Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořko - sladká tajemství 17

CC13


Hořko - sladká tajemství 17I v ráji občas prší

 

Seděla jsem stále ve třídě v lavici s Jasperem. Zrychleně jsem dýchala a mé srdce bilo jako splašené. Victoria se pro mě vrátila, chce svou pomstu. A Edward, muž, který mi před oltářem slíbil věrnost a upřímnost v dobrém i zlém, mi to zatajil. Chápala jsem, že mě chtěl chránit, ale to ho ani v nejmenším neomlouvalo. Musel se naučit nebrat mě jako porcelánovou panenku, nýbrž jako rovnocennou partnerku.
Podívala jsem se na Jaspera. Tvářil se docela vyděšeně a nešťastně. Nedivila jsem se mu. Jestli cítil Edwardovu zlobu a vztek přes celou budovu, muselo to stát za to. A že můj muž uměl pouštět hrůzu, když chtěl.
Položila jsem svou ruku na Jazzovu a povzbudivě se na něj usmála. Bylo mi ho líto. On za nic nemohl, jen mi řekl pravdu, za což jsem mu byla velmi vděčná. Poplašeně se na mě otočil.
,,Klid, Jaspere, klid. Hezky zhluboka se nadechni a pomalu vydechni. A znova hluboký nádech a pomalý výdech,” šeptala jsem mu a zároveň předváděla, co po něm chci.
Chvíli na mě koukal s vykulenýma očima a pak mu zacukaly koutky a v očích se zatřpytily jiskřičky veselí.
,,Hm, Bello, nedýchají náhodou podobně ženy před porodem?” zeptal se šeptem a jeho úsměv se rozšířil.
Vztekle jsem na něj zasyčela a svou ruku z té jeho stáhla. Snažila jsem se ho uklidnit, poskytnout mu morální oporu a on se mi směje!
,,Promiň, Bello, ty jsi prostě hrozně vtipná, ať chceš nebo ne. Jestli jsi mi chtěla zvednout náladu, rozhodně se ti to povedlo,” přesvědčoval mě můj švagr, nyní již docela bez starostný.
Zašklebila jsem se na něj a předstírala zájem o výuku. Nevnímala jsem ale ani trochu. Hlavou se mi honily děs i vé myšlenky na Viktorii a má mysl zcela samovolně vytvářela nejrůznější katastrofické scénáře mého střetnutí s ní.
Živě jsem si představovala její vítězný úsměv, viděla jsem její smrtonosné zuby a zabijácký lesk v očích. Před očima se mi přehrávala její bitva s Edwardem, kterého roztrhala, a pak se vrhla na mě. Hrůzou jsem se otřásla a pevně semkla víčka k sobě.
Najednou mě polila vlna klidu a pohody. V první chvíli jsem nechápala, o co jde, ale pak mi to došlo. Jasper na mě použil svůj dar. Vděčně jsem na něj mrkla a užívala si těch pár minut naprostého klidu. Duševně jsem se připravovala na rozhovor s Edwardem a díky Jasperovi jsem se ho ani nebála.
Zazvonilo a já se zhluboka nadechla a velmi pomalu upouštěla vzduch z plic. Jasper vedle mě se rozesmál. Několik spolužáků se na nás šokovaně podívalo, protože vidět Jaspera ve škole s jiným než mírně bolestným a nezúčastněným výrazem se jen tak nepoštěstilo.
Společně jsem vyšli na chodbu a zamířili na další hodinu. Čekala nás trigonometrie, kterou měl ve stejný čas i Edward. Kdykoliv jindy bych se těšila na jeho společnost, ale nyní ne. Před učebnou jsem se zastavila a prosebně se podívala na Jaspera.
,,Mohl bys mi, prosím, dodat odvahu a zlost? Trochu se bojím, že až ho uvidím, usměje se na mě a mne přejde naštvání a padnu mu kolem krku,” požádala jsem Jazze a sklopila zrak k podlaze. Bylo o trošku trapné přání, ale já potřebovala povzbudit.
Jasperovi opět pro změnu zacukaly koutky a vesele na mě zamrkal. S nově nabytou odvahou jsem vkročila do třídy a sebevědomě se posadila do lavice, kterou jsem sdílela s Edwardem. Jasper seděl za mnou.
