí mít tajemství.
Byla jsem v La Push již skoro tři hodiny a skutečně si čas strávený s Jakobem užívala. Nebyl na mě tak opatrný jako Cullenovi a nesledoval mě s hrůzou v očích, když jsme přelézali přes naplavené klády. Edwarda a všechny Cullenovi jsem bezmezně milovala a nevyměnila bych je za nic na světě, ale stále se přede mnou měli na pozoru. Pořád se báli, abych si neublížila a aby se mi nic zlého nestalo. Chápala jsem je a rozuměla jejich obavám. Ale nyní bylo velmi osvěžující být s Jakem, který na mě takové ohledy nebral. Choval se ke mně jako k naprosto rovnocenné a rovnoprávné bytosti. S ním jsem byla úplně volná.
No úplně ne. I před Jakem jsem musela tajit své manželství. Nebo spíš možná právě před ním. Nedokázala jsem si ani představit, jak by na zprávu o mém sňatku reagoval. Když jsem si na tohle zapovězené téma vzpomněla, zachmuřila jsem se. Tak moc jsem si přála nic neskrývat, být zcela upřímná a jednat přímočaře, ale nešlo to.
,,Co se děje, Bells?” zeptal se Jacob starostlivě a něžně mě pohladil po tváři. Díval se na mě starostlivě a trošku provinile. Jako by snad za můj záchvat melancholie mohl on.
,,To nic. Jen nechápu, jak jsem to bez tebe mohla těch pár měsíců vydržet. Jsi takové moje sluníčko,” usmála jsem se na něj a vlepila mu sesterskou pusu na tvář.
Jacob se nejprve rozesmál, ale pak zvážněl. Posadili jsme se na jednu z naplavených klád a dívali se na moře. Cítila jsem, že mi chce něco důležitého říct a dopřávala jsem mu čas k utříbení myšlenek.
,,Já jsem tvé sluníčko, ale on je měsíc, který mě vždycky zastíní, viď,” zašeptal. Neptal se mě, spíš kontoval fakt.
Otočila jsem se na něj a vzala jeho horké ruce do svých. Chvilku jsem počkala než se na mě podíval a pak promluvila tichým, konejšivým hlasem.
,,Tak to není, Jaku. Edwarda miluji, nedokázala bych už bez něj být. Ale rozhodně tě nezastiňuje. Ty jsi můj nejlepší přítel, můj rozpustilý vlk, který mě má rád a kterého mám ráda já. Není to ty, nebo on. Jste to vy oba,” snažila jsem se mu vysvětlit svůj postoj a pocity.
Jake se na mě zašklebil a stočil pohled zpět k moři. Jeho tvář odrážela nesourodou směs emocí. Skousla jsem si ret a nervózně čekala na jeho odpověď. V duchu jsem ho vybízela k jakékoliv reakci. Dívat se na něj, jak vůbec nic nedělá a jen se pohledem topí v dáli ve vlnách, mě ničilo.
,,Tak jo, dost smutnění a niterních rozhovorů,” zasmál se najednou, z ničeho nic.
Tuhle náhlou změnu nálady jsem nechápala, ale rozhodla jsem se ji neřešit. Hlavně, že už nesmutnil. Vyskočila jsem po jeho vzoru na nohy a velmi hlasitě mi zakručelo v žaludku.
Jacob se rozesmál tak, až si musel zase sednout. Zašklebila jsem se na něj. Až v tu chvíli mi došlo, že mám opravdu ukrutný hlad a žaludek už se mi kroutí. Bohužel jsme byli úplně na druhé straně pláže a k Billyho domu nám scházela tak půl hodina cesty. Neuměla jsem si představit, jak dojdu, jelikož se mi začínalo nedostatkem jídla dělat mdlo a špatně.
Jake se ne a ne vzpamatovat ze záchvatu smíchu. Kručení v žaludku opravdu nebylo pro křehkou dívku vhodné a můj žaludek protestoval proti půstu až nezvykle hlasitě.
Když se Jacob dal konečně do kupy a byl schopen normálně komunikovat a uvažovat, rozzářily se mu oči jako malému dítěti. Nebo jako Emmettovi když něco kul. Obezřetně jsem se na něj podívala a tázavě zvedla obočí.
,,Hm, Bello, co kdybych tě domů donesl na zádech?” navrhl a nadšením celý svítil.
Nechápavě jsem si ho měřila a uvažovala, jestli to myslí vážně. Jasně, sílu měl a určitě běhal rychle, ale se mnou na hřbetě by to měl docela složité a nepohodlné. Znovu se ozval můj žaludek. No, když se chce Jake strhnout, ať si mě zkusí kousek nést. Moje váha sice nikdy nepřekročila pětapadesát kilo, ale i to se mi zdálo na nošení na zádech dost. Schválně, jak daleko mě donese, než to vzdá.
Usmála jsem se na něj a přikývla. Jake si výsknul, ujistil mě, že se mi to bude líbit a přetáhl si tričko přes hlavu.