Netrpělivě jsem bubnovala prsty o desku stolu a cítila stále vzrůstající vztek. Měla jsem šílenou chuť vyskočit ze židle a hezky ji otlouct o lavici. Tak rozzlobená jsem ještě nikdy nebyla. Vztek se ve mně doslova akumuloval a chtěl ven. Otočila jsem jeho původce. Ten jen omluvně pokrčil rameny a ubral na intenzitě vysílané emoce. Okamžitě jsem byla sice stále naštvaná, ale už normálně a docela přiměřeně vzhledem k situaci.
Dívala jsem se z okna a vymýšlela svůj proslov k Edwardovi. Hodlala jsem mu to pořádně vytmavit. Najednou se vedle mě ozvalo vrzání židle a studená ruka pohladila mou paži.
Otočila jsem se na svého muže a zamračila se. Ignorovala jsem jeho kajícný a provinilý výraz. To si měl chlapec rozmyslet dřív.
,,Jak si to představuješ? Takhle vypadá to tvoje navěky v dobrém i zlém? Lhal jsi mi. Prachsprostě jsi mi lhal a ani ses u toho nezačervenal! Jak ti pak můžu věřit? Uvědom si, Edwarde, že mezi manželi by měla panovat upřímnost a důvěra. Nemůžeš přede mnou zatajovat tak důležité skutečnosti, to prostě nejde.
A opovaž se něco jen vytknout Jasperovi! Nebýt jeho ještě teď se plácám ve zrádných vodách nevědomosti. Sakra, zkus mi trochu věřit a jednat se mnou jako s partnerem,” syčela jsem na Edwarda vztekle a propalovala ho pohledem.
A pak zčistajasna má zloba zmizela, jednoduše se rozplynula. Nechápavě jsem zamrkala a snažila se to pochopit. Ze zadní lavice se ozval špatně skrývaný smích. Jasper se takřka dusil smíchy a neudržel mé emoce tak, jak jsem ho žádala. Podrazák.
Edwardovi se také roztáhly rty do upřímného úsměvu a oči mu jiskřily.
,,Víš, Bello, já se nemůžu červenat, ani když se sebevíc stydím,” zašeptal a Jazz za námi si hlasitě položil hlavu na lavici a jeho tělo se roztřáslo.
Semkla jsem rty do tenké linky. Mají mě jen pro legraci, vážně skvělé. A to to ještě neslyšel Emmett. No tak mi nedošlo, že mému manželovi se tváře nikdy neprokrví. To je toho. Přeci se to tak říká, nemyslela jsem to doslova. Jestli si z celého mého monologu zapamatoval jen tohle přeřeknutí, přišlo mé snažení zcela vniveč.
Odsunula jsem si židli na samý okraj lavice, co nejdál od Edwarda a snažila se ho ignorovat. Střídavě jsem si psala poznámky, i když nedávaly ani ten nejmenší smysl, dívala se z okna a hypnotizovala hodiny. Okázale jsem přehlížela všechny papírky, které mi Edward podstrkoval, byla jsem hluchá k jeho tlumeným omluvám a nevšímala si jeho ruky hladící mě po stehnu.
To poslední bylo nejtěžší. Ale stačila mi představa jeho triumfálního úsměvu, pokud by slyšel zrychlený a vzrušený tlukot mého srdce, a milostné poblouznění bylo to tam.
Zazvonilo a já si hlasitě oddychla. Rychle jsem vyskočila ze židle, naházela věci do tašky a bez ohlédnutí odešla ze třídy. Svižným tempem jsem došla až na dívčí toalety a tam si opláchla obličej studenou vodou. Opřela jsem se o umyvadlo a pozorovala svůj odraz v zrcadle. Byla jsem sama na sebe velmi pyšná, že jsem situaci ustála. Sice ne podle mých představ a s grácií, ale zvládla jsem to.
Docela uklidněná jsem dorazila na další hodinu, kde jsem sedávala s Alicí. Ta však ve třídě nebyla a nedorazila ani po začátku výuky. Usoudila jsem, že taky jela s Esmé. Nemohla si nechat ujít jakékoliv nákupy. Jindy by mi její nepřítomnost vadila, ale dnes ne.
Potřebovala jsem si utříbit myšlenky a připravit se na oběd ve společnosti mého muže a švagrů. Při té představě se mi chtělo zoufale zaúpět. Emmett se určitě přidá na Edwardovu stranu a zrádce Jasper nejspíš také. Přeci jen si potřebuje u bratra vyžehlit prořeknutí přede mnou.
Spolužáci jako by vycítili mou náladu. Ani Mike se nesnažil využít toho, že mě nedoprovází někdo z Cullenů. Jindy by už seděl u mě nebo mi posílal psaníčko, ale nyní se na mě jen občas tázavě otočil. Byla jsem ráda. Na něj už jsem náladu opravdu neměla.
Když nastal čas oběda, místo toho aby se mi hlady sevřel žaludek, strachem se mi rozbušilo srdce. Chystala jsem se na první opravdovou hádku se svým manželem. Ani ráno jsem nebyla tak naštvaná. Lhal mi a to jsem mu prostě nemohla jen tak odpustit.
V jídelně jsem si koupila jen sodovku a sušenku, kterou jsem hodlala sníst až později. Byla jsem si jistá, že pak budu potřebovat dobít energii. Odhodlaně jsem došla až k našemu stolu a posadila se ke své rodině.
Všichni tři na mě koukali a čekali, až začnu. Tak jsem začala.
,,Mohli byste mi popravě říct, co se v noci stalo?” zašeptala jsem docela zostra. Edward překvapeně zamrkal. Asi si myslel, že mu začnu spílat. Kdepak, to jsem si šetřila do soukromí. Nikdy bych mu nic nevyčítala před Emmettem.
,,Hm, Alice měla vizi, kde jsme běželi na hranice a tam naše minulost zmizela. Takže jsme usoudili, že s námi vlci chtějí mluvit a vydali se na schůzku s nimi. Sam  nám řekl, že včera zachytili Victoriinu čerstvou stopu, ale pak jim zmizela na naší straně hranice. Domluvili jsme se na menší změně území. To je celé. Opravdu,” vysvětloval mi Edward a propalovala mě přitom kajícným pohledem.
,,Nic jiného mi netajíte? Nic další podstatného, co víte všichni a já ne, se v noci nestalo?” ptala jsem se pro jistotu.
,,No, když to potřebuješ vědět. Probořili jsme se s Rose z koupelny do pokoje,” oznámil mi Emmett s naprosto vážnou tváří informaci, bez které bych se docela dobře obešla.
Zrudla jsem a snažila se vyhnat si z hlavy obrázek Emmetta s Rosalie, ale moc se mi to nedařilo. Ach jo. Tak tahle představa mi ke štěstí opravdu chyběla.
Edward Emmetta pod stolem kopl a jídelnou se nesla hromová rána. Všichni se podívali z okna na zataženou oblohu a nechápavě vrtěli hlavami. Sice mraky nebe pokrývaly, ale na bouřku to nevypadalo. Emmett jen pokrčil rameny a tvářil se jako neviňátko.
Edward mě vzal za ruku a prosebně se na mě díval.
,,Mohli bychom si promluvit, prosím,” zašeptal procítěně a já okamžitě začala tát. Jakékoliv rozzlobení mizelo v dáli a místo něj mě ovládla šílená touha mu odpustit a smát se.
,,Jaspere, tohle jsme si nedomluvili,” zavrčela jsem na švagra, který nás až moc okázale ignoroval. Omluvně se usmál a já zase byla zodpovědná za své pocity.
,,Mám tělocvik, takže teď nemůžu,” odpověděla jsem Edwardovi trošku škodolibě. Na tělocvik se mi vůbec nechtělo, ale zatahovat školu jsem nemohla.
,,Vyřídím ti omluvenku,” navrhl Edward a já po chvilce váhání souhlasila. Promluvit jsme si skutečně museli a čím dřív tím líp.
Mlčky jsme opustili jídelnu. Edward mi dal klíče od auta a šel do kanceláře působit svým šarmem na slečnu Coopovou. Sedla jsem si do auta a má nervozita vzrůstala. Zavřela jsem oči a snažila se trošku uklidnit. Neochotně jsem si musela přiznat, že se nadcházejícího rozhovoru bojím.