Vytřeštila jsem na něj oči a byla docela zmatená. Pak mě napadlo, že je pro něj třeba pohodlnější, abych se ho držela kolem krku a nehrozila uškrtit ho vlastním tričkem. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi líbí představa sebe na tisknuté na Jakova nahá záda.
Když si ale rozepnul pásek u kalhot a ty mu spadly ke kotníkům, vyjekla jsem a rudá až za ušima se k němu otočila zády. Oči jsem si skryla za ruce a v duchu mu nadávala. Co si ten pitomec myslí, že dělá?!
,,Bells, promiň. Nechtěl jsem urazit tvé citlivé oko pohledem na mé polonahé tělo. Nedošlo mi to. S klukama se svlíkáme vždycky před sebou. Vážně promiň, měl jsem se jít svlíknout do lesa,” omlouval se mi a já si připadala jako naprostý hňup, protože mi pořád unikalo, proč by mě měl nést nahý. A proč se svlékají s klukama před sebou navzájem? Zatřásla jsem hlavou. To jsem opravdu vědět nechtěla. Další představa, která mě bude po nocích strašit.
,,Bello, mohla bys prosím vzít moje oblečení? Nechce se mi přivazovat si ho k noze. Není to úplně příjemný a navíc bych ho mohl vytratit,” požádal mě a já byla už úplně bezradná. Proč by se normální skoro dospělý muž svlékal a své šatstvo si přivazoval na nohu?
Najednou mě z nesmyslných myšlenek vytrhlo něco chlupatého otírající se o mou ruku. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se tím směrem. Vedle mě stál obrovský hnědý vlk a plazil na mě jazyk. Kolečka v mém mozku konečně docvakla na svá místa a já se musela začít smát. Jsem vážně trubka! Že mi to nedošlo dřív. Jake mě sveze ve vlčí podobě. Samozřejmě, že mě to nenapadlo hned.
Posbírala jsem hromádku jeho oblečení a vyškrábala se na jeho hřbet. Pevně jsem se ho chytila kolem krku a on vyrazil závratnou rychlostí v před. Ztuhla jsem a třeštila oči. Takhle rychle běhal Edward a já to nesnášela úplně nejlépe. Už začínám být jako moje vlastní matka, problesklo mi hlavou. Ona taky zapomínala na své strachy a uvědomovala si je až když jim čelila. Jako třeba hrůzu z výšek. Na tu vzpomněla až když měla na zádech padák a instruktor ji vystrkoval z letadla. Jsem jí asi podobná víc, než mě kdy napadlo.
Ani jsem nevnímala cestu. V hlavě jsem měla úplně vymeteno. Jake prudce zastavil před domem a já ho dál bez hnutí křečovitě svírala kolem krku. Trochu mě probralo až pobavené odkašlání vedle mě.
Velmi pomalu jsem tím směrem stočila pohled a spatřila vysmátého Sama opírajícího se o Jakovu motorku.
,,Ahoj Bello, víš, asi bys měla z Jacoba sesednout. Nebo se promění a ty budeš jako klíště přilepená na nahém kamarádovi,” upozornil mě a koutky mu vesele cukaly.
,,Když já nemůžu,” kníkla jsem a přispěla tak k Samově dobré náladě.
,,Pomůžu ti. Nerad bych přišel o člena smečky. Brzy ho totiž uškrtíš,” smál se Sam a odtrhl mé křečí ztuhlé ruce z Jakova krku. Pak mě opatrně sundal a pomalu postavil na zem.
Jacob zmizel se svým oblečením v tlamě za roh domu a během chvilky se vrátil v lidské podobě. Díval se na mě naprosto nevěřícně a rukou si třel krk.
,,Teda Bello, máš docela sílu,” pronesl uznale.
Stále jako v tranzu jsem došla do kuchyně, snědla hromadu míchaných vajíček s čerstvou křupavou bagetou a uklidnila se. Upír nebo vlkodlak, nosit se nenechám ani od jednoho. Alespoň ne jejich přirozenou rychlostí.
,,Bello, jsi v pohodě? Ten tvůj krvežíznivec by nám tě už nikdy nepůjčil, kdyby ses mu nevrátila v perfektním stavu,” zajímal se Sam a já na něj vykulila oči.
Upřímně jsem pochybovala, že mě do rezervace Edward ještě někdy pustí, i když se mu vrátím v lepším stavu, než v jakém jsem přijela. Při myšlence na něj a na hádku, která nás jistě čeká jsem hlasitě polkla. Tohle nebude žádné škádlení za účelem moci se pak usmiřovat.
,,Proboha, Bells, klid. Pijavice si tě vyzvedne za dvacet minut na hranici. Přeci bys nechtěla, aby si myslel, že jsme ti tu ubližovali,” promluvil na mě Jake a mě spadla brada. Pro změnu jsem zase vůbec nic nechápala.
,,Hm, no, víš… Odpoledne jsme zachytili čerstvou stopu Victorie, která směřovala k území Cullenů. Jenže ti jeli lovit. Tak Sam zavolal Carlislovi a domluvil se s ním, že budeš u nás, než se vrátí,” přiznal Jake neochotně a mě se udělalo černo před očima.