Seděla jsem stále ve třídě v lavici s Jasperem. Zrychleně jsem dýchala a mé srdce bilo jako splašené. Victoria se pro mě vrátila, chce svou pomstu. A Edward, muž, který mi před oltářem slíbil věrnost a upřímnost v dobrém i zlém, mi to zatajil. Chápala jsem, že mě chtěl chránit, ale to ho ani v nejmenším neomlouvalo. Musel se naučit nebrat mě jako porcelánovou panenku, nýbrž jako rovnocennou partnerku.

Podívala jsem se na Jaspera. Tvářil se docela vyděšeně a nešťastně. Nedivila jsem se mu. Jestli cítil Edwardovu zlobu a vztek přes celou budovu, muselo to stát za to. A že můj muž uměl pouštět hrůzu, když chtěl.

Položila jsem svou ruku na Jazzovu a povzbudivě se na něj usmála. Bylo mi ho líto. On za nic nemohl, jen mi řekl pravdu, za což jsem mu byla velmi vděčná. Poplašeně se na mě otočil.

,,Klid, Jaspere, klid. Hezky zhluboka se nadechni a pomalu vydechni. A znova hluboký nádech a pomalý výdech,” šeptala jsem mu a zároveň předváděla, co po něm chci.

Chvíli na mě koukal s vykulenýma očima a pak mu zacukaly koutky a v očích se zatřpytily jiskřičky veselí.

,,Hm, Bello, nedýchají náhodou podobně ženy před porodem?” zeptal se šeptem a jeho úsměv se rozšířil.

Vztekle jsem na něj zasyčela a svou ruku z té jeho stáhla. Snažila jsem se ho uklidnit, poskytnout mu morální oporu a on se mi směje!

,,Promiň, Bello, ty jsi prostě hrozně vtipná, ať chceš nebo ne. Jestli jsi mi chtěla zvednout náladu, rozhodně se ti to povedlo,” přesvědčoval mě můj švagr, nyní již docela bezstarostný.

Zašklebila jsem se na něj a předstírala zájem o výuku. Nevnímala jsem ale ani trochu. Hlavou se mi honily děsivé myšlenky na Viktorii a má mysl zcela samovolně vytvářela nejrůznější katastrofické scénáře mého střetnutí s ní.

Živě jsem si představovala její vítězný úsměv, viděla jsem její smrtonosné zuby a zabijácký lesk v očích. Před očima se mi přehrávala její bitva s Edwardem, kterého roztrhala, a pak se vrhla na mě. Hrůzou jsem se otřásla a pevně semkla víčka k sobě.

Najednou mě polila vlna klidu a pohody. V první chvíli jsem nechápala, o co jde, ale pak mi to došlo. Jasper na mě použil svůj dar. Vděčně jsem na něj mrkla a užívala si těch pár minut naprostého klidu. Duševně jsem se připravovala na rozhovor s Edwardem a díky Jasperovi jsem se ho ani nebála.

Zazvonilo a já se zhluboka nadechla a velmi pomalu upouštěla vzduch z plic. Jasper vedle mě se rozesmál. Několik spolužáků se na nás šokovaně podívalo, protože vidět Jaspera ve škole s jiným než mírně bolestným a nezúčastněným výrazem se jen tak nepoštěstilo.

Společně jsem vyšli na chodbu a zamířili na další hodinu. Čekala nás trigonometrie, kterou měl ve stejný čas i Edward. Kdykoliv jindy bych se těšila na jeho společnost, ale nyní ne. Před učebnou jsem se zastavila a prosebně se podívala na Jaspera.

,,Mohl bys mi, prosím, dodat odvahu a zlost? Trochu se bojím, že až ho uvidím, usměje se na mě a mne přejde naštvání a padnu mu kolem krku,” požádala jsem Jazze a sklopila zrak k podlaze. Bylo o trošku trapné přání, ale já potřebovala povzbudit.

Jasperovi opět pro změnu zacukaly koutky a vesele na mě zamrkal. S nově nabytou odvahou jsem vkročila do třídy a sebevědomě se posadila do lavice, kterou jsem sdílela s Edwardem. Jasper seděl za mnou.

Netrpělivě jsem bubnovala prsty o desku stolu a cítila stále vzrůstající vztek. Měla jsem šílenou chuť vyskočit ze židle a hezky ji otlouct o lavici. Tak rozzlobená jsem ještě nikdy nebyla. Vztek se ve mně doslova akumuloval a chtěl ven. Otočila jsem jeho původce. Ten jen omluvně pokrčil rameny a ubral na intenzitě vysílané emoce. Okamžitě jsem byla sice stále naštvaná, ale už normálně a docela přiměřeně vzhledem k situaci.

Dívala jsem se z okna a vymýšlela svůj proslov k Edwardovi. Hodlala jsem mu to pořádně vytmavit. Najednou se vedle mě ozvalo vrzání židle a studená ruka pohladila mou paži.

Otočila jsem se na svého muže a zamračila se. Ignorovala jsem jeho kajícný a provinilý výraz. To si měl chlapec rozmyslet dřív.

,,Jak si to představuješ? Takhle vypadá to tvoje navěky v dobrém i zlém? Lhal jsi mi. Prachsprostě jsi mi lhal a ani ses u toho nezačervenal! Jak ti pak můžu věřit? Uvědom si, Edwarde, že mezi manželi by měla panovat upřímnost a důvěra. Nemůžeš přede mnou zatajovat tak důležité skutečnosti, to prostě nejde.

A opovaž se něco jen vytknout Jasperovi! Nebýt jeho ještě teď se plácám ve zrádných vodách nevědomosti. Sakra, zkus mi trochu věřit a jednat se mnou jako s partnerem,” syčela jsem na Edwarda vztekle a propalovala ho pohledem.

A pak zčistajasna má zloba zmizela, jednoduše se rozplynula. Nechápavě jsem zamrkala a snažila se to pochopit. Ze zadní lavice se ozval špatně skrývaný smích. Jasper se takřka dusil smíchy a neudržel mé emoce tak, jak jsem ho žádala. Podrazák.

Edwardovi se také roztáhly rty do upřímného úsměvu a oči mu jiskřily.

,,Víš, Bello, já se nemůžu červenat, ani když se sebevíc stydím,” zašeptal a Jazz za námi si hlasitě položil hlavu na lavici a jeho tělo se roztřáslo.

Semkla jsem rty do tenké linky. Mají mě jen pro legraci, vážně skvělé. A to to ještě neslyšel Emmett. No tak mi nedošlo, že mému manželovi se tváře nikdy neprokrví. To je toho. Přeci se to tak říká, nemyslela jsem to doslova. Jestli si z celého mého monologu zapamatoval jen tohle přeřeknutí, přišlo mé snažení zcela vniveč.

Odsunula jsem si židli na samý okraj lavice, co nejdál od Edwarda a snažila se ho ignorovat. Střídavě jsem si psala poznámky, i když nedávaly ani ten nejmenší smysl, dívala se z okna a hypnotizovala hodiny. Okázale jsem přehlížela všechny papírky, které mi Edward podstrkoval, byla jsem hluchá k jeho tlumeným omluvám a nevšímala si jeho ruky hladící mě po stehnu.

To poslední bylo nejtěžší. Ale stačila mi představa jeho triumfálního úsměvu, pokud by slyšel zrychlený a vzrušený tlukot mého srdce, a milostné poblouznění bylo to tam.

Zazvonilo a já si hlasitě oddychla. Rychle jsem vyskočila ze židle, naházela věci do tašky a bez ohlédnutí odešla ze třídy. Svižným tempem jsem došla až na dívčí toalety a tam si opláchla obličej studenou vodou. Opřela jsem se o umyvadlo a pozorovala svůj odraz v zrcadle. Byla jsem sama na sebe velmi pyšná, že jsem situaci ustála. Sice ne podle mých představ a s grácií, ale zvládla jsem to.

Docela uklidněná jsem dorazila na další hodinu, kde jsem sedávala s Alicí. Ta však ve třídě nebyla a nedorazila ani po začátku výuky. Usoudila jsem, že taky jela s Esmé. Nemohla si nechat ujít jakékoliv nákupy. Jindy by mi její nepřítomnost vadila, ale dnes ne.