Odvezla jsem Edwardovo Volvo před Charlieho dům, vběhla domů a odhodila školní batoh do kouta. Rychle jsem se převlékla do pohodlnějšího a teplejšího oblečení a naškrábala vzkaz pro tatínka. Byla jsem si naprosto jistá, že návštěva rezervace mu vůbec vadit nebude. Spíš naopak, bude mít z mého obnoveného přátelství s Jakem radost jako já.

Po chvilce rozmýšlení jsem napsala Alici sms zprávu, kam jedu a s kým. Přeci jen určitě uvidí, že moje budoucnost mizí a mohli by se o mě s Edwardem bát. Ale na to, abych napsala Edwardovi jsem byla moc velký zbabělec. Mobil jsem pro jistotu jako zapomněla u sebe v pokoji.

Nasedla jsem za Jacoba na motorku, chytila ho kolem pasu a on šlápl na plyn. Slastně jsem zavřela oči a vychutnávala si vítr ve vlasech. Na motorce jsem začala jezdit, když mě Edward opustil, jen abych se vystavovala nebezpečí a slyšela jeho hlas. Ale zalíbilo se mi to. Uvědomila jsem si, že motorky mi chyběly. A ještě víc mi chyběl můj nejlepší přítel.

Jacob zastavil až u svého domu a já slezla z motorky trošku nervózní. Nahlas bych to nepřiznala, ale bála jsem se, jak na moji přítomnost budou reagovat ostatní. Upíři byli jejich úhlavními nepřáteli a já byla za jednoho z nich vdaná. To sice nemohli vlci vědět, ale jistě si všimli, že můj a Edwardův vztah není žádná náhodná známost.

Ostražitě jsem se rozhlédla kolem sebe, ale nikde nikdo nebyl. Jacob se na mě zašklebil a pokynul mi k domu. Došli jsme do kuchyně, kde si vyndal z mrazáku pizzu a strčil ji do trouby.