Potřebovala jsem si utříbit myšlenky a připravit se na oběd ve společnosti mého muže a švagrů. Při té představě se mi chtělo zoufale zaúpět. Emmett se určitě přidá na Edwardovu stranu a zrádce Jasper nejspíš také. Přeci jen si potřebuje u bratra vyžehlit prořeknutí přede mnou.

Spolužáci jako by vycítili mou náladu. Ani Mike se nesnažil využít toho, že mě nedoprovází někdo z Cullenů. Jindy by už seděl u mě nebo mi posílal psaníčko, ale nyní se na mě jen občas tázavě otočil. Byla jsem ráda. Na něj už jsem náladu opravdu neměla.

Když nastal čas oběda, místo toho aby se mi hlady sevřel žaludek, strachem se mi rozbušilo srdce. Chystala jsem se na první opravdovou hádku se svým manželem. Ani ráno jsem nebyla tak naštvaná. Lhal mi a to jsem mu prostě nemohla jen tak odpustit.

V jídelně jsem si koupila jen sodovku a sušenku, kterou jsem hodlala sníst až později. Byla jsem si jistá, že pak budu potřebovat dobít energii. Odhodlaně jsem došla až k našemu stolu a posadila se ke své rodině.

Všichni tři na mě koukali a čekali, až začnu. Tak jsem začala.

,,Mohli byste mi popravě říct, co se v noci stalo?” zašeptala jsem docela zostra. Edward překvapeně zamrkal. Asi si myslel, že mu začnu spílat. Kdepak, to jsem si šetřila do soukromí. Nikdy bych mu nic nevyčítala před Emmettem.

,,Hm, Alice měla vizi, kde jsme běželi na hranice a tam naše minulost zmizela. Takže jsme usoudili, že s námi vlci chtějí mluvit a vydali se na schůzku s nimi. Sam  nám řekl, že včera zachytili Victoriinu čerstvou stopu, ale pak jim zmizela na naší straně hranice. Domluvili jsme se na menší změně území. To je celé. Opravdu,” vysvětloval mi Edward a propaloval mě přitom kajícným pohledem.

,,Nic jiného mi netajíte? Nic další podstatného, co víte všichni a jen já ne, se v noci nestalo?” ptala jsem se pro jistotu.

,,No, když to potřebuješ vědět. Probořili jsme se s Rose z koupelny do pokoje,” oznámil mi Emmett s naprosto vážnou tváří informaci, bez které bych se docela dobře obešla.

Zrudla jsem a snažila se vyhnat si z hlavy obrázek Emmetta s Rosalie, ale moc se mi to nedařilo. Ach jo. Tak tahle představa mi ke štěstí opravdu chyběla.

Edward Emmetta pod stolem kopl a jídelnou se nesla hromová rána. Všichni se podívali z okna na zataženou oblohu a nechápavě vrtěli hlavami. Sice mraky nebe pokrývaly, ale na bouřku to nevypadalo. Emmett jen pokrčil rameny a tvářil se jako neviňátko.

Edward mě vzal za ruku a prosebně se na mě díval.

,,Mohli bychom si promluvit, prosím,” zašeptal procítěně a já okamžitě začala tát. Jakékoliv rozzlobení mizelo v dáli a místo něj mě ovládla šílená touha mu odpustit a smát se.

,,Jaspere, tohle jsme si nedomluvili,” zavrčela jsem na švagra, který nás až moc okázale ignoroval. Omluvně se usmál a já zase byla zodpovědná za své pocity.

,,Mám tělocvik, takže teď nemůžu,” odpověděla jsem Edwardovi trošku škodolibě. Na tělocvik se mi vůbec nechtělo, ale zatahovat školu jsem nemohla.

,,Vyřídím ti omluvenku,” navrhl Edward a já po chvilce váhání souhlasila. Promluvit jsme si skutečně museli a čím dřív tím líp.

Mlčky jsme opustili jídelnu. Edward mi dal klíče od auta a šel do kanceláře působit svým šarmem na slečnu Coopovou. Sedla jsem si do auta a má nervozita vzrůstala. Zavřela jsem oči a snažila se trošku uklidnit. Neochotně jsem si musela přiznat, že se nadcházejícího rozhovoru bojím.

 

16. díl18. díl



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hořko - sladká tajemství 17:

 1
16.09.2011 [0:08]

teresaterka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!