,,Promiň, Bells. Vím, že zdržuju, ale už padám hlady. Slupnu to jedna dvě a pak můžem jít třeba na pláž,” vysvětlil a navrhl program na odpoledne.

S úsměvem jsem přikývla a sbírala odvahu zeptat se ho na smečku a jejich názor na mě. Jake ale začal sám.

,,Víš, někteří nebyli nadšení tím, že jsem se rozhodl zase se s tebou stýkat. Ale Sam je usměrnil. Řekl, že pro nás nejsi nijak nebezpečná. Dokud tvé srdce bije, máš do rezervace úplně volný přístup,” zamrkal na mě Jacob vesele a cpal se pizzou.

Fascinovaně jsem sledovala obrovská sousta, která polykal snad bez kousání. Doufala jsem, že takhle při jídle nevypadám a není to důvodem Edwardova pravidelného a mírně pobaveného pozorování. Rozhodně jsem nechtěla manželovi připomínat chamtivého sysla. Pod mým pohledem Jake zčervenal a házel do sebe pizzu ještě rychleji. Musela jsem se smát.

Jake hrdě vstal, šklebil se na mě a pak neodolal a taky se rozesmál. Vesele mě vzal za ruku a vyrazili jsme na pláž.

Ze začátku byla naše konverzace trošku rozpačitá a vázla, ale postupem času jsme se oba uvolnili a byli opět přirození a nenucení. Smáli jsme se, pošťuchovali a snažili se dohnat těch pár měsíců, kdy mě Jake ignoroval.

Bylo mi s ním krásně. Samozřejmě jiným způsobem než s Edwardem, ale přesto báječně. Nechovala jsem k Jakovi něžné city ve smyslu partnerské lásky, považovala jsem ho za součást své rodiny. Za bratra, kterého jsem vždy chtěla. Upřímně jsem doufala, že on mě vnímá podobně. Tedy jako sestru nebo kamarádku, před kterou nemusí mít tajemství.

Byla jsem v La Push již skoro tři hodiny a skutečně si čas strávený s Jakobem užívala. Nebyl na mě tak opatrný jako Cullenovi a nesledoval mě s hrůzou v očích, když jsme přelézali přes naplavené klády. Edwarda a všechny Cullenovi jsem bezmezně milovala a nevyměnila bych je za nic na světě, ale stále se přede mnou měli na pozoru. Pořád se báli, abych si neublížila a aby se mi nic zlého nestalo. Chápala jsem je a rozuměla jejich obavám. Ale nyní bylo velmi osvěžující být s Jakem, který na mě takové ohledy nebral. Choval se ke mně jako k naprosto rovnocenné a rovnoprávné bytosti. S ním jsem byla úplně volná.

No úplně ne. I před Jakem jsem musela tajit své manželství. Nebo spíš možná právě před ním. Nedokázala jsem si ani představit, jak by na zprávu o mém sňatku reagoval. Když jsem si na tohle zapovězené téma vzpomněla, zachmuřila jsem se. Tak moc jsem si přála nic neskrývat, být zcela upřímná a jednat přímočaře, ale nešlo to.

,,Co se děje, Bells?” zeptal se Jacob starostlivě a něžně mě pohladil po tváři. Díval se na mě starostlivě a trošku provinile. Jako by snad za můj záchvat melancholie mohl on.

,,To nic. Jen nechápu, jak jsem to bez tebe mohla těch pár měsíců vydržet. Jsi takové moje sluníčko,” usmála jsem se na něj a vlepila mu sesterskou pusu na tvář.

Jacob se nejprve rozesmál, ale pak zvážněl. Posadili jsme se na jednu z naplavených klád a dívali se na moře. Cítila jsem, že mi chce něco důležitého říct a dopřávala jsem mu čas k utříbení myšlenek.

,,Já jsem tvé sluníčko, ale on je měsíc, který mě vždycky zastíní, viď,” zašeptal. Neptal se mě, spíš kontoval fakt.

Otočila jsem se na něj a vzala jeho horké ruce do svých. Chvilku jsem počkala než se na mě podíval a pak promluvila tichým, konejšivým hlasem.

,,Tak to není, Jaku. Edwarda miluji, nedokázala bych už bez něj být. Ale rozhodně tě nezastiňuje. Ty jsi můj nejlepší přítel, můj rozpustilý vlk, který mě má rád a kterého mám ráda já. Není to ty, nebo on. Jste to vy oba,” snažila jsem se mu vysvětlit svůj postoj a pocity.

Jake se na mě zašklebil a stočil pohled zpět k moři. Jeho tvář odrážela nesourodou směs emocí. Skousla jsem si ret a nervózně čekala na jeho odpověď. V duchu jsem ho vybízela k jakékoliv reakci. Dívat se na něj, jak vůbec nic nedělá a jen se pohledem topí v dáli ve vlnách, mě ničilo.

,,Tak jo, dost smutnění a niterních rozhovorů,” zasmál se najednou, z ničeho nic.

Tuhle náhlou změnu nálady jsem nechápala, ale rozhodla jsem se ji neřešit. Hlavně, že už nesmutnil. Vyskočila jsem po jeho vzoru na nohy a velmi hlasitě mi zakručelo v žaludku.

Jacob se rozesmál tak, až si musel zase sednout. Zašklebila jsem se na něj. Až v tu chvíli mi došlo, že mám opravdu ukrutný hlad a žaludek už se mi kroutí. Bohužel jsme byli úplně na druhé straně pláže a k Billyho domu nám scházela tak půl hodina cesty. Neuměla jsem si představit, jak dojdu, jelikož se mi začínalo nedostatkem jídla dělat mdlo a špatně.

Jake se ne a ne vzpamatovat ze záchvatu smíchu. Kručení v žaludku opravdu nebylo pro křehkou dívku vhodné a můj žaludek protestoval proti půstu až nezvykle hlasitě.

Když se Jacob dal konečně do kupy a byl schopen normálně komunikovat a uvažovat, rozzářily se mu oči jako malému dítěti. Nebo jako Emmettovi když něco kul. Obezřetně jsem se na něj podívala a tázavě zvedla obočí.

,,Hm, Bello, co kdybych tě domů donesl na zádech?” navrhl a nadšením celý svítil.

Nechápavě jsem si ho měřila a uvažovala, jestli to myslí vážně. Jasně, sílu měl a určitě běhal rychle, ale se mnou na hřbetě by to měl docela složité a nepohodlné. Znovu se ozval můj žaludek. No, když se chce Jake strhnout, ať si mě zkusí kousek nést. Moje váha sice nikdy nepřekročila pětapadesát kilo, ale i to se mi zdálo na nošení na zádech dost. Schválně, jak daleko mě donese, než to vzdá.

Usmála jsem se na něj a přikývla. Jake si výsknul, ujistil mě, že se mi to bude líbit a přetáhl si tričko přes hlavu.

Vytřeštila jsem na něj oči a byla docela zmatená. Pak mě napadlo, že je pro něj třeba pohodlnější, abych se ho držela kolem krku a nehrozila uškrtit ho vlastním tričkem. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi líbí představa sebe natisknuté na Jakova nahá záda.

Když si ale rozepnul pásek u kalhot a ty mu spadly ke kotníkům, vyjekla jsem a rudá až za ušima se k němu otočila zády. Oči jsem si skryla za ruce a v duchu mu nadávala. Co si ten pitomec myslí, že dělá?!

,,Bells, promiň. Nechtěl jsem urazit tvé citlivé oko pohledem na mé polonahé tělo. Nedošlo mi to. S klukama se svlíkáme vždycky před sebou. Vážně promiň, měl jsem se jít svlíknout do lesa,” omlouval se mi a já si připadala jako naprostý hňup, protože mi pořád unikalo, proč by mě měl nést nahý. A proč se svlékají s klukama před sebou navzájem? Zatřásla jsem hlavou. To jsem opravdu vědět nechtěla. Další představa, která mě bude po nocích strašit.

,,Bello, mohla bys prosím vzít moje oblečení? Nechce se mi přivazovat si ho k noze. Není to úplně příjemný a navíc bych ho mohl vytratit,” požádal mě a já byla už úplně bezradná. Proč by se normální skoro dospělý muž svlékal a své šatstvo si přivazoval na nohu?

Najednou mě z nesmyslných myšlenek vytrhlo něco chlupatého otírající se o mou ruku. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se tím směrem. Vedle mě stál obrovský hnědý vlk a plazil na mě jazyk. Kolečka v mém mozku konečně docvakla na svá místa a já se musela začít smát. Jsem vážně trubka! Že mi to nedošlo dřív. Jake mě sveze ve vlčí podobě. Samozřejmě, že mě to nenapadlo hned.

Posbírala jsem hromádku jeho oblečení a vyškrábala se na jeho hřbet. Pevně jsem se ho chytila kolem krku a on vyrazil závratnou rychlostí v před. Ztuhla jsem a třeštila oči. Takhle rychle běhal Edward a já to nesnášela úplně nejlépe. Už začínám být jako moje vlastní matka, problesklo mi hlavou. Ona taky zapomínala na své strachy a uvědomovala si je až když jim čelila. Jako třeba hrůzu z výšek. Na tu vzpomněla, až když měla na zádech padák a instruktor ji vystrkoval z letadla. Jsem jí asi podobná víc, než mě kdy napadlo.

Ani jsem nevnímala cestu. V hlavě jsem měla úplně vymeteno. Jake prudce zastavil před domem a já ho dál bez hnutí křečovitě svírala kolem krku. Trochu mě probralo až pobavené odkašlání vedle mě.

Velmi pomalu jsem tím směrem stočila pohled a spatřila vysmátého Sama opírajícího se o Jakovu motorku.

,,Ahoj Bello, víš, asi bys měla z Jacoba sesednout. Nebo se promění a ty budeš jako klíště přilepená na nahém kamarádovi,” upozornil mě a koutky mu vesele cukaly.

,,Když já nemůžu,” kníkla jsem a přispěla tak k Samově dobré náladě.

,,Pomůžu ti. Nerad bych přišel o člena smečky. Brzy ho totiž uškrtíš,” smál se Sam a odtrhl mé křečí ztuhlé ruce z Jakova krku. Pak mě opatrně sundal a pomalu postavil na zem.

Jacob zmizel se svým oblečením v tlamě za roh domu a během chvilky se vrátil v lidské podobě. Díval se na mě naprosto nevěřícně a rukou si třel krk.

,,Teda Bello, máš docela sílu,” pronesl uznale.

Stále jako v tranzu jsem došla do kuchyně, snědla hromadu míchaných vajíček s čerstvou křupavou bagetou a uklidnila se. Upír nebo vlkodlak, nosit se nenechám ani od jednoho. Alespoň ne jejich přirozenou rychlostí.

,,Bello, jsi v pohodě? Ten tvůj krvežíznivec by nám tě už nikdy nepůjčil, kdyby ses mu nevrátila v perfektním stavu,” zajímal se Sam a já na něj vykulila oči.

Upřímně jsem pochybovala, že mě do rezervace Edward ještě někdy pustí, i když se mu vrátím v lepším stavu, než v jakém jsem přijela. Při myšlence na něj a na hádku, která nás jistě čeká jsem hlasitě polkla. Tohle nebude žádné škádlení za účelem moci se pak usmiřovat.

,,Proboha, Bells, klid. Pijavice si tě vyzvedne za dvacet minut na hranici. Přeci bys nechtěla, aby si myslel, že jsme ti tu ubližovali,” promluvil na mě Jake a mě spadla brada. Pro změnu jsem zase vůbec nic nechápala.

,,Hm, no, víš… Odpoledne jsme zachytili čerstvou stopu Victorie, která směřovala k území Cullenů. Jenže ti jeli lovit. Tak Sam zavolal Carlislovi a domluvil se s ním, že budeš u nás, než se vrátí,” přiznal Jake neochotně a mě se udělalo černo před očima.

 

1921



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 20:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